Občanství EU a role Evropského parlamentu
Tak jak se rozšiřuje záběr evropského sjednocovacího procesu, řeší se také jiné a nové otázky – jednou z nich je důvěra a od ní se odvíjející podpora občanů pro integrační projekt.
Tak jak se rozšiřuje záběr evropského sjednocovacího procesu, řeší se také jiné a nové otázky – jednou z nich je důvěra a od ní se odvíjející podpora občanů pro integrační projekt.
Že euro ČR přijmout musí, je jasné již od jejího vstupu do Evropské unie. Otázka tedy nezní „zda?“, ale „kdy?“ ČR ale stále hledá odpověď na první otázku. Nejen nad tím se v této analýze zamýšlí David Klimeš z Respektu.
Autor se zabývá příčinami a možnými důsledky situace po prvním kole volby tureckého prezidenta.
Autor se zabývá tématem plynovodu vedoucího baltským mořem mezi Německem a Ruskem. Plánovaná stavba vzbudila v loňském roce odpor Polska, ale i dalších zemí v regionu. Kde zůstala evropská solidarita?
Autor se ohlíží za padesátiletou minulostí procesu evropské integrace. Čeho Evropa od té doby dosáhla?
Autor se zabývá Ahtisaariho plánem pro Kosovo. Do 10. března 2007 musí Kosovo OSN představit svůj návrh kompromisu. Jaký bude?
Analýza se zabývá formování českého postoje k evropské ústavní smlouvě, který budou muset začátkem dubna předložit německému předsednictví.
Analýza porovnává Českou republiku se Slovinskem, které 1. ledna 2007 přijalo jednotnou evropskou měnu euro. Je přijetí eura opravdu znakem, že je na tom Slovinsko lépe než ČR?
Autor se zaměřuje na otázku fungování systému obchodování s emisními povolenkami v České Republice.
Činnost parlamentů v průběhu výkonu předsednictví v Radě EU
Analýza se soustředí na otázku přistoupení Bulharska a Rumunska. Skutečně je tolik důležité, zda se stanou obě země členy EU v roce 2007 nebo až napřesrok?
CEBRE – Česká podnikatelské reprezentace při EU uspořádala ve spolupráci s portálem BusinessInfo.cz v průběhu září a října letošního roku průzkum, jehož cílem bylo zmapovat znalosti a zkušenosti českých firem s fondy a programy Evropské unie jakož i názory na jejich budoucí podobu.
Každý občan je zároveň spotřebitelem a Evropská unie věnuje velkou pozornost ochraně zdraví, bezpečí a dobré ekonomické situace spotřebitelů. Podporuje jejich práva na informace a vzdělání a pomáhá jim bránit jejich zájmy.
Mít vizi znamená mít program. Této zásady se držela také nová Komise v čele s J.M. Barrosem, která na začátku tohoto roku považovala za vhodné zahájit svou činnost předložením vlastního hodnocení toho, kam zatím evropská integrace došla, co lze označit za její úspěchy, případně slabiny a co z toho vyplývá pro formulaci pracovního programu na pětileté funkční období do roku 2010.
Může to znít trochu nečekaně: za poslední dva měsíce se už potřetí dovídáme, že se Evropská unie hodlá v budoucnu rozšířit o státy, které byly až dosud vnímány spíše v souvislosti s válečným běsněním. Nadějnými čekateli na členství se staly Bosna a Hercegovina, Chorvatsko a Makedonie, jednání mají na dosah také Srbsko, Černá Hora a Albánie.
Článek se zabývá španělským postojem ke konceptu evropského občanství v kontextu imigrace.
Prostě se usadit kdekoli na kontinentu a sehnat si tam práci – to je jedna ze základních výsad Evropanů sdružených v Unii. Unijním nováčkům je však zatím zapovězena ve dvanácti zemích staré Patnáctky. A spor o to, zda mají mít noví členové EU stejná pracovní práva jako ti původní, má mnohem větší význam, než by se mohlo na první pohled zdát – hýbe celou Unií, naposled způsobil krach ústavní smlouvy ve Francii.
Spolkový prezident Horst Köhler dne 21. července 2005 podle očekávání vyhlásil rozpuštění německého Spolkového sněmu a uvolnil tak cestu pro konání předčasných voleb. Ty by se měly konat 18. září. Vyhověl tím žádosti německého spolkového kancléře Gerharda Schrödera, kterému byla hlasováním Spolkového sněmu 1. července 2005 vyslovena nedůvěra, protože se mnoho poslanců vládní sociálně demokratické SPD a jejího koaličního partnera, Zelených, zdrželo hlasování. Schröder si chtěl tímto manévrem zajistit nejen potřebnou podporu pro provádění reforem zejména v oblasti zdravotnictví a pracovního trhu, ale chtěl především v předčasných volbách sjednotit vlastní stranu a zabránit levicovému uskupení WASG a postkomunistické PDS, aby se stihlo zkonsolidovat.