V Evropě dlouhodobě roste poptávka, a společně s ní i nabídka, po takzvané krajní pravici. Vypovídají o tom například data projektu PopuList, která ukazují dlouhodobý vzestup zejména krajně pravicových populistů. A tento trend se týká také evropských institucí.O vzestupu pravicových sil se hojně mluvilo i v souvislosti s nedávnými volbami do Evropského parlamentu (EP). Průzkumy před volbou nových europoslanců hovořily jednak o větším podílu křesel pro frakci Evropských reformistů a konzervativců (ECR), ale také poslanců za frakci Identita a demokracie (ID).
Výsledky voleb následně daly předpovědím za pravdu. V europarlamentu skládajícím se celkem ze 720 poslanců, frakce ECR oproti předchozímu mandátu posílila. A to o devět mandátů, tedy z původních 69 na 78. Napravo od ní, namísto bývalé Identity a demokracie, vznikly ale dva nové a relativně silné subjekty. A ty dohromady mají celkem 109 europoslanců – o 60 křesel více, než kolik měla v minulém funkčním období ID.
Právě tyto dvě nové frakce, Patrioti pro Evropu (Patrioti) a Evropa suverénních národů (Suverenisté, ESN), se tak pro některé staly důkazem nárůstu krajní pravice v EU. Jejich zástupci se tomuto označení ale často sami brání.
Podcast | Evropa po volbách: Co čekat od nové Evropské komise?
Kritika „woke“ i příslib vlastenectví
Podobně jako ostatní frakce v europarlamentu je tvoří poměrně pestré spektrum národních stran. A zatímco některé tak jsou radikálnější, jiné jsou umírněnější. I proto se jediná zastřešující škatulka, jež by vystihovala jejich politickou orientaci, hledá jen těžko.
K Patriotům se tak nově řadí například europoslanci hnutí ANO nebo poslanci zvolení za koalici Přísahy a Motoristů sobě. A v poslaneckých lavicích ve Štrasburku tak zasedají po boku například rakouských populistů ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ), belgické nacionalistické strany Vlámský zájem nebo francouzského Národního sdružení v čele s
Jordanem Bardellou.
Samotné strany patřící do frakce Patriotů se ve svém
manifestu popisují jako „vlastenecké síly Evropy“, které se zavazují „vrátit budoucnost
(evropského) kontinentu do rukou evropských občanů“.
A velmi podobně se charakterizují také strany frakce Suverenistů, do jejichž řad patří také jediný europoslanec hnutí SPD
Ivan David. Členové ESN se na prvním plenárním zasedání vymezili pomocí obecné kritiky „globalistické agendy, ‚woke‘ ideologie a pasivity vůči politickému islámu“.
K hlavním silám této frakce patří například Alternativa pro Německo (AfD), která byla v minulém volebním období vyloučena z ID kvůli poškozování pověsti této frakce. Ale také bulharská strana Obnova, kritizovaná za své proruské postoje, nebo slovenské nacionalistické hnutí Republika.
Expert: Pokud někdo usiluje o odchod z EU, lze ho označit za extremistu
S otázkou, kam by parlamentní frakce ECR, Patrioty a ESN na ose „pravice – krajní pravice – extrémní pravice“ umístili a kdy je namístě frakce označovat za krajně pravicové, se redakce obrátila na politology.
„To je jednoduché,“ odpovídá
Vít Hloušek z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity. „ECR
(je) pravice. Patrioti jsou složení ze stran, z nichž je většina doma na krajní pravici. ESN je v rámci EP krajní pravice a řada ze stran v té frakci zastává extrémní názory.“
Pojem „krajní“ však podle Hlouška neznamená nutně „extrémní“. Aby taková strana byla, bylo by potřeba, aby například chtěla změnit liberální demokracii v neliberální režim, nebo odmítat koncept lidských a občanských práv. „Právě to většina stran v ESN dělá – a jsou v tom radikálnější než většina stran sdružených v Patriotech. V obou skupinách však najdeme některé extrémistické názory, byť v menší míře než v ESN,“ vysvětluje Hloušek.
Podle politologa
Karla Müllera z vysoké školy CEVRO stojí extremismus již mimo rámec ústavnosti, zatímco krajní pravice či levice „pouze“ volí nekonformní, více nátlakové a z hlediska práva často hraniční nástroje.
„Pokud někdo usiluje o vystoupení z EU, lze ho označit za extremistu,“ konstatuje Müller. „Pokud k tomu využívá pomoc a ochranu institucí EU, jde navíc o docela nebezpečnou a cynickou formu politické demagogie,“ dodává.
Patrioti i ESN se podle něj zformovali takříkajíc
ex post a svým způsobem na sebe zbyly. „O jejich reálné politice se dozvíme více časem. Pokud bychom brali vážně jejich proklamace, lze Suverenisty označit za extremisty a Patrioty za krajní populisty,“ dodává.
Mezi členy těchto stran navíc lze podle Müllera najít zásadní politické rozpory, což budí pochybnosti o jejich akceschopnosti.
Požadavek na vystoupení z EU však nutně není podle Müllera značka pravice. „I mnohé levicové strany jsou populisticky národovecké, třeba naše KSČM. Jde spíše o spor mezi krajním konzervatismem a liberalismem, který se však s obměnou generací, pro které se EU stala již naprostou samozřejmostí, spíše utlumuje,“ myslí si.
Levice a pravice jsou pasé
Podobně se na dělení sil v europarlamentu dívá také
Aleš Michal z Institutu politických studií Univerzity Karlovy. Pojem „krajní pravice“ však podle něj představuje více zastřešující termín, který zahrnuje jak radikální, tak extrémní pravici.
Nejblíže středu levopravé osy by se podle Michala nacházela frakce ECR, uvnitř které jsou spíše radikální strany, jako Bratři Itálie nebo polské Právo a spravedlnost, společně s umírněně konzervativními, kam se řadí právě ODS.
„Patrioty bych pak označil za radikální pravici – inklinují k tomu kombinovat takzvaný měkký a tvrdý euroskepticismus, nevyzývají však k likvidaci EU jako celku. To u ESN bychom už takové postoje našli, proto se dá mluvit o pomezí mezi radikální a extrémní pravicí,“ vysvětluje.
Rozřazování politických stran od levice po pravici se však často vnímá především skrze ekonomické štěpení, upozorňuje Michal. „Stále zásadnějším se stává takzvané GAL/TAN štěpení, které jako škálu používá spíše na jedné straně tradicionalistické a na straně druhé progresivní postoje. Což levopravé štěpení do jisté míry v praxi nahrazuje,“ popisuje.
Vlivné posty v europarlamentu: Nejlépe z V4 jsou na tom Poláci. O parník
Pokud se strana vyjadřuje jako krajní pravice, lze ji tak označit
„Samozřejmě neznám detailně všechny strany zastoupené ve frakcích, ale pokud se na ně podíváme z hlediska toho, které strany zde mají většinu, na škále od umírněných po krajně pravicové bych frakce seřadil v pořadí ECR – Patrioti – ESN,“ hodnotí
Dominika Hajdu z Centra pro demokracii a odolnost think-tanku GLOBSEC.
I podle Hajdu je nejumírněnější frakcí ECR, jejíž členské partaje kombinují spíše národní populismus a silnější konzervatismus. „I zde však existují značné rozdíly. Do frakce patří například česká ODS , ale také strany, jejichž představitelé se alespoň v minulosti krajně pravicově vyjadřovali, včetně rumunské AUR,“ poznamenává Hajdu.
Na otázku, jaká jsou podle ní potřebná kritéria, aby bylo možné označit některou frakci za krajně pravicovou, odpovídá politoložka následovně: „Pokud vedoucí představitelé či zástupci většiny subjektů tvořících frakci viditelně vykazují projevy krajně pravicového či pravicového extremismu, je podle mého názoru vhodné frakci takto označit,“ komentuje.
Podle
Ondřeje Mocka z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) jsou termíny krajní a extrémní pravice naopak zaměnitelné. „Určitě do tohoto balíku
(ke krajní a extrémní pravici) můžeme zařadit jak Patrioty, tak ESN, jejichž program je nacionalistický, proti aktuálnímu establishmentu,“ myslí si Mocek.
ECR podle něj, podobně jako podle ostatních oslovených politologů, kombinuje jak více centristické strany, tak ty, které koketují s nacionalismem.
