Finský ministr školství Anders Adlercreutz rozhovoru pro Euractiv.cz říká, že nejdůležitějším stavebním kamenem finského školství jsou kvalitní učitelé. Ti mají velkou důvěru a pomáhají budovat u studentů mediální gramotnost.
Anders Adlercreutz je předsedou Švédské lidové strany ve Finsku (Renew) a finským ministrem školství ve vládě premiéra Petteriho Orpa. Před volbami do Evropského parlamentu zastával ministra pro evropské záležitosti.
Finský vzdělávací systém je známý jako jeden z nejlepších na světě. Pokud byste měl doporučit jednu věc, kterou bychom se měli inspirovat a zavést ji v českém systému, co by to mělo být?
Náš vzdělávací systém se skládá z mnoha částí, není příliš složitý, ale vyvíjel se v době naší nezávislosti, a to poměrně organicky. Kdybych měl dát jedno doporučení, tak to budou učitelé. Ve Finsku je učitelské povolání atraktivní. Vzdělání je náročné a lidé, kteří chtějí na univerzitě studovat pedagogiku, čelí konkurenci. Jen zlomek žadatelů tu možnost dostane. A ti, co se učí, jak být učiteli, patří mezi nejlepší studenty. Díky této konkurenci získáváte dobré učitele.
Učitelské povolání ve Finsku je atraktivní díky mzdám nebo postavení ve společnosti?
Neřekl bych, že mzda je klíčová. Učitelé dostávají průměrný plat, který je slušný, ale není vysoký. Klíčovým slovem je důvěra. Víme, že mají dobré vzdělání, a když pracují s našimi dětmi, tak mají naši důvěru. Jsou velmi samostatní a do výuky mohou vložit svou vlastní osobnost, což znamená, že mají velkou svobodu učit podle svého uvážení. Neexistuje tedy centralizovaný systém dohledu a není jeden jediný způsob výuky.
Pokud jde o vzdělání, důležitá je i mediální a informační výuka. Finsko je v Indexu mediální gramotnosti, který porovnává míru gramotnosti ve 47 zemích EU a OECD, na prvním místě. Česko je osmnácté. Co děláte jinak než my?
Finsko je nejen velmi vysoko v tomto indexu, ale je vysoko i ve svobodě tisku, nebo transparentnosti obecně. Tisk je tedy svobodný, ale také se sám reguluje. Je nucen napravovat chyby, kterých se dopouští, korigovat falešné informace, které mohl omylem šířit. Má své vlastní hlídací psy.
Co se týče mediální gramotnosti, je to zásadní faktor pro Evropu a pro svět obecně. Víme, jak fake news a hybridní akce založené na těchto informacích byly použity proti Evropě. Víme, že se tím Rusko snaží zvýšit polarizaci společnosti, když v Evropě podporuje falešné narativy o imigraci a změně klimatu, nebo třeba vyvolává kulturní války, diskredituje menšiny. Tím zasévá nespokojenost, roztříštěnost a polarizaci v několika různých evropských zemích. Politická realita v mnoha zemích Evropy je stále více polarizovaná, což jí samozřejmě způsobuje politické potíže, ale také znesnadňuje dosahování společných řešení a efektivní EU. Stěží pak může čelit hrozbám.
A v tomto je vzdělání ústředním faktorem. Pokud můžeme, vzdělávejme naše děti tak, aby uměly rozlišovat mezi pravdivým a nepravdivým, aby mohly analyzovat články, které čtou, zamysleli se nad tím, odkud tuto zprávu získali, z jakých informací je sestavena, jaké jsou její důvody, motivy a tak dále. Ve Finsku je tedy mediální gramotnost součástí učebních osnov. Není to však samostatný předmět, ale je integrován do všech předmětů.
Zmínil jste několik taktik ruské hybridní války, která polarizuje společnost na určitých tématech. Česko je dnes velmi rozdělenou zemí a pandemie covidu to ještě více zvýraznila. Říkáte, že Finsko se na takové hrozby připravuje vzděláváním. Znamená to, že Finsko není rozdělená země?
Jako v každé zemi, i u nás máme rozpory, nejsme imunní vůči obecným globálním nebo evropským trendům. Z politického hlediska lze ve Finsku pozorovat stejný vývoj jako v jiných zemích, kde se například prosazují populistické pravicové strany. A vidíme, že o stejných tématech se diskutuje i ve Finsku. Ale obecně bych řekl, že v hlavních věcech panuje poměrně velká shoda. Například oblast národní obrany nebo osnovy výuky ve školách nejsou předmětem politické diskuse a nemění se v závislosti na vládě. Tyto věci dosud nebyly zpolitizovány.
A nebojíte se, že se zpolitizují?
Samozřejmě, že ano. Myslím si, že bychom se měli snažit, abychom udrželi školy co nejobjektivnější a neutrální.
Řeknu to jinak: Obáváte se, že je to reálná hrozba, nebo jen teoretická?
Ve Finsku to nevidím jako hrozbu. Samozřejmě vím, že v některých evropských zemích je to běžná věc. A žádná země není imunní vůči mezinárodním trendům. Mám na mysli diskusi, kterou vedli v USA před deseti lety, a nakonec byla transplantována i do Evropy. A může se dostat i do Finska, pokud nebudeme pozorní a nebudeme budovat vůči tomu pojistky. Nemyslím si, že by mělo být v našem zájmu, aby se vzdělávací systém politizoval. Naopak bychom měli dát svobodu učitelům a zajistit objektivní systém, autonomii našich univerzit, vědeckého výzkumu a držet politiku mimo tyto oblasti.
Národní obrana nejsou jen tanky na hranici
V pozvánce na vaši akci s Centrem pro informovanou společnost je napsáno, že budování odolnosti prostřednictvím vzdělávání je ve vašem systému zásadním prvkem a že je součástí národní obrany. Můžete upřesnit tu část o národní obraně? Co bychom si z toho měli vzít? Jak souvisí vzdělávání s obranou vašeho národa?
Chci tím říct, že chápeme, že národní obrana už není jen o protivzdušné obraně, nebo o tancích na hranicích. Jde o obranu společnosti obecně a finský přístup k národní obraně byl po dlouhou dobu založen na konceptu komplexní bezpečnost, což znamená, že všichni aktéři ve společnosti mají odpovědnost za posílení národní odolnosti. Některé věci jsme delegovali na soukromý sektor, zároveň ale naše vládní instituce mají plány na všechno.
Zapojit se má celá společnost. Má se pokusit vytvořit odolnost. Další součástí finského přístupu je více vojenská záležitost. Stále máme brannou povinnost. Finsko má velmi rozsáhlé vojenské rezervy a mimořádně velké válečné rezervy – značné zásoby konvenčních zbraní, největší dělostřelectvo v Evropě atd. A národní obrana je skutečně národní záležitostí. Naše vojenská služba je velmi populární. Není to ani na politické diskuse, jednoduše nikdo to nezpochybňuje. A to také vytváří národní porozumění pro vaše povinnosti a vaši roli jako občana. Zmínil jste polarizaci. Myslím, že skutečnost, že máme brannou povinnost, nás také ochránila před tím, abychom v naší společnosti zavedli velmi ostré hranice mezi různými skupinami.
Mezi Evropou a USA je obrovská propast
Donedávna jste byl ministrem pro evropské záležitosti. Co si myslíte o nové Evropské komisi? Henna Virkkunen, budoucí finská eurokomisařka, bude mít na starosti i boj proti hybridním hrozbám, chce vytvořit takzvaný AI kontinent a podobně. Jak se díváte na její budoucí působení a co od ní očekáváte?
Jsem rád, že Ursula von der Leyen bude pokračovat (jako šéfka Evropské komise – pozn.red.), myslím, že potřebujeme kontinuitu. Důležité věci, jako je konkurenceschopnost, digitalizace, opatření v oblasti klimatu, jsou pro ni důležité. Na tyto věci se musíme zaměřit, stejně jako na bezpečnost a posílení jednotného trhu. Musíme se připravit i na situaci, kdy se Spojené státy distancují od evropského projektu. Musíme nést svou vlastní tíhu a pochopit, že být společenstvím 27 národů nestačí. Musíme mít jednotný trh založený na 27 zemích. Chci být na největším trhu na světě, abychom mohli mít celosvětový dopad. A zejména proto, abychom dosáhli hospodářského růstu, který skutečně potřebujeme.
Za posledních 15 let se Evropa příliš nerozšířila a dnes je mezi Evropou a USA obrovská propast, která tam dříve nebyla. V současné době tedy musí být v Evropě vůdčí osobnost. V současné době je mnoho zemí na hranici chaosu, příkladem je Německo, Francie, Rakousko, situace v Nizozemsku je taky poněkud nestabilní. Proto doufám, že severské země mohou jít příkladem. A myslím, že by měly hrát větší roli v rámci Evropy.
Pokud jde o Komisi, myslím, že Hanna Virkkunen má důležité portfolio. Evropské země prohrávají závod v digitalizaci. Musíme pochopit a analyzovat, proč se našim společnostem nedaří. Musíme být připraveni na hybridní akce, které Rusko neustále provádí. Myslím si ale také, že je důležité, aby Evropa pochopila, že potřebujeme transatlantickou spolupráci v oblasti regulace. Pokud se Evropa v oblasti regulace AI vydá jinou cestou než USA, nebudeme společně schopni čelit obrovskému množství čínských řešení. A to může být z dlouhodobého hlediska rozhodujícím faktorem pro konkurenceschopnost Evropy. Proto musíme být ve vztahu k nim velmi pragmatičtí.