Středoevropští lídři diplomacie se v úterý 26. března setkají v Lublani. Slovinské hlavní město bude hostit již jedenácté zasedání tzv. Středoevropské pětky (Central 5 – C5). C5 je neformálním uskupením pěti států, které vzniklo na popud rakouského ministra zahraničí Alexandera Schallenberga. K iniciativě přizval své protějšky ze Slovenska, Slovinska, Maďarska a v neposlední řadě také České republiky, za které se jednání účastní ministr zahraničních věci Jan Lipavský (Piráti).
Hlavním důvodem prvního setkání v červnu 2020 byla užší spolupráce mezi zeměmi při koordinaci opatření proti pandemii covidu-19. Postupně se ale uskupení proměnilo v neformální platformu. Nyní setkání hostí vždy jeden ze členských států.
Naposledy ministři zahraničí Středoevropské pětky jednali v srpnu loňského roku ve Vídni při příležitosti desátého setkání v této formaci. Běhen jednání se shodli na tom, že hlavními výzvami dnešní doby jsou nelegální migrace a ruská invaze na Ukrajinu. Ministři také hodnotili roli Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a setkali se s s generální tajemnicí této organizace Helgou Schmid.
„Středoevropská pětka funguje dobře jako neformální diskuzní formát, který umožňuje výměnu názorů a pozic ohledně aktuálních zahraničněpolitických otázek a priorit zemí této části střední Evropy,” odpověděl Daniel Šitera, výzkumník Ústavu mezinárodních vztahů, na otázku serveru Euractiv.cz ohledně současného fungování skupiny.
Hlavními tématy jsou nyní ta zahraničněpolitická. Na řadu z nich se ale tyto státy ve svých názorech značně rozcházejí. Na celounijní úrovni o tom například vypovídala hrozba maďarského veta při otevření přístupových jednání s Ukrajinou. Odlišný přístup Maďarska byl tématem i posledního zasedání C5. Ministr Lipavský však považuje za důležité, „ aby komunikační linka mezi zeměmi zůstala otevřená.”
Poslední summit roku se ponese ve znamení Ukrajiny. Jednání může zkomplikovat Orbánovo veto
Na bilaterální úrovni, konkrétně té česko-slovenské, o tomto rozkolu svědčí rozhodnutí české vlády, podle níž v tuto „… chvíli není potřeba uskutečnit společné zasedání obou vlád.” Jedním z důvodů, proč Praha k tomuto kroku sáhla, je setkání nového slovenského ministra zahraničí Juraje Blanára s šéfem ruské diplomacie.
Česko-slovenská roztržka v oblasti zahraniční politiky ohrožovala i poslední zasedání ministrů zahraniční Visegrádské čtyřky (V4) minulý týden v Praze. Státy se ale nakonec shodly, že ruská agrese porušuje mezinárodní právo.„Po dění posledního měsíce ve vztazích mezi Českem a Slovenskem a v rámci V4 bude slovenský hlas zřejmě v některých vybraných otázkách konvenovat více s tím maďarským než českým,” usoudil Daniel Šitera.
„Některé země C5 se bezesporu liší v otázce Ukrajiny, zároveň řeší i zahraničněpolitické priority, které je spojují. Jde například o budoucnost západního Balkánu a jeho integraci do struktur Evropské unie,” připomněl Šitera témata, na nichž se zástupci naopak shodnou. Podle něj je nutné, aby se sousedské státy bavily i o konfliktních otázkách a vyjasňovaly si vzájemné postoje.
Středoevropská pětka není jediným regionálním uskupením, ve kterém státy střední Evropy participují. Kromě již zmíněné Visegrádské čtyřky se Česko podílí také na spolupráci na úrovni tzv. Slavkovského formátu (S3), kde se setkává se svými slovenskými a rakouskými protějšky. Na makroregionální úrovni stojí za zmínku také Podunajská strategie či polská iniciativa Trojmoří.
V čem je tedy toto uskupení speciální? „Pro Česko (Středoevropská pětka) doplňuje částečně se teritoriálně překrývající, ale intenzivnější středoevropská uskupení (…). Přidanou hodnotou je zde zapojení Slovinska,” uvedl Šitera.