Polsko využije půjčku ze svého Národního plánu obnovy na výstavbu polovodičové továrny společnosti Intel za šest miliard eur. Česko tak ambiciózní není, a to i kvůli obavám o veřejné finance. Takový přístup ale může být krátkozraký.Když státy Evropské unie v průběhu zuřící pandemie vymýšlely, jak nastavit „záchranný fond“ Next Generation EU, který jejich ekonomiky dostane z krize, rozhodly se pro kombinaci grantů a půjček. Konkrétně pro Českou republiku bylo a je k dispozici vedle přibližně 180 miliard korun v dotacích také dalších asi 315 miliard v úvěrech. Po možnosti si půjčit vláda sáhla až teď, tedy alespoň částečně.
„Česko se rozhodlo využít výhodnou půjčku, díky které může získat až 137,4 miliardy korun. (…) Díky této půjčce s nižší úrokovou sazbou získáme finanční prostředky za lepších podmínek, než kdyby si Česko půjčovalo samo, a navíc s desetiletým odkladem splátek jistiny,“ odůvodnil krok vlády ministr pro evropské záležitosti
Martin Dvořák (STAN). Aktualizaci Národního plánu obnovy (NPO), který je klíčem k těmto penězům, oznámil Úřad vlády ČR 15. června.
„V principu se jedná o správný krok, protože tato zvýhodněná půjčka poskytne Česku levný kapitál pro produktivní investice do digitální a zelené transformace,“ komentoval pro EURACTIV.cz rozhodnutí vlády
Daniel Šitera, vedoucí Centra globální politické ekonomie na Ústavu mezinárodních vztahů Praha.
Také další reakce na krok vlády se většinou nesly v duchu „mírného optimismu“. Platí to například pro firmy.
„Dává smysl, že ČR chce z Národního plánu obnovy využít také půjčku. Díky tomu se budou moci financovat další projekty v oblasti elektrifikace železnice, energetické bezpečnosti a podpory investic. Finální výhodnost bude vyplývat z toho, za kolik si EU bude schopna půjčit oproti ČR a jaké investiční projekty se ve výsledku podaří realizovat,“ napsal redakci
Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy ČR.
Přes zmíněnou výhodnost ale dlouhou dobu nebylo jisté, jestli se vláda k této půjčce vůbec odhodlá. Roli v tom hrály mimo jiné obavy z toho, co tento krok udělá s veřejnými financemi.
„Někteří aktéři a stoupenci tohoto moderního způsobu financování veřejných potřeb čelili velmi silné opozici, která zřejmě zcela nepochopila, že dluh v rámci Národního plánu obnovy je zcela jiné podstaty než ten, který slouží k běžnému pokrytí schodku státního rozpočtu, způsobeného kupříkladu deficitem tzv. důchodového účtu,“ argumentoval ekonomický poradce České spořitelny
Petr Zahradník.
Půjčka z Národního plánu obnovy by podle Zahradníka už z principu měla v sobě mít „zakódovanou“ návratnost a také to, že bude určena na budoucí investice, které pomohou zásadnímu rozvoji české ekonomiky.
Příležitost pro Česko jménem půjčka z fondu obnovy. Vláda o ní má rozhodnout do konce roku
Málo a pozdě?
Jak
informoval Deník N, obavy ministra financí
Zbyňka Stanjury (ODS) a Národní rozpočtové rady o stav veřejných financí způsobily, že se nakonec snížila výše půjčky, o kterou Česko Evropskou komisi požádá. Ministerstvo průmyslu a obchodu původně počítalo se 170 miliardami korun, konečný objem je však zmíněných 137 miliard.
Podle Petra Zahradníka je chyba, že Česko využilo pouze necelou polovinu objemu půjčky, kterou mělo k dispozici.
„Přitom investiční náklady zelené transformace u nás jsou odhadovány na nějakých cca 2000 miliard korun do konce této dekády. Z nějakých zdrojů to stejně financovat budeme muset a velmi pochybuji, že najdeme levnější a výhodnější. Druhou variantou je, že nám ujede ,zelený vlak‘,“ varoval ekonom.
Zaznívá také kritika, že česká vláda s půjčkou příliš dlouho otálela a řeší ji na poslední chvíli. Přece jen, možnost výhodně si půjčit peníze z tzv. Nástroje pro oživení a odolnost, jinak též „fondu obnovy“, mají státy jen do srpna letošního roku.
Daniel Šitera má nicméně za to, že Česko ve srovnání s dalšími státy určitě neotálelo. „Možnosti získat podobnou půjčku zatím využily jen Itálie, Rumunsko, Portugalsko a Řecko. Podle vyjádření členských států z letošního března jich hodlá o půjčku usilovat jen deset. Kromě Belgie jde o státy z východního a jižního okraje EU,“ namítl odborník.
Na co peníze půjdou
Národní plán obnovy se soustředí na reformy a investice, které mají zlepšit výkonnost a konkurenceschopnost české ekonomiky. Vláda plánuje, že peníze konkrétně z nového úvěru budou financovat reformu bydlení, renovaci budov a související rozvoj obnovitelné energetiky, stejně jako posílení kybernetické bezpečnosti, například v nemocnicích. Prostředky mají jít například také na digitalizaci nebo modernizaci sociální péče a vzdělávání.
„Tyto investice sníží výdaje za energie nám všem. Desítky miliard pošleme na energetické úspory a využívání obnovitelných zdrojů ve veřejných budovách obcí nebo škol a prostřednictvím Nové zelené úsporám i v domácnostech,” vyjmenoval ministr Dvořák.
V žádosti o půjčku už muselo být napsáno, na jaké konkrétní projekty peníze půjdou. Otázka za milion nicméně je, jestli jsou tyto projekty smysluplné a doplňují se. Odborníci upozorňují, že právě tady může ležet problém.
„Bohužel příprava konkrétní hospodářské strategie a rozvojových projektů s rozdílovým efektem se politické reprezentaci a státu dlouhodobě nedaří. To ukazuje příprava a dosavadní implementace NPO,“ řekl Daniel Šitera.
Podle Petra Zahradníka jde vláda ve výběru projektů správným směrem. „Nicméně osobně mi tam chybí skutečně rozdílová robustní investice, podobná například té, kterou má ve svém Národním plánu obnovy Polsko – podpora výstavby polovodičové továrny společnosti Intel v objemu přibližně šesti miliard eur, na níž jsou synergicky navázány další logicky propojené aktivity,“ upozornil ekonom.
Náznaky podobného přemýšlení lze pode Zahradníka v českém případě najít u reformy bydlení v souladu se zelenou transformací, kdy dochází k „synergickému propojování tohoto typu podpory s tou financovanou z Modernizačního fondu“. „Ale pořád se mi to zdá málo. K odvaze podpořit opravdu velký projekt typu polského Intelu jsme se neodhodlali,“ posteskl si Zahradník.
Taxonomie v praxi: Banky mění produkty. Co bylo zelené, už zelené není
Problémy s implementací
Aby mohl Next Generation EU vůbec vzniknout, Unie si poprvé v historii společně půjčila peníze na finančních trzích. Zcela nová byla také povinnost států vypracovat zmíněné Národní plány obnovy, stejně jako povinnost Komise na to dohlížet. Není tedy překvapení, že se to minimálně na začátku neobešlo bez „zádrhelů“.
Kritika mířící na Česko však byla poměrně silná. „Proces příprav a schvalování NPO byl ve svých počátcích, nejen dle naší protikorupční organizace Transparency International ČR (TI), učebnicovou ukázkou ignorování všech pravidel transparentnosti. Postupně se i díky naší aktivitě podařilo odpovědným pracovníkům Ministerstva průmyslu a obchodu probíhající procesy zprůhlednit, u klíčových rozhodnutí ale stále vznikají pochybnosti,“
hodnotí dosavadní zkušenosti s NPO organizace.
Kromě transparentnosti se problémy objevují také okolo samotné implementace a realizace projektů.
„Česko získalo první platbu alokovaných grantů pro plnění NPO, bohužel ke konci roku 2022 nesplnilo milníky, které podmiňují druhou platbu. Mezi tyto milníky přitom patřily důležité projekty v oblasti digitalizace státní správy a ekonomiky,“ upozornil Daniel Šitera. Mimo jiné šlo o dokončení Jednotné digitální brány pro elektronickou komunikace mezi veřejnými institucemi a občany a firmami, nebo rozjezd Evropského centra excelence v oblasti umělé inteligence.
„Vrací nás to k účelnosti plánované půjčky, protože to ukazuje na neschopnost státu plánovat a organizovat rozdílové projekty. Na tomto strategickém plánování je potřeba zabrat, jinak plně a včas nevyužijeme poskytnuté granty EU, ani nedokážeme účelně využít zmíněnou půjčku,“ varoval na závěr Šitera.
Fond obnovy nebo kohezní politika? Souboj začíná
