Čekalo se na to nejméně od března 2022. Evropská unie v polovině června otevřela přístupová jednání s Ukrajinou. Komplikovaná cesta ale není ani zdaleka u konce. Ukrajina musí splnit řadu náročných podmínek, od boje s korupcí přes reformu zemědělství až po ochranu práv menšin. Zatímco prezident Volodymyr Zelenskyj mluví o vstupu do EU do roku 2028, řada evropských partnerů i expertů považuje takový termín za velmi ambiciózní.
O členství Ukrajiny v EU se mluví již od roku 2014, kdy protestující na kyjevském náměstí s evropskými vlajkami dosáhli svého. Tehdejší prezident Viktor Janukovyč musel utéct do Ruska. Původem nepokojů byl fakt, že Janukovyč odmítl na konci roku 2013 podepsat smlouvu o spolupráci s Evropskou unií.
Po letech bez pokroku přišel rok 2022 a vpád ruských vojsk na Ukrajinu. Napadená země v návaznosti na to podala oficiální přihlášku do EU. Od té doby její cestu do EU komplikoval především tehdejší premiér Maďarska Viktor Orbán.
Nový maďarský lídr Péter Magyar blokaci ukončil a EU tak mohla v červnu oficiálně otevřít přístupová jednání s Ukrajinou.
„Skvělá zpráva – všechny členské státy EU daly zelenou otevření prvního bloku v přístupových jednáních s Ukrajinou a Moldavskem. Jsme o krok blíž k členství v EU: vytrvale směřujeme k našemu cíli,“ napsala na začátku června ukrajinská premiérka Julia Svyrydenko na sociální síti X.
Proces je tedy teprve na začátku a podle oslovených expertů nelze přesně říci, kdy dojde k dalšímu vývoji.
Výzkumnice z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, Petra Kuchyňková a Markéta Pitrová, upozorňují, že zatím není uzavřena ani jedna kapitola z přístupových rozhovorů neboli nevyhnutných právních a jiných změn na státní úrovni, které musí Ukrajina udělat, aby byla do EU přijata. V polovině června byl otevřen úvodní klastr.
Komplikace na cestě do unie
Problémů má Ukrajina hned několik. „Evropská komise v příslušné hodnotící zprávě (listopad 2025) poukazovala na rezervy ve fungování antikorupčních mechanismů a zajištění nezávislosti příslušných institucí, které se zabývají bojem s korupcí. Když se tedy ptáte na to, kde jsou rezervy, pak i sama Evropská komise konstatuje, že zde,“ uvádějí expertky.
„Nejviditelnějším problémem je ale samozřejmě probíhající válečný konflikt, který zabraňuje např. i konání řádných voleb. A ačkoli hodnotící zprávy konstatují fungování legislativních a exekutivních orgánů i v podmínkách válečného stavu (…), stále platí to, že tyto orgány fungují v podmínkách válečného stavu, který ovlivňuje i řádnou implementaci řády právních předpisů,“ upozorňují Kuchyňková s Pitrovou.
I další výzkumnice, Emilija Tudzarovska z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, říká, že právě válka může ohrozit výhled Ukrajiny na členství v EU. Unie je totiž v této otázce rozpolcená. Na jedné straně usiluje o ukončení války a mírovou dohodu, na druhé straně slibuje Ukrajině členství ve vlastních řadách. To EU dává do delikátní pozice i s ohledem na ukrajinskou válečnou snahu zastavit postup Ruska právě do EU.
„Trvá hrozba ze strany populistických stran jak ve východních, tak v západních společnostech, a v několika vzájemně propojených oblastech politik EU – obraně, bezpečnosti a rozšiřování EU – panují silné pozice. Zároveň, (…) rostoucí význam Ukrajiny pro evropskou bezpečnost v současné době ztěžuje realistické předpovědi ohledně dalšího rozšíření EU,“ popisuje Tudzarovska.
Ukrajina rovněž před vstupem do EU musí sladit své klíčové části hospodářství s evropskými zeměmi. Nejviditelnějšími výzvami budou zemědělství, energetika, nebo třeba regionální politika. Pitrová s Kuchyňkovou píšou, že Evropská komise prozatím avizovala „standardní“ postup – nejdříve otevřou jednodušší kapitoly, jako je vnitřní trh nebo zahraniční politika, a až později se vrhnou například na zemědělství.
„Ukrajina deklarovala snahu uzavřít jednání do roku 2028, Evropská komise ale mírní přehnaný optimismus poukazem na potřebu reforem. Neoficiálně se ale i dnes objevují různé návrhy, typu ‚asociovaného členství‘, o kterém hovořil v květnu německý kancléř Merz,“ upozorňují výzkumnice z brněnské Masarykovy univerzity.
Částečné versus plné členství
Asociované členství by bylo jakási mezizastávka před plným členstvím. Ukrajina by pro začátek měla třeba přístup na vnitřní trh, nebo k programům Erasmus nebo Horizon, ale v institucích by měla jenom pozorovatelský status.
„Na to ale ukrajinský prezident Zelenský odpověděl, že pro Ukrajinu přichází v úvahu pouze plné členství a že by se mělo postupovat podle standardního negociačního procesu,“ říkají Pitrová s Kuchyňkovou.
Některé výhody členství však Ukrajina využívá už dnes. Od začátku ledna je součástí evropského roamingového prostoru, což Ukrajincům umožňuje využívat mobilní služby v EU za stejných podmínek jako občanům členských států. Zařadila se tak po bok zemí, jako jsou Velká Británie, Island nebo Norsko, případně některých zámořských území Francie a Nizozemska, které si podobné podmínky rovněž vyjednaly.
Z členství Ukrajiny v EU ale budou těžit i stávající členové. Zejména se jedná o posílení unijní pozice na mezinárodní scéně, nebo třeba posílení odolnosti Unie o válkou „otestovanou“ zemi. „V případě Ukrajiny může (EU a Česko) dále podporovat její kapacity pro budování státu po skončení války. Podpora Ukrajiny může posílit celkovou odolnost Evropy, aniž by byly ohroženy demokratické hodnoty,“ popisuje Tudzarovska.
Blokační menšina a kohezní politika
Pitrová s Kuchyňkovou upozorňují na fakt, že pro Česko vstupuje do hry nový partner na vytváření blokační menšiny v EU. „Právě Ukrajina představuje populačně silný stát, který se svou velikostí vyrovná Polsku. Může proto představovat významného tvůrce blokační menšiny, kde bude doplňovat dva velké státy a libovolného partnera,“ říkají výzkumnice.
Potencionální komplikací pak může být přerozdělování unijních finančních prostředků, tedy kohezní politika. Dosud je Česko v kategorii čistých příjemců, víc financí z Unie dostává, než do Unie posílá. To se může změnit.
„Lze předpokládat, že rozšíření s Ukrajinou redefinuje parametry příjemců a plátců tak, aby se omezila blokační schopnost nové kohezní skupiny. To by znamenalo posunutí parametrů směrem k cca 30 tisícům eur HDP na obyvatele. To by znamenalo, že by kohezní skupinu muselo opustit Španělsko a Itálie. Je otázka, kdo z aktuální skupiny kohezních států je na to připraven,“ vysvětlují výzkumnice z Masarykovy univerzity.
Oficiální postoj české vlády je rovněž opatrný. Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) na jednání Rady EU v Lucemburku v polovině června ocenil otevření přístupových jednání, ale varoval před zlehčováním pravidel. Premiér Andrej Babiš (ANO) to stejné učinil dříve na jednání Evropské rady na Kypru, zároveň ocenil snahy německého kancléře o mír na Ukrajině.
Ministerstvo zahraničí na dotazy redakce Update EU ani po opakovaných výzvách nereagovalo.
Tento obsah byl publikován v rámci projektu Eastern Flank EU Reporting (EFER), na kterém spolupracují redakce Delfi (Litva), Delfi (Lotyšsko), Espress (Rumunsko), EUBrief (Slovensko), Faktabaari (Finsko), Focus Europe Poland (Polsko), Napunk (Slovensko), Pro News Bulgaria (Bulharsko) a Update EU (Česko). Projektový obsah naleznete také na webu EastFlank.eu. Více informací najdete zde.
