„Lepit se k uměleckým dílům nebo je polévat polévkou je strašně špatný nápad. Chápu, že se ti lidé snaží na sebe upozornit, ale strhávají tím pozornost k tomu, jestli je nebo není správné polévat obrazy. O tom ta debata ale není. Je o tom, že planeta má velký fyzikální problém,“ říká v podcastu Evropa zblízka europoslanec Mikuláš Peksa (Piráti, Zelení/ESA).
Soundcloud |
Pocket Casts|
Spotify |
Podcasty Google|
Apple PodcastsMluvíme spolu ve dnech, kdy se síly na internetu mění. Sociální síť Twitter po velkých zmatcích odkoupil miliardář Elon Musk, který vypouští různé informační „balónky“ o tom, jak se platforma, kterou ve velkém využívají především politici a novináři, bude měnit. Co se vám honilo hlavou ve chvíli, kdy jsme viděli fotky, na kterých Musk vchází do budovy Twitteru, začíná vyhazovat vedení a mluvit o tom, že „pták“ je konečně volný?Že jsme vlastně měli pravdu, když jsme říkali, že tyto velké společnosti jsou velmi mocné, protože mají skutečně globální moc nad zpracováním informací po celém světě. To jejich majitelům skutečně dává výhradní postavení a já si vlastně myslím, že jsme možná nechali celou věc zajít zbytečně daleko. Zpracování informací by totiž nemělo být rozhodováno jedním, řekněme trochu excentrickým, milionářem nebo miliardářem, ať už to tedy vidí jakkoliv, ale mělo by být daleko víc v rukou obyčejných lidí.
Znovu jsem si připomněl ten důvod, proč třeba já nebo další Piráti provozujeme své vlastní účty na síti Mastodon, protože je decentralizovaná. Z hlediska uživatele funguje podobně jako Twitter, ale vlastně tam není jeden velký server, kde by bylo všechno nahráno na jedné hromadě, ale každý si může otevřít svůj vlastní server. Stejně jako v případě e-mailu si můžete otevřít vlastní e-mailový server a tam si zpracovávat poštu. Tady to funguje podobně a tím pádem nejste závislá na jednom konkrétním miliardáři, ale v podstatě si vyberete svého poskytovatele. Myslím si, že je to budoucnost, kterou by sociální sítě ideálně měly mít, alespoň tedy z mého pohledu. Jestli bude Elon Musk v Twitteru dobrým pánem nebo ne, já nechci soudit. Mě zajímá myšlenka, jak tu síť nechat všem.
Viděli jsme potom virální tweet eurokomisaře Theirryho Bretona, který na Muskův tweet odpověděl, že pták bude lítat v Evropě podle unijních pravidel. Tím myslel především akt o digitálních službách. Jak přesně se může projevit tento soubor zákonů na příkladu Twitteru? Zákon o digitálních službách na sociální média zavádí něco, co známe z těch klasických. Jsme zvyklí, že v případě televize nebo rozhlasu existuje nějaká rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která vlastně dohlíží na to, že médium se nechová úplně nepříčetně a dodržuje nějaké zásady novinářské etiky.
V případě sociálních médií ale nic takového dosud neexistovalo. Teď tady tudíž bude nějaký dohledový orgán, který bude hlídat, aby se na sociálních sítích neděly úplné excesy, což samozřejmě může dělat různými způsoby. Zákon o digitálních službách je každopádně právní rámec, který něco podobného vůbec vytváří.
Je případ Twitteru v tomto ohledu v něčem specifický, nebo se to „přistřihávání křidélek“ týká spíš větších hráčů, jako jsou Google nebo Meta? Já si myslím, že u všech těchto médií strašně moc závisí na tom, jakým způsobem se v nich daná informace propaguje. To znamená, jak snadno lze zmáčknout tlačítko „sdílet“ bez toho, aniž byste se zamysleli nad tím, co to sdílení vlastně znamená. Protože to, že danou informaci na sociální síť nahrajete, samo o sobě vlastně nemusí být problém. Problémem je, když se tam nějaká dezinformace nebo něco podobného, začne lavinově šířit bez toho, že by to kdokoliv jakýmkoliv způsobem alespoň konfrontoval s realitou, nebo se zdravým rozumem.
Myslím, že právě to by měl zákon o digitálních službách určitým způsobem adresovat. Uvidíme, jak konkrétně se k tomu ten dohledový orgán postaví a specificky také v případě Twitteru, protože je to vlastně nová věc, ale do určité míry se týká i všech ostatních sociálních sítí.
Co je asi dobré si ještě připomenout, je, že vlastně ta sociální síť obvykle zobrazuje každému člověku něco jiného. Ona vlastně pomocí umělé inteligence přizpůsobuje svůj obsah danému uživateli. Velkou otázkou tedy je, co by ta umělá inteligence mohla nebo neměla brát v potaz, tedy na základě čeho vám něco ukáže nebo neukáže. Ve chvíli, kdy na té sociální sítě jste, tak jste proti té umělé inteligenci poměrně bezmocná, protože na světě neexistuje žádný druhý uživatel, který by viděl to samé a vy vlastně nevíte, jestli vás nějakým způsobem nemanipuluje. To je zase jedna z těch věcí, které by dohledový orgán měl hlídat.
Digitalizace na vzestupu
Akt o digitálních službách byl podepsán Radou EU a čeká nás už jen jeho implementace. Jak ho zpětně hodnotíte? Je podle Vás dostatečný? Myslím tím to, zda vlastně EU v této chvíli odvedla dobrou práci, nebo zda Vám tam něco chybí.Já jsem chtěl od začátku dát právo uživatelům, aby se tam cítili bezpečně a zároveň aby nebyli zbytečně omezováni nějakou cenzurou. Co je z mého pohledu dobré, je, že pokud dojde ke smazání nějakých příspěvků, nebo k něčemu podobnému, tak to minimálně bude zaevidováno. To znamená, že se bude se vědět, že se to stalo, proč se to stalo a jaký je k tomu vlastně důvod.
To považuji za důležité, protože právě v době, kdy vlastně vedeme debaty o svobodě slova, by mělo být jasné, že pokud je něco za hranicí, kterou společnost neuznává jako přijatelnou, tak proč to tak je. Nikdo by neměl jen tak bez jakékoliv stopy prostě zmizet.
Jak si myslíte, že bude vypadat implementace u nás v Česku? Mohly by s ní nastat nějaké problémy? Já doufám, že to dopadne dobře, protože ten zákon jako takový vytváří poměrně dobrý rámec. Samozřejmě to hodně závisí na obecném přístupu k digitalizaci daného státu, kde člověk vždycky vidí, že do toho dost často vstupují lidé, kteří o tom zase tak úplně moc nevědí. Tihle lidé jsou dost často schopni s vaničkou vylévat i dítě.
Já jsem v celé věci přiměřeně opatrný. Mám v úmyslu to sledovat, až to bude vládou nebo parlamentem procházet a to natolik, jak se to z mé pozice přísluší a případně komentovat, kterým směrem bych si představoval, že by to mělo jít.
Pokud to ale dobře chápu, tak to bude mít asi hodně na starosti předseda Pirátů Ivan Bartoš, který je ministrem pro digitalizaci. Předpokládám tedy, že to bude mít na starosti především on.Já pevně doufám, že o tom nebudou žádné spory. Pochopitelně vnímám, že by se do toho mohly zkoušet zapojit i další resorty, ale pevně doufám, že to nebudou mít příliš v úmyslu.
Když už jsme u předsedy Bartoše, viděla jsem, že Meta spouštěla facebookovou stránku v češtině a pan Bartoš první den vítal sledující na té stránce. On, v roli místopředsedy vlády. Jak se vlastně díváte na takové propojení se soukromými firmami? Tohle je samozřejmě vždy lehce obtížná otázka a my, jako Piráti, jsme si na ni vytvářeli odpověď dlouhé roky. Byť třeba jsme příznivci decentralizovaných sociálních platforem, tak zvítězil názor, že pokud jsou lidé na těch centralizovaných sociálních sítích, tak s nimi na nich musíme komunikovat. Někteří moji kolegové Piráti v zahraničí třeba v Německu nebo ve Francii, by to asi neslyšeli rádi. Pravda je ale prostě taková, že komunikovat v místě, kde nikdo není, nedává úplně smysl.
Byť chápu tu kontroverzi, na kterou narážíte, tak si myslím, že v případě místopředsedy vlády, Piráta a ministra pro digitalizaci je na místě, aby na takové platformě mluvil a mluvil o věcech, o kterých se tam mluvit musí. Samozřejmě si myslím, že je třeba zdůrazňovat tu nutnost internet decentralizovat a platformy více otevírat.
Když říkáte, že jste se na tom takhle shodli v rámci Pirátské strany, nemáte tam pořád nějaké síly, které to vnímají jako pokrytectví?Já si myslím, že tohle byl vlastně převažující názor, který v české Pirátské straně zvítězil. Určitě tam ten menšinový, vyhraněnější názor vůči velkým platformám je stále přítomen je a myslím si, že v ostatních pirátských stranách je ten poměr opačný. Já, když tady mluvím z pozice předsedy evropských pirátů, tak musím říct, že ty názory tam jsou přítomné oba dva a prostě to respektujeme. Politiku je třeba dělat tak, že prostě komunikujeme s reálnými lidmi, kteří na těch digitálních platformách jsou.
Liší se nějakým způsobem ty názory na té evropské úrovni i třeba národnostně nebo Že třeba to opravdu jen tak plácnou, že třeba Středoevropané mají spíš tento názor Západní Evropa má spíš ten názor?Musím říct, že co jsem to pozoroval obecně v digitálních tématech, i v rámci pirátského hnutí, tak střední Evropa víc usiluje o transparenci, protože my tady vždycky máme problém s tím, že nějaká netransparentní struktura dělá něco, co se nám úplně nelíbí. Zatímco v západní Evropě je vlastně daleko silnější důraz na ochranu soukromí.
Tato dichotomie je vlastně do určité míry umělá, protože my jsme to vždy řešili na základě toho, že veřejný sektor by měl být maximálně transparentní, zatímco uživatelé, občané a jednotlivci by měli mít chráněné soukromí. Podle téhle filozofie se nám vždycky dařilo případné konflikty vyřešit.
Pirátská účast ve vládě
Jak hodnotíte účast Pirátů v české vládě? Tady je potřeba říct, že Piráti jsou vlastně jediná liberální strana v Česku. To, jakým způsobem jsme pozicování, že vlastně moc neřešíme levici a pravici, ale prostě si vybereme to lepší z obou světů, tak jsme se vlastně dostali do takové zvláštní situace, že vlastně všechny ostatní strany na rozdíl od nás tvrdí, že jsou pravice. Je tedy poměrně těžké v Česku držet určitý „normální“ kurz, protože jsme se dostali také do bizarní situace, kdy jsme vnímáni tak, že nalevo od nás je jenom zeď.
Z tohoto hlediska je práce ve vládě poměrně složitá, protože musíme občas zdůvodňovat i věci, které původně vůbec nebyly součástí naší ideologie nebo našeho programu. V praxi tam ale prostě není nikdo jiný, kdo by to byl ochoten říci nahlas, ačkoliv jsou to prostě normální témata, která v ostatních zemích Evropy zaznívají. To klade poměrně překvapivé výzvy, jakým způsobem s vládou pracovat a jakým způsobem vlastně komunikovat to, co dělá a jak postupovat dál. Zatím si myslím, že se nám s tím pracovat daří, byť občas se to obtížné.
To je velmi diplomatická odpověď. Přijde mi to vlastně jako podobný princip, když mluvíte o těch gigantech – že vy teda máte nějakou ideu, ale bohužel ještě nejsou lidé, kteří by to s vámi komunikovali, tak tedy půjdete na ty velké sítě, na Facebook a tam s nimi tedy budete komunikovat. Vaši účast ve vládě vlastně vnímám dost podobně s tím, jak to komentujete.O mně se veřejně ví, že já jsem hlasoval proti vstupu do vlády. Nicméně jsem asi do určité míry pragmatik, že pokud se snažíme účast ve vládě využít k tomu, abychom maximálně prosadili to, co jsme voličům slíbili, že je náš program a že se toho snažíme dosáhnout. Z tohoto hlediska to podporuji a samozřejmě je program naší politické strany vždy něčím, čeho bychom chtěli dosáhnout, ale víme, že nikdy nebudeme mít 51 procent, abychom toho dosáhli se vším všudy, bez nějakých výjimek a kompromisů. Je to vždycky o tom, že musíme nějaké kompromisy s ostatními udělat.
Tady mohu opět připomenout srovnání mezi českým a evropským parlamentem. Evropský parlament je vlastně daleko vybalancovanější. Tam se dá dosáhnout kompromisu s různými skupinami, a tím pádem vlastně funguje vyváženěji. Český parlament je v určitém smyslu velmi odchýlený od toho, co je evropský standard a celou agendu vlastně stahuje konkrétním směrem, tedy ke konzervativismu a je vlastně do značné míry obtížné se v tom prosadit.
EU a energetická krize
Když úplně otočíme list, zvládá podle vás EU energetickou krizi? Myslím tím hlavně celkově, ale samozřejmě i v jednotlivých krocích, jako je komunikace s lidmi, tedy zda zvládá EU komunikovat, že v nějaké krizi jsme a jak z toho ven? Já si myslím, že to jako celek zvládá. Podívejme se třeba na to, jaké byly ceny elektřiny a plynu v srpnu nebo na začátku září, kdy ta krize kumulovala a kdy skutečně byla panika, zda tuto zimu zvládneme, a podívejme se na to, jaké jsou teď. Souvisí to vlastně s tím, že byla v mezi čase skutečně vydaná opatření, aby se ten problém řešil, a tím pádem se to začalo lepšit, když se ta opatření začala projevovat.
Myslím si nicméně, že občas ta komunikace vlastně není zcela ideální. Celý ten způsob připomínkování, jelikož se v podstatě stalo nepsaným pravidlem, že když chce Evropská komise předložit nějaký návrh opatření, tak to týden předem vypustí do médií s tím, že to uniklo a počká, jaká bude reakce a pak to upravené vydává v definitivním znění. Já si myslím, že bychom tento proces mohli oficializovat. Prostě to připravovat transparentně na nějaké platformě, kde to budou moci stakeholdeři připomínkovat předem, ale zjevně tomu politická kultura nahrává, takže si budeme na sebe hrát tohle divadélko.
Když jsem mluvila o té komunikaci tak nevím, zda jste si toho teď všiml, když procházíte Prahou, ale například v metru je vidět masivní bannerová kampaň Evropské komise, která má asi primárně mířit na mladší generaci a informovat o tom, že je EU, nebo Evropská komise samotná, velmi pro zelenou politiku, zelenou budoucnost. Jak na to nahlížíte vy? Je to správná komunikace směrem k mladým?Já si myslím, že to asi nepřesvědčí tu skupinu lidí, která podobnou politiku odmítá, že je to ta správná. Myslím si, že je to spíš sdělení a poukázání na to, že tady EU je a že je to v určitém smyslu významný hráč. Jestli se k tomu postavíme tak, že je to dobře, nebo špatně, si myslím že vždy závisí na domácích politicích. To mi připadá vlastně strašně tragické, že my se tady v Česku pořád ještě ve veřejné debatě dohadujeme o tom, jestli existuje nějaká klimatická krize a jestli bychom ji třeba měli řešit. Dneska už v podstatě celý svět vnímá, že to je obrovský problém.
Na návštěvu do Evropského parlamentu nedávno přišla paní z Hondurasu a jménem domorodých indiánů adresovala, abychom řešili to, že klimatická krize a změna klimatu ve střední Americe v podstatě zcela zruinovala jejich zemědělství. Oni to vlastně vnímají tak, že to je prostě naše chyba – chyba Evropanů, respektive těch vyspělých zemích, které vlastně vyprodukovaly většinu emisí a že bychom se k tomu měli nějak postavit. Podle nich jsme vlastně zničili něco, co je do určité míry společné pro celou planetu. To je vlastně způsob uvažování, který zjevně není úplně pochopitelným pro běžného Čecha, nebo možná i pro významnou část Evropanů. My se ale k tomu nějak budeme muset postavit, protože ten svět je skutečně někde jinde a že vlastně řeší to, že my, jako celé lidstvo, máme jeden velký společný problém.
Přijde mi, že to prostě pořád popíráme a tvrdíme, že se nás to vlastně netýká, nebo že Číňané to také neřeší, a tak my to také řešit nebudeme. To je pro mě dost nepochopitelné. Přiznám se, že mi to připomíná trošku chování některých sousedů v SVJ, kteří neřeší že vám zatéká do střechy a tvrdí, protože to není jejich problém, protože je to nějaká cizí střecha. To prostě přeci není racionální způsob, jak řešit jakýkoliv problém.
Nevím, jestli je to případ celé unijní komunikace nebo je to spíš české předsednictví, ale všimla jsem si toho, že se docela dost výrazně odděluje energetická krize od krize klimatické, i když by to tedy mohlo být docela dobrou příležitost, jak oba problémy propojit. Jak vysvětlit, že jedno souvisí s tím druhým? Oba problémy jsou vlastně hluboce propojené, protože klimatická krize vzniká tím, že pálíme fosilní paliva a ta energetická krize vznikla, protože naši dodavatelé fosilních paliv se na nás prostě vykašlali. Teď tedy vlastně řešíme, kde sehnat jiná fosilní paliva.
Ten základní problém je v tom, že pálíme fosilní paliva a měli bychom to omezit. Kromě toho, že nás tím může někdo vydírat, tak to prostě ničí globální klima, a to způsobem, který vlastně je hodně problematický. Když říkám hodně problematický, tak tím myslím to, že škody, které budou způsobené, nás budou stát násobně víc peněz, než kolik by stála jakákoliv reforma směřující k tomu, že bychom závislost na fosilních palivech omezili.
Jak proti klimatické krizi (ne)bojovat
Přilepil byste se k nějakému uměleckému dílu, aby vás lidé začali poslouchat? Já si opravdu myslím, že lepit se k jakýmkoliv uměleckým dílům, nebo je polévat rajskou polévkou, je vlastně strašně špatný nápad. Byť chápu, že se ti lidé na sebe snaží upozornit, tak tím vlastně strhávají pozornost k tomu, jestli je správné nebo nesprávné polévat obrazy rajskou polévkou. O tom ta debata opravdu není. Debata je prostě o tom, že planeta má velký fyzikální problém, související s tím, že pokud vypustíte příliš mnoho skleníkových plynů do atmosféry, tak se ta planeta bude prostě špatně ochlazovat. Nebude vyzařovat teplo do vesmíru, přehřeje se a na povrchu nastanou problémy a vzhledem k tomu, že my na tom povrchu žijeme, tak bychom to měli řešit. S obrazy to opravdu nemá nic společného a prosím všechny, kdo uvažují o tom, že by se lepili k obrazům, nebo je polévali polévkou, aby to nedělali, protože to strašně komplikuje práci těm, kteří se snaží najít politické řešení celého problému.
Co byste tedy mladým aktivistům poradil? Jak na sebe tedy upozornit, tak, aby si toho opravdu všiml celý svět? Jak donutit lidi, aby je poslouchali? Vy v tomto ohledu máte zkušenosti, jaká je tedy podle vás ta správná cesta?Já si myslím, že otázku „co s tím klimatem budete dělat?“ musí slyšet doslova každý politik v každé politické debatě. Pokud je odpověď náhodného politika z konzervativní strany „no, my to nějak budeme řešit, ale hlavně na do toho netahejte Green deal, protože my ho nechceme“, ať ale tedy řekne, jak to teda bude řešit. Já chci slyšet to řešení. Ptejte se jich na to, posílejte dopisy, ptejte se poslanců, které volíte, a pokud nejsou schopní říct konzistentní větu, jakým způsobem se ušetří tolik a tolik emisí, tak tam prostě nemají co dělat.
Naučili jsme se ptát se politiků, jakým způsobem ušetří peníze ve státním rozpočtu, a tak nějak tady existuje povědomí, že státní rozpočet by neměl být deficitní a neměl by se zadlužovat. Tak si pojďme tedy říct, že podobně máme i uhlíkový rozpočet, tedy jaké je množství emisí, které můžeme vypustit, že to musí být nějakým způsobem limitované, že je to prostě zdroj, se kterým je třeba šetřit a neplýtvat. Tak se prostě ptejme politiků, jak s tím budou šetřit. To je prostě otázka, na kterou se čeká politická odpověď. Pokud si vystačím s odpovědí „no nějak s tím chceme šetřit“ a jsem tady jediný, nebo jeden z mála, kdo řekne nahlas „měli bychom s tím šetřit“, tak je prostě něco hodně špatně. Mluvte s politiky a donuťte konzervativce, aby opravdu dodali nějaké konkrétní řešení, a ne jenom to, že se jim Green deal nelíbí. To prostě nestačí.
Klima versus české předsednictví
Jak jste reagoval na to, když české předsednictví na konci června vydalo své priority a chybělo tam klima? Já vím, že to v praxi tak není, že různé legislativy se opravdu posouvají, že FitFor55 jede dál, že jsme to po Francouzích převzali, ale v té komunikaci, v bodech, které české předsednictví vydá jako naše priority, chybí jednoduché slovo klima. Já bych si představoval, že lidé, kterým dneska 18, 20 nebo 25 let po této planetě budou chtít chodit ještě třeba za 50 let a očekávají od politiků, že to bude možné a že se prostě budeme snažit, aby to šlo. To znamená, že předloží nějaký jako konkrétní a hmatatelný plán, jak se toho má docílit. Omlouvám, ale použiji oblíbenou mantru konzervativců – tady se doslova prožírá budoucnost mladé generace a nikdo s tím nic nedělá. Já bych očekával, že tady prostě bude jasný plán – tohle se stane a tak se to vyřeší. Ten plán tady pořád prostě chybí a říkám, jde to za těmi konzervativními stranami. Prosil bych tedy voliče, kteří zvažují volbu jedné nebo druhé strany, aby požadovali, aby ta strana řekla – tohle je ten plán, jak zreformujeme ekonomiku, aby to naše klima prostě nezničila. Řekl bych, že se to bez takového tlaku zdola nestane a je třeba prostě připomínat, že to klima kolem nás se mění a že je potřeba se s tím vyvíjet.
Já jsem ročník 86 a vzpomínám si, že jako dítě jsem jezdil do vesnice, odkud pocházela část mojí rodiny, a pamatuji si, jak tam každou zimu byl sníh a dlouhé rampouchy. Teď tam občas jezdím, a to už se prostě neděje. Něco se změnilo a historky mojí babičky o tom, jak chodili do školy a na cestě byly závěje a chlapi museli jít s lopatami a ten sníh odházet, tak dnes zní úplně jako sci-fi. Někde se prostě stala chyba a je to vidět. Mně přijde, že je to tak rychlé, že jsem tu změnu vlastně zažil. Prostě to běží rychle. Pokud s tím teď něco neuděláme, tak to za života našich dětí a vnoučat bude hodně špatné.
O tom, že je třeba vyvíjet tlak na konzervativní strany – vy s těmi konzervativními stranami jako Piráti sedíte ve vládě. Děláte ten tlak? Vyvíjíte vy ten tlak na vaše české kolegy v poslanecké sněmovně a ve vládě, aby s tím něco dělali?Snaha tam samozřejmě je. Zároveň je třeba si přiznat, že ve vládě sedí tři pirátští ministři a dalších 14 konzervativních ministrů. To je rozložení politických sil, jaké tady v České republice existuje a které prostě souvisí s tím, jak dopadly volby.
Já bych si velmi přál, aby byla vláda třeba složená alespoň tak, jako ta německá. Ten semafor, který tam mají, mi přišel celkem přijatelný. Barvičky, který ze kterých oni skládají ten semafor, v naší sněmovně prostě vůbec nemáme a pracujeme s tím, co máme. Materiál, který máme, jaksi není úplně slavný a určitě bych si přál, abychom jako Pirátská strana mohli fungovat v nějaké zemi, kde politika funguje normálně, byť jsme prostě teď v tom našem konzervativním skanzenu.
Když jsem zmínila české předsednictví a to, že v prioritách chybělo klima, tak už vlastně máme listopad, předsednictví se nám chýlí ke konci. Jak byste ho prozatím zhodnotil vy z vaší pozice europoslance?Já myslím, že po procesní stránce, to znamená z toho hlediska, že tady byla na stole legislativa, která musela projít Radou EU, to proběhlo velmi dobře, jelikož prostě nad věcmi, které bylo třeba projednat, byl vyjednán kompromis. To tedy znamená, že proběhlo to hladce. Mám teď i asi docela dobrý pocit z toho, že v podstatě kdykoliv potkám nějakého zahraničního politika, tak všichni vlastně říkají „jo, potkal jsem vašeho ministra, to je ten s těmi dredami“. Musím tedy říct, že jsem rád, že si nás lidé pamatují, že tam je nějaká pozitivní zpětná vazba, že se to všechno vyvinulo správně.
Pamatují si nás i kvůli činům, a ne kvůli zevnějšku?Já si myslím, že ano. Myslím si, že z hlediska toho, kolik té legislativy prošlo, to bude dobré. Pokud jsme s předsednictví startovali s tím, že si všichni říkali, že když to Češi nedodělají, tak to pak dodělají Švédové, tak si myslím, že ten stav je takový, že všichni rádi vidí, že to Češi ještě stihnou dodělat.
Byl ten půl rok pro vás jako europoslance něčím speciální? Jak se to vlastně dotklo vaší práce?Hodně, protože vlastně Rada jako taková není jediný orgán, ona se vždycky vlastně musí dohodnout s tím Evropským Parlamentem. To znamená, že pokud tedy Radě zrovna předsedá Česká republika, tak se mě samozřejmě kolegové ptají, než jdou do vyjednávání, co vlastně můžou čekat, jakým způsobem postupovat a jak to vyvíjet, což je určitě hodně zajímavá pozice a byl jsem rád, že jsem k tomu mohl být nápomocen a myslím si, že to trošičku tomu procesu přispělo.
Tento rozhovor vznikl s podporou kanceláře europoslance Mikuláše Peksy (skupina Zelení / Evropská svobodná aliance v Evropském parlamentu). Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde. 
