Jsme zvyklí pracovat velmi precizně, pečlivě – a často příliš pomalu. Válka na Ukrajině nám však ukázala, že krizové řízení a vojenské know-how stále potřebujeme, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz Thomas Silberhorn.
Thomas Silberhorn (CSU) je poslancem německého Spolkového sněmu za Bavorsko. Svou parlamentní skupinu zastupuje v otázkách transatlantických vztahů. Mezi lety 2018 a 2021 působil jako jeden ze dvou parlamentních tajemníků na ministerstvu obrany. Co si vlastně můžeme představit pod pojmem „Zeitenwende“?Po skončení studené války a sjednocení Německa jsme byli svědky období míru. Nyní musíme pochopit, že na bezpečnosti záleží v každé době. Zaručit ji může pouze naše vlastní síla, kterou musíme znovu získat, zejména financováním a vybavením našich ozbrojených sil. Ale také zvyšováním ochoty a připravenosti bránit naši svobodu a demokratický řád. Musíme více investovat do odstrašování a obrany.
Dá se říci, že v Německu panuje určitá politická shoda na tom, že něco takového jako Zeitenwende je zapotřebí?Existuje shoda na tom, abychom plnili své závazky vůči NATO a vydávali na obranu alespoň 2 % našeho HDP. Před únorem 2022 bylo toto téma předmětem politických sporů. Stále však potřebujeme mnohem širší shodu na politickém cíli, abychom umožnili bránit Německo a Evropu našimi ozbrojenými silami v konvenční dimenzi.
Pokud jde o jaderné hrozby, budeme se muset spolehnout na naše spojence. Vyvážit jaderný arzenál Ruska a dalších jaderných mocností mohou pouze Spojené státy nebo aliance liberálních demokracií vedená USA. Tváří v tvář ruským hrozbám musíme znovu otevřít debatu o jaderném odstrašování. V tomto ohledu zůstanou USA pro Evropu a celý demokratický svět důležité.
Měli bychom si uvědomit, že NATO a EU jsou nejúčinnějším a nejefektivnějším způsobem řízení naší obranné a bezpečnostní politiky. Pro země, které se mohou spoléhat pouze samy na sebe, je to mnohem obtížnější a nákladnější.
Kdykoli tedy válka proti Ukrajině skončí, musíme si všichni odpovědět na otázku nových bezpečnostních záruk pro Ukrajinu. Integrace Ukrajiny do NATO by byla nejlepším možným způsobem, jak zajistit ukrajinskou bezpečnost. Pokud to není možné, Ukrajina potřebuje podporu takovým způsobem, aby Rusko nebylo povzbuzováno k přípravě budoucích úderů. To by byla pro Ukrajinu nejnáročnější a nejdražší cesta.
Válka mění německou zahraniční politiku. Změnou ale musí projít i společnost
NATO by mělo nabídnout Ukrajině perspektivu vstupu
Summit NATO ve Vilniusu za dveřmi a Ukrajina žádá o bezpečnostní záruky. Myslíte si, že je reálné, aby Ukrajina tyto záruky dostala?Prezident Zelenskyj kdysi řekl, že ukrajinští vojáci, kteří pokládají životy na bojišti, chtějí vědět, že jejich děti dostanou šanci žít ve svobodě a demokracii. Proto je tak důležité, aby zůstaly otevřené dveře pro integraci Ukrajiny do Evropské unie. To bude vyžadovat určitý čas a řadu postupných kroků.
Členství v NATO by bylo pro Ukrajinu nejlepší cestou, jak si zachovat územní celistvost. Vyžaduje to však připravenost všech členských zemí NATO přispět v budoucnu svými vojáky k obraně Ukrajiny. O tom lze rozhodnout až po skončení této války. NATO se však bude držet své politiky otevřených dveří a mělo by Ukrajině nabídnout perspektivu vstupu do NATO.
V každém případě jsou bezpečnostní záruky nezbytnou podmínkou pro obnovu Ukrajiny. V opačném případě nebudou možné žádné soukromé investice. Tyto bezpečnostní záruky musí jít daleko za rámec budapešťského memoranda podepsaného Ruskem, USA, Velkou Británií a dalšími zeměmi. Jelikož Rusko toto memorandum porušilo, nedovedu si představit řešení, které by opět vyžadovalo ruský souhlas.
Čím lépe se podaří Ukrajinu integrovat do demokratických struktur a existujících mnohostranných organizací, tím více bude bezpečná. Prozatím je důležité nechat tyto dveře otevřené a podporovat Ukrajinu, jak jen to bude možné, aby mohla zvítězit.
Podniká Německo nějaké konkrétní kroky, aby pomohlo Ukrajině začlenit se do západních demokratických struktur?Zpočátku německá vláda mnoho měsíců váhala a tvrdila, že Rusko nemusí vyhrát a Ukrajina nemusí tuto válku prohrát. Nejvýraznější změnou bylo, když Německo řeklo, že Ukrajina musí vyhrát. Posun v podpoře Ukrajiny spočíval v tom, že jsme se nedívali na sebe a neptali se, co můžeme udělat, ale že jsme se podívali na Ukrajinu a ptali se, co potřebuje, aby zvítězila. To umožnilo mnohem větší vojenskou podporu. Měli bychom však udělat ještě více, co je jen možné a bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat.
Z naší historie – Mnichovské dohody z roku 1938 – plyne jasné poučení, že appeasement (
ustupování agresorovi ve snaze ho usmířit či uklidnit – pozn. red) nikdy nefungoval. Agresor musí být zastaven co nejdříve. To vyžaduje rozsáhlou komunikaci s veřejností, aby lidé pochopili, proč je vojenská podpora nezbytná, a tuto strategii podpořili. Nyní musíme řešit výzvy pro naše občany, jako jsou rostoucí ceny energií a inflace. Podařilo se nám nicméně získat nezávislost na ruské ropě a plynu za pouhý rok. Naše ekonomika je tedy dostatečně pružná a silná na to, aby tyto ekonomické důsledky války zvládla.
Když mluvíme o poučení z války na Ukrajině – jaké úkoly vyplynuly pro Německo?Zaprvé je třeba změnit náš způsob práce, a to jak v Německu, tak možná i v jiných evropských zemích. Jsme zvyklí pracovat velmi precizně, pečlivě – a často příliš pomalu. Náš institucionální rámec a administrativní postupy v době míru rostly a nyní se musí přizpůsobit rychlé analýze a rychlému rozhodování v době krize. Musíme se tedy lépe připravit na krizové řízení v naší vojenské i civilní správě. To bylo vidět již během pandemie koronaviru. Obecný pracovní režim se musí více orientovat na připravenost a poskytování služeb.
Za druhé, obrana a vojenská eskalace ovlivňují celou společnost. Obranu již nelze delegovat pouze na ozbrojené síly, jak jsme byli zvyklí. Týká se to všech a Ukrajina ukázala, že je možné najít celospolečenský přístup k organizaci své obrany. To je nanejvýš působivé. Ochrana kritické infrastruktury je klíčová, ale vyžaduje také změnu myšlení. Musíme vytvořit povědomí o tom, že obrana našeho liberálně demokratického řádu a tržního hospodářství zahrnuje přípravu na krizové situace v předstihu. Na bezpečnosti vždy záleží.
A konečně si musíme uvědomit, že jsme v dobách míru a prosperity ztratili mnoho krizového know-how. Vojenské know-how se získává právě v krizových situacích, a proto je pro nás relevantní.
