Kreml dlouhodobě spoléhá na svou početní převahu jako na jednu z klíčových výhod ve válce proti Ukrajině. Rostoucí ztráty a ubývající populace však vyvíjejí stále větší tlak jak na ruskou armádu, tak na ekonomiku země.
Článek původně vyšel na webu EUBrief.sk, v rámci projektu Eastern Flank.
Přesvědčení, že ruské zdroje jsou „neomezené“, bývá často používáno jako argument zpochybňující schopnost Ukrajiny vojensky odolávat. Tento narativ přejímají také představitelé slovenské vlády, kteří tvrdí, že Ukrajina nemá reálnou šanci porazit Rusko v konvenční válce.
S tím souvisí i rozšířená představa, že Rusko disponuje téměř „bezednou“ zásobou vojáků. Mnozí experti upozorňují, že Kreml se nadále řídí sovětským mottem „Nas mnogo“ (v překladu: „Je nás mnoho“), které odráží vojenskou doktrínu, pro niž měl lidský život historicky jen malou hodnotu, a masivní ztráty byly přijatelnou cenou za vítězství.
Tento přístup, často označovaný jako „mlýnek na maso“ nebo „potrava pro děla“, je na ukrajinském bojišti patrný i dnes.
Jeho nejznámějším příkladem byl postup žoldnéřů Wagnerovy skupiny během bitvy o Bachmut, který jeden z ukrajinských účastníků popsal serveru euBrief.sk jako „pochody zombie“.
Data však vypovídají o něčem jiném. Statistiky naznačují, že mýtus o neomezených lidských zdrojích Ruska naráží na mnohem tvrdší realitu.
Rusko přichází o svůj intelektuální potenciál
Zatímco se ruská válka protahuje do pátého roku a změnila se ve vyčerpávací konflikt, Ukrajina s populací 38 milionů obyvatel čelí výraznému nedostatku lidských zdrojů.
Stejný problém však stále více dopadá i na podstatně větší Rusko, jehož populace podle odhadu Světové banky činila v roce 2024 celkem 144 milionů obyvatel.
Podle údajů ukrajinského generálního štábu a Evropské unie přišlo Rusko do června 2026 na Ukrajině o 1,3 až 1,5 milionu vojáků. Tato čísla zahrnují padlé, pohřešované i těžce zraněné.
Tento odhad ve středu potvrdil také vysoce postavený představitel NATO serveru UK Defence Journal. Uvedl, že ruské ztráty nyní dosahují 30 až 35 tisíc vojáků měsíčně. Pro srovnání – Sovětský svaz během celé desetileté války v Afghánistánu oficiálně přišel o 15 tisíc vojáků.
Ani Moskva, ani Kyjev nezveřejňují aktuální oficiální údaje o ztrátách, a analytici proto vycházejí především z odhadů západních zpravodajských služeb, armádních institucí a analýz nezávislých médií.
Všechny se shodují na tom, že Rusko utrpělo výrazně vyšší ztráty než Ukrajina. Americké Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) odhaduje poměr ztrát přibližně na 2 až 2,5 ku 1 v neprospěch Ruska, přičemž některé odhady hovoří dokonce o poměru 3 ku 1.
Evropské instituce v červnu upozornily, že měsíční ruské ztráty již půl roku převyšují počet nově mobilizovaných vojáků, zatímco počet mužů v produktivním věku v zemi nadále klesá.
Odhaduje se rovněž, že od začátku invaze emigrovalo z Ruska přibližně 650 tisíc až jeden milion občanů. Většinu z nich tvořili vysoce vzdělaní muži v produktivním věku, kteří prchali před politickými represemi a mobilizací.
V současnosti tvoří mladí muži ve věku 20 až 39 let, od nichž se očekává, že budou páteří budoucí pracovní síly země, pouze přibližně 14 % ruské populace.
Tuto budoucnost dále podkopává rekordně nízká porodnost, která loni klesla pod hranici 1,5 dítěte na ženu i ve venkovských oblastech – na nejnižší úroveň od rozpadu Sovětského svazu.
Americký Institut pro studium války (ISW) již v roce 2023 varoval, že představa o neomezených ruských lidských zdrojích je mýtem. Ve své zprávě odhadl, že Rusku pravděpodobně začali docházet bojeschopní muži už v květnu 2022, což přimělo Vladimira Putina uchýlit se k politicky nákladným a nepopulárním mobilizačním opatřením.
Lákavé finanční pobídky a fenomén „černých vdov“
Po ukrajinské protiofenzivě v září 2022 oznámil Vladimir Putin částečnou mobilizaci, jejímž cílem bylo doplnit předchozí dobrovolnické náborové kampaně. Do války proti Ukrajině bylo povoláno přibližně 300 tisíc záložníků.
Tento krok vyvolal masovou emigraci i rozsáhlý odpor veřejnosti. Rusko následně přešlo na systém skryté a fakticky nepřetržité mobilizace. Úřady dnes lákají nové rekruty mimořádně vysokými finančními bonusy a různými sociálními benefity.
Například náborový bonus může dosáhnout až dvou milionů rublů, tedy přibližně 20 tisíc eur. V chudších regionech Ruska, kde se průměrná měsíční mzda pohybuje kolem 500 až 700 eur, představuje taková částka ekvivalent několikaletého výdělku. Mužům je zároveň nabízeno odpuštění dluhů až do výše 130 tisíc eur.
Po smrti vojáků na bojišti mají jejich rodiny nárok na další finanční podporu. To přispělo ke vzniku fenoménu označovaného jako „černé vdovy“, kdy některé Rusky svádějí vojáky a rychle se za ně provdají s cílem získat finanční výhody.
Jak uvádí Foreign Policy, v mnoha případech se tyto černé vdovy po rychle uzavřeném sňatku od vojáků následně oddělí, protože muži jsou znovu odesláni na frontu, kde je velmi vysoká pravděpodobnost, že padnou.
Pokud se tak stane, vdovy obdrží takzvané „peníze za rakev“. Ty mohou dosáhnout až 13 milionů rublů (přibližně 140 tisíc eur), což v mnoha regionech Ruska představuje majetek, který může zabezpečit několik generací.
Hon na Rusy v ulicích
Podle představitele NATO a stanice CNN mají i takto štědré motivační systémy stále větší problém kompenzovat vysoké ruské ztráty. Dobrovolný nábor slábne a ruská armáda stále častěji hledá nové způsoby, jak doplnit své řady.
Jedním z nich je paradoxně právě ta praxe, za kterou příznivci Ruska – stejně jako ochránci lidských práv a část veřejnosti – ostře kritizují Ukrajinu: nucená mobilizace.
Případy násilného odvádění do ukrajinské armády se staly dobře známými. Objevují se zprávy, že náboroví pracovníci údajně používají agresi, aby donutili muže nastoupit do služby. Rozšířily se také příběhy o ukrajinských mužích, kteří raději vůbec nevycházejí z domovů, aby se mobilizaci vyhnuli.
Praktiky náborových pracovníků kritizoval ukrajinský ombudsman i samotná veřejnost. Podle průzkumu agentury Rating Group z loňského července mělo 69 % Ukrajinců na náborové pracovníky negativní názor.
Rusko však dělá totéž. Ruská opoziční média již delší dobu informují o případech, kdy jsou muži v různých regionech země nuceni nastoupit do vojenské služby.
Nejnovější příklad pochází z ruské Penzenské oblasti, kde policie, vojenské komisariáty a další bezpečnostní složky provádějí razie zaměřené na muže odvodového věku přímo v ulicích.
Podle informací médií, jako je The Moscow Times, bezpečnostní složky muže zadržují proti jejich vůli a odvážejí je na náborová pracoviště, kde jsou nuceni podepsat smlouvy s ruskou armádou a následně odesláni na Ukrajinu. Muži jsou zastavováni i v automobilech nebo ve veřejné dopravě.
Manželka jednoho z odvedených mužů serveru Agentstvo.Novosti uvedla, že jejímu manželovi bylo předloženo oznámení o dluhu ve výši 76 tisíc rublů a dostal na výběr: dobrovolně odejít na frontu, nebo být poslán jako válečný zajatec. Nakonec souhlasil poté, co mu bylo vyhrožováno násilím vůči jeho rodině. Další manželky rovněž popisují případy bití, zastrašování a výhrůžek.
Vojenský komisař Penzenské oblasti Andrej Surkov na konci června sám potvrdil, že takové razie skutečně probíhají a jsou plánovány „jednou měsíčně“. Jejich deklarovaným cílem je odhalovat občany, kteří se vyhýbají odvodu nebo vojenské evidenci, stejně jako osoby, které bez povolení opustily své vojenské jednotky.
Mezi zahraničními bojovníky převažují Afričané a Severokorejci
Jak uvedl představitel NATO pro UK Defence Journal, Rusko se při udržování svého válečného úsilí stále více spoléhá na odsouzené zločince, zadlužené občany a cizince. Do armády zároveň verbuje i osoby s chronickými onemocněními, včetně HIV a hepatitidy. Tento model diplomat označil za „jen stěží udržitelný“.
Cizinci doplňují řady ruské armády systematicky již delší dobu. Jednu skupinu tvoří lidé, kterým byla slíbena práce v Rusku, ale nakonec „skončili“ na bojišti na Ukrajině. O podobných případech se široce informuje již několik let. Druhou skupinu tvoří muži, kteří se do bojů připojili dobrovolně.
Jak uvádí Deutsche Welle, podle odhadů ukrajinské rozvědky bylo od roku 2022 do ruských jednotek nasazeno přibližně 28 tisíc cizinců. Mnozí z těchto bojovníků pocházejí z chudého a sociálně znevýhodněného prostředí. V některých případech jejich cesta na frontu připomíná obchodování s lidmi.
Pocházejí především z afrických zemí nebo ze Severní Koreje, se kterými Rusko od začátku války výrazně posílilo své vztahy.
Expert na Rusko Nigel Gould-Davies z Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) upozornil, že jde o první válku v ruských dějinách, během níž stát občanům za boj platí, místo aby je k němu jednoduše nutil. Dodal, že to představuje značnou ekonomickou zátěž pro celý systém.
Západní analytici uvádějí, že Moskva sahá při doplňování svých ozbrojených sil ke stále zoufalejším opatřením a Vladimir Putin bude pravděpodobně nucen přijmout další nepopulární rozhodnutí, pokud bude chtít ve válce pokračovat.
Zároveň se očekává, že Rusko bude stále více spoléhat také na zahraniční pracovní sílu, aby udrželo chod své domácí ekonomiky.
Na pracovním trhu chybí muži
Ekonomové se stále více shodují, že ruská ekonomika čelí výrazným problémům. Dokonce i prognózy zveřejňované samotnými úřady – které bývají v nedemokratických systémech zpravidla optimističtější než skutečnost – počítají pro příští rok s růstem HDP pouze o 0,4 až 0,5 procenta.
Nedávným symbolem problémů energetické velmoci se stal nedostatek pohonných hmot v několika regionech Ruska. Na Krymu, který Rusko nelegálně anektovalo, to dokonce vedlo k zákazům tankování pro civilisty a k nuceným výpadkům dodávek elektřiny.
Dalším významným problémem se stal nedostatek pracovní síly. Podle údajů, o nichž informovala agentura SITA, chybělo ruským firmám na konci roku 2024 přibližně 2,6 milionu pracovníků napříč různými odvětvími.
Gould-Davies pro CNN uvedl, že „ruská ekonomika čelí nejvážnějšímu nedostatku pracovní síly ve své novodobé historii“. Tento nedostatek tlačí vzhůru mzdy, dále posiluje inflační tlaky a zároveň omezuje výrobní kapacity obranného průmyslu.
Stát se proto snaží přilákat co nejvíce zahraničních pracovníků. Ruské ministerstvo zahraničí v dubnu spustilo internetový portál pro cizince, prostřednictvím kterého mohou žádat o přesídlení do Ruska.
Mezi hlavní podmínky patří požadovaná pracovní kvalifikace a „respekt k tradičním ruským hodnotám“. Motto programu zní: „Rusko je místem, kde může být váš talent naplněn.“
Podle BBC, která se odvolává na zprávu Ruské prezidentské akademie národního hospodářství a veřejné správy, pobývalo ke konci září 2025 v Rusku 10,4 milionu cizinců, z nichž většina pracovala jako sezónní pracovníci.
Naprostá většina – 8,8 milionu – pochází z postsovětských států, především z Ukrajiny, Uzbekistánu a Tádžikistánu. Výrazně vzrostl také počet pracovníků z Kyrgyzstánu, zatímco počet pracovníků z Evropy a Spojených států se ve srovnání s rokem 2014 snížil o 80 procent.
Na nedávném ekonomickém fóru v Petrohradu vedl pokračující nedostatek pracovní síly dokonce k výzvám ke snížení minimálního věku pro brigádnickou práci na 12 let a k obnovení sovětského systému pracovních táborů pro mládež.
Tyto návrhy od té doby veřejně podpořilo několik ruských představitelů. Zmocněnkyně pro práva dětí Marija Lvová-Bělová uvedla, že podle průzkumů podporuje dřívější zapojení dětí do pracovního procesu 78 % Rusů. „Dospívající chtějí pracovat a vydělávat peníze,“ prohlásila.
Na Mariju Lvovou-Bělovou i prezidenta Vladimira Putina vydal Mezinárodní trestní soud zatykač kvůli údajným deportacím ukrajinských dětí do Ruska.