Vláda chce zrušit koncesionářské poplatky za Českou televizi (ČT) a Český rozhlas (ČRo) a jejich provoz financovat ze státního rozpočtu. Podle opozice a odborníků však může změna oslabit nezávislost veřejnoprávních médií, vést k rozpočtovým škrtům a dostat Česko do střetu s evropským aktem o svobodě médií (EMFA).
Rozpočty obou institucí by se podle vládního návrhu, který počítá s financováním přes státní rozpočet, snížily zhruba o 15 %, celkem o 1,4 miliardy korun. Kvůli úsporám by musela televize i rozhlas omezit výrobu pořadů a propustit 450 až 700 ze 4250 zaměstnanců.
Zástupci vládní koalice tvrdí, že veřejnoprávní média se musí naučit hospodařit úsporněji a že jejich nezávislost není změnou financování ohrožena. Poukazují přitom na skutečnost, že některé evropské země využívají jiné modely než klasické koncesionářské poplatky.
Opozice však hovoří o bezprecedentním zásahu do fungování médií veřejné služby a varuje před posílením politického vlivu.
EMFA požaduje předvídatelnost a ochranu před politiky
V Evropě dnes nejsou rozhodující pouze zdroje financování, ale především míra jejich oddělení od každoroční politické vůle. Právě zde nastavuje laťku evropský akt o svobodě médií (EMFA).
Podle něj musí veřejnoprávní média zachovat redakční i funkční nezávislost, odpovědné orgány musí transparentně vybírat jejich vedení a financování musí vycházet z předem stanovených, transparentních a objektivních kritérií. Ta mají zajistit dostatečné, udržitelné a předvídatelné zdroje.
Evropské instituce zároveň zdůrazňují, že státy by měly schvalovat financování veřejnoprávních médií ideálně na víceleté období. Tím omezí riziko, že se rozpočet médií stane každoročním předmětem politického vyjednávání.
EMFA dále požaduje, aby na fungování médií veřejné služby dohlížely nezávislé orgány a aby je státy chránily před politickými zásahy.
Rozpor s evropským nařízením
Na problematické změny upozorňují i odborníci. „EMFA stanovuje, že financování médií veřejné služby má být přiměřené, předvídatelné, udržitelné a nastavené tak, aby zajišťovalo jejich nezávislost. Navrhovaná nová právní úprava vyvolává otázky ve vztahu ke všem čtyřem uvedeným kritériím,“ myslí si socioložka médií Marína Urbániková z Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity a Katedry mediálních studií Univerzity Karlovy.
Rychlý a výrazný pokles rozpočtu může podle ní být problematický z hlediska přiměřenosti a předvídatelnosti financování. Také poukazuje na to, že návrh neobsahuje silnější pojistky proti budoucím politickým zásahům do výše rozpočtu. To otevírá debatu, zda legislativa dostatečně chrání nezávislost médií veřejné služby.
„Nastavení inflační doložky vyvolává pochybnosti o dlouhodobé udržitelnosti financování. Rozpočet se dle návrhu zvýší až ve chvíli, kdy kumulovaná inflace překročí 10 %, a ani poté nebude růst automaticky o její skutečnou výši, ale vždy právě o 10 %. Reálná hodnota rozpočtu se tak bude postupně snižovat,“ upozornila na dotaz redakce.
Proč jsou koncesionářské poplatky odolnější
Ačkoli i výši rozhlasových a televizních poplatků určují politici, v praxi jde o odlišnou situaci, říká socioložka. „Poplatky jsou přímo hrazeny domácnostmi, podléhají vysoké veřejné pozornosti a jejich změny jsou politicky citlivé, což přispívá ke stabilitě financování,“ popisuje.
V případě Českého rozhlasu se koncesionářské poplatky nezměnily od roku 2005, u České televize od roku 2008. K navýšení došlo až loni na základě zákona prosazeného předchozí vládou.
„Pokud jsou média veřejné služby financována ze státního rozpočtu, politici získávají kvůli nižší transparentnosti větší prostor využívat financování jako trest nebo odměnu. Každá koruna odebraná médiím může být využita pro jiné rozpočtové priority a některým politikům navíc může vyhovovat oslabování institucí, jejichž úkolem je jejich činnost kontrolovat a kritizovat,“ říká Urbániková.
Také zahraniční zkušenosti podle ní ukazují, že přechod pod státní rozpočet bývá spojen s nižší stabilitou financování a škrty.
Komise změny sleduje
Evropská komise vývoj v Česku pečlivě monitoruje. Mluvčí Komise Markus Lammert tento týden uvedl, že Brusel je s návrh sleduje, zároveň však připomněl, že se zatím nejedná o platný zákon.
Europoslankyně Danuše Nerudová (STAN) se kvůli plánovaným změnám už v dubnu obrátila na Evropskou komisi s podezřením na možné porušení unijního práva. Ve hře je podle ní také porušení principů právního státu zakotvených ve Smlouvě o Evropské unii. V krajním případě by České republice mohly hrozit sankce nebo omezení přístupu k některým evropským fondům.
Zkušenosti ze zahraničí
Zahraniční zkušenosti podle Urbánikové ukazují, že financování médií veřejné služby ze státního rozpočtu představuje větší riziko pro jejich nezávislost a stabilitu.
„Legislativní pojistky, pokud vůbec existují, totiž bývají zakotveny pouze v běžných zákonech a mohou být relativně snadno změněny novou parlamentní většinou. Tento model proto nejlépe funguje v zemích s dlouhodobě stabilní demokratickou tradicí a silnou politickou kulturou, jako je například Norsko,“ popisuje.
Norsko v roce 2020 nahradilo koncesionářské poplatky zvláštní daní navázanou na příjem obyvatel. Financování veřejnoprávního vysílatele NRK stanovuje zákon a těší se široké politické shodě. Díky dlouhodobě stabilní demokratické kultuře nevznikly obavy, že by vláda mohla rozpočet využívat k politickému tlaku.
Podobně funguje i Finsko a Švédsko, které mají pro financování veřejnoprávních médií specifickou daň. Příjmy z ní jdou přímo do rozpočtu médií.
Na opačné straně stojí některé země střední a východní Evropy. V Maďarsku vedla postupná centralizace financování a řízení veřejnoprávních médií k výraznému omezení jejich nezávislosti a k posílení vlivu vlády na mediální obsah. Kritiku evropských institucí v minulosti vyvolalo také Polsko, kde politici opakovaně vedli spory o veřejnoprávní média a využívali změny financování jako nástroj mocenského boje.
Slovensko zrušilo televizní a rozhlasové poplatky a přešlo na financování z rozpočtu v roce 2023, ještě za bývalé vlády. Současný kabinet Roberta Fica pak v rámci konsolidačního balíku výrazně snížil zaručenou částku, na kterou má veřejnoprávní stanice nárok. Následně vláda v médiích provedla i k další kontroverzní změny, kvůli kterým Evropská mediální rada upozornila na možné ohrožení nezávislosti. Spor se dostal až k evropským institucím a Soudnímu dvoru EU, který věc aktuálně projednává.