Budoucnost aut s výfukem hýbe Evropou. Český ministr dopravy Martin Kupka (ODS) proto vyrazil do Štrasburku, kde jednal o prosazování „realistických“ pravidel. Zčásti má pravdu. V boji za syntentická paliva, který rozjeli Němci, je ovšem realismus jednoznačně na straně návrhu, který je dávno na stole. A jehož budoucnost teď Kupka a spol. ohrožují.
Autorem komentáře je Vít Havelka, výzkumný pracovník Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM.Pro pořádek je potřeba hned na začátek připomenout, co teď Evropa včetně Česka vlastně řeší: za prvé omezení prodeje nových aut se spalovacím motorem po roce 2035 a za druhé pak zpřísňování emisních norem pro auta už vyráběná od roku 2025, tzv. EURO 7. První věc byla už prakticky dojednaná od loňského roku, k dotažení stačil už jen souhlas ministrů zastupujících jednotlivé členské země. Opatření podporují automobilky i ochránci přírody.
Druhý návrh ještě schválený není – takzvaná norma EURO 7 by měla zpřísnit množství vypouštěných emisí a zahrnout i regulaci škodlivých látek vznikající opotřebováním brzd a pneumatik. Země EU ani výrobci se na ní ale neshodnou a o její užitečnosti se určitě dá vést samostatná debata. Pokud by opravdu platil zákaz prodeje spalovacích motorů po roce 2035, asi nemá smysl příliš požadovat dodatečné investice do v budoucnu nevyužitelné technologie.
My se ale přidržíme návrhu k roku 2035. Německá vládní strana FDP si na poslední chvíli vzpomněla, že by vlastně chtěla, aby bylo možné i za 12 let dál vyrábět i vozy na takzvaná syntetická paliva. Proč nyní? S ohledem na tristní volební výsledky této malé partaje se celá šaráda odehrává nejspíš jenom kvůli snaze přijít se zajímavým tématem pro vnitropolitickou debatu a nalákat voliče.
Z pohledu byznysu, cen aut ale i obyčejného technologického vývoje totiž diskuze o masovém využití syntetických paliv (neboli e-fuels) v osobních autech vůbec nedává smysl. Samotné automobilky počítají s tím, že po roce 2035 (nebo i výrazně dříve) přejdou na auta s elektromotorem. Mají v nich hodně zainvestováno, a i bez zákazu se budou držet toho, co jim bude dávat na trhu ekonomický smysl.
Tlak na změnu EURO 7 sílí. Skupina odporu s českým vedením ladila ve Štrasburku strategii
E-fuels nejsou hloupost, ale…
Syntetická paliva, která se vyrábí z vodíku a oxidu uhličitého, jsou technologicky určitě zajímavou alternativou k benzínu nebo naftě. Dají se teoreticky vyrábět šetrně k životnímu prostředí a mají potenciál výrazně snížit emise. Vhodná jsou ale především pro oblasti, kde není možné nebo výhodné využívat baterie. Třeba v případě letadel mají velký potenciál nahradit kerosin, protože elektrické baterie budou pro létání prostě vždy příliš těžké.
V běžné individuální osobní dopravě ale nemají syntetická paliva smysl. Zaprvé je v současné době prakticky nikdo nevyrábí a zadruhé budou do budoucna extrémně drahá. Dle portálu The Verge by litr e-fuels stál přibližně 155 korun při stejné spotřebě jako u běžných benzínových aut. To by si pak mohli cestování dovolit jen skutečně bohatí lidé.
Druhou zásadní překážkou pro e-fuels je pak vývoj světového trhu s automobily. Elektromobilita je stále populárnější, a i samotný koncern Volkswagen odhaduje, že v roce 2030 bude 80 procent jeho odbytu v EU tvořeno čistě elektromobily. Ty jsou dnes v levnějších kategoriích zatím pořád dražší než spalovací auta, to se ale během následujících 3-5 let změní. Nástup Tesly a čínských automobilek vyžene spalovací motory kompletně z trhu a bude záležet jen na evropských koncernech, jestli udrží krok.
Syntetická paliva by mohla zachránit spalovací motory. Překážkou je cena
Vrtěti výfukem
Celá debata o e-fuels se v této rovině spíše jeví jako vrtění psem (nebo spíš výfukem?), které má zakrýt hrozící technologický úpadek Evropy. Místo toho, abychom se soustředili na to, jak podpořit náš automobilový průmysl v přechodu na elektromobilitu, hledáme cesty, jak zachovat výrobu spalovacích motorů, které nikdo nebude chtít.
Spojené státy si to už uvědomily: tamní nedávno přijatá nová pravidla zásadním způsobem podporují výrobu právě těchto technologií na území USA. Třeba takový Volkswagen se díky tomu rozhodl postavit jednu novou továrnu na autobaterie (ano, onu slavnou gigafactory z Plzně) v Jižní Karolině. A plány na výstavbu další ve východní Evropě nejspíš naopak pozastavil. Továrna přitom znamená pracovní místa a další rozvoj právě toho průmyslu, na který jsme v Česku tolik hrdí.
Co z toho plyne pro české zájmy v celé debatě? Vykašlat se na syntetická paliva po roce 2035, kde jediný skutečný zájem leží někde uvnitř německé vlády. Dobře se připravit a vést konstruktivní debatu o tom, co s normou EURO 7. Česko není zdaleka jediné, kdo má výhrady. Ale hlavně a nejdůležitěji: konečně upřít pozornost na to, jak pomoci Evropě vybudovat vlastní výrobu elektromobilů. Pokud se rychle nepohneme z místa, budeme kupovat auta vyrobená v Číně a USA. Zatímco Škoda, Volkswagen či Renault se zařadí po bok finské Nokie. Tedy fantastických, milovaných a spolehlivých telefonů, jejichž výrobce zaspal nástup smartphonů. S auty takovou chybu nesmíme dopustit.