Ukrajina má šanci zahájit svůj přístupový proces do EU ještě tento rok, a i když je plné členství hudbou vzdálené budoucnosti, v Evropě je vidět nový impuls pro rozšíření. Důvody jsou hlavně bezpečnostní.Je tomu už 10 let, co Evropská unie naposledy přijala nového člena – v roce 2013 vstoupilo Chorvatsko. Od té doby nejenže nikdo další do „elitního klubu“ nepřibyl, ale naopak nastal brexit a s ostatními členy se tak po dlouhých a často vyhrocených jednáních rozloučilo Spojené království.
Nikdo další, tím myšleno hlavně státy západního Balkánu, se za poslední dekádu ke členství výrazněji nepřiblížil. Důvody jsou různorodé a často na straně kandidátských zemí, které mají problémy včetně korupce či etnických sporů, patří mezi ně ale také neochota některých stávajících členů EU dělit se o moc či o finanční zdroje s nováčky.
Existuje ale ještě silnější motivace – bezpečnost. Válka na Ukrajině donutila EU (hlavně zaryté odpůrce rozšiřování jako Francii) více přemýšlet o bezpečnosti ve svém blízkém okolí, a uvědomit si, že budoucí stabilitu ve svém regionu zajistí jen tak, když své sousedy vezme mezi sebe. Téma rozšíření se tak ze strategických důvodů opět dostalo na světlo světa.
Ukrajina a Moldavsko vloni v létě dostaly kandidátský status, Gruzie jeho příslib. A věci se posouvají dál. Plán je teď takový, že do konce letošního roku by mohly začít přístupové rozhovory s Kyjevem i Kišiněvem.
„Ukrajinci velmi pozitivně přistupují k domácím úkolům a plní je. Jestli v říjnu (
kdy bude vyhodnocen jejich postup v reformách, pozn. red.) už budou tak daleko, aby se v prosinci dala zahájit přístupová jednání, vám teď neumím říct,“ řekl v nedávném rozhovoru pro ČTK ministr pro evropské záležitosti
Martin Dvořák (STAN).
Debata o EU v Česku není korektní ani férová. Převládají odpůrci, a to chci změnit, říká ministr Dvořák
I když by start vyjednávání o vstupu začal později, trajektorie je daná. Přestože je jasné, že válkou zbídačená Ukrajina s sebou do EU přinese spoustu problémů, jedná se zároveň o příležitost posílit strategický význam Evropy.
Myslí si to například politický geograf
Michael Romancov. „Podle mého názoru, ponechat Ukrajinu mimo EU je ze středně a dlouhodobého hlediska větší problém, než ji nabídnout nějakou srozumitelnou perspektivu integrace,“ řekl v
podcastu Českého rozhlasu Bruselské chlebíčky.
Pouze jedna další země má podle Romancova podobný potenciál dodat EU nový strategický rozměr jako Ukrajina, a to Turecko. Tento stát čeká v „předsálí Evropy“ už řadu dekád, a nedá se příliš dobře odhadnout, jestli do Unie vůbec někdy vstoupí. Přestože turecký prezident
Recep Tayyip Erdogan nedávno podmínil turecký souhlas se členstvím Švédska v NATO pokrokem své země na cestě do EU, nakonec se ukázalo, že se jednalo pouze o diplomatickou taktiku.
Opatrně se
začíná mluvit o tom, že v budoucnu by se, alespoň v některých oblastech, mohlo zpět do EU integrovat Spojené království. Ze zmíněného strategického hlediska by to byla opravdu významná posila.
Balkán chce také do klubu
Společně s Ukrajinou, Moldavskem a Gruzií se na nové „rozšiřovací vlně“ svezl také západní Balkán, který předtím na své cestě do EU dlouhé roky stagnoval, protože na obou stranách chyběla dostatečná vůle. Bosna a Hercegovina vloni získala kandidátský status, Kosovo příslib vízové liberalizace, zatímco s Albánií a Severní Makedonií započaly přístupové rozhovory.
Na poslední jmenované zemi bylo a je jasně vidět, jak složitou výzvu vstup do Unie představuje, i když o to místní vedení i společnost mají zájem. Aby Makedonci splnili další z řady dodatečných podmínek, musejí kvůli bulharským požadavkům o etnických menšinách změnit ústavu. Přes odpor opozice se
teď zdá, že se to skutečně stane, a Severní Makedonie se přece jen posune blíže k EU. Zaplatí za to ale velkou cenu.
Severní Makedonie na rozcestí: Cestu do EU brzdí opozice, „slavkovští“ ministři přivezli zemi podporu
Hodně daleko od EU mezitím zůstávají hlavně Srbsko a Kosovo. Překážkou jsou jak jejich vzájemné spory, tak proruské postoje Srbska. Také ostatní země regionu mají své „komplikované osudy“ a není úplně jasné, kdy se Unii přiblíží.
„Je potřeba si uvědomit, že to není jednotný homogenní celek. Tam je šest nebo sedm vlád, každá je na tom trošku jinak, každá řeší nějaký svůj vnitřní problém. Někdy náboženský, někdy etnický, někdy ekonomický, někdy vnitropolitický, někdy zahraničněpolitický, jestli má mít vazby na Rusko, Čínu, Ameriku,“ poznamenal pro ČTK ministr Dvořák.
Právě Česko a další země střední Evropy dlouhodobě tlačí na to, aby se rozšiřovací proces znovu naplno rozběhl. Bude to ale patrně chtít ještě hodně práce, a to na obou stranách.
Nedávný report organizace Global Initiative Against Transnational Organised Crime například poukazuje na to, že západní Balkán se kvůli špatně fungujícímu právnímu státu a bujícímu organizovanému zločinu stal „klíčovou bránou pro nelegální tok ruské hotovosti přes hranice“. Něco takového EU mít „doma“ nebo blízko svých hranic rozhodně nechce, opět v zájmu bezpečnosti tedy dává smysl tyto státy pomoct reformovat a následně integrovat.
Jak na to?
Není pochyb o tom, že Evropa má teď kvůli válce vůli se dál rozšiřovat. Otázka ale je, jestli tato ochota do budoucna vydrží. Vstup do EU je totiž běh na dlouhou trať, například u Ukrajiny se hovoří až o roku 2034, u ostatních zájemců to může být podobné.
Jak tedy udržet zájem? Ředitelka italského think-tanku Istituto Affari Internazionali
Nathalie Tocci ve
svém komentáři pro server Politico odhaduje, že pokud se teď podaří nastartovat a udržet reformní procesy v kandidátských státech, země jako Moldavsko a Černá Hora by do EU mohly vstoupit daleko dříve než za 10 let. Tím by umetly cestu ostatním a další „rozšiřovací paralýza“ by díky tomu nenastala.
EU prodloužila liberalizaci obchodu s Moldavskem. Scénář ukrajinského obilí by nastat neměl, říká Gregorová
Pomoct by mohla také strategie, kterou navrhuje „napravený fanoušek rozšiřování“
Emmanuel Macron. Francouzský prezident vidí řešení v principu postupného přibližování k EU, tedy že by kandidátské země například nejprve vstoupily do vnitřního trhu. Evropská komise už na tomto kroku skutečně
začala pracovat, konkrétně západobalkánský region plánuje zapojit do jednotného digitálního trhu EU například v oblasti elektronického obchodování nebo kybernetické bezpečnosti. Zjednodušit by se měl také přístup k evropským fondům.
Postupné přibližování by mohlo dobře fungovat nejen na Balkáně, ale také v případě Ukrajiny. Podle Tocci může jít o postupnou integraci jak v tradičním slova smyslu (trh a fondy), tak v inovativnějších oblastech. „(
Může jít o) zapojení kandidátů do Evropské zelené dohody, digitálního trhu, průmyslové politiky a zahraniční a bezpečnostní politiky. Dokud se tyto sektorové dohody nestanou alternativou členství, měli bychom se o postupnou integraci Ukrajiny snažit,“ napsala expertka.
Také další odborníci přicházejí se svými nápady, jak proces rozšiřování udržet při životě i do budoucna.
Piotr Buras a
Engjellushe Morina z think-tanku European Council on Foreign Relations
navrhují čtyři konkrétní kroky. Na letošním prosincovém summitu by EU podle nich měla stanovit cílové datum rozšíření na rok 2030, schválit plán na přizpůsobení politik EU pro přijímání nových členů, formulovat „madridské kritérium“ pro sladění zahraničních politik pro uchazeče o členství a udělit Kosovu status kandidátské země.
Druhý zmíněný bod se v poslední době skloňuje velmi často. Také sama Unie se totiž musí změnit, než bude schopná přijmout a úspěšně integrovat další členy. Upravit se bude muset postup rozdělování křesel v unijních institucích nebo způsob rozhodování. V některých oblastech jako zahraniční politika, sankce nebo daně by hlasování kvalifikovanou většinou mohlo nahradit současnou jednomyslnost, které by mezi 30 a více členskými zeměmi bylo velmi obtížné dosáhnout.
A nejde jen o pravidla fungování institucí, EU bude muset výrazně navýšit také svůj společný rozpočet a objem zemědělských fondů, a to hlavně kvůli Ukrajině. Členské státy rozhodně nečeká jednoduchá debata, výsledek by ale měl stát za to.
