Válka na Ukrajině i proměňující se vztahy se Spojenými státy urychlily změny, které byly ještě před několika lety těžko představitelné. Evropské země více spolupracují, investují do obrany a hledají cesty k posílení vlastních vojenských kapacit. Společnou obranu však nadále komplikují rozdílné národní priority a roztříštěnost evropského obranného průmyslu.
O proměně evropské bezpečnosti, budoucnosti transatlantických vztahů i rostoucí obranné spolupráci mezi Českem a Německem diskutovali politici a odborníci na panelové debatě Česko-německá spolupráce a evropská bezpečnost, kterou v polovině uspořádal Spolek pro evropskou politiku ve spolupráci s portálem Update EU.
Bezpečnostní prostředí se mění
Za jednu z hlavních proměn současného evropského bezpečnostního prostředí označili účastníci debaty proměňující se vztah mezi EU a USA. Evropské země se po dlouhá desetiletí výrazně opíraly o americké bezpečnostní záruky, čemuž přizpůsobovaly i rozvoj vlastních obranných kapacit.
Jak upozornila analytička Asociace pro mezinárodní otázky Zuzana Zavadilová, tento přístup byl patrný také v Německu a v Česku. Bundeswehr po mnoho let nebyl budován pro rozsáhlou teritoriální obranu, ale především pro zahraniční mise a operace mimo německé území. Německé ozbrojené síly navíc dlouhodobě čelily podfinancování, zanedbané infrastruktuře a složitým byrokratickým procesům.
Koncem dubna rozhodl Donald Trump o stažení 5 000 amerických vojáků z Německa a zrušil dohodu uzavřenou za administrativy Joea Bidena o rozmístění střel Tomahawk. Právě tento krok označil Stephan Mayer, poslanec Bundestagu a předseda česko-německé parlamentní skupiny (CDU/CSU), za významný zásah do schopnosti odstrašení. „Nerozmístění střel Tomahawk má dopady nejen na Německo, ale na celé východní křídlo NATO. Znamená omezení důležitých vojenských schopností, a právě proto musíme více spolupracovat na evropské úrovni,“ uvedl.
Proměna transatlantických vztahů se promítá také do přístupu Německa, Česka i celé EU k vlastní bezpečnosti a obraně. „Americký závazek vůči Evropě je dnes v Berlíně vnímán jako méně předvídatelný. Tento vývoj vede k užší spolupráci s Francií. Berlín je dnes otevřenější spolupráci s evropskými partnery,“ řekla Zavadilová.
Stephan Mayer je však přesvědčen, že zejména v oblasti jaderného odstrašení zůstanou Spojené státy nadále nejdůležitějším bezpečnostním partnerem Evropy. Podle něj je proto nutné co nejvíce rozvíjet spolupráci s USA, a zároveň posilovat evropské schopnosti a snižovat závislost na externích partnerech.
Specifickou pozici Česka vystihl Matúš Halás z Ústavu mezinárodních vztahů. „Na strategické úrovni jsme více Američané než Američané sami a na operační úrovni více Němci než Němci.“ Podle něj české bezpečnostní uvažování dlouhodobě stojí mezi USA a Německem – strategicky se opírá o Washington, zatímco při budování armády se často inspiruje právě v Berlíně.
Evropa se může učit od Ukrajiny i Turecka
Potřeba posilovat evropské obranné schopnosti neznamená pouze vyšší výdaje nebo intenzivnější spolupráci mezi členskými státy. Evropské země se mohou inspirovat zkušenostmi Ukrajiny, která se za více než čtyři roky obrany proti ruské agresi stala jedním z center vojenských inovací. „V důsledku ruské agrese se Ukrajina stala lídrem v řadě oblastí obranných technologií. Dokáže čelit Rusku pomocí nejmodernějších technologií. Zároveň dokáže tato kvalitní řešení vyrábět za zlomek ceny,“ vyzdvihl schopnosti Ukrajiny senátor Pavel Fischer (nestr., člen klubu ODS a TOP 09).
Fischer zároveň vedle Ukrajiny označil za důležitého partnera také Turecko. „Disponuje know-how, které může být pro Evropu přínosné. Tyto schopnosti byly ověřeny v reálných bojových podmínkách. Byly nasazeny například v Sýrii proti technologiím ruského původu. Kolik evropských států má podobnou zkušenost?“ ptal se.
Evropská obrana mezi fragmentací a integrací
Schopnost Evropy posílit vlastní obranu však nebrzdí pouze nedostatek kapacit, ale také přetrvávající roztříštěnost obranného průmyslu. Přestože se členské státy shodují na potřebě užší spolupráce, v praxi často upřednostňují národní zájmy před společnými evropskými projekty. „Evropské metropole stále často uvažují v národních kategoriích. Snaží se chránit vlastní obranný průmysl. Zachovávají vlastní zavedené akviziční postupy. To komplikuje hlubší evropskou spolupráci,“ řekla Zavadilová.
Přetrvávající roztříštěnost evropského obranného průmyslu ilustruje projekt FCAS (Future Combat Air System), který provázely spory o rozdělení kompetencí, průmyslové zájmy či duševní vlastnictví. Právě na podobných projektech se ukazuje základní dilema evropské obrany. Členské státy se shodují na potřebě spolupráce, zároveň však nechtějí ztratit kontrolu nad vlastními průmyslovými kapacitami.
Přes tyto překážky se však evropská obranná spolupráce v posledních letech posouvá dál. EU začala vytvářet nové nástroje, které ještě před několika lety nebyly politicky představitelné. Jedním z nich je finanční nástroj SAFE (Security Action for Europe), schválený v roce 2025, jehož cílem je poskytnout členským státům 150 miliard eur ve formě půjček na společné pořizování obranných kapacit.
Dalším příkladem je Evropský mírový nástroj, prostřednictvím kterého EU od roku 2022 financuje vojenskou podporu Ukrajině. Právě ruskou agresi označili účastníci debaty za hlavní katalyzátor těchto změn. „EU nikdy v minulosti nefinancovala nákup vojenského vybavení pro stát, který válčí. V tomto případě pro Ukrajinu. Právě to ukazuje, jaký významný posun nastal,“ uvedl Matúš Halás.
Podobný posun je podle Stephana Mayera patrný na úrovni jednotlivých členských států. Německo, které označil za „světového šampiona v byrokracii“, v posledních letech výrazně zrychlilo procesy spojené s obranou a bezpečností. „Omezili jsme byrokracii a zvýšili výdaje na obranu na 100 miliard eur. Ve většině oblastí existují rozpočtová omezení. V oblasti obrany však taková omezení nejsou. Putin nemůže spoléhat na to, že nám dojdou peníze,“ uvedl Mayer.
Česko a Německo prohlubují obrannou spolupráci
Stephan Mayer poukázal na to, že v současném volebním období vznikla v Bundestagu samostatná meziparlamentní skupina přátelství věnovaná vztahům s Českem. Podle něj je to jasný signál významu česko-německých vztahů.
Proměňující se bezpečnostní prostředí se odráží také v rostoucí obranné spolupráci mezi Českem a Německem. Ta se již neomezuje pouze na politickou koordinaci, ale stále více směřuje k budování společných schopností a propojení obou zemí na úrovni armád i obranného průmyslu.
Významnou roli v tomto směru hraje také česká muniční iniciativa na podporu Ukrajiny, do které Německo přispělo 300 miliony eur. Spolupráce se však neomezuje pouze na podporu Kyjeva. Otevírá se také prostor pro užší koordinaci v oblasti logistiky, vojenské mobility a infrastruktury. Právě Česko a Německo by v případě bezpečnostní krize patřily mezi klíčové tranzitní země pro přesuny spojeneckých sil ze západní Evropy.
Rostoucí propojení je patrné také při modernizaci ozbrojených sil. České firmy se podílejí na výrobě tanků Leopard 2 a česká armáda tyto tanky postupně zavádí do výzbroje. Obranná spolupráce mezi oběma zeměmi tak získává stále konkrétnější podobu.
