Po unijní vodíkové strategii z roku 2020 přichází konkrétní legislativa a v evropských zemích vznikají pilotní vodíkové projekty. Před vodíkem jako palivem má ale dlouholetý náskok elektromobilita, vodík by baterie ovšem mohl „porazit“ v nákladní dopravě.
Když Evropská komise v roce 2020 předložila vodíkovou strategii, vytyčila tím cíl vytvořit v EU plnohodnotný vodíkový ekosystém, který by pomohl s dekarbonizací všech problematických sektorů. Dva roky poté se na unijní úrovni rodí konkrétní legislativa, která má cíle pomoci převést do praxe.
„Unijní legislativní mašina se po publikaci vodíkové strategie rozjela na plný plyn,“ sdělil redakci Jan Sochor, analytik České vodíkové technologické platformy (HYTEP).
Vodíku se týká například známý klimatický legislativní balíček Fit for 55, který vymezuje výrobu obnovitelného vodíku a obsahuje opatření, která mají podpořit jeho spotřebu. Mezi ně patří například výstavba plnících stanic.
V novém energetickém plánu REPowerEU, který má EU pomoci zbavit se energetické závislosti na Rusku a zajistit pro sedmadvacítku dostupnou a čistou energii, pak Komise navrhla navýšení vodíkových cílů. „Nově je dle Komise do roku 2030 třeba v Evropě vyrobit až 10 milionů tun obnovitelného vodíku ročně a 10 milionů tun vodíku odněkud dovážet,“ popsal nové ambice Sochor.
„REPowerEU na rozvoji vodíkové ekonomiky hodně staví. Problémy s cenou a nejistou dodávkou zemního plynu představují další motivaci,“ řekl redakci Karel Polanecký z Hnutí Duha.
Naplnění nových ambic podle něj ale závisí na tom, zda vodík pro sedmadvacítku prioritou zůstane. „Jestli se podaří včas vybudovat nové velké průmyslové odvětví, bude záležet na tom, jak vysokou bude mít prioritu na úrovni EU i členských států,“ dodal.
Nejen klimatické ambice, ale i válka na Ukrajině, po jejímž vypuknutí kvůli energetickým dopadům ruské agrese plán RePowerEU vznikl, podle Sochora rozvoj vodíku akcelerovala.
„Zejména v dobách krizí se naše zraky upírají k novým řešením. Je vidět, že unijní státy chtějí s vodíkem pohnout o to rychleji, protože se jedná o jeden ze stavebních bloků dekarbonizace, sekundující přímé elektrifikaci,“ dodal.
REPowerEU může urychlit rozvoj obnovitelných zdrojů v ČR
Vodíkový pohon
Evropa si na vodík přitom nemyslí jen jako na další z čistých zdrojů energie, potažmo „úložiště“ energie, ale také jako na alternativní palivo pro vozidla. Vodíkové dopravní projekty jsou sice v dnešní době spíše v plenkách, potenciál ale mají.
Už nyní existují osobní automobily, nákladní vozidla, autobusy, vlaky, ale i lodě s vodíkovým pohonem. Nejsou ale ještě zdaleka rozšířené. A některé se toho ani nemusí dočkat. Podle Sochora se vodík uchytí spíše pro nákladní nežli osobní dopravu. V případě osobních automobilů totiž vedou baterie.
„Pokud bychom se bavili o osobní dopravě, bateriový pohon má takřka desetiletý náskok, i z toho je vidět, že prosazení vodíku v dopravě obecně, zejména té osobní, se zdá být spíše doplňkovým řešením, nikoliv tím hlavním,“ vysvětlil Sochor.
V nákladní dopravě má ale oproti bateriím vodík podle Sochora řadu výhod. „Výhodu má v nižší hmotnosti vozidel. Výhodou je také rychlé doplnění paliva do 20 minut a spolehlivý a vyšší dojezd, který by neměl výrazně klesat ani v chladných podmínkách. I z toho důvodu je vodík vnímán jako řešení zejména pro dálkovou nákladní dopravu a tam, kde je potřeba vozidlo vytěžovat nepřetržitě. Baterie i vodík spolu budou koexistovat,“ doplnil.
Vodík dává smysl i z pohledu sdružení dopravců ČESMAD BOHEMIA. „Zkoušené prototypy (vodíkových vozidel) se zdají být vhodné i pro dálkovou dopravu, jejich dojezd je srovnatelný s naftovými vozidly a lepší než bateriová elektrická vozidla,“ srovnal pro redakci tiskový mluvčí sdružení Martin Felix.
Podcast: Auta na baterie budou za 10 let úplně normální, klesne i cena, říkají analytici
Ještě je třeba řadu věcí vyřešit
Rozšíření vodíkového pohonu je ale stále hudbou budoucnosti a ještě je třeba vyřešit několik otazníků. Jedním z nich, jak upozornil analytik Sochor, je třeba to, kam nainstalovat objemné nádrže na vodík, které nákladní vozidla potřebují.
Klíčovým otazníkem také zůstává, zda se Evropě podaří vyrábět dostatečné množství čistého vodíku. „Výroba vodíku z fosilních paliv by k uhlíkové neutralitě rozhodně nevedla. Mluvíme-li o takzvaném zeleném vodíku, tak hlavním úskalím je potřebný rozsah produkce,“ upozornil expert z Hnutí Duha Polanecký.
Pro rozvoj dopravy založené na vodíkovém pohonu je také pochopitelně nutné vybudovat dostatek plnících stanic. To bude ale podle Martina Felixe z ČESMADU velmi náročné jak technicky, tak finančně. Například česká plnička, která zatím jako jediná funguje od letošního června v Ostravě, vyšla asi na 15 milionů korun. Česko plánuje, že jich v tuzemsku do roku 2030 vznikne asi 80.
Upínat se ale k roku 2030 jako k období boomu vodíku v nákladní dopravě není podle Felixe realistické.
„Do roku 2030 si nemyslím, že je reálné, aby vodíková vozidla nahradila naftová, když zatím žádná v komerční produkci neexistují, v ČR je jediná čerpací stanice na vodík a s ekologickou výrobou vodíku je to také s velkým otazníkem. Navíc je předpoklad velmi vysoké ceny vodíkových vozidel – u bateriových je to zatím 3,5 až 4násobek proti klasickým,“ popsal.
V médiích se navíc letos objevily zprávy, že společnost Shell tento rok uzavřela své čerpací stanice na vodík ve Spojeném království. Podle informací The Times společnost k tomuto kroku přistoupila, protože se vodík u motoristů neujal.
Desetiletí pilotních projektů
Sochor tak předjímá, že toto desetiletí bude dekádou pilotních vodíkových projektů, a to zejména v Česku.
„V červnu byla v Ostravě otevřena první malá plnicí stanice pro osobní automobily v ČR, kterou otevřela akciová společnost Vítkovice. Na podzim by měla být v provozu plnicí stanice na pražském Barrandově, která svými parametry zvládne obsloužit několik aut za sebou za standardně rychlou dobu, tedy okolo 5 minut. Stanice by zároveň měla sloužit i pro plnění vodíkového autobusu, který by měl být od společnosti Škoda Electric a měl by jej testovat Dopravní podnik hl. m. Prahy,“ ilustroval dění na české „vodíkové scéně“ analytik.
Inspirovat se může tuzemsko od evropských kolegů. Řada zemí EU je totiž napřed. Platí to například pro Německo.
„Německo je v rozvoji vodíkového hospodářství 5 až 10 let oproti České republice napřed. Zatímco u nás řada projektů teprve vzniká, u nich už se rozšiřují a škálují ty stávající,“ uvedl Sochor.
https://update-eu.cz/vodikova-revoluce-v-roce-2030-bude-17-novych-nakladaku-jezdit-na-vodik-predpovida-eu/