Evropská unie zaostává v bezpečnosti i ekonomické výkonnosti za svými globálními konkurenty a je potřeba to urychleně řešit. Na této „anamnéze“ se shodnou čeští politici napříč spektrem. Nesouhlasí ale v tom, jakou „medicínu“ podat.
Světový řád se rychle mění a Evropská unie se na to snaží reagovat tak, aby neztratila svůj vliv a posílila svou bezpečnost a konkurenceschopnost. Na tom, jestli zvolila správný „recept“, se ale čeští politici příliš neshodnou. Ukázala to politická debata konference České priority v evropské politice, kterou na začátku února uspořádal Euractiv.cz.
„Evropa se pomalu probouzí, ale pokulhává. Na jedné straně správně mluvíme o bezpečnosti, obranyschopnosti, konkurenceschopnosti, ale my o tom neustále jen mluvíme,“ tvrdila europoslankyně Nikola Bartůšek (Přísaha, Patrioti). Jako příklad uvedla, že zvyšovat obranyschopnost a posilovat obranný průmysl není možné v kombinaci s cíli zelené politiky, které EU nadále zachovává.
Podobně se na věc dívá i europoslanec Ivan David (SPD, ESN). „Všichni ví, že je potřeba udělat hodně pro konkurenceschopnost. Klimatické cíle jsou naprosto nedotknutelné, přitom jsou jedním z podstatných důvodů zaostávání EU,“ věří europoslanec.
Také další zástupce vládní strany, poslanec Denis Doksanský z hnutí ANO, na debatě kritizoval „obrovskou míru regulací EU, které nejsou vůbec ku prospěchu.“ „ETS 2 (systém obchodování s emisními povolenkami pro sektor budov a dopravy, pozn. red.) obrovsky a disproporčně v některých zemích navýší náklady domácností,“ vypíchl jeden z plánovaných unijních nástrojů, který současný český kabinet odmítá zavést.
Nejde ale pouze o pohled z vládního tábora. S obdobnou „diagnózou“ Evropské unie přišel také místopředseda české Poslanecké sněmovny Jan Skopeček z opoziční ODS. Evropa podle něj prospala mnoho desetiletí, kdy ztrácela svou ekonomickou výkonnost a tím i svůj podíl na světové ekonomice. Unie si prý pod sebou řezala větev politikami, které oslabovaly její průmysl, stejně jako tím, že dovolila migrační krizi a nedávala dostatek peněz na obranu.
„To je i důvod, proč je dnes poměrně slabým partnerem v zahraničních vztazích a v novém geopolitickém uspořádání. Nemyslím si ale, že (EU) udělá nějakou katarzi a půjde správnějším směrem, to zatím nenastalo,“ řekl skepticky Skopeček.
Pokud jde o zmíněné regulace, řečníci debaty zmiňovali a většinou i chválili hlavně deregulační balíčky nazvané omnibus, se kterými postupně přichází Evropská komise a které mají snižovat byrokracii. Zatím jich dala na stůl desítku a další plánuje pro letošní rok.
Podle Nikoly Bartůšek tím EU nicméně přiznává, že původní regulace byla nepřínosná a škodlivá, hlavně pro firmy. „Já jsem ráda, že EU procitla a chceme zjednodušovat, ale my jako politici bychom měli problémům především předcházet, nikoliv hasit požáry po tom, co je založíme,“ argumentovala europoslankyně Přísahy.
Jinak situaci vidí senátor za STAN David Smoljak. Šíří se podle něj mýtus, že „regulace jsou zkázou světa, a jakmile je zrušíme, Evropa vstane z popela jak fénix a vyletí k obrovskému ekonomickému rozmachu.“
„Regulace jsou pravidla, a ta platí v úplně každém oboru lidské činnosti. Když se bavíme o tom, že bychom je měli zjednodušit, tak se tím myslí zjednodušování systému tak, aby si pravidla navzájem neodporovala, aby byla jednoduchá, srozumitelná, předvídatelná. V tomto ohledu vítám tendenci ke větší flexibilitě, a omnibusy vedou přesně tímto směrem. To je správný proces,“ věří senátor.
Eva Horelová ze Zastoupení Evropské komise v ČR ocenila, že na „anamnéze“ současné Evropské unie se všichni shodnou.
„Ale jakou medicínu budeme jako Evropa podávat, na tom už možná méně. Souhlasím s politiky, že medicína se musí naordinovat urgentně. Tam potřebujeme spolupráci Evropského parlamentu i členských států,“ reagovala Horelová.
Pokud jde o důležité návrhy, které Komise na letošní rok chystá, podle Horelové stojí za zmínku především tzv. 28. režim, balíček zjednodušování pravidel na vnitřním trhu nebo další zmíněné omnibusy. Nesmí se podle ní zapomínat ani na pokračující vyjednávání o příštím víceletém finančním rámci, od kterého se bude mnohé odvíjet.
Více nebo méně Unie?
Hosté debaty se neshodli ani v tom, jakým směrem by se Unie měla do budoucna ubírat, aby v globálním politickém a ekonomickém boji uspěla.
Senátor David Smoljak má za to, že je k věcem potřeba přistupovat konzistentně. „Pokud si stěžujeme na pomalou Evropu, pomalé rozhodovací procesy, tak bychom se měli jedním dechem zeptat – chceme federalizaci, aby ty procesy byly rychlejší? Chceme harmonizaci daňových politik, bankovní unie, pracovního práva? To by pak dávalo smysl a bylo konzistentní. Jsme slabí, tak se v těch rozhodovacích procesech pojďme posílit,“ prohlásil Smoljak.
Jan Skopeček si podle svých slov naopak nemyslí, že větší míra „centralizace a unifikace“ a zrychlení procesů v EU jsou lék na to, jak z Evropy udělat silnější a konkurenceschopnější kontinent.
„Unifikace a centralizace je proces, který pokračuje mnoho let, mnoho desetiletí. A čím větší centralizace, tím víc ta Evropa slábne. Naopak, přemíra centralizace a unifikace vedla k tomu, že se Evropa dostala do nezáviděníhodné pozice,“ argumentoval poslanec.
Podle Evy Horelové Evropané stojí na bojových liniích nového světového řádu, bezpečnostního i ekonomického. „Pokud státy nebudou jednat společně, což může vyžadovat i nějakou novou legislativu, tak si myslím, že jako EU neuspějeme v tom agresivním světě, kde jsou světové mocnosti vůči nám ambivalentní nebo otevřeně nepřátelské,“ namítla.
Denis Doksanský na druhou stranu považuje podobnou rétoriku za „příliš radikální“, Evropané by podle něj měli být méně aktivističtí a více diplomatičtí. Poslanec si také nemyslí, že je nutné, aby Evropa byla více akceschopná a na všem se shodla.
„My hlavně potřebujeme, aby jednotlivé národní státy měly co nejvíce svobody, aby mohly zastávat své priority, aby spolupracovaly v těch věcech, které jsou pro ně užitečné. Ve chvíli, kdy je tlak seshora, ze strany Evropské komise, tak to podvazuje svobodný trh, tak to podvazuje prosperitu,“ řekl poslanec hnutí ANO.
Také europoslanec Ivan David zkritizoval Evropskou komisi. Je to prý ona, kdo „organizuje“ členské státy, ne naopak, protože navrhuje veškerou legislativu.
Eva Horelová takovou interpretaci odmítla s tím, že Evropská komise je „k službám“ členským státům a následuje jejich zadání. Do různých typů konzultací, které legislativě předcházejí, se podle ní může zapojit kdokoliv, včetně veřejnosti.
