Evropa potřebuje posilovat svou bezpečnost a obranyschopnost, často ale naráží na národní zájmy, role Bruselu tak zůstává hlavně v rovině investora. Peněz na obranu by ale každopádně mělo být v unijním rozpočtu do budoucna dost, využít toho můžou i Češi.
Svět je na trajektorii k multipolaritě a nemůže za to jen „demiurg“ Donald Trump, ten je pouze příznakem doby. Tak alespoň interpretuje aktuální světové dění europoslanec Alexandr Vondra (ODS, ECR).
„S deglobalizací přichází posun od světa pravidel ke světě, kde budou rozhodovat síla a vliv, ekonomicky, vojensky. Nemusí se nám to líbit, protože pro Evropu tohle není výhodná konstelace. Ona sama je na pravidlech postavena,“ řekl Vondra na konferenci České priority v evropské politice.
Ať tedy Evropa chce, nebo nechce, na nový světový pořádek se musí adaptovat, což platí i pro její bezpečnost a obranu. Státy na starém kontinentu tak začaly více zbrojit a změnily se i priority na evropské úrovni. Evropská komise postupně přichází s plány a návrhy, které mají pomoct posílit domácí obranný průmysl a celkovou bezpečnost a připravenost.
Defence Readiness Roadmap 2030, čili jakýsi společný unijní plán obranné připravenosti, vytyčil vloni na podzim čtyři „vlajkové“ oblasti, na které se má Unie v příštích několika letech zaměřit, a které se dotýkají hlavně obrany východní hranice EU. Právě odsud hrozí největší nebezpečí.
Iniciativa pro evropskou dronovou obranu (European Drone Defence Initiative), přezdívaná „dronová zeď“, ale podle odborníka na obrannou integraci z Univerzity Karlovy Tomáše Kučery „spadla s nadsázkou řečeno dřív, než byla položena první cihla“. Ne proto, že by se v Polsku, Finsku nebo Pobaltí protidronové systémy nebudovaly, ale protože zatím nevznikají pod jednou unijní hlavičkou. Evropská rada totiž tomuto projektu zatím oficiálně nedala zelenou a podle Kučery to hned tak neudělá.
„Problematické je to hlavně v tom, že poměrně zásadní roli má dostat Evropská komise. Vypadá to, že státy na to stále nejsou připravené. Země jako Německo a Francie stále preferují mezivládní cestu, ale pro menší státy jako my by taková role Evropské komise nemusela být na škodu. Bruselský aparát by mohl posunout evropské obranné struktury dál,“ věří Kučera.
Také podle Jiřího Šedivého, vrchního ředitele sekce obranné politiky a strategie na ministerstvu obrany, by EU mohla sehrát svoji roli při zajištění interoperability a koordinace velení „dronové zdi“. Z nedostatečné podpory projektu viní přístup Evropské komise.
„Vymyslel se koncept, aniž by se udělala studie proveditelnosti, aniž by se udělaly odhady nákladů, aniž by se předjednala účast členských států,“ upozornil bývalý šéf Evropské obranné agentury. Právě předjednání podpory od států jako Portugalsko, pro které nemusí být obrana východní hranice tak palčivým problémem, bylo podle něj zásadní.
Výkonný ředitel CSG Group David Chour má za to, že obranyschopnost Evropy má dál zajišťovat výhradně NATO. Roli EU vidí jinde – v rychlém poskytování financí individuálním státům, které potřebují vybudovat nové kapacity.
„Jak dlouho budeme diskutovat, než řekneme: Poláci, tady máte 2 miliardy euro a prostě to sami vybudujte, protože my jako evropští politici vám nejsme schopní rozhodováním, flexibilitou, akceschopností pomoct. Pojďme to pojmenovat realisticky, tak to je,“ nechal se slyšet Chour.
Obranný plán EU 2030: Teď je to na vás, premiéři
Podle Alexandra Vondry by se EU měla soustředit na oblasti, kde má celoevropská spolupráce přidanou hodnotu. První z nich je legislativa, která formuje pravidla hry na trhu. Krokem správným směrem je podle něj například myšlenka „vojenského Schengenu“, který by umožnil jednodušší transport vojenského materiálu napříč kontinentem.
„Druhá věc je infrastruktura, protože dálnice, železnice a koneckonců i letiště mají z hlediska vojenské mobility evropský význam, do toho je potřeba investovat. Třetí jsou ty velké věci, které státy nezvládnou samy, například kosmické záležitosti,“ vyjmenoval europoslanec.
Evropská bezpečnost ale zahrnuje mnohem více oblastí, například kybernetickou ochranu kritické infrastruktury. Podle poslankyně a místopředsedkyně sněmovního výboru pro bezpečnost Michaely Opltové (STAN) jde EU správným směrem, ale měla by přidat. To prý platí i pro Česko.
„Na bezpečnostním výboru jsem se ptala na kapacity NÚKIBu (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, pozn. red.), kolik incidentů většího rozsahu jsou schopní řešit naráz. Prý maximálně dva takové incidenty, což mi přijde jako velice nízká kapacita. Na tom bychom měli hodně pracovat,“ je přesvědčená Opltová.
Velké peníze na obzoru
Evropa v posledních několika letech, hlavně kvůli ruské invazi na Ukrajinu, kompletně přehodnotila svůj pohled na financování obranných projektů. Dnes už neproudí peníze z unijní kasičky jen na vojenský výzkum, ale téměř na cokoliv, co národní armády potřebují.
Nástroj SAFE, kde je ve formě půjček státům k dispozici až 800 miliard euro, má v plánu využít i Česko. Za tyto prostředky chce nakoupit německé tanky Leopard, vozy Tatra a také dostavět část dálnice D11 směrem k polským hranicím. Podle Jiřího Šedivého navíc Češi přemýšlejí o dalších projektech, které by přihlásili, pokud by v nástroji SAFE nakonec nějaké prostředky zbyly.
Návrat ANO do vlády může zahýbat s plány na nákup tanků Leopard
A s velkou „obálkou“ na obranu zatím počítá i dlouhodobý rozpočet EU po roce 2027. „Na obranu by mělo jít dohromady nějakých 120-140 miliard euro, měl by být mnohem bohatší Evropský obranný fond, bude tam desetinásobek na vojenskou mobilitu. Česká republika by zde měla hledat příležitosti pro posílení vlastních schopností a také příležitosti pro český obranný průmysl,“ apeloval Šedivý s tím, že Praha musí být aktivnější než doposud.
Podle Vondry se právě v těchto letech rozhoduje, kdo budou noví „velcí hráči“ v evropské obraně. „Podle mě s tradicí, kterou máme, a komparativní výhodou, kterou nám dala Ukrajina, můžeme toto postavení získat. Třeba Švédsko je země se stejným počtem obyvatel a stejnou tradicí, a velcí hráči to jsou. Ono to není jenom na státu, hledat cestu k tomu se posílit, ale taky na byznysu,“ apeloval europoslanec ODS.
Podle Davida Choura se CSG Group účastní dvou nebo tří konsorciálních projektů v rámci Evropského obranného fondu, ale správnou cestu v nich do budoucna nevidí. Vyjednávají se prý příliš dlouho a jsou rozmělněné mezi mnoho firem, což podle něj nevede k rozvoji technických inovací.
Preferoval by přímou podporu vybraných firem. „Vezměte si třeba ve Spojených státech, spoustu vývojových projektů financuje americká vláda a dělá na nich jedna vybraná společnost. To jsou daleko rychlejší mechanismy,“ řekl Chour.
Tomáš Kučera v tomto kontextu namítl, že evropská pravidla zase dávají větší prostor a šanci se ukázat nadějným start-upům a malým a středním podnikům, které by jinak nemusely obstát v tvrdé konkurenci těch největších firem.
Ultimátním cílem je podle předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen zajistit suverenitu evropského obranného průmyslu. Podle Jiřího Šedivého se jedná o nesmysl.
„Nikdy to tak nebude, když se podíváte, jak je průmysl provázaný. Nejen transatlanticky, ale i s dalšími velkými výrobci mimo Evropu. Nějakou autonomii bychom mít měli, ale kompletní suverenita nepůjde,“ varoval Šedivý.
To samé podle něj platí o strategické autonomii v bezpečnosti a obraně celkově. EU by se ale prý měla snažit dosáhnout alespoň „operační autonomie“, aby dokázala reagovat na bezpečnostní výzvy ve svém okolí i bez pomoci Spojených států. Nejen na Ukrajině, ale i v Sahelu nebo na Středním východě.
