2020: EU si v otázce západního Balkánu musí odpovědět na těžké otázky

Evropská unie musí v rámci politiky rozšíření a sousedství řešit řadu komplikovaných výzev – Turecko, Ukrajinu nebo integraci západního Balkánu. Jaký byl v tomto ohledu loňský rok a co na Unii čeká letos?Politika Evropské unie v oblasti rozšíření hraje už tradičně speciální roli, protože se skrze ni mění samotná podoba společenství. Ruku v ruce s ní jde politika sousedství, která zase pokrývá vztahy a spolupráci se zeměmi v bližším či vzdálenějším okolí. Rok 2019 znamenal v tomto ohledu spíše stagnaci. Evropská unie se věnovala především eurovolbám a následným změnám obsazení institucí, a na „integrační“ otázky nezbylo příliš prostoru a energie. Mezi nejkomplikovanější výzvy patřil i nadále vztah k Turecku, které je stále jedním z tzv. kandidátských států, i když jeho potenciální členství v Unii vypadá dnes už velice nerealisticky. Současná spolupráce EU a Turecka se dá označit za jakési „trpěné partnerství“, obě strany od sebe navzájem něco potřebují. Velkou zkouškou postoje EU byl podzimní vojenský vstup Turecka do Sýrie a následné výhrůžky prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana o „vpuštění syrských uprchlíků do Evropy“. Turecko zdá se také čím dál více proniká do regionu západního Balkánu, kde EU musí soupeřit s celou řadou dalších konkurenčních vlivů.

Členství Turecka v EU je už jen utopií, obě strany se ale navzájem potřebují

Právě země západního Balkánu jsou hlavním cílem současné unijní politiky rozšíření. Mezi nejhlasitější podporovatele urychlení přístupových jednání s Albánií, Srbskem a dalšími, jsou země Visegrádské čtyřky včetně České republiky. I v roce 2019 byly ze střední Evropy opakovaně slyšet výzvy k zařazení této politiky mezi priority, u proklamací však většinou zůstalo a V4 nedokázala převzít na evropské úrovni politiku rozšíření za svou a posunout ji dále.

V4 je v podpoře vstupu zemí západního Balkánu do EU jednotná. To ale nestačí

Přitom právě zde se nacházel a nachází velký prostor pro iniciativu. Končící Evropská komise zaujímala k regionu spíše vlažný postoj a nový kabinet pod vedením Ursuly von der Leyenové, který se v létě začal formovat, nezařadil ve svých prvních plánech politiku rozšíření mezi své priority a soustředil se na jinou agendu. I když se nyní situace mírně mění, loňský rok by se dal označit za „období neukončeného hledání nového společného postoje EU“.

Nad dalším postupem EU vůči západnímu Balkánu visí otazník

To samé platí o politice sousedství, a především o jedné jeho součásti – tzv. Východním partnerství, které zahrnuje Arménii, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzii, Moldavsko a Ukrajinu. I zde má Visegrád do budoucna možnost „chopit se kormidla“, protože nové vedení institucí prozatím neprojevilo příliš velký zájem o tyto regiony. Ty však mají do budoucna strategický význam.

Visegrád má příležitost převzít otěže evropské politiky vůči Východnímu partnerství

Především Ukrajina prošla v loňském roce mnoha změnami a zaslouží si pozornost unijních zemí. Do křesla prezidenta se dostal herec Volodymyr Zelenskyj a zafungoval jako určitý katalyzátor potřebného reformního procesu, který by jeho zemi do budoucna měl nasměrovat blíže k EU.

Herec Zelenskyj „v roli“ prezidenta. Kam jeho Ukrajina směřuje?

„Událostí roku“ z pohledu politiky rozšíření je v každém případě říjnové zablokování zahájení přislíbených přístupových rozhovorů s Albánií a Severní Makedonií vedené francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Z mnoha stran se okamžitě snesla kritika za strategickou chybu, která region vžene blíže do náručí cizích mocností a tamní země demotivuje v dalším snažení o evropskou integraci. Francouzi argumentují tím, že EU se rozšiřuje příliš rychle a některé její státy zůstávají pozadu. Zároveň chtějí proces rozšíření reformovat.

„Frustrovaný“ Macron blokuje rozšiřování EU. Pomůže reforma přístupového procesu?

Francouzské rozhodnutí obě balkánské země velice zklamalo a mělo okamžitý dopad. Severní Makedonie kvůli tomu například na letošní duben vypsala předčasné volby.

Zklamanou Severní Makedonii čekají volby. Jazýčkem na vahách mohou být albánské strany

Hlavní otázky pro rok 2020

1. Jaký postoj zaujme EK? Nová Evropská komise se bude v roce 2020 teprve „zabydlovat“ a postupně se ukáže, jak velký prostor konkrétním agendám věnuje. Výhodou pro oblast rozšiřování a sousedství může být fakt, že ji bude mít na starosti eurokomisař Olivér Várhelyi z Maďarska. Hlas V4 „tlačící“ rychlejší integraci by tak mohl být více slyšet. Sama předsedkyně Komise von der Leyenová se v poslední době za zahájení přístupových rozhovorů s Albánií a Severní Makedonií jasně postavila.
2. Ujme se francouzský návrh reformy? V roce 2020 by se mohlo ukázat, jakou životnost má ve skutečnosti návrh Francie na reformu přístupového procesu EU, a jestli se alespoň některé jeho prvky mohou začít implementovat. Už na konci loňského roku získala reforma podporu některých zemí, jiné se zatím nevyjádřily.
3. Spustí se přístupové rozhovory alespoň do května? Řada států usiluje o to, aby se přístupové rozhovory s Albánií a Severní Makedonií stihly otevřít ještě před summitem EU a západního Balkánu v květnu 2020, když se to nepodařilo v říjnu 2019. Největší překážkou je samozřejmě Francie. Velkou výhodou může být, že v předsednickém křesle EU v prvním pololetí letošního roku sedí Chorvatsko.
4. Jak se vyvine situace na Ukrajině? Pro EU bude zásadní sledovat, jestli se nějak vyvine konflikt na východě Ukrajiny, a také kam obecně bude dále směřovat země pod vedením nového prezidenta.
5. Vyostří se vztah mezi EU a Tureckem? Ankara na podzim často vyhrožovala Unii „otevřením brány do Evropy“ syrským uprchlíkům, a s potenciálním posílením migračních vln může prezident Erdoğan držet EU stále více v šachu. Pro unijní diplomacii bude představovat výzvu také probíhající turecká agrese v Sýrii.