Na Bělorusko se nezapomnělo, tamní situace ale závisí na vítězství Ukrajiny, říká v rozhovoru pro Euractiv.cz zmocněnec pro Východní partnerství David Stulík. U dělostřeleckých granátů je podle něj zásadní i kvalita, nejen množství, ve kterém má teď Rusko navrch.David Stulík je český diplomat s dlouholetými zkušenostmi z východní Evropy, více než deset let působil v Kyjevě jako pracovník diplomatické služby Evropské unie. Jeho jméno je spojené také s neziskovým sektorem, dříve pracoval ve společnosti Člověk v tísni, stál také u zrodu think-tanku Europeum. Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský ho v lednu 2024 jmenoval zvláštním zmocněncem pro Východní partnerství, jedná se o roční mandát.Jaký scénář války na Ukrajině se vám zdá v tuto chvíli nejpravděpodobnější? Zprávy z poslední doby nejsou zrovna pozitivní.Já asi začnu tím, že z mé pozice si nemůžu dovolit spekulovat, mým úkolem je prosazovat politiku České republiky, české vlády, českého ministerstva zahraničí. Ta zůstává neměnná. Jediný scénář, který je pro nás přijatelný, který je přijatelný pro Ukrajinu, je ten, že budou obnoveny hranice Ukrajiny uznané v roce 1991 a Rusko se stáhne z jeho území. K dosažení tohoto budeme muset všichni dělat, co můžeme, a tím nemyslím jen Českou republiku. Naším cílem je Rusko donutit k tomu, aby se vrátilo do rámce mezinárodního práva, pokud to ještě vůbec jde.
Malá poznámka k tomu, že situace nevypadá pozitivně. Myslím si, že zvenku často máme tendenci tamní situaci posuzovat více černobíle, než opravdu je. Je důležité si uvědomit, že jedna z největších armád na světě zaútočila na menší, slabší a méně připravenou zemi, a ta země je díky svému odhodlání schopná držet svého soupeře na současných pozicích. To už je samo o sobě velkým úspěchem. Všichni jsme se nechali ovlivnit předloňskými úspěchy ukrajinské protiofenzívy, ale nezohlednili jsme spoustu věcí. Pozdní a nedostatečné dodávky zbraní a samozřejmě také to, že ruská armáda se dokázala ponaučit ze svých předchozích nezdarů. Určitě teď ale není načase lámat hůl nad Ukrajinou nebo si myslet, že je rozhodnuto. Ukrajinci dál aktivně hledají způsob, jak se vyrovnat s touto situací. Teď měli sestřelit dvě velice důležitá letadla, zničili také ponorku, která nesla balistické rakety, což se zatím nikomu nepovedlo. Myslím si, že Ukrajinci o sobě určitě dají ještě vědět. Pokud my budeme schopni jim přispět a pomoct, tak si myslím, že ten scénář, o kterém jsem mluvil, je realistický.
Zmiňujete dodávky zbraní. Analytici teď hodně mluví o důležitosti dělostřelecké munice a o tom, jak Evropa a USA zaostávají za Ruskem v její produkci. EU zareagovala iniciativou ASAP (Act in Support of Ammunition Production), která má evropskou výrobu podpořit. Podaří se podle Vás Rusko nějak „dohnat“?Myslím si, že to jde správným směrem. Musíme si uvědomit, že na rozdíl od Ruska jsme se na konflikt takového rozsahu posledních několik let nepřipravovali. Výrobu tedy teď musíme rozšiřovat nebo dokonce rozběhnout, často skoro od nuly, a náběh samozřejmě nějakou dobu trvá. Máme tedy horší startovací pozici, ale jsme odhodlaní ten rozdíl mezi námi zmenšit.
Já nejsem voják, takže o tom nedokážu mluvit moc fundovaně, ale klíčový moment je také kvalita té munice, nejen množství. Hodně se teď mluvilo o severokorejské munici, ale když sleduji různé ruské zdroje, tak ruští vojáci si na ni údajně poměrně dost stěžují, protože je nekvalitní a často nekompatibilní s jejich dělostřelectvem.
Poslední čísla okolo dodávek zbraní, která jsem viděl, ukazují, že zřejmě budeme schopni splnit závazky, které jsme Ukrajině dali, a to je ten jeden milion dělostřeleckých granátů. Bude to ale chtít čas.
Jak jinak se dá tato nevýhoda v krátkodobějším horizontu kompenzovat? Zpřísněním sankcí?Přesně tak, my se často jako Západ bojíme použít celou škálu nástrojů, které máme k dispozici. Spojené státy například vyhlásily tzv. sekundární sankce na banky, které spolupracují s těmi ruskými, a najednou vidíme, že turecké i čínské banky postupem času přestávají obsluhovat ruské klienty nebo přerušují svoje finanční vztahy s ruskými bankami. Je to opět jeden z kanálů, kterým může docházet k financování ruské vojenské mašinérie.
To samé se týká dodávek komponentů nebo technologií dvojitého užití. Je to problém kontroly a potom samozřejmě i třetích zemí, které v praxi těží z toho, že skrze ně jdou dodávky zboží, na které jsou uvaleny sankce. Začalo se pracovat na třináctém balíčku sankcí, a pokaždé vidíme, že se objevují nové sektory, kde můžeme výrazným způsobem omezit příjmy ruského státu.
Poslední věc, baltské země teď navrhly omezit nebo zastavit import ruského obilí, což by samozřejmě mělo na ruský zemědělský sektor těžký dopad. Řada nástrojů tedy doposud nebyla použita.
Trest za válku: Jak jde čas s protiruskými sankcemi
Východní partnerství teď zajímá i jižní Evropu
K obcházení sankcí se ještě vrátíme. Teď bych se zeptal na vaši novou pozici zmocněnce pro Východní partnerství, do které jste čerstvě nastoupil. Jak silný mandát máte? Co můžete ovlivnit? Aktuálně.cz Vás označilo za „Lipavského muže pro diplomatický souboj s Rusy“.Moje hlavní role bude vysvětlovat na evropské úrovni české pozice směrem k východoevropským zemím a snažit se je co nejvíce promítnout do evropské východní politiky. Také se budu snažit formovat podobu různých projektů v rámci Východního partnerství a maximálně do nich zapojovat české subjekty, organizace a instituce. Budu chtít ukázat, že máme možnost ovlivňovat tuto zásadní geopolitickou oblast, která je pro nás existenciálně důležitá.
Když se na to ale podíváme technicky, prakticky. Je ta pozice zmocněnce spíše „zákulisní“, tedy určená pro neformální diplomatické debaty, nebo budete Česko zastupovat i na nějakých oficiálních jednáních, například v Radě EU?O praktické náplni se ještě bavím se svými předchůdci, ale bude to mix všeho. Určitě půjde o přípravu českých pozic pro budoucí summit Východního partnerství, nebo podkladů pro různé ministeriády (
jednání ministrů zemí EU, pozn. red.). Otázka Ukrajiny, Moldavska, Arménie, Ázerbájdžánu i Gruzie se neustále objevuje na agendě FAC (
zasedání ministrů zahraničí zemí EU, pozn. red.), takže i zde budu přispívat k formování naší politiky. Zároveň zůstávám na ministerstvu na pozici „desk officera“, který se zabývá Ukrajinou.
Jsem už v kontaktu se svými protějšky v dalších zemích EU, probíhají formální i neformální setkání, kde dochází ke slaďování názorů a vysvětlování našich argumentů. Jsem příjemně překvapený, že i země jižního křídla, pro které Východní partnerství nebylo prioritou, tyto zmocněnce nyní mají. Budeme společně připravovat strategie a také organizovat různé aktivity, které se k Východnímu partnerství pojí. Kromě klasické diplomatické činnosti tak půjde o tu plánovací, strategickou. Chci využít naše zkušenosti a poznatky z doby, kdy jsme vstupovali do EU, a nabízet je východním zemím a pomáhat jim s přípravou.
Východní partnerství není alternativou členství v EU, je to spíše regionální integrační rámec, který těmto zemím může pomoct připravit se na evropské politiky a integraci do evropských sítí. Chci jim vysvětlovat, že se nejedná o pouhou „čekárnu“, ale že to skutečně má své přínosy.
Ukrajina nemůže hrát o čas
Když jsme u rozšiřování, jaký posun se podle vás dá letos čekat? Na co bude Česko tlačit, aby se podařilo?My v těchto dnech tlačíme spolu s dalšími státy, především balkánskými a Polskem, na to, aby Evropská komise zahájila screening ukrajinské legislativy (
nutný krok přístupového procesu, pozn. red.) opravdu co nejrychleji, v nejbližších dnech (
EK to přislíbila 17. ledna, pozn. red.).
Evropská komise také musí přijít s dalším doporučením, které se bude týkat otevření přístupových rozhovorů s Ukrajinou a Moldavskem, přípravy první mezivládní konference a vypracování vyjednávacího rámce. Do března by měla připravit další hodnotící zprávu, jak kandidátské země plní předepsané body (
stanované podmínky nutných reforem apod., pozn. red.). Ukrajina před koncem roku až na jediný přijala všechny zákony, které měla, teď se to musí vyhodnotit. Dovolím si předpovědět, že bude vše v pořádku, protože Ukrajina si opravdu nemůže dovolit hrát o čas. Čekám tedy pozitivní hodnocení od Evropské komise a svolání mezivládní konference, která odstartuje vyjednávací proces. To platí pro Ukrajinu a také Moldavsko.
U Gruzie je nejprve potřeba splnit 12 podmínek, aby Evropská rada mohla udělat stejné rozhodnutí jako u Ukrajiny a Moldavska. Tam je to v rukách gruzínské vlády. Ve volbách, které se tam konají na jaře, budou tato témata rozhodně hodně rezonovat. Přes 80 procent gruzínských občanů chce sbližování s EU, což ale na krocích gruzínské vlády a institucí často není vidět. Veřejný tlak je ale silný.
Čekáte v tom vyjednávání, především s Ukrajinou, další překážky a zpomalení, jako se to zatím úspěšně daří maďarskému premiérovi Orbánovi?Jak se v tom procesu posouváme dále a dále, tak se samozřejmě budou objevovat nové a nové překážky, nové a nové oblasti, kde různé evropské profesní skupiny mají své zájmy. Velká věc to bude u zemědělství, některé země mají silnou lobby, která neponese dobře integraci Ukrajiny do společného trhu. Budeme muset najít kompromis mezi zájmy Ukrajiny a zájmy těchto skupin. Bude to velmi podobné jako v případě našeho vstupu do EU, v řadě sektorů jsme měli přechodná období, například některé dotace jsme nemohli využívat ihned. To vše bude velmi složité i nyní a určitě to budou doprovázet turbulentní politické procesy.
Je zde samozřejmě otázka jednomyslnosti, protože některé další kroky (
v Radě EU a v Evropské radě, pozn. red.) budou muset být schvalovány jednohlasně. Když vidíme, jak se Maďarsko k těmto věcem staví a jak se vyslovuje k Ukrajině, tak to je určitě znepokojivé. Bude to velký oříšek.
Nejde ale jen o Maďarsko, v řadě jiných zemí narůstají demagogické populistické síly. Čekají nás volby do Evropského parlamentu a uvidíme, jaké bude rozložení sil a také jestli je apetit pro rozšiřování také mezi občany EU. Naším úkolem je vysvětlovat lidem, že se teď jedná nejen o historický moment, ale i o příležitost, protože hrozba ze strany Ruska je reálná, a že se nesmíme nechat „utáhnout na vařené nudli“ populistů, kteří nabízejí velice jednoduchá, ale nerealistická řešení.
Orbán zablokoval revizi rozpočtu EU a s ní i pomoc Ukrajině. Lídři se sejdou znovu v lednu
Na Bělorusy se nezapomnělo
Politika Východního partnerství zahrnuje vedle Gruzie i další země Kavkazu. Zajímal by mě váš pohled na téma obcházení protiruských sankcí, o které jsme už zavadili. Přes Arménii údajně proudí zakázané zboží do Ruska, přes Ázerbájdžán zase teče ruský plyn do Evropy. Vidí toto Česko jako velký problém? Co se s tím dá dělat?My se v prvé řadě snažíme na tyto země apelovat, aby se s tímto vypořádaly. Konkrétně Arménie se chce přibližovat EU, což znamená i přijímat stejné zahraničněpolitické pozice včetně sankční politiky. Tady mají praktickou možnost demonstrovat, že se s námi skutečně chtějí integrovat.
U případných sekundárních sankcí by byla nutná shoda všech zemí EU. Tady je potřeba si uvědomit, že exekuce sankční politiky leží na národních orgánech, takže je to i na našich institucích, aby hlídaly, kudy náš export může proudit do Ruska. Myslím si, že české instituce tomu věnují velkou pozornost, je to otázka naší priority i kredibility. Ti, kdo obcházejí sankce, budou mít vždy dva, tři kroky náskok. Jedná se o ohromné kvantum informací, kudy proudí obchod, takže je to velice těžké sledovat. Naše kapacita má své meze, ale vidím ze strany české veřejné správy opravdu velkou snahu udělat maximum. Každá z dalších 26 zemí EU si ale samozřejmě za dodržování sankční politiky EU odpovídá sama.
A co nabídka cukru místo biče, například ve formě nějaké další integrace?O to mají zájem Arménie a Gruzie, které jsou kvůli své zeměpisné poloze odkázané na obchodování s Ruskem. Vždy jde o to, co konkrétně jsou schopné exportovat do EU, a o to dát jim vůbec tu možnost, například ve formě zóny volného obchodu nebo jen dočasného zrušení cel či množstevních omezení. V minulosti jsme už takto pomáhali Gruzii a Moldavsku, když byly cílem ruského embarga na export vín nebo minerálních vod.
Je to ale stejné jako se zmíněnou výrobou munice. Navazování obchodních vztahů a nalezení „díry“ na evropském trhu, kterou by tyto země mohly zaplnit, trvá. Nestane se to přes noc.
Výroba munice má teď v Evropě jasnou prioritu. Platí to ale i pro tyto obchodní vztahy s Kavkazem, které zmiňujete?Evropa na tom určitě pracuje. V případě Arménie, která v roce 2014 odmítla podepsat asociační dohodu včetně její obchodní části, se teď mluví o tom, že by mohla vzniknout nějaká podobná dohoda. Řeší se, jakým způsobem by arménské výrobky mohly mít zajištěný přístup na evropský trh. Pro nás je důležité pomoct těmto zemím přeorientovat jejich export, což je opět proces, kterým řada středoevropských a východoevropských zemí prošla sama před vstupem do EU, exportní toky se radikálně změnily. Ukrajina tím samým prošla po roce 2013.
Nabízet vzájemně výhodné obchodní vztahy patří mezi integrální součásti evropské „měkké síly“. Není to o tom, že bychom chtěli zlikvidovat konkurenci, naopak přemýšlíme o tom, jakým způsobem může být obchod vzájemně výhodný. To je ten hlavní rozdíl mezi EU a Ruskem.
Šestou a poslední zemí, které se Východní partnerství dotýká, je Bělorusko. Nezapomnělo se na něj trochu?Určitě se nezapomnělo na běloruské občany. To běloruský diktátor zapomněl na Evropu, on sám se rozhodl stáhnout svoji zemi z formátu Východního partnerství. EU tak teď uplatňuje tzv. politiku prázdné židle – nejedná s oficiálními představiteli Běloruska, ale do řady programů a iniciativ jsou zapojené různé běloruské organizace, opozice a demokratické síly. Tento týden mám například dvě akce, které se týkají Běloruska a souvisejí s Východním partnerstvím. Na Bělorusko se tedy určitě nezapomnělo.
Situace v této zemi úzce závisí na výsledku ruské agrese na Ukrajině. Jakmile se stane realitou scénář, který jsem zmiňoval na začátku, tak běloruský režim ztratí oporu v Rusku, což potom, jak věříme, „odšpuntuje“ proces demokratizace v Bělorusku.
Tichá válka Bělorusů. Cichanouská promluvila na půdě europarlamentu, požaduje zatykač na Lukašenka
S vítězstvím Ukrajiny, nebo s její „neporážkou“, tedy souvisí mnohé…Přesně tak, je to determinující moment nejen pro tento region, ale pro celou Evropskou unii. V ringu jsou dva hráči, EU a Rusko, a podle Rusů může vyhrát jen jeden. Pokud tedy pomůžeme Ukrajině vyhrát tento konflikt, tak to Evropu velmi posílí.
