Firmy mají o dekarbonizaci zájem. Chybí jim ale podpora státu a jasná strategie

Dekarbonizace je pro český průmysl výzva, ve výsledku se mu ale vyplatí, říkají experti. Snižování emisí jde totiž ruku v ruce s úsporami a útlumem fosilních paliv, které se dosud dovážely zejména z Ruska. Český průmysl se v poslední době potýká s nárůstem cen energií a s jejich nejistými dodávkami. Částečné řešení problému představuje dekarbonizace, tedy provádění úsporných opatření a využívání energie z obnovitelných zdrojů. „V Česku poptávka po dekarbonizaci už nějakou dobu je, stát na ni ale obvykle není připraven reagovat,“ řekl Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, během panelové diskuze o dekarbonizaci české a slovenské ekonomiky, kterou uspořádal server EURACTIV.cz ve spolupráci s EURACTIV.sk. Role průmyslu v české a slovenské ekonomice je ve srovnání se zbytkem EU dlouhodobě nadprůměrně vysoká. Podle údajů Českého statistického úřadu z roku 2018 činil průmysl v ČR 29,7 procenta hrubé přidané hodnoty, zatímco v EU to bylo 20,1 procenta. „Víme, že dekarbonizace bude drahá a náročná, a to zejména pro energeticky náročné průmysly, jako je například sklářství či hutnictví. Jsou to odvětví, která jsou páteří české ekonomiky,“ uvedl Špicar. „Kdybychom to (dekarbonizaci) udělali dříve, mohlo to být levnější,“ dodal viceprezident Svazu průmyslu a dopravy. Podle expertů je sice dekarbonizace finančně náročná, bez ní by však byly náklady ještě vyšší. Cena fosilních paliv totiž roste nejen v důsledku války na Ukrajině, ale i kvůli drahým emisním povolenkám. Samotné dopady klimatických změn, za kterými stojí právě nadměrné emise uhlíku, jsou pak nevyčíslitelné. „Na jednu stranu sice říkáme, že dekarbonizace bude drahá, na druhou je ale potřeba zdůraznit, že kdybychom nedekarbonizovali, tak to bude ještě dražší,“ podotkla během debaty Kateřina Davidová, projektová manažerka Centra pro dopravu a energetiku, a výzkumná pracovnice institutu EUROPEUM.

Strategie i legislativa ale stále chybí

Přestože dekarbonizace energeticky náročných průmyslů je náročná, evropské země postrádají jasnou strategii, jak ji provést. „Pro energeticky náročné průmysly nám stále chybí strategie. Začínáme mapovat jaké se nám tady nabízejí projekty a možnosti financování,“ popsal současné snahy EU Jürgen Tiedje, vedoucí odboru průmyslové transformace Generálního ředitelství Evropské komise pro výzkum a inovace. „Potřebujeme, aby se to aktivně týkalo všech. Není to jen o tom dát k dispozici finance, potřebujeme vaši zpětnou vazbu. Chybí nám z vaší strany komunikace,“ dodal Tiedje během debaty směrem k zástupcům z Česka a Slovenska. Účastníci diskuze se mimo jiné shodli, že je potřeba rychle přijmout legislativu, která posílí energetickou účinnost a usnadní výstavbu obnovitelných zdrojů energie.

Vysílali jsme živě: Jaké jsou scénáře dekarbonizace české a slovenské ekonomiky?

Spolupráce a komunikace je klíčem k úspěchu

Na národní i unijní úrovni existují iniciativy, které mají dekarbonizaci průmyslu napomoct. Klíčem k úspěchu mohou být i modernizované přenosové soustavy a propojování jednotlivých zemí v rámci dekarbonizačních projektů. Dle poslance Michala Kučery (TOP 09) je dobrým příklad obdobného propojení například spolupráce českého národního podniku ČEZ s Košickými železárnami. Spolu s energetickou krizí se ale mnoho států na národní i unijní úrovni soustředí na řešení současných problémů, jako je možný nedostatek plynu či přerušení dodávek plynu z Ruska. Komunikace a spolupráce na dlouhodobějších plánech v oblasti dekarbonizace a modernizace energetické infrastruktury se tak mnohdy odkládá na druhou kolej. „Státy sice mají své národní zájmy, i přesto se ale snaží spolupracovat. Bylo by dobré, aby byli všichni aktéři posazeni k jednomu stolu,“ zdůraznil důležitost spolupráce Andreas Graf, seniorní spolupracovník pro energetickou politiku EU z organizace Agora Energiewende. Najít společnou cestu napříč Unií ale bude náročné. Ekonomiky jednotlivých členských států se velmi liší. I přesto, že jsou si česká a slovenská ekonomika velmi blízké, je důležité spolupracovat na dekarbonizaci v rámci celé EU. „Nemůžeme se uzavírat po bilaterální spolupráce či zůstávat pouze na úrovni Visegrádské čtyřky. Každý stát může nabídnout něco jiného a musíme se tím navzájem obohacovat,“ zdůraznil nutnost spolupráce Špicar.

Dekarbonizace a české předsednictví

Dekarbonizace s sebou přináší přechod ze zastaralých fosilních zdrojů na ekologičtější alternativy. Týká se to i zemního plynu, který by mohl být v budoucnu nahrazen například vodíkem. Upozornilo na to ve svých prioritách i české předsednictví v Radě EU, a to konkrétně v bodě o energetické bezpečnosti. Pozitivní reakce na zahrnutí dekarbonizace do priorit českého předsednictví zdůraznila během diskuze i Kateřina Davidová. „České předsednictví sehrálo poměrně pozitivní roli v reakci na energetickou krizi. Dekarbonizační procesy se urychlují a je zapotřebí, aby se na řešení podílely i samotné energetické firmy,“ dodala Davidová.

Z uhelných krajů vodíkové? V Ústeckém a Moravskoslezském kraji budují vodíková údolí 

Klíčovým dokumentem je balíček Fit for 55, ve kterém se EU zavazuje ke snížení emisí skleníkových plynů o 55 procent do roku 2030. Projednávání balíčku Fit for 55 je stěžejní součástí agendy Rady pro energetiku, které předsedá až do konce roku Česko. České předsednictví mělo na stole také návrh tzv. plynového balíčku. Ten přináší nový regulační rámec nezbytný pro postupný přechod od fosilních paliv na nízkouhlíkové a obnovitelné plyny a také to, jakým způsobem mají být nové zdroje na plynový trh začleněny. Snahy o urychlení přechodu k obnovitelným zdrojům a dekarbonizaci reflektují i další akce uskutečněné v rámci českého předsednictví. Příkladem může být konference o dekarbonizaci energeticky náročných průmyslů, která se uskutečnila v Praze začátkem listopadu. Koncem měsíce se zase ministři zemí EU odpovědní za energetiku shodli na nařízení Rady, které urychluje povolovací řízení pro projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů.