Dezinformace o dění na Ukrajině na sociálních sítích nejsou novinkou a setkala s nimi už většina českých uživatelů. Kdo je ale používá a odkud pocházejí?
Prapůvod dezinformací o Ukrajině lze najít už v letech 2013-2014. Ukrajinci započali svůj boj za svobodu na tzv. Euromajdanech, zejména v Kyjevě. Krátce poté se (nejen) v českém veřejném prostoru začaly objevovat dezinformace o účastnících protestů, organizátorech, ale i politicích. Později, když ruská vojska obsadila Krym a východní regiony Ukrajiny, si veřejnost mohla číst, že Rusko si jenom bere zpátky, co je jeho, nebo že Ukrajina utlačovala své vlastní občany ruské národnosti.
Později se díky novinářům zjistilo, že nejen za těmito narativy stálo Rusko a jeho tajnými službami provozována tzv. trollí farma. Ta měla za úkol v komentářích a příspěvcích na sociálních sítích šířit ruské narativy, zpochybňovat oficiální informace a rozsévat nejistotu mezi reálné uživatele, tedy i občany evropských zemí.
Migrační pakt terčem dezinformátorů. Zradili jste české zájmy, tvrdí někteří politici na sítích
Tato taktika fungovala a postupně úkol ruských trollů přebrali politici a jinak aktivní občané v různých zemích. Dále tak rozšiřovali ruský alternativní výklad reality, a to často za účelem zisku politických bodů. Jelikož si uživatelé sociálních sítí už na tyto narativy zvykli, považují zmíněné politiky za své zástupce, což těmto oportunistům zajistilo stabilní postavení na politické scéně.
Dnes Rusko v agresi na Ukrajině pokračuje, a už téměř dva půl roku útočí na celém jejím území. Dezinformace na sociálních sítích dnes produkují zejména domácí aktéři. O koho jde, co říká a jaký má úspěch jsme popsali v následující analýze.
Ukrajinci jako interní a externí riziko
Rozdíl v porovnání s předchozími tematickými analýzami českého dezinformačního ekosystému je vidět hned od začátku. Nejdůležitějšími aktéry v šíření dezinformací o ruské agresi na Ukrajině na sociálních sítích totiž nejsou politici, ale anonymní uživatelé v telegramových skupinách. „Nejúspěšnějším“ politikem v tomto žebříčku je předseda hnutí PRO
Jindřich Rajchl, který je na českých sociálních sítích čtvrtým nejvlivnějším šiřitelem proruských dezinformací o Ukrajině. V nejlepší desítce se kromě něj umístil už jenom šéf SPD
Tomio Okamura na sedmém místě.
Druhým rozdílem je výjimečně specifický lídr v počtu interakcí. Jedničkou žebříčku pro témata související s ruskou agresí na Ukrajině je relativně neznámý youtuber
Roman Kirsch, bývalý řidič Pražské integrované dopravy, dnes „režimem frustrovaný důchodce“. Ten si na svůj telefon natáčí jiná youtubová videa a přidává k nim svůj vlastní komentář. Už jen objem, který produkuje (dosud má 3,2 tisíc nahraných videí), značí jeho vysokou aktivitu. Jeho kanál má (ke dni 6. 6. 2024) přes 40 tisíc odběratelů a víc než 37 milionů celkových zhlédnutí.
Nejvlivnější ohýbači reality: Kdo vládne před eurovolbami sociálním sítím?
Co se týče narativů, dezinformace o Ukrajině se dělí v zásadě na dva hlavní rámce, oba se však soustředí na popsání Ukrajiny a Ukrajinců jako rizika. Jedna část dezinformátorů se soustředí na vykreslování Ukrajinců jako rizika pro vnitřní integritu české společnosti a státu (interní riziko). Druhá část šiřitelů dezinformací zase popisuje Ukrajince jako hrozbu pro mezinárodní společenství a jeho aktuální nastavení (externí riziko).
Dezinformace, které se na sociálních sítích objevují, se taky liší v míře své „realističnosti“. Na jedné straně lze najít kompletně vymyšlené příspěvky, které mají s realitou jen velmi málo společného, například jako tvrzení, že Ukrajina se vzdala a Rusko vyhrálo válku. Na druhé straně, a tyto dezinformace jsou mnohem rozšířenější, se objevují příspěvky, které mají svůj původ v realitě, ale jejich význam, obsah nebo „důležitost“ je výrazně zesílená nebo zkreslená. Příkladem této dezinformace může být například tvrzení předsedy ANO
Andreje Babiše, že „jeho kohout Silwer“ nemá rád ukrajinské obilí, protože je kontaminované.
Řekneme A, ale nedodáme B. Dezinformace o Green Dealu stojí na zamlčování souvislostí
Pro většinu z dezinformací, které jsou v analýze popsané, platí jeden společný aspekt – jejich původ lze dopátrat až k bránám Kremlu. V zásadě tedy platí, že pokud někteří politici získávají politické body šířením dezinformací související s ruskou agresí na Ukrajině, v podstatě tak pomáhají šířit Ruskem vyfabrikované narativy. Ať už to dělají vědomě, nebo ne, platí tak tvrzení jejich politické opozice nebo bezpečnostních služeb, že tím dělají službu přímo Rusku. Příkladem takové dezinformace může být výrok, že Ukrajina je fašistický režim, který používají například Tomio Okamura nebo Jindřich Rajchl.
Kompletní analýzu naleznete níže, ke stažení pak zde.[pdf-embedder url=“https://update-eu.cz/EMIF_Ukraine.pdf/“]
