Nová unijní pravidla, která mají ekologizovat námořní a letecký sektor, zakazují používání biopaliv na bázi plodin, nejsou totiž považována za udržitelná. Stejná paliva přitom mají podle dat Evropské komise velký význam při dekarbonizaci silniční dopravy. Průmysl takový stav kritizuje. Zpráva Evropské komise analyzující cíle v oblasti obnovitelných zdrojů energie pro rok 2020 upozorňuje, že spotřeba bionafty a bioetanolu od roku 2016 vzrostla. Bioenergie je zároveň hlavním prostředkem k dekarbonizaci odvětví dopravy v EU.
„Spotřeba biopaliv na bázi potravinářských a krmných plodin nadále představuje velký podíl spotřeby obnovitelné energie v dopravě, zatímco spotřeba pokročilých biopaliv byla nižší, ale v posledních letech výrazně vzrostla,“ uvádí se ve zprávě.
Vysoký podíl bionafty a bioetanolu využívaných ke snižování emisí ze silniční dopravy „vedl k růstu spotřeby biopaliv,“ dodává dokument.
Evropská legislativa sice povoluje používání biopaliv první generace jako náhrady benzínu a nafty pro silniční vozidla, v případě letecké a námořní dopravy jsou však bioetanol i bionafta považovány za podobné fosilním palivům.
Výrobci biopaliv proto vyzývají EU k tomu, aby byla „více pragmatické než dogmatická“.
„Revidovaná [směrnice o obnovitelných zdrojích energie] potvrzuje udržitelnost biopaliv na bázi plodin, včetně obnovitelného etanolu, a dává členským státům flexibilitu při jejich využívání k dosažení cílů defosilizace dopravy,“ řekl pro Euractiv
Craig Winneker, ředitel komunikace obchodního sdružení pro biopaliva ePURE.
„Jiné právní předpisy EU v dokumentu Fit for 55 však příspěvek těchto udržitelných biopaliv k dosažení klimatických cílů marginalizují, nebo dokonce zakazují,“ dodal s odkazem na balíček klimatické legislativy, která má dovézt EU k 55% snížení emisí do roku 2030.
Limity směrnice o obnovitelných zdrojích energie zůstávají zachovány
Podle nedávné revize směrnice o obnovitelných zdrojích energie zůstává limit pro biopaliva nezměněn.
Revize počítá s tím, že biopaliva na bázi plodin se budou na celkových unijních cílech pro obnovitelné zdroje energie podílet jen ze 7 %. Členské země také nesmějí překročit 1% nárůst využívání těchto biopaliv proti úrovni roku 2020.
Výrobci biopaliv poukazují na to, že unijní legislativa 7% limit nesnížila, čímž podle nich potvrdila „udržitelnost a význam“ těchto paliv.
Navzdory kampani nevládních organizací zůstává nezměněn i rozsah povolených surovin pro výrobu biopaliv z plodin. V současné době je stanoveno, že do roku 2030 bude jako palivová surovina vyřazen pouze palmový olej. Zelené organizace přitom požadovaly také omezení sóji, neboť podle nich přispívá k odlesňování oblastí v Latinské Americe. Hranice, při jejímž dosažení se má za to, že surovina zjevně přispívá k odlesňování v zahraničí (tzv. nepřímá změna ve využívání půdy, ILUC), však změněna nebyla. Sóju tak výrobci biopaliv zavrhovat nemusí.
Povolení biopaliv na bázi plodin je však v rozporu s iniciativami Evropské komise –
RefuelEU Aviation a
FuelEU Maritime. Tato nařízení mají zvýšit podíl ekologických paliv v letadlech a na lodích, za zelená paliva jsou však považována pouze tzv. pokročilá biopaliva ze zbytků a odpadních materiálů, a syntetická paliva na bázi vodíku. Paliva založená na plodinách mezi nimi nejsou.
Evropská komise to v návrhu ReFuelEU Aviation zdůvodňuje „udržitelností“ a uvádí, že více než 99 % v současnosti používaných leteckých paliv je fosilního původu, což znamená, že poptávka po biopalivech na bázi plodin je malá.
„Je proto vhodné zabránit vzniku potenciálně velké poptávky po biopalivech na bázi potravinářských a krmných plodin tím, že by se podpořilo jejich používání podle tohoto nařízení,“ uvádí se v legislativě.
Nařízení FuelEU Maritime opakuje stejné argumenty a dodává obavy z konkurence mezi námořní a silniční dopravou.
„Nezpůsobilost paliv na bázi potravinářských a krmných plodin přispívat k cílům tohoto nařízení rovněž minimalizuje jakékoli riziko zpomalení dekarbonizace odvětví dopravy, které by jinak mohlo vzniknout v důsledku přesunu biopaliv na bázi plodin ze silniční dopravy do dopravy námořní,“ uvádí se v textu.
Winneker se proto ptá, proč různé právní předpisy „nezacházejí s biopalivy konzistentně“.
„V některých případech jsou biopaliva jednoduše diskriminována, a to i tam, kde by mohla výrazně podpořit dekarbonizaci,“ uvedl s tím, že evropský postoj je restriktivnější než ten uplatňovaný v jiných částech světa.
„Přístup EU byl spíše hrou na favorita a doufáním v to nejlepší, což podkopalo všechna ostatní dostupná alternativní řešení dekarbonizace,“ řekl. „Důsledky jsou vážné, protože EU pouze ztěžuje dosažení ambiciózních cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů,“ uzavřel Winneker.
