Garantem obrany evropských států zůstává NATO, svoji roli ale sehrává také Evropská unie. Novou položkou v jejím „arsenálu“ se mohou stát společné akvizice vojenské techniky. České předsednictví dohlédne na nastavení pravidel.S válkou na Ukrajině se Evropa probudila do nové bezpečnostní reality a začala o hrozbách ve svém okolí přemýšlet jinak. Evropské státy totiž ví, že ukrajinští vojáci bojují i za ně a v případě neúspěchu mohou být další na řadě právě Finsko, Litva nebo Polsko. Neřeší se, jestli východnímu sousedovi pomoct, ale jak.
„Ukrajina musí vyhrát, a to ideálně do zimy, jinak budeme mít velké problémy. Udržet politickou jednotu v EU ale bude velmi obtížné, protože jak se budou prohlubovat hospodářské problémy, tlak některých zemí na uzavření dohody s Ruskem začne stoupat. Půjde o velkou zkoušku,“ řekla na
konferenci k českému EU předsednictví Martina Heranová, bezpečnostní analytička z CEVRO Institutu.
Musíme zabezpečit východní sousedy EU, říkají europoslanci. Pomoct má i „vojenský Erasmus“
Jako pravděpodobnější scénář se ale jeví tzv. zamrzlý konflikt, kdy sice dojde k nějaké formě příměří mezi Kyjevem a Moskvou, válka ale může kdykoliv pokračovat. Něco takového podle prezidenta Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR
Jiřího Hynka znamená, že evropská vojenská podpora Ukrajiny bude muset pokračovat další měsíce a možná i roky.
Evropské země tak musí zůstat v pozoru a připravit se na situaci, kdy by se válka objevila i na jejich prahu. „Většina zemí EU včetně ČR má postavené tzv. mírové armády, chybí jim ale schopnost mobilizovat na plné válečné stavy, schopnost zmobilizovat vlastní hospodářství, vlastní obranný průmysl, aby armády byly silné a funkční,“ upozornil Hynek.
Zcela zásadní roli proto hraje kolektivní obrana v rámci NATO. Náměstek pro řízení průmyslové spolupráce Ministerstva obrany ČR
Tomáš Kopečný nemá pochyb o tom, že je aliance jako hlavní poskytovatel bezpečnosti a obrany připravená skutečně plnohodnotně.
„Cvičení na různé scénáře probíhají několik let, na různých úrovních. Nemůžeme vidět do budoucna, jak by vypadal skutečný konflikt, ale systémy kontroly akceschopnosti jednotek jsou mnohem propracovanější než ty ruské, kde se reporty často zkreslovaly,“ popsal Kopečný rozdíly mezi soupeři.
V reakci na válku se podle něj navíc diskutuje o změně „předsunuté přítomnosti“ na „předsunutou obranu“, kdy by alianční jednotky byly skutečně schopné čelit frontovému útoku. „To je zásadní změna, ke které teď dochází,“ dodal náměstek.
A co EU?
Nejen Severoatlantická aliance, ale i Evropská unie má ve svých smlouvách závazek, že se její členové musí navzájem bránit. Realita nicméně ukazuje, že sama EU není v takové „vojenské formě“, aby se velké agresi ubránila bez pomoci. Štít NATO zkrátka potřebuje.
„Válka ukázala, jaký je rozdíl mezi sny Francie a Německa, a realitou. Francie se tváří jako velmoc a posílá šest houfnic na Ukrajinu, která jich ale potřebuje 1000. Německo sice slibuje dodávky, ale vyčkává, a pokud by válka brzy skončila, tak by nic nedodalo. Už to nejsou globální hráči, přesto by měli udělat maximum pro vlastní obranyschopnost,“ je přesvědčený Jiří Hynek.
Podle Martiny Heranové členství v EU neposkytuje dostatečné bezpečnostní garance, což je dobře vidět na rozhodnutí Finska a Švédska vstoupit do NATO, stejně jako na jejich dohodě s Velkou Británií o pomoci v případě napadení. EU jim nestačí.
Unie přesto svou bezpečnostní roli má. I díky Evropské obranné agentuře (EDA) státy lépe koordinují modernizaci svých armád, vyvíjí nové zbraně, inovují. EU také „umí“ humanitární, záchranné nebo mírové operace.
„EU udělala historicky dvě věci dobře. Zaprvé založila Evropský obranný fond (EDF) s devíti miliardami euro na projekty ve výzkumu a vývoji. To je fantastické a jediný důvod, proč pro naše firmy začíná být zajímavé jezdit do Bruselu a dělat společné evropské projekty. Druhá věc je využívání Evropského mírového nástroje (EPF) pro refundaci vojenského materiálu pro Ukrajinu,“ vyjmenoval Tomáš Kopečný.
Borrell: EU nedopustí, aby Ukrajině došly zbraně
Třetí pozitivní věc vidí náměstek v nové iniciativě, která spadne do klína českému předsednictví. Nový finanční nástroj poslouží ke spolufinancování společných akvizic vojenského materiálu. Když se totiž nakupuje ve velkém, logicky se snižuje cena. Společné nákupy více států se ale zatím v Evropě příliš nedaří, výjimkou jsou jen severské a baltské země. Nabízí se tedy otázka, proč by to na celoevropské úrovni mělo dopadnout jinak.
Klacky pod průmyslové nohy
Navzdory tomu, že se v posledních letech začalo více investovat, evropský obranný průmysl je stále velmi omezený. Mezi příčiny jeho „slabosti“ patří přísná regulace, především v oblasti exportu, nedostatek surovin nebo neschopnost aplikovat špičkový výzkum v praxi.
Sektor má zároveň „špatné jméno“. „Obranný průmysl je vnímán jako něco nežádoucího. Evropští úředníci ho v rámci taxonomie navrhli zařadit do kategorie sociálně neperspektivních oborů. Pokud jde o bankovní sektor, tak když budete vyrábět vojenský materiál, tak vám garantuji, že nejenže vám nedají úvěr, ale kolikrát vám nezřídí ani účet,“ uvedl Jiří Hynek.
„A v této situaci se po obranném průmyslu chce, aby konal. Byl jsem přesvědčen, že v moment války na Ukrajině se pohled změní, ale nezměnil se. Setrvačnost je tak velká, že podmínky pro obranný průmysl se nezlepšují. Je to překvapení,“ dodal Hynek.
Také podle Kopečného představuje návrh taxonomie velký problém, protože různé instituce včetně zmíněných bank kvůli ní omezují svou spolupráci s průmyslem. „Svítá ale naděje na změnu, některé švédské banky otočily o 180 stupňů a jsou ochotné do obrany investovat,“ doplnil náměstek. Stejnou trajektorii následovala například druhá největší německá banka Commerzbank.
Je správné investovat do zbraní? Evropa mění přístup k obrannému průmyslu
Je jasné, že bez silného obranného průmyslu se Evropa v současné bezpečnostní situaci neobejde, jde o strategický sektor.
Podle Jiřího Hynka musí být prostředí pro obranný průmysl vstřícné, teprve pak firmy v Evropě zůstanou a přestanou odcházet například do Turecka. „Ale opravdu musí zaznít jasný politický hlas – chceme evropský obranný průmysl, je garantem naší obranyschopnosti, a uděláme vše pro to, aby fungoval. To musí zaznít od nejvyšších politiků,“ uzavřel prezident.
Tento článek byl realizován ve spolupráci s pražskou kanceláří Hanns-Seidel-Stiftung. 
