Před rokem zastavil americký prezident Donald Trump většinu zahraniční pomoci Spojených států. Evropa se snaží alespoň částečně zaplnit vzniklou mezeru, sama ale čelí rozpočtovým škrtům a politickému odporu vůči pomoci.
Rozvojová spolupráce loni prošla historickým otřesem. Rozhodnutí administrativy Donalda Trumpa z počátku roku 2025 o bezprecedentním zmrazení a následné demontáži většiny programů Agentury Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID) vytvořilo ve světovém rozpočtu na pomoc mezeru přesahující 60 miliard dolarů.
Trump tehdy nařídil devadesátidenní zmrazení veškeré zahraniční pomoci a do března bylo zrušeno 83 procent programů USAID. Z celkových 6200 probíhajících projektů jich bylo zastaveno přes 5200.
„Má to přímý dopad na desítky tisíc lidí, kterým jsme poskytovali pomoc hlavně v Sýrii nebo tisíce uprchlíků z Náhorního Karabachu v Arménii, kde jsme museli ukončit projekt,” popsal okamžité důsledky Tomáš Urban, vedoucí mediálního oddělení organizace Člověk v tísni.
V červenci 2025 pak americký ministr zahraničí Marco Rubio oficiálně oznámil uzavření USAID. Z původních 120 miliard dolarů v kontraktech zůstalo v platnosti jen 69 miliard.
Nedávno zveřejněná studie v časopise The Lancet varuje, že škrty v americké pomoci by do roku 2030 mohly způsobit více než 14 milionů nadbytečných úmrtí, z toho asi 4,5 milionu dětí mladších pěti let.
„V některých rozvojových zemích tvoří financování z USAID až 70 procent rozpočtu na zdravotnictví,” upozornil dále Urban.
Během devadesátidenního zmrazení podle odhadů přišlo o přístup k antikoncepci téměř 12 milionů žen a dívek. Mezi zrušenými projekty byl i program prevence malárie, který chránil 53 milionů lidí, nebo podpora očkování v hodnotě 2,6 miliardy dolarů, což může ohrozit až 75 milionů dětí – v závislosti na tom, zda se podaří tyto programy nahradit jinými.
Evropa jako náhradník? Ne tak docela
Spojené státy poskytovaly před rokem 2025 zhruba třetinu globální rozvojové pomoci, vzniklou mezeru ve výši 60 miliard dolarů je tak velmi těžké nahradit.
„V rámci EU panuje shoda, že EU nemůže ani nechce nahrazovat USA, nicméně EU bude pokračovat v podpoře mezinárodní spolupráce,” uvedlo loni na dotaz redakce Ministerstvo zahraničních věcí ČR.
Evropská unie poskytla v roce 2023 přibližně 100,6 miliardy eur rozvojové pomoci, což představovalo 41 procent celosvětové ODA (Official Development Assistance). Evropa tak zůstává největším poskytovatelem. Kolektivní pomoc EU odpovídala 0,57 procenta hrubého národního důchodu, zatímco americká jen 0,24 procenta.
Problém však spočívá v tom, že i Evropa sama škrtá. V roce 2024 klesla pomoc ze států EU o 8,6 procenta na 88,7 miliardy dolarů. Pouze tři členské státy alokovaly alespoň 0,7 procenta svého HND na rozvojovou pomoc.
Německo, největší donor v EU, které v roce 2023 věnovalo 0,79 procenta svého hrubého národního důchodu na rozvojovou pomoc, postupně snižuje rozpočet ministerstva pro hospodářskou spolupráci, a to zhruba z 12,2 miliardy eur v roce 2023 na 11,2 miliardy v roce 2024. Rozpočet v roce 2025 počítal s dalším poklesem.
Francie a Spojené království patřily rovněž mezi země, které v roce 2024 pomoc omezily. Británie navíc oznámila další snižování, aby mohla navýšit rozpočet na obranu, a je na cestě k jedné z nejnižších úrovní pomoci od začátku vedení statistik. V roce 2027 by měla vydávat jen asi 0,3 procenta svého hrubého národního důchodu.
Evropská unie už potvrdila snížení rozpočtu svého hlavního nástroje pro rozvojovou spolupráci o přibližně dvě miliardy eur na období 2025–2027. V debatách o novém rozpočtu na roky 2028–2034 se navíc objevují scénáře výraznějšího omezení prostředků na rozvojovou pomoc (některé analýzy mluví až o třetině), oficiální rozhodnutí ale zatím nepadlo.
„Plné nahrazení americké pomoci je nereálné,” konstatuje Urban z Člověka v tísni. „Záleží hlavně na vládách jednotlivých států, zahraniční pomoc se většinou pohybovala v řádu desetin procent hrubého národního důchodu. Záleží také na dohodách s ostatními státy a v tomhle doufáme, že převezme větší roli Evropská unie a její agentury tak, aby pomoc byla lépe koordinovaná, účinná a odpovídala i společným zahraničním prioritám.”
Proč Evropa škrtá?
Důvody jsou komplexní. Vzestup krajně pravicových a nacionalistických hnutí napříč Evropou podkopává politickou podporu rozvojové pomoci. Společnost je také někdy skeptičtější k financování aktivit mimo evropské území.
Zároveň složitá ekonomická situace po pandemii covidu a s ní spojený nárůst veřejných dluhů vyvinuly silný tlak na národní rozpočty. V tomto kontextu se rozvojová pomoc stala snadným terčem škrtů, často rámována jako neprioritní výdaj spíše než jako dlouhodobá investice do globální stability.
Dalším faktorem je nárůst vojenských výdajů a přímá finanční podpora Ukrajině, které dále omezují dostupné prostředky na rozvojové programy. Humanitární organizace se proto obávají, že evropská rozvojová agenda ztratí své dosavadní postavení a bude postupně vytlačována novými geopolitickými a bezpečnostními prioritami.
Nové paradigma evropské rozvojové politiky
Někteří analytici proto hovoří o změně paradigmatu v přístupu EU k rozvojové spolupráci. Pomoc je stále více sladěna se strategickými zájmy EU a méně se zaměřuje na tradiční snižování chudoby prostřednictvím grantů. Příkladem je iniciativa Global Gateway, která klade důraz na infrastrukturní investice a mobilizaci soukromého kapitálu.
„Již teď tvoříme 42 procent globální rozvojové pomoci. Pokud USA ustoupí ještě dál, můžeme se dostat odhadem až na 60 procent,” uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy eurokomisař Jozef Síkela. „Ale nejde o to nahradit jednu veřejnou pomoc druhou. To nestačí. Potřebujeme hledat způsoby, jak do této oblasti více přilákat soukromý kapitál.”
Podle Síkely by investice měly být směřovány nejen do nových trhů, ale také do budoucí strategické bezpečnosti Evropy. „Dnes je nám jasné, že musíme obchodovat s důvěryhodnými partnery, kteří sdílejí naše hodnoty. V Evropě leží 12 bilionů eur na běžných účtech. I malá část těchto úspor může mít obrovský dopad, pokud najdeme způsob, jak jejich majitele přesvědčit, aby tyto peníze investovali například do fondu Global Gateway.”
Česko drží kurz a sází na evropské projekty
V rámci EU se Česká republika aktivně podílí na koordinaci reakcí na dopady amerických škrtů. Konkrétní dopady se dotkly i českých projektů.
„Museli jsme zastavit jeden projekt v Bosně a Hercegovině, který byl společně financovaný ČR a USA. Vidíme ale spíše dopad na realizátory našich projektů, kteří se musí potýkat s omezením financování,“ říká Zbyněk Wojkowski, vedoucí oddělení realizace projektů z České rozvojové agentury (CzechAid).
Česká republika nicméně drží kurz a zatím odmítá další omezení. „Případné přerušení zahraniční rozvojové spolupráce ČR, nebo její omezení by poškodilo ekonomické a politické zájmy naší země,“ zdůrazňuje Wojkowski.
Podle Ministerstva zahraničních věcí je pro Česko klíčové, že rozvojová spolupráce, i v době rozpočtových tlaků, otevírá přístup k mnohem větším prostředkům z evropských fondů a dává prostor pro uplatnění české expertízy a firem. Týká se to především projektů v rámci již zmiňované iniciativy Global Gateway, zaměřené na rozvoj infrastruktury v oblastech dopravy, digitální ekonomiky a energetiky.
„Zapojení do rozvojového úsilí zlepšuje pověst ČR a hlavně nám otevírá možnosti pro získání mnohem větších prostředků z evropských či dalších mezinárodních zdrojů s uplatněním české expertízy a českých firem. Děláme vše proto, aby v těchto projektech české firmy, neziskový sektor i akademická sféra získaly příležitosti,“ uvedl rezort.
Zapojení soukromého kapitálu do zahraniční pomoci však vyvolává rozporuplné reakce. Například podle francouzského institutu IDDRI sice tento přístup umožňuje uvažovat o postupném konci tradiční rozvojové pomoci, neměl by však vést k nové formě závislosti založené na komerčních motivech.
Nová éra rozvojové pomoci
Po deseti měsících je zřejmé, že americký ústup ze standardní rozvojové pomoci je trvalý a Evropa není připravena, a zřejmě ani ochotna, vyplnit vzniklou mezeru v plné výši 60 miliard dolarů.
Namísto prosté kompenzace se evropská politika vydává cestou pragmatického posilování svého vlivu v regionech jako Afrika, Latinská Amerika a Střední Asie. EU těží z pověsti stabilního a předvídatelného partnera, na rozdíl od toho, co je často označováno za „agresivní transakční přístup“ jiných mocností.
Klíčem k budoucímu financování rozvoje se tak stává nikoli pouze veřejná rozvojová pomoc, ale také přesun obrovského objemu soukromých evropských úspor do rozvojových investic.
Tento obsah byl publikován v rámci projektu Eastern Flank EU Reporting (EFER), na kterém spolupracují redakce Delfi (Litva), Delfi (Lotyšsko), Espress (Rumunsko), EUBrief (Slovensko), Faktabaari (Finsko), Focus Europe Poland (Polsko), Napunk (Slovensko), Pro News Bulgaria (Bulharsko) a Update EU (Česko). Projektový obsah naleznete také na webu EastFlank.eu. Více informací najdete zde.
