Evropa si připomněla rok od začátku války na Ukrajině. Nyní se snaží reagovat na její vývoj a připravit se na budoucnost. Na budování zanedbaných obranných kapacit ale nestačí jen pár let.
Po roce agresivní a nevyprovokované agrese Ruska vůči Ukrajině Kyjev stále stojí. Přestože po vypuknutí konfliktu odhadovala ruská strana jeho trvání v řádu dnů a experti v řádu týdnů, ani na výročí konfliktu není jeho konec v dohlednu.
„Zvítězíme. A ubráníme nejen sebe, ale i všechno, za co bojujeme,“ prohlásila s odkazem na evropské hodnoty Marija Kovač, expertka Bezpečnostního centra Evropské hodnoty a analytička Information Defense Hub, během kulatého stolu nazvaného „Will Europe Defend Itself?“. Debatu na výročí invaze 24. února uspořádal Spolek pro evropskou politiku ve spolupráci s EURACTIV.cz a pražskou kanceláří nadace Hanns Seidel Stiftung.
Aby se to ale skutečně naplnilo, bude Ukrajina potřebovat víc peněz a lépe zacílené sankce. Jejich desátý balík schválila Rada EU před pár dny a míří tentokrát mimo jiné na vývoz technického vybavení a náhradních dílů z EU směrem do Ruska.
Co je však z pohledu Ukrajiny ještě zásadnější, jsou další – a rychlejší – dodávky těžkých zbraní, se kterými Evropa kvůli obavám z ruské reakce váhala až do června loňského roku. V současné době panuje nejistota okolo dodávek bojových stíhaček.
Nyní se pozornost obrací i k bezpečnosti samotného Západu. „Hlavním cílem (EU i NATO – pozn. red.), by v dalších měsících i letech měla být příprava na rozsáhlý, dlouhotrvající a extrémně materiálně náročný válečný konflikt,“ apeloval vrchní ředitel sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany ČR Jan Jireš. Panuje obecná shoda na tom, že namísto budování oddělených obranných kapacit by EU měla usilovat spíše o zajištění lepší a efektivnější spolupráce s NATO.EU a NATO chtějí prohlubovat spolupráci. Jejich zástupci podepsali společnou deklaraci
Roky podceňovaná situace
Evropa však za poslední roky do obrany investovala jen málo, konstatoval Francisco Casalduero, projektový manažer Defence Development Programme na Generálním ředitelství pro obranný průmysl a vesmír (DG DEFIS) Evropské komise.
Tato nelichotivá bilance platí jak pro celkový objem investic, tak pro rozvoj nových technologií. Právě ty jsou pro vojenské konflikty 21. století zásadní. „Znamená to neexistující společnou obranu,“ shrnul Casalduero s tím, že právě proto nyní Komise dělá ze společné evropské obrany prioritu.
Evropská komise nemá mandát v oblasti obrany, do oblasti její působnosti ale spadá například společný rozpočet nebo podpora výzkumu a technologického rozvoje, který je pro budování obrany zásadní. Lepší financování společné obrany by tak měl zajišťovat například Evropský obranný fond (EDF), ve kterém se nachází zhruba 8 miliard euro.
„Je dobré z úst Komise slyšet, že obrana je pro EU prioritou. Jde o něco, na čem (Evropský) parlament roky pracoval,“ uvedl rakouský europoslanec a místopředseda europarlamentního podvýboru pro bezpečnost a obranu Lukas Mandl (EPP).
Doposud však podle něj zůstaly veškeré sliby o společné obraně pouze u slov.
Europoslanec poukázal zejména na válku v Jugoslávii, která na evropském kontinentu zuřila v devadesátých letech. „Jasně si (…) pamatuji tehdejší slib evropských lídrů, že při další válce v Evropě bude Evropa schopná použít své vlastní jednotky,“ vzpomínal Mandl. Od té doby ale k žádnému výraznějšímu pokroku nedošlo.
EU se na obranný průmysl dívala skrz prsty, válka ukázala jeho důležitost
Obranu nelze vybudovat lusknutím prstu
Dnes Evropa skládá podobné sliby znovu, aniž by se cokoliv změnilo. Myslí si to alespoň zástupci průmyslu.
„Bohužel, všechna politická prohlášení a dohody o spolupráci a investicích budou jen planými sliby, až vyjde najevo, že ve skutečnosti nemáte žádnou munici,“ upozornila Kristýna Helm, zástupkyně ředitele Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR.
Budování vojenských kapacit přitom není otázka jednoho roku, ale ani sedmi let, což je běžná doba trvání evropských programů včetně EDF. Představa, že Evropa během relativně krátké chvíle obrátí a vybuduje silnou obranu, je mylná.
„Uspěli jsme v jedné věci – v pochopení významu obranného průmyslu pro schopnost ubránit se. A přestože to zní samozřejmě, nebylo to úplně samozřejmé posledních 30 let,“ řekla.
Zatímco za celé tyto tři dekády byl obranný průmysl v Evropě prakticky bez politické podpory, nyní jsou na něj naopak kladeny obrovské nároky. „(Obranný průmysl – pozn. red.) má vyprodáno na dekádu dopředu,“ upozornila Helm.
Právě takovým přístupem se situace v Evropě liší od těch v Rusku nebo Číně, kde obranný průmysl patří státu, a má tak podle Helm nejen vhodné podmínky, ale i jasný plán a vizi. Díky tomu může také lépe plánovat technologický vývoj, ale i více vyrábět v čase potřeby.
Naopak v Evropě se firmy kvůli nedostatečné poptávce přeorientovaly na zahraniční trhy, kde našly své hlavní zákazníky. „Například pro české firmy tvoří evropský trh pouze 30 procent odběratelů. Zbytek míří za hranice,“ shrnula Helm.
„Zatím jsme nedokázali motivovat evropský obranný průmysl, aby zvýšil a zrychlil svou produkci,“ řekl Jireš. Hlavním důvodem bylo podle něj zejména to, že vlády členských zemí nebyly ochotné poskytnout evropskému obrannému průmyslu kontrakty, které jsou pro jeho fungování zásadní.„Není možné, aby vlády zničehonic řekly obrannému průmyslu: ‚Buďte tak hodní a zvyšte své produkční kapacity,‘“ souhlasil Jireš. „To zkrátka nelze, protože (obranný průmysl – pozn. red.) musí zůstat ekonomicky udržitelným,“ doplnil.
Zajistit, aby Česko mělo v budoucnu kapacity výrobců k dispozici, se snaží právě připravovaná Národní obranná strategie České republiky. Ta by měla v případě potřeby umožnit okamžitou mobilizaci výroby v době války. Něčeho takového je podle Jireše v současné době schopno jen pár evropských států.
„Zásadní proto bude stimulace obranného průmyslu a zajištění jeho kapacit v případě války,“ shrnul zástupce ministerstva.
Lepší a pružnější fungování obranného průmyslu proto potřebuje stabilnější politický přístup, ale i dostupnost surových materiálů, které se v současné době dováží převážně z Číny. Ty jsou podle Helm jedinou nadějí na vybudování větší bezpečnosti Evropy.
Kulatý stůl „Will Europe defend itself?“ 24. února 2023 © Michaela Vaňková
