Válka na Ukrajině a energetická krize změnily přístup Evropy k využívání energetických zdrojů a urychlily přechod na ty udržitelnější, což zároveň pomáhá s plněním unijních závazků. Česká ekonomika, která je ze značné části založená na těžkém průmyslu, se ale v mnohém od zbytku Evropy liší. Stejně tak se liší způsob, jakým fosilní paliva omezuje a přechází k obnovitelným zdrojům.
Energetický přechod je jedním z klíčových kroků v rámci snižování emisí a negativních dopadů na životní prostředí. Těžba a spalování fosilních paliv jsou v současné době odpovědné za tři čtvrtiny celosvětových emisí. V Česku tvoří bezemisní elektřina zhruba polovinu energetického mixu, zatímco ve zbytku EU je to okolo 60 %. EU se zavázala do roku 2050 snížit emise v porovnání s rokem 1990 o 55 %.
Aby ale Unie tohoto závazku dosáhla, je zapotřebí změnit způsob, jakým elektřinu vyrábí. V Česku ale stále chybí důvěra veřejnosti a investorů, která může přechod výrazně urychlit.
„Snižování závislosti na fosilních palivech z ekonomického hlediska znamená rozvoj. Energetická transformace je tedy něco, co by se nám mělo vyplatit,“ hodnotil na nedávné
debatě z cyklu Café Evropa změny v energetickém řádu
Vladimír Kubeček, výzkumný pracovník Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy.
„Česká energetika je ale ekonomicky náročnější a dopad na jednotlivé domácnosti může být různý,“ dodal ale zároveň Kubeček.
Ze státní úrovně nicméně zaznívají pozitivnější predikce. „Energetické úspory neznamenají, že si budeme muset snižovat komfort v našich domovech,“ podotkl
René Neděla, zástupce vrchního ředitele sekce energetiky a jaderných zdrojů Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. „Přechod nám umožní lépe analyzovat, kde se dá úspor dosáhnout. Mimo to je také spojený s rozšířením energetické a úsporné gramotnosti,“ dodal.
Uhelné regiony versus transformace
Dopady energetického přechodu se nicméně napříč regiony různí. Takzvané uhelné regiony, ve kterých je energetika hlavním zaměstnavatelem, se v důsledku přechodu na klimaticky neutrální ekonomiku potýkají se závažnými socioekonomickými problémy.
„Transformace je příležitostí pro uhelné regiony. Jedná se o kraje, které mají dlouholetou tradici v energetice. Energetický přechod napomůže v těchto oblastech vytvořit nová pracovní místa,“ zmínila během debaty
Adéla Tesařová, vedoucí jednoho z oddělení na Generálním ředitelství pro energetiku (DG ENER) Evropské komise.
Uhelné kraje podepsaly memorandum o vodíku. Uhlí s ním nenahradíme okamžitě, ale perspektivu má, říká Vondrák
EU se snaží pomocí fondů podpory mírnit negativní dopady v těchto regionech a zajistit tak co nejvíce spravedlivou transformaci. „Za zvládání dopadů transformace nesou vlastní zodpovědnost jednotlivci. Stát by měl ale zajistit to, aby se lidé z důvodu energetického přechodu nedostali do krizových situací,“ zdůraznil roli státu
Evžen Tošenovský (ODS, ECR), člen výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) Evropského parlamentu.
Přechod zahrne i dopravu a průmysl
Český energetický mix má v současné době dva hlavní pilíře – hnědé uhlí a jadernou energii. Obnovitelné zdroje v současné době tvoří zhruba jen desetinu celého energetického mixu, přičemž hlavními složkami obnovitelných zdrojů, které Češi užívají, jsou biomasa a bioplyn.
„Elektřina tvoří zhruba 20 % celého energetického mixu, dále je tedy třeba dívat se také na spotřebu ropy a zemního plynu. Musíme se dívat i na další odvětví, jako jsou doprava a průmysl,“ zdůraznil komplexnost celého přechodu Kubeček.
Energetická transformace je složitá a neobejde se tak bez různých typů zdrojů. „Na cestě k emisní nule budeme muset ještě nějakou chvíli investovat do fosilních paliv,“ upozornil Kubeček. „Proto je důležité mít stanovené nejen cíle, ale i cestu, která k dosažení cílů vede,“ dodal.
Sama jaderná energie nestačí
Rozvoj obnovitelných energií je ale během na dlouhou trať. Nejjednodušším a nejrychlejším způsobem, jak efektivně snížit emise, je rozvoj solární a větrné energie. Další možností je pak rozvoj jaderné energie, která je ale technologicky a finančně náročnější.
„Dříve než v roce 2036 nejsme schopni nový jaderný reaktor spustit,“ komentoval složitost výstavby těchto zdrojů Kubeček. „Vše jde ale ruku v ruce s urychlením schvalovacích procesů, digitalizací a podporou energetických úspor, jako jsou například rekonstrukce a zateplování budov,“ dodal.
Podcast: Povinnost zateplit dům ze svého? Vysvětlujeme směrnici o renovaci budov
„Celkově se jedná o problematiku, která musí být řešena na nejvyšší státní úrovni,“ podotkl Tošenovský.
„Vlády by měly ukázat, jakou cestou se musíme ubírat, abychom dosáhli stanovených závazků,“ doplnil ho Kubeček.
Postoj k plynu se napříč EU liší
Energetický přechod je úzce spojený i s energetickou soběstačností. I přes obecně nízkou dovozní závislost byla Česká republika do nedávna silně závislá na plynu z Ruska. To ale změnila ruská invaze na Ukrajinu. ČR se tak do ledna 2022, kdy premiér
Petr Fiala (ODS) oznámil, že veškerý plyn, který do země nyní proudí, je z jiných zemí než z Ruska, zbavila závislosti na plynu z Moskvy.
„Válka na Ukrajině ukázala, že jsme situaci ohledně závislosti na ruském plynu dlouhodobě podceňovali,“ podotkla Tesařová. „Na ruský plyn se tedy dlouhodobě spoléhat nelze, alternativní zdroje plynu jsou ale drahé a také ne zcela spolehlivé. Těžce jsme tedy nyní pochopili, že plyn není řešení,“ dodala.
Postoj k plynu se ale i napříč EU velmi liší. „Názory mezi státy EU jsou různé, rozhodně nehrajeme podle jednoho dirigenta. Mezinárodní obchod je velmi složitý a zcela ne tak růžový, jak se může na první pohled zdát,“ komentoval postoj EU k plynu Tošenovský. „Ačkoli neradi, výhledově budeme muset s Ruskem hledat obchodní cesty. Pachuť války tu ale stále bude přítomna,“ uzavřel europoslanec.
Tento článek vznikl s podporou frakce Evropských konzervativců a reformistů. Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde. 
