Evropská obranná agentura (EDA) by se měla v současné situaci transformovat, ale bude potřebovat více financí, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz její šéf Jiří Šedivý. Příští Evropská komise by podle něj měla mít komisaře pro obranu. Pokud by ho česká vláda do boje o křeslo eurokomisaře vyslala, nominaci by přijal.
Jiří Šedivý je šéfem Evropské obranné agentury od května 2020. Mezi lety 2006-2007 zastával pozici ministra obrany ve vládě Mirka Topolánka. Od roku 2007 do roku 2010 byl náměstkem generálního tajemníka NATO. Kariéru v NATO na dva roky přerušil, aby působil znovu na ministerstvu obrany jako náměstek. Do Severoatlantické aliance se vrátil v roce 2012, aby na sedm let zastával funkci Velvyslance ČR při NATO.Jaká je v současnosti situace v EU z obranného hlediska? Když budu cynický, pomohla ruská agrese na Ukrajině v důležitosti Evropské obranné agentury? Případně, je situace stále bezpečná? Evropská obranná agentura není místem, kde by se nějakým způsobem konzultovala a vytvářela politika v Evropské unii. My jsme agentura mezivládní, to je důležité zdůraznit, a velice specifická. Naším základním cílem je podporovat a umožňovat členským státům a jejich obrannému průmyslu a výzkumným organizacím, včetně univerzit, spolupráci v nejrůznějších oblastech, a to na rozvoji schopností, které budou potom využitelné pro obranné a vojenské účely.
Je zřejmé, že pro mnohé válka a agrese Ruska proti Ukrajině byla jakýsi strategický budíček a probuzení z často naivních iluzí o Rusku. Asi nikdo, ať v Evropské unii nebo v Kremlu, nečekal to, že Unie bude tak jednotná a tak silná v podpoře Ukrajiny, jak se doposud prokázalo. Jenom na vojenskou podporu Ukrajiny šlo prozatím 27 miliard euro, k tomu ještě máme výcvikovou misi, 30 000 vycvičených vojáků, dalších 10 000 bude ještě do konce roku a budeme pokračovat i v příštím roce. Pak poskytujeme ještě humanitární pomoc, podporujeme sanování státního rozpočtu Ukrajiny, uvalujeme na Rusko sankce. Zkrátka Evropská unie drží pohromadě.
Říkáte, že to byla bezprecedentní strategická reakce, ale když bychom se na to podívali zeširoka, změnil se přístup k obranné politice také u jednotlivých členských států, anebo se ten přístup změnil jen na centrální „bruselské“ úrovni? To jde napříč státy i Bruselem. Samozřejmě členské státy jsou tím suverénním hybatelem společné zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky v Evropské unii. Tato oblast je stále výlučnou doménou členských států, to je důležité si uvědomit. My jsme řízeni členskými státy.
Potvrzeno. EU pošle na „domácí“ výrobu munice půl miliardy eur
Sahel si budeme muset vyřešit sami
Vy jste nastoupil v květnu 2020 uprostřed covidové krize. Od té doby Unie prošla x dalšími různými druhy krizí, od války na Ukrajině, energetické krize, inflace, teď ještě války mezi Izraelem a Hamásem. Jak se změnila Evropa od Vašeho nástupu? Co bylo tehdy jiné, než je teď?Je to pořád historicky velice krátká doba, ale ty dva základní šoky, kterými jsme prošli, covid a Ukrajina, Unii změnily zásadně ve vnímání nutnosti vytvářet a rozvíjet vojenské obranné schopnosti v rámci Evropské unie. A že to musí být v úzké souvztažnosti s NATO, protože teď máme 22 členských států Evropské unie, kteří jsou zároveň spojenci, a až vstoupí Švédsko do aliance, tak to bude 23. Do toho válka na Blízkém východě, rozhořívají se další krize v Africe, zejména v oblasti Sahelu. A už dnes slyšíme od našich amerických kolegů, že toto je naše sousedství, že si to budeme muset řešit jako Evropská unie. Takže potřebujeme mít účinné vojenské schopnosti.
Co to znamená, že si to budeme muset řešit sami? Říkají nám tím, že budeme muset zasáhnout v subsaharské Africe vojensky? Ne, toto neříkají. Oni říkají obecně, že zůstávají v Evropě prostřednictvím atlantické aliance jako garant kolektivní obrany. Ale v situacích, které nespadají do kolektivní obrany aliance, už nemůžeme spoléhat na to, že nám budou poskytovat vojenskou podporu. USA se nyní soustředí na podporu Ukrajiny, dodávají vojenský materiál Izraeli a stále více se angažují v asijsko-pacifické oblasti. Toto je velká změna, protože Spojené státy začínají akceptovat představu o určité strategické autonomii Evropské unie ve smyslu schopnosti autonomně operovat na našem, řekněme, „předměstí“.
Na druhou stranu, Spojené státy teď čerstvě začaly s Evropskou obrannou agenturou spolupracovat. Jak to souvisí s tou strategickou autonomii Unie, kterou jste popisoval? Podívejte se, to je důležitý moment v historii této agentury, protože Spojené státy vlastně požádaly o tzv. administrativní uspořádání, které máme nyní s pěti státy a se dvěma organizacemi. S americkým ministerstvem obrany jsem dohodu podepsal letos v březnu. Mezi témata, která konzultujeme, patří třeba vojenská mobilita přes Evropu. Dále nás zajímají nové technologie, což je momentálně asi nejžhavější téma. Porovnáváme si také strategie týkající se posilování obranného průmyslu, a to zejména ve smyslu oslabování závislostí, konkrétně se zaměřením na slabiny plynoucí z dodavatelských sítí, které jsou napojeny na státy, které nejsou našimi spojenci. Říká se tomu „supply chain security“. Je to jeden z velkých problémů dnešního obranného průmyslu, ale i průmyslu vůbec. Trpíme nedostatkem různých materiálů a komponentů, včetně střelného prachu, čipů, a zároveň na to nemáme dostatečné výrobní kapacity tady v Evropě.
Putinova agrese: ČR pomáhá v boji, který za celou Evropu vede Ukrajina, na domácí hybridní frontě ale prohrává
Tedy argument je postaven na tom, že Spojené státy nám pomůžu zbavit se takových závislosti? To ne, to je rovnoprávné partnerství. Oni se třeba velice zajímají o naše projekty, které jsou spojeny s novými převratnými technologiemi, například umělá inteligence nebo robotizace. Ale prozatím jsme se ještě nedostali do fáze společných konkrétních projektů. Je to zatím ještě relativně čerstvé.
Obranný průmysl byl dlouhodobě podinvestovaný
V posledním období se politici víc zaměřili na obranu. Daří se nám doběhnout zameškané z minulých let? S vyčerpáváním národních zásob ve prospěch Ukrajiny se projevil problém dlouhodobého podinvestování obrany, a současně potřeba co nejrychleji nahrazovat dodávky na Ukrajinu z průmyslové výroby. Členské státy tedy začaly investovat mnohem více do nákupů vojenského materiálu, a to nejenom munice. V Evropské unii vzniká otázka, jak v tomto kontextu podnítit zvyšování výrobních kapacit evropského obranného průmyslu.
Ptal jste se ale na propad obranných investic. My jsme si to analyzovali a máme na to čísla, ale jenom obecně. Klíčový propad, když odhlédneme od konce studené války a devadesátých let, byly důsledky světové finanční krize 2008. Když se podíváme na evropské obranné rozpočty, tak na úroveň roku 2007, to znamená těsně před tou krizí, jsme se vrátili někdy v roce 2021. To znamenalo i rušení nákupů, odkládání, nebo oslabování investic, tedy hluboký propad poptávky. Takže evropský obranný průmysl na to musel nějakým způsobem reagovat. A ta reakce byla logická, byznysová.
Evropa na svůj obranný průmysl roky nemyslela, teď po něm chce nemožné
Restrukturalizace výroby, ale hlavně hledání jiných trhů. V loňském roce šlo jenom 35 % produkce evropského obranného průmyslu do zemí Evropské unie, takže 65 % se realizuje na trzích mimo EU. Přijde válka na Ukrajině, rychlé vyčerpávání zásob a náhlý obrovský nárůst poptávky. Jenže ono nelze přes noc navýšit kapacitu, potřebujeme k tomu i investice a hlavně zajištěné kontrakty ve středním a dlouhodobém horizontu.
Navíc průmysl má zasmlouváno a tudíž obsazené výrobní možnosti na příštích tři až pět let. Kromě toho potřebujeme i změnit přístup k investicím, protože banky a finanční instituce stále vnímají obranný průmysl jako něco špatného, škodlivého. Obranný průmysl má tedy skutečně problém s přístupem k půjčkám či provozním úvěrům od bank. Naše agentura tuto situaci sleduje a analyzuje. Připravili jsme k tomu silné prohlášení, které přijali ministři obrany v listopadu.
Transformace Evropského mírového nástroje je úspěch
Posuňme se trochu dál, chci se zeptat na dvě hlavní politiky, které se v posledním období řešily – Evropský mírový nástroj (EPF) a tzv. EDIRPA. Nejdřív se podívejme na EPF. Jeho cílem je využívání prostředků na nákup obranného materiálu, který členské státy darovaly na Ukrajinu, a zároveň má za cíl i poválečnou obnovu napadené země. Problémem EPF je konstantní navyšování rozpočtu, že každé dva nebo tři měsíce vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell vyrukuje s tím, že chce další pět miliard eur navíc od členských zemí, a podobně. Jenže členské země, jako například Česká republika, jen velmi těžko hledají finance na to, aby vůbec mohly konsolidovat svůj vlastní rozpočet, protože v současnosti máme velkou recesi. Můj dotaz proto zní takto – je EPF dobrý a funkční nástroj? Ustojí kritiku?Původní smysl zaměření tohoto nástroje mělo být na nákupy nějakého vojenského materiálu pro země, ve kterých Evropská unie má výcvikové mise. Když začala válka na Ukrajině, tak se členské státy velice rychle dohodly na tom, že ho využijí na částečné proplácení vojenského materiálu, který posílají na Ukrajinu. Momentálně, když se bavíme o těch sdružených nákupech munice, kde taky naše agentura hraje důležitou roli, tak to proplacení by mělo být až k nějakým 55 %. Samozřejmě nikdo nepočítal s tím, že EPF bude takto využíván a bylo třeba ho doplňovat tak, jak se začalo proplácet. Celková proplacená částka se nyní blíží šesti miliardám eur.
Nyní Josep Borell navrhuje zajistit víceletou jistotu pro členské státy, že během příštích čtyř let by do tohoto fondu šlo dohromady 20 miliard eur. Teď se o tom vede politická debata a některé členské státy s tím nejsou spokojeny, ale to je jejich věc. Já považuji za klíčové, že se podařilo přesměrovat samotnou funkci EPF a že nyní funguje jako pobídka pro členské státy více dodávat na Ukrajinu.
Pomoc Ukrajině je stále česká priorita, najít peníze na zbraně je ale čím dál těžší
Například my v Evropské obranné agentuře momentálně pracujeme na sdružených akvizicích munice 155 mm pro houfnice, které jsou používané Ukrajinci. Máme sedm členských států v konsorciu a už jsem podepsal jednadvacet rámcových smluv s různými podniky. Už se také začaly realizovat objednávky, některé státy už podaly svoji žádost na částečné proplacení z měnového nástroje, takže tato pobídka funguje.
Takže původní argument, že některé státy jen stěží hledají finance na to, aby dokázaly dodržet některé podmínky, které ten nástroj má, je vlastně méně důležitý, protože si z něj můžeme proplatit některé nákupy? Podle mě ten problém není ani tak o objemu prostředků, pět miliard ročně od 27 členských států, to zase z finančního pohledu není něco nepřekonatelného nebo nedosažitelného. Já si myslím, že ty členské státy, které k tomu mají výhrady, jsou spíše vedeny otázkami nakládání a využití toho nového navýšení. Zároveň jsou to státy, které povětšině samostatně mimo Evropskou unii poskytují vysokou pomoc Ukrajině. Další z argumentů je tedy určitá rezervovanost ohledně možného duplikátního placení.
Ano, ale ten nástroj je v podstatě dobrovolný. I proto jsem přemýšlel, jestli to neskončí tím, že „OK, už stačilo, jednoduše na to nemáme peníze“, a celý ten nástroj krachne.Podívejte se, je to nástroj, a nástroje jsou k tomu, aby se buď využily, nebo ne. Ale myslím, že nekrachne, jak říkáte.
Navyšování blokuje Maďarsko, jež má obecně problém s podporou Ukrajiny. Ze známých důvodů. Ale myslím si, že to nakonec skončí tím, že nepadne závazek 20 miliard na čtyři roky, ale bude se to doplňovat postupně. To bude nakonec ten kompromis.
Česko chce poslat více peněz na zbraně pro Ukrajinu. Zatím ale neví, kde je vezme
Pokud politici chtějí, aby EDA byla silnější, potřebujeme větší rozpočet
Podívejme se ještě na ten druhý nástroj, ten nejnovější, EDIRPA. Když jsem si ho pročetl, tak mě jako první napadlo, že jestli to, co dělá tento nástroj, není v podstatě stejné jako úkol samotné EDA. Jde totiž o zprostředkovávání dohod mezi státy a společné nakupování obranných materiálů, což tedy je i napsané na vaší webové stránce, že to je váš úkol. Jaký je tedy rozdíl mezi EDIRPA a vámi? Nejde o duplikaci?To jste postřehl velice správně, za to vám děkuji. My máme jako jediná agentura Evropské unie taky svůj paragraf v Lisabonské smlouvě. Tam je i řečeno, že EDA může fungovat jako akviziční agentura. Druhá věc je, že my máme s tím společným pořizováním (joint procurement) včetně munice už nějaké zkušenosti z minulosti. Teď jsme byli požádáni, abychom zprostředkovali nákupy pro členské státy, pro skupinu členských států a zároveň vidíme v Evropské komisi zájem využití společných peněz, kterými disponuje k posílení podpory evropského obranného průmyslu. A nakonec, základní podmínka posílení průmyslu je agregování poptávky a využití pobídek. A o tom je v zásadě EDIRPA. A agregaci poptávky děláme my.
Zároveň je to nástroj na střední a dlouhodobý horizont. Teď momentálně řešíme okamžité nákupy. První fáze byla, jak jsem říkal, co ještě zbylo ve skladech, dodejme na Ukrajinu. Dohromady státy EU dodaly přes téměř 350 000 kusů munice. Druhá fáze probíhá nyní, společné nákupy toho, co Ukrajinci požadují nejurgentněji. A třetí fáze je vytvoření nových nástrojů k využití společných peněz Evropské unie.
EU pošle další peníze na obranu. Země dostanou příspěvek, pokud vybavení nakoupí společně
Takže, rozdíl je ten, že vy zprostředkováváte ty rychlé nákupy?Ano, ale děláme to nad rámec naší běžné činnosti. My máme definované tři základní funkce. První je nejdůležitější, prioritizace schopností a sestavení plánů jejich rozvoje. Pak máme svoje vlastní projekty, kolem stovky, převážně v oblasti výzkumu, inovací a nových technologií, ale taky další. A pak ještě pracujeme s průmyslem. Ale v hlavních funkcích nemáme definovanou akviziční činnost či společné pořizování.
Příští rok oslavíme dvacáté výročí založení agentury a chceme při té příležitosti provést jakousi strategickou revizi k budoucnosti organizace. A jsou členské státy, které nám navrhují, abychom rozšířili funkci právě směrem ke společnému pořizování vojenského materiálu. Já se tomu nebráním, ale zároveň jsem řekl jasně, že pokud chcete rozšířit naše klíčové funkce nebo činnosti, tak na to budeme potřebovat také podstatné navýšení rozpočtu. Poněvadž my teď vlastně tak trochu improvizujeme.
Když přišla takto velká a složitá poptávka, žádal jsem členské státy, aby nám poskytly nějaké odborníky, alespoň dočasně. Jenže jsme nedostali nikoho, takže jsem musel přeskládat zaměstnance a dát dohromady ad hoc pracovní skupinu. Jenže ti lidé přešli z jiných činností, takže tyto jiné činnosti se buď zastavily, nebo oslabily. Čili tím chci říct, že my jsme otevření rozšířit naše aktivity, ale podmínkou k tomu je nejméně 30 nových lidí k současným více než 200 zaměstnancům.
Eurokomisař pro obranu? Bylo by to vhodné
A co jiná cesta? Někteří politici mluví o tom, že by chtěli mít pozici eurokomisaře pro obranu. Mohlo by to pomoci Vaší práci? Třeba by eurokomisař pro obranu mohl být i šéfem EDA. No, já si to dovedu velice dobře představit. Protože vlastně to dnešní uspořádání sahá do historicky úplně jiné situace. Předcházející vysoká představitelka pro zahraničí a bezpečnost Federica Mogherini po sobě zanechala globální bezpečnostní strategii (2016), za ní se rozjely projekty, jako je stála strukturovaná spolupráce (PESCO), začal fungovat předchůdce nynějšího evropského obranného fondu a podobně. No a teď jsme v situaci, kdy tuto širokou agendu pokrývá viceprezident komise Borrell, který je zároveň šéfem EDA, a ještě má na starosti společnou zahraniční, bezpečnostní a obrannou politiku. Takže to je obrovské portfolio.
Bude mít EU komisaře pro obranu? Podle Černochové by mohl pomoci s podporou průmyslu, nápad se líbí i Farskému
Ještě je tam eurokomisař Thierry Bretton, pod kterého spadá obranný průmysl. Ano. A v aktuální situaci, kdy se Evropská unie začíná mnohem víc profilovat v oblasti obrany, jakkoliv to neznamená ambici nahradit NATO v kolektivní obraně, tak by podle mě sloučení těchto aktivit pod jednoho komisaře dávalo smysl.
Společná Evropská armáda by taky dávala smysl? To je něco úplně jiného. Společná armáda vyžaduje nejprve v zásadě unitární stát, armáda je zakládající atribut státu. A já sice jsem svým přesvědčením eurofederalista, věřím, že by bylo dobré směřovat k evropské federaci nebo konfederaci. Protože potřebujeme Evropu jednotnější a silnější v dnešním světě. Ale na druhou stranu jsem také realista, takže chápu, že pro řadu členských států je toto téma stále tabu.
Takže mluvením o evropské armádě nic nezískáme, naopak je to kontraproduktivní. Protože to pochopitelně vyvolává velice silné protireakce. Co je důležité, a to je přesně to, co my děláme v EDA, to jsou společný rozvoj schopností, podpora evropského průmyslu, podpora inovací (již druhým rokem funguje v EDA inovační centrum), a pomoc evropským vládám sdružovat se na různých projektech.
Ministři obrany EU vyzvali banky k investicím do evropských zbrojovek
Nominaci do Evropské komise bych přijal
Pojďme na poslední téma, a to je příští český eurokomisař. V této souvislosti se v politických kuloárech kromě jiných jmen skloňuje i to Vaše. Chci se tedy zeptat, je to jen fáma, nebo se to zakládá na realitě? Kontaktoval Vás někdo v tomto smyslu?Já k tomu můžu jenom říct to, že se v kuloárech skloňují různá jména. Rozhodující bude shoda ve vládní koalici na případných kandidátech. Zároveň klíčová by měla být také představa o tom, o jaká portfolia by se Česká republika mohla ucházet.
Takže jste s někým mluvil, někomu jste představoval svoji vlastní pozici, svoji vlastní vizi pro případné portfolio?Na tohle neodpovím. Česká republika by mohla mít ambici v oblasti obrany a bezpečnosti. Má výbornou reputaci v souvislosti s podporou Ukrajiny, za sebou velice úspěšné předsednictví a také si myslím, že je načase, aby tuto funkci zastával někdo z našeho regionu.
Z toho chápu, že jste budoucí kandidát na českého eurokomisaře.Ne, tak to není. Jen se domnívám, že by Česko mohlo mít tuto ambici. Jinak se v rámci EDA zabývám dalšími oblastmi – i průmyslovou politikou, respektive koncepcemi obranného průmyslu, novými technologiemi, digitalizací. Takže mé profesní portfolio a zkušenosti jsou poměrně široké.
Jelikož to komunikujete takto, zeptám se jinak. Kdyby příští rok po volbách někdo přišel a nabídl Vám pozici v příští Evropské komisi, přijal byste to?Ano, souhlasil bych.
