Evropská unie postupně ladí svou odpověď na americký protiinflační zákon IRA a kroky dalších světových gigantů, které ohrožují evropský zelený průmysl. Komise se teď zaměřila konkrétně na zjednodušení regulace a zajištění dostatku kritických surovin.Evropskému průmyslu hrozí, že v globální konkurenci ztratí dech a už se nikdy nezotaví. Řeč je především o zelené transformaci, která v některých dalších koutech světa probíhá rychleji a efektivněji.
„Největší ekonomiky investují do inovací a vývoje čistých technologií. Pokud nic neuděláme, prohloubíme naši závislost na importu produktů a surovin ze zemí jako Čína a ztratíme silnou pozici na globálním trhu,“ varoval europoslanec
Mikuláš Peksa (Piráti, Zelení/ESA) s tím, že dobře namířené a efektivně implementované investice do čistých technologií jsou zároveň klíčové pro dosažení klimatické neutrality.
Evropská komise proto minulý týden (16. března) předložila dva konkrétní návrhy ze svého nového
průmyslového plánu, který má zajistit Evropě konkurenceschopnost.
Prvním z nich je
tzv. Akt o průmyslu s nulovými čistými emisemi (Net-Zero Industry Act). Pokud najde podporu ve stávající podobě, měl by zajistit, že do roku 2030 se bude přímo v EU vyrábět 40 % všech zelených technologií, které bude sama Evropa potřebovat. Klíčové slovo je „zjednodušení“.
„Náš průmysl musí umět vyhovět stále se zvyšující poptávce po čistých technologiích, brzdí nás ale hned několik věcí, které má Net-Zero Industry Act za úkol vyřešit. Zkrácené povolovací lhůty pro strategické technologie, jako jsou solární panely, větrné turbíny nebo tepelná čerpadla, pomohou snížit administrativní zátěž, která jejich instalaci obvykle provází a brání rychlejšímu přechodu na obnovitelné zdroje energie,“ vysvětlil Peksa.
Sám europoslanec má za to, že na návrhu Komise je stále co vylepšovat. Uvítal by zahrnutí technologií na dekarbonizaci průmyslu mezi podporované projekty a „obecně vyšší důraz na zefektivnění stávajících procesů místo přehnaného důrazu na zachytávání uhlíku bez změny provozu.“
Jak
dlouhodobě zdůrazňují nejen české firmy, právě příliš komplikovaná regulace je přesně to, co evropský zelený průmysl brzdí.
Obstojí evropský průmysl ve světové konkurenci? Klíč je v jednodušší regulaci, zní z Česka
Vedle zjednodušení prostředí plánuje Unie také různé formy přímého financování. Společně s aktem představila i svůj koncept Evropské vodíkové banky. Vybrané projekty z ní získají dotaci ve formě pevné prémie za každý kilogram vodíku, který po dobu maximálně 10 let vyrobí.
Ne všichni ale s myšlenkou dotací souhlasí. „Určitě by bylo dobré a bezpečné, aby se co nejvíce ,zelené‘ techniky vyrábělo v EU. I tak ale preferuji postupovat standardními byznysovými kroky, tzn. dát jim přednost před dotováním jednotlivých firem. Jedině tak budou tyto výrobky konkurenceschopné a technicky dostatečně vyspělé,“ myslí si europoslanec
Evžen Tošenovský (ODS, ECR).
Společně s Peksou patří Tošenovský mezi několik českých europoslanců, kteří budou návrhy Komise rozebírat v europarlamentním výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE). Výsledná opatření pak budou kompromisem mezi Parlamentem, Komisí a členskými státy.
Kritické materiály
V reakci na ruskou agresi proti Ukrajině se Evropa snaží co nejrychleji odříznout od (nejen) ruských fosilních paliv, a daří se jí to možná až překvapivě dobře. Ve své snaze přejít na čisté technologie však nesmí vyměnit jednu závislost za jinou. A nejde jen o energetiku, ale například i o moderní digitální technologie. S tím vším má pomoct
tzv. Evropský akt o kritických surovinách (European Critical Raw Materials Act).
„Akt o kritických surovinách považuji za velmi důležitý. Koordinace států Evropské unie je v této oblasti nezbytná. V celém světě dochází k geopolitickému přerozdělování moci a je třeba rychle reagovat na změny a postupovat společně. Jsem rád, že návrh dává důraz na diverzifikaci, protože bych byl velmi nerad, abychom dopadli jako s plynem Ruské federace,“ řekl Evžen Tošenovský.
Kromě větší diverzifikace dodavatelů má akt také zlepšit monitorování závislostí na konkrétních zemích mimo EU a podpořit oběhové hospodářství, a to například zdokonalením recyklace. EU se chce například naučit efektivně vytěžit kritické suroviny z odpadu.
„Přespřílišná závislost na importu od dodavatelů ze zemí mimo Evropu, ať už jde o dodávky energie, solárních panelů nebo surovin kritických pro naše technologie, jako je hořčík z Číny nebo kobalt z Konga, může narušit dodavatelské řetězce a trh v Unii,“ upozornil Peksa.
Aby byly tyto dodavatelské řetězce do budoucna bezpečné a odolné, Komise navrhuje jejich monitorování a koordinaci zásob strategických surovin mezi členskými státy. Vlády také dostanou za úkol vypracovat vnitrostátní programy pro průzkum geologických zdrojů. V plánu je také snížení administrativní zátěže a zjednodušení povolovacích postupů pro projekty v oblasti kritických surovin, stejně jako dodatečné financování.
Podle Peksy by EU neměla zapomenout ani na spolupráci se spolehlivými partnery, jako je například Kanada.
„Někteří dodavatelé mimo EU jsou schopni dodávat produkty levněji, než my jsme schopni je vyrobit, a to znamená i nižší cenu pro koncového spotřebitele. Měli bychom se proto místo toho soustředit na investice do technologií s největší přidanou hodnotou pro naši ekonomiku,” je přesvědčený europoslanec.
Evropský akt o kritických surovinách je nicméně teprve na začátku své cesty. Až vyjednávání ukáže, jestli se na problematiku dívají stejně jako Komise i národní vlády.
Do Evropy se dováží méně kovů, což trápí místní průmysl. Cirkulární ekonomika může pomoci, ale jen částečně
