Rozhodnutí americké administrativy nerozmístit v Německu rakety Tomahawk je problematické nejen pro Německo, ale i pro Českou republiku, Polsko a pobaltské země, říká v rozhovoru pro Update EU Stephan Mayer. Neúspěšná kandidatura jeho země do Rady bezpečnosti OSN podle něj neznamená, že svět Němcům nedůvěřuje.
Stephan Mayer je poslanec německého Bundestagu za CDU/CSU a předseda česko-německé parlamentní skupiny. Rozhovor vznikl při příležitosti debaty „Czechia-Germany Cooperation and European Security“, která se konala 16. června v Praze.
Česko a Německo jsou přirozenými ekonomickými a obchodními partnery. V jakých oblastech vidíme nejužší spolupráci, pokud jde o obranu?
Velmi intenzivně spolupracujeme v opravdu velkém množství odvětví. Jsme například zahrnuti do muniční iniciativy české vlády a velmi oceňuji, že současná česká vláda v tomto zásadním programu na podporu Ukrajiny pokračuje. Velmi oceňuji také rozhodnutí spolkové vlády Německa investovat 300 milionů eur do tohoto programu, náš závazek tedy pokračuje.
Pokud jde o další oblasti, například 4. brigáda rychlého nasazení české armády je součástí 10. tankové divize Bundeswehru. To je v praktickém vyjádření velmi důležitý signál spolupráce v sektoru obrany.
Zároveň jsme velmi intenzivně propojeni v procesu zadávání zakázek. Velmi oceňujeme, že se Česká republika rozhodla zakoupit 44 německých tanků Leopard 2A8. A například spolupracujeme i v oblasti vzdělávání pilotů letounů F-35.
Existuje tedy tolik odvětví v obraně, kde spolupracujeme, a doufám, že je stále co zlepšovat a že své úsilí o společnou spolupráci budeme nadále zvyšovat.
Kam dál by se podle Vás měla česko-německá spolupráce v obraně a bezpečnosti rozšířit?
Jsem pevně přesvědčen, že musíme být velmi flexibilní. Čelíme obrovským hrozbám ze strany Ruska na jedné straně a na druhé straně rozhodnutí americké administrativy snížit počet amerických vojáků rozmístěných v evropských zemích. To znamená přinejmenším výzvu. A ještě větší výzvou je rozhodnutí americké administrativy nerozmístit v Německu rakety Tomahawk. To je problematické nejen pro Německo, ale i pro Českou republiku, Polsko a pobaltské země. Vývoj je velmi dynamický, takže musíme být otevření posilování naší spolupráce.
Velký konflikt? Nejlepší je být připraven a nemluvit o tom
V průběhu debaty jsme hodně mluvili o Ukrajině. Náš premiér Andrej Babiš věří, že by u stolu při mírových jednáních mohl sedět německý kancléř Friedrich Merz. Vidíte tuto variantu jako reálnou?
Upřímně si myslím, že je ještě trochu brzy mluvit o konkrétních osobách nebo osobnostech, které by mohly hrát roli v mírových rozhovorech. Mírové rozhovory mezi Ruskem a Ukrajinou jsou samozřejmě cílem a doufám, že v letošním roce bude možné je zahájit.
Mírové rozhovory musí být samozřejmě moderovány, ale myslím si, že pokud se některá jména zmíní příliš brzy, je to trochu problematické, protože pro obě strany se vždy najdou argumenty, proč danou osobu neakceptovat. Velmi tedy oceňujeme tuto nominaci ze strany premiéra Babiše, ale upřímně si myslím, že je příliš brzy mluvit o konkrétních jménech.
Jsem také pevně přesvědčen, že Putin nepřijme osoby, které nejsou neutrální. A upřímně řečeno, my, a zejména náš kancléř Merz, nejsme neutrální. Jsme na straně Ukrajiny. Pravděpodobně tedy bude nutné najít neutrální osoby.
Myslíte si, že je Evropa připravena na větší konflikt? Zaznamenal jsem poměrně silné vyjádření velitele německého letectva (Luftwaffe) Holgera Neumanna, který zmínil, že v případě konfliktu s Ruskem by Berlín byl připraven zasadit svému oponentovi ničivé údery a bránit každý centimetr území NATO.
Jsem pevně přesvědčen, že musíme posílit své kapacity a musíme být připraveni, protože Putin rozumí pouze síle.
Na druhou stranu jsem také přesvědčen, že je lepší být připraven na všechno a představovat jasné odstrašení, ale příliš o tom nemluvit. Činy jsou důležitější než slova.
Neúspěch v OSN není o nedůvěře vůči Německu
Německo nedávno neuspělo se svým pokusem stát se nestálým členem Rady bezpečnosti OSN. Co to znamená pro německou politiku a pro postavení země na globální úrovni? Myslíte si, že svět stále není připraven přijmout Německo jako rovnocenného partnera?
Pro Německo je to velké zklamání. Ale abych byl upřímný, není to chyba ani selhání Friedricha Merze a ani Johanna Wadephula, našeho ministra zahraničních věcí. Kandidatura byla zahájena v roce 2019 předchozí vládou, a to bylo příliš pozdě. Myslím, že jedním z důvodů neúspěchu německé kandidatury bylo to, že dva další konkurenti, Rakousko a Portugalsko, zahájili svou kandidaturu mnohem dříve. Rakousko v roce 2011, Portugalsko v roce 2013. Můj dojem a reakce, které jsem dostal od mnoha členských států EU, ale i států mimo EU, se kterými máme velmi blízké vztahy, byly takové, že nechápaly, proč soutěžíme se dvěma přátelskými zeměmi. Došlo tedy ke strukturálním chybám a kandidatura byla zahájena příliš pozdě. To jsou důvody, proč jsme prohráli. Nemyslím si však, že by šlo o nedůvěru vůči Německu.
Naše předchozí ministryně zahraničních věcí (Annalena) Baerbock (ve vládě Olafa Scholze za Svaz 90/Zelení, pozn. red.) se ve svém funkčním období jistě také dopustila některých chyb. Jsem pevně přesvědčen, že neustálé poučování ostatních o tom, co mají nebo nemají dělat, není to nejlepší. Zejména na africkém kontinentu jsme si touto ideologicky řízenou zahraniční politikou vytvořili velkou opozici. To jsou zprávy, které jsem v posledních dnech a týdnech dostal od mnoha velvyslanců afrických zemí v Berlíně.
Takže ano, musíme se poučit a příště se připravit mnohem lépe. Nevidím však žádnou hlubokou nedůvěru vůči Německu. Neřekl bych tedy, že šlo o „protiněmecké hlasování“. Šlo o hlasování proti Německu v konkrétním rozhodnutí, v němž jsme udělali určité chyby.
Hraniční kontroly zatím neskončí
Další oblastí, která souvisí s bezpečností, což bylo téma dnešní debaty, je migrace. Před několika dny vstoupil v plnou platnost Pakt o migraci a azylu. Očekáváte teď nějaké významné změny v praktickém smyslu? Co to znamená pro opatření na německých hranicích, které se týkají i České republiky?
Jsem hluboce přesvědčen, že tato dohoda a tato implementace společného evropského azylového systému je obrovským pokrokem. Diskutovalo se o tom roky, první návrh předložila Evropská komise v září 2019 a trvalo tedy více než šest let, než bylo možné tyto diskuse ukončit a zavést společný evropský azylový systém.
Není to samozřejmě celkové řešení všech migračních problémů, protože se to týká pouze těch národů, které mají úspěšnost přijetí (azylové žádosti) nižší než 20 %. Nevztahuje se to tedy na všechny uprchlíky a žadatele o azyl, kteří se snaží přijít do Evropské unie, ale je to pokrok a jasný signál, že spolupracujeme. Vždy jsem byl přesvědčen, že ani jeden evropský členský stát nemůže tuto obrovskou výzvu vyřešit sám. Ani Německo, ani Francie, ani Španělsko, ani Itálie, ani Česká republika. Musíme spolupracovat a tento signál je jasný, takže to velmi oceňuji.
Co to znamená v praktickém smyslu pro opatření na hranicích? Dají se v souvislosti s paktem očekávat v blízké době nějaké změny?
Myslím si, že v krátkodobém horizontu nebude možné se hraničních kontrol zbavit. Ale jako přesvědčený Evropan jsem si jist, že tyto hraniční kontroly, které někdy znamenají zátěž pro pendlery, turisty a podnikatele, skončí. V krátkodobém horizontu je ale nebude možné zastavit, jsem přesvědčen, že náš ministr vnitra Alexander Dobrindt v září kontroly prodlouží o dalších šest měsíců. Myslím, že je příliš brzy předpovídat, kdy skutečně skončí, ale rozhodně to není nekonečný příběh.
Sudetoněmecké dny byly úspěchem
Poslední téma, na které se chci zeptat, je teď v Česku dost citlivé. Jaký je Váš názor na události kolem květnového sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně? Poslanecká sněmovna hlasy vládní koalice přijala usnesení odsuzující toto setkání, varovala před historickým revizionismem. Opozice hlasování bojkotovala a označila ho za populistické zneužití tématu.
Můj dojem je takový, že Sudetoněmecké dny v Brně na konci května byly úspěchem. Vím, že tam byla spousta stížností a obav. Mnohé z nich byly instrumentalizovány určitými politickými stranami, komunisty na jedné straně a radikálními pravicovými stranami na straně druhé.
Byl jsem v Brně a byl jsem opravdu moc rád, že to nakonec bylo velmi přátelské setkání. Byl to signál pro mír, porozumění a komplexní spolupráci mezi Čechy a Němci, mezi Čechy a sudetskými Němci. Jistě, byli tam nějací demonstranti a bylo naprosto v pořádku, že protestovali, využili svého práva na svobodu projevu a práva na vlastní názor, ale nakonec to byla velmi přátelská akce. Bylo to klidné, příjemné a mírový pochod v sobotu pro mě byl opravdu dojemný. Nezúčastnili se ho totiž jen sudetští Němci, ale i spousta Čechů a mladých českých občanů.
Myslím si tedy, že všechny ty stížnosti a obavy předcházející Sudetoněmeckým dnům se rozplynuly. Jsem rád, že jsem měl možnost se sjezdu zúčastnit a že to byl obrovský úspěch. Chci tedy vyjádřit svou vděčnost zejména organizaci Meeting Brno, protože pozvali sudetské Němce a vím, že za to byli kritizováni a čelili silnému odporu některých politických stran. Prokázali však opravdovou občanskou statečnost, takže jim chci moc poděkovat.
