Pro malé a střední firmy toho děláme opravdu hodně, říká Outi Slotboom z Evropské komise. České firmy by si podle ní měly uvědomit, že jejich domácím trhem je celá EU a snažit se působit „šířeji“.
Outi Slotboom je ředitelka pro dodavatelské řetězce a podnikové analýzy z Generálního ředitelství Evropské komise pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky (DG GROW). Odpovědi zazněly při jejím vystoupení na kulatém stole SME Forum, který se konal v rámci Velkého týdne malých firem.
Co dělá Evropská komise pro to, aby byl život malých a středních podniků jednodušší?
Vydali jsme balíček na podporu malých a středních podniků, který obsahuje opatření v oblastech jako financování, přístup ke kvalifikovaným pracovníkům, veřejné zakázky a podpora podnikání.
Druhou oblastí je snižování administrativní zátěže. Máme velmi ambiciózní cíl snížit administrativní zátěž vyplývající z právních předpisů EU pro malé a střední podniky o 35 % a vyzvali jsme členské státy, aby podnikly podobné kroky na národní úrovni.
Před dvěma lety jsme také předložili návrh na revizi pravidel pro pozdní platby. To je pro malé a střední podniky zásadní, protože když prodávají zboží nebo služby a vystaví fakturu, velmi často nedostanou zaplaceno včas. To jim způsobuje problémy s likviditou a může to vést až k bankrotům. Předložili jsme tedy návrh na úpravu pravidel na úrovni EU a čekáme, až se posune projednávání v Radě.
Existuje také další velmi důležitá iniciativa. Na jaře jsme představili novou strategii pro jednotný trh, která je pro malé podniky rovněž významná. A poslední příklad, který bych zmínila, je strategie pro startupy a scale-upy, kterou jsme zveřejnili letos v létě.
V následujících měsících také připravujeme návrh tzv. „28. režimu“. Jednalo by se o právní rámec, který by si firmy mohly zvolit dobrovolně. Pokud chce malý podnik působit ve více než jednom členském státě, nemusel by se detailně učit pravidla každého národního systému, ale mohl by se rozhodnout fungovat podle jednotného 28. režimu – ne místo národních systémů, ale nad nimi, přičemž by se řídil jen jedním souborem pravidel. To by také velmi pomohlo. Takže opravdu děláme hodně.
Zmiňovala jste snižování byrokracie. Jak to EU konkrétně dělá? Jsou to tzv. omnibus balíčky, nebo existují i jiné nástroje?
Pokud jde o byrokracii vyplývající z legislativy, je potřeba legislativu změnit. Snažíme se seskupovat související právní předpisy do zjednodušujících balíčků, aby mohly být rychleji a efektivněji projednány v europarlamentu a Radě. Doposud jich bylo šest, přičemž se odhaduje, že přinesou úspory kolem 8 miliard eur ročně. Další návrhy budou následovat. Velmi často spočívá zjednodušení v omezení povinností reportingu pro firmy. Pokud například nějaké nařízení vyžaduje každoroční zprávy, může být tato povinnost zcela zrušena, snížena její frekvence, nebo mohou být malé a střední podniky z této povinnosti vyňaty. Takto směřujeme k cíli snížit administrativní zátěž o 35 %.
Kdy mohou firmy skutečně pocítit konkrétní přínosy? Příští rok, za dva roky, nebo ještě později?
Záleží na konkrétním předpisu. EU funguje na legislativním procesu: Komise předloží návrh, Rada a Parlament jej projednají a schválí, stanoví se datum účinnosti a poté se začnou dostavovat konkrétní výsledky. Některé první návrhy zjednodušení, na kterých se již podařilo dohodnout, mohou začít platit už příští rok, jiné přijdou později.
Mluvilo se také o tom, že každý právní předpis by měl být posuzován z hlediska dopadu na malé a střední podniky. Už se to děje?
Existují dva proudy práce na lepší regulaci. Za prvé, při přípravě nových návrhů je povinné provést hodnocení dopadů, které zahrnuje test konkurenceschopnosti a speciální test dopadu na malé a střední podniky. Toto hodnocení pak posuzuje nezávislá kontrolní rada. Pokud dá negativní stanovisko, musí být hodnocení přepracováno – například pokud dopady na podniky nebyly dostatečně vyhodnoceny. Poté návrh schvalují komisaři a putuje do Rady a Parlamentu, kde mohou během procesu vzniknout nové povinnosti. Cílem nyní je, aby, pokud se během vyjednávání navrhují změny dopadající na malé a střední podniky, byly tyto dopady také posouzeny a transparentně popsány.
Za druhé, protože lepší regulace je pro tuto Komisi prioritou, probíhá i systematické přezkoumání stávající legislativy. Každý komisař má každoročně vybrat části předpisů ve své oblasti a zahájit proces jejich přehodnocení a zjednodušení – například formou omnibus balíčků. Součástí jsou také konzultace se stakeholdery. Pro komisaře pro průmysl to mohou být konkrétní průmyslové sektory, nebo firmy napříč odvětvími. Z těchto dialogů získáváme zpětnou vazbu, která pomáhá navrhovat další úpravy. Takže dopady na malé a střední podniky hodnotíme jak u nových zákonů, tak u těch existujících.
A co členské státy? Dělají podle vás dost pro snižování byrokracie?
Je důležité vytvořit společnou dynamiku. Pro mnoho evropských firem je nyní obtížnější vyvážet do USA, takže mají motivaci růst uvnitř EU. Ale existuje mnoho národních bariér. Doufáme, že se podaří dohodnout společnou cestovní mapu pro jednotný trh – ideálně do konce tohoto roku – aby se jí řídily evropské instituce i členské státy. Shromáždili jsme zpětnou vazbu od firem, včetně specifických problémů v jednotlivých zemích, a v expertních skupinách ji sdílíme se zástupci států. Povzbuzujeme je, aby nejen revidovali vlastní národní bariéry, ale také se inspirovali tam, kde jiný stát funguje bez určité regulace. Je to dobrovolné, ale společná dynamika je teď nutná – jednotný trh potřebujeme více než kdy dříve.
Když mluvíme o jednotném trhu: například česká vláda často říká, že je pro nás prioritou a že bychom měli odstranit bariéry. Ale bariéry stále existují. Proč není jednotný trh už dokončený?
Právně máme mnoho pravidel, která otvírají trh. Máme základní svobody – volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob. Ale existují výjimky z důvodů ochrany zdraví nebo bezpečnosti, což může vést k rozdílným národním požadavkům, které fungují jako bariéry. Dále, pokud jsou pravidla přijímána jako směrnice, musí být převedena do národního práva, kde mohou být přidány další prvky nebo nemusí být původní cíl dodržen – tzv. gold-plating. A nakonec některé bariéry nejsou právní, ale administrativní: komplikované postupy nebo povolovací procesy trvající roky.
Co byste doporučila českým malým podnikům, aby uspěly na trhu EU? Na co by se měly zaměřit?
V domácím prostředí by měly aktivně komunikovat s vládou a upozorňovat na administrativní zátěže a komplikace. Na úrovni EU by měly vnímat jednotný trh jako svůj domácí trh – nejen Českou republiku – a snažit se působit šířeji. Vyplatí se zapojit do evropských klastrů a hledat partnery v dalších zemích, což expanzi usnadňuje. Také jsem tu (na konferenci SME Forum – pozn. redakce) slyšela, že české firmy jsou méně zapojeny do evropských dodavatelských řetězců. Nejde jen o prodej, ale i o roli subdodavatelů a budování kooperací – k tomu jsou klastry výborným nástrojem.
A nakonec by měly sledovat možnosti financování a podpory na úrovni EU: síť Enterprise Europe Network poskytuje poradenství, existují inovační centra, kde si mohou malé firmy otestovat nové technologie. Těch možností je opravdu hodně. A geograficky jsou české podniky v centru Evropy – spolupráce přes hranice je odsud velmi snadná.