Útlum uhelné energetiky nepostihne jen těžební a energetické firmy, ale celé regiony, v jejichž hospodářství je zakořeněna závislost nejen na těžbě, ale i těžkém průmyslu, a které se potýkají s řadou sociálních problémů. Česko už cestu k novým příležitostem uhelných krajů začalo hledat. Poučit se může i z německých úspěchů a chyb.
Napříč Evropou se v posledních letech věnuje pozornost regionům, které závisí na těžbě uhlí. Čelí specifickým problémům, jako je poškozené životní prostředí a horší zdraví obyvatel, a zároveň je čeká dlouhý proces transformace. Kvůli nástupu nových technologií a ochraně ovzduší a klimatu totiž Evropa postupně od spalování uhlí ustupuje.
Jedním z příkladů je Ústecký kraj. „Sedmdesát let byl drancován a naprosto využit z hlediska ekonomického, sociálního i environmentálního. Trpí vysokou kriminalitou, lidé tam umírají dříve než v jiných regionech ČR a stoupá tam míra nezaměstnanosti,“ shrnula během
semináře zaměřeného na problematiku uhelných regionů senátorka
Jitka Seitlová (KDU-ČSL, SZ).
Kvalita ovzduší v kraji patří mezi nejhorší v celé republice, což spolu s nedostatečným zdravotnickým pokrytím vede k nejvyšší úmrtnosti mezi všemi českými regiony. Zároveň má Ústecký kraj vyšší podíl sociálně vyloučených obyvatel a také pokrytí sociálními službami je slabé.
Vladimír Špidla: Odchod od uhlí musí být sociálně spravedlivý, jinak ho společnost nepřijme
Kvůli neutěšeným podmínkám řada lidí region opouští. „Město Litvínov má 24 000 obyvatel. Za posledních pět let došlo k poklesu zhruba o tři tisíce,“ uvedla příklad starostka
Kamila Bláhová (ANO). Město se potýká s relativně vysokou nezaměstnaností, dodala. „V březnu nezaměstnanost dosahovala 7,3 %. Okres Most má nezaměstnanost 6,9 % a Ústecký kraj 5,2 %, přičemž nezaměstnanost v Česku průměrně dosahovala 3,5 %,“ shrnula starostka při semináři, který pořádala pražská kancelář Heinrich-Böll-Stiftung.
Problém je také v tom, že téměř pětina obyvatel starších 15 let má pouze povinné nebo žádné vzdělání. Zároveň kraj nenabízí dostatek příležitostí pro mladé odborníky.
Na Ústecku je totiž zvlášť dobře patrný problém české ekonomiky: většina průmyslové výroby – a průmysl představuje téměř 44 % krajského HDP a 27 % zaměstnanosti – se nachází na spodním konci dodavatelského řetězce a řídí ji zahraniční společnosti. Výsledné zaměření na polotovary spíše než na konečné produkty vede k výrobě s nízkou přidanou hodnotou, která má pro kraj i celou zemi jen omezený přínos.
Právě to je jeden z klíčových bodů, od kterých by se měla podle odborníků odvíjet transformace regionu. Na jedné straně bude potřeba vyrovnat se s koncem uhelného průmyslu a na straně druhé zajistit rozvoj nových odvětví nebo zajistit prosperitu těch stávajících, která mají potenciál kraj celkově rozvíjet.
Jak popohnat Česko v běhu za německými mzdami? Klíčovou roli hraje výzkum a vývoj
Energetika nemusí skončit
Hnědouhelný průmysl zajišťuje v Ústeckém kraji asi sedm tisíc pracovních míst. Práce je přitom poměrně dobře placená – jak v těžbě, tak ve výrobě elektřiny je vysoko nad krajským průměrem.
Zároveň jsou na těžbu hnědého uhlí a výrobu elektrické energie navázány průmyslové komplexy energeticky náročných odvětví – výroba automobilů a automobilových součástek, nerostných a kovových výrobků, strojírenství a chemický průmysl. Také tato odvětví zajišťují relativně dobré výdělky v jinak chudém regionu.
Důležitá je proto otázka, ve kterých odvětvích by se mohla rozvíjet další ekonomická činnost. „Existují zde některé tradiční výroby, jako například sklářství. Za příklad se dávala Krupka, kde v roce 2005 bez pomoci státu vznikla firma se třemi tisíci zaměstnanci,“ uvedla senátorka Seitlová.
„Další potenciál má zateplování domů, pro které lze využít i dotační programy. Zatím máme v procesu zlepšování energetické bilance budov mezery. Pomohlo by to i ekonomice a byla by to možnost pro uplatnění lidí z regionu,“ myslí si Seitlová.
Nástroje pro zvýhodněné financování energetických úspor si žádají čas na přípravu
Uhelné regiony mohou také přímo navázat na svou energetickou tradici. „Díky stávající síťové infrastruktuře jsou ideální pro rozvoj skladování elektrické energie, jež představuje rychle rostoucí odvětví, které bude nabývat na významu s tím, jak stále větší část poptávky po elektřině
budou pokrývat obnovitelné zdroje,“ konstatují autoři
nové publikace, která se zabývá výzvami pro hnědouhelné regiony v Česku a Německu.
Slibné je podle nich i zakládání větrných elektráren v některých bývalých hnědouhelných dolech. Bývalé těžební plochy lze také využívat k produkci energetické biomasy, což se už ujalo na Mostecku. „Prameny důlní vody lze též využívat jako zdroj geotermální energie,“ dodávají autoři.
Slovensko čeká debata o ústupu od uhlí. Šefčovič vidí budoucnost v geotermální energii
Obecně je jednou z klíčových podmínek pro ekonomický rozvoj regionu kvalitní infrastruktura. Je potřeba lepší spojení s přirozenými centry – jako jsou v případě Ústeckého kraje Praha a Drážďany. Nejde ale jen o železniční tratě a silnice. V budoucnu bude hrát roli například i nabíjecí infrastruktura pro elektromobily, upozorňuje studie.
Čím dál důležitější je také digitální infrastruktura, na které závisí rozvoj inovací a rozvoj takových oblastí, jako jsou „chytré“ systémy ve městech a internet věcí. K tomu se přirozeně přidává i potřeba zlepšení kvality života v místě, a tedy nutnost zlepšovat vzdělávací a výchovné kapacity, zdravotnickou péči a prostor pro volnočasové aktivity.
Hledání příležitostí
„V Německu můžeme stavět na existujících zkušenostech z jednotlivých regionů. Uhelné oblasti totiž přišly s něčím, čemu říkají ‚inovační regiony‘. Jsou to instituce, které jsou jen zčásti placené státem a jejich úkolem je hledat nejlepší možnosti pro diverzifikaci regionálních ekonomik – tedy co je potřeba udělat ve sféře infrastruktury, vzdělávání a rekvalifikace nebo programů pro přilákání nových investorů,“ uvedla během semináře jedna z autorek zmíněné publikace, ředitelka berlínské pobočky think tanku E3G
Sabrina Schulz.
Důraz se přitom klade na silné stránky daného regionu, které lze dále rozvíjet. Zkušenost z Německa ukazuje, že větší úspěch mají iniciativy vedené zdola. Příkladem mohou být soutěže nápadů, které vyhlašují zmíněné „inovační regiony“.
Podobné iniciativy, které propojují firmy s akademickým sektorem a dalšími aktéry, se objevují i v Česku. Studie zmiňuje třeba dlouhodobou spolupráci, která je v Ústeckém kraji nastavena mezi chemickým průmyslem a poloveřejným výzkumným ústavem UniCRE.
V Německu také nedávno vznikla komise pro růst, strukturální ekonomické změny a zaměstnanost, která by na jedné straně měla rozhodnout o konkrétním datu, kdy uhelná energetika v zemi skončí, a zároveň vytvářet nástroje na podporu strukturálních změn v postižených regionech.
V Česku se o řízeném ústupu od uhelné energetiky oficiálně nemluví a spíše se počítá s tím, že vzhledem ke stárnutí elektráren, emisním limitům, územním limitům pro těžbu i přirozenému vyčerpání zásob se s využíváním hnědého uhlí přestane přibližně okolo poloviny století.
„Dneska už uhlí není něco, co chce mít každý ve sklepě.“ Jak vidí útlum těžby bývalí horníci
Za minulé vlády se ale začalo intenzivněji přemýšlet o tom, co se s uhelnými regiony stane. Před rokem vláda schválila první akční plán navazující na Strategický rámec hospodářské restrukturalizace pro Ústecký, Moravskoslezský a Karlovarský kraj, který se zabývá právě komplexními strukturálními výzvami, které konec uhlí regionálním ekonomikám přináší. Akční plány se mají aktualizovat každý rok, a tak by se měla otázka v příštích dnech nebo týdnech znovu dostat vládě na stůl.
Smyslem strategického rámce je zlepšit koordinaci rozhodování na celostátní a regionální úrovni s cílem lákat investice a zefektivnit vydávání veřejných prostředků.
Jezera v bývalých lomech nebo příležitosti pro filmaře. Česko jde příkladem v době končící těžby uhlí
Peníze jsou, ale potřebujeme efektivitu
Zainteresované strany obecně strategický rámec vítají, protože dává naději, že se podaří sladit zájmy jednotlivých hráčů a řídit se při rozvoji postižených regionů ucelenou vizí. Podle některých hlasů bude ale potřeba do vytváření akčních plánů více zapojit veřejnost.
Starostka Litvínova Bláhová ocenila, že do projednávání akčních plánů už jsou zapojeny nevládní neziskové organizace, které předtím do procesu přizvány nebyly. Teď je podle ní ještě potřeba zlepšit komunikaci se širokou veřejností. Řada lidí si podle ní stěžovala, že například nedostala zpětnou vazbu k připomínkám, jež podala prostřednictvím připravených formulářů. Úřad vládního zmocněnce, který za strategií restrukturalizace stojí, slibuje, že občané se vše potřebné dozvědí, až vláda druhý akční plán schválí a bude jasno o chystaných krocích.
Podle Bláhové je důležité, aby si v otázkách restrukturalizace porozuměli hlavně občané s těžařskými firmami. „V posledních letech se především bojovalo o těžební limity. Těžaři a občané se zatím nevnímají jako partneři. To se musí změnit. Je potřeba, abychom se doplňovali a udělali pro region maximum,“ řekla starostka.
Evropská uhelná platforma musí dodržovat zásady participace, jinak napáchá víc škody než užitku
Důležité podle ní také je, aby obce ovlivněné těžbou dostávaly odpovídající finanční vyrovnání. „Její“ Litvínov totiž například čelí situaci, kdy nedostává žádné poplatky z těžby, protože těžba neprobíhá na jeho katastru.
„Ráda bych apelovala na zákonodárce, jestli by nestálo za to se nad systémem zamyslet a distribuci poplatků nesoustředit čistě na katastrální území, kde se těží, ale na celé území, které je těžbou zasaženo,“ zdůraznila Bláhová.
Peníze hrají v situaci zatížených regionů klíčovou roli. A je jich samozřejmě potřeba daleko víc, než kolik mohou těžební poplatky do obecních kas dodat. Důležité proto bude efektivní využívání prostředků z evropských fondů.
V Česku by s tím měl pomoci právě zmíněný strategický rámec. Čeští představitelé také chtějí své zkušenosti sdílet s kolegy z ostatních evropských uhelných regionů, pro které Evropská komise
připravila speciální platformu určenou pro vzájemnou komunikaci a také spolupráci s experty. Nejbližší jednání platformy se uskuteční zítra a pozítří v Bruselu.
Češi chtějí v Bruselu inspirovat programem pro rozvoj regionů zatížených těžbou uhlí
Nová krajina jako nový domov
Právě sdílení zkušeností může podle odborníků uhelným regionům pomoci. I proto se v letech 2016 a 2017 šestkrát sešla expertní skupina složená z představitelů státní správy a samosprávy, energetických firem, odborů, akademiků i zástupců občanské společnosti v České republice a Německu. Jedním z výsledků jejich setkávání je i zmíněná publikace.
„Na jedné straně jsme se shodli, že česká strana má pravděpodobně lépe propracovanou regulaci týkající se období, kdy přímo probíhá těžba,“ uvedl analytik think tanku Glopolis
Vojtěch Kotecký, který se projektu zúčastnil.
V Česku je podle zkušeností z projektu lépe nastavena ochrana vlastnických práv nebo kontrola rekultivačních fondů. „Lepší se také zdá český model regulace těžby. V Německu rozhodují o budoucnosti těžby spíše v termínech – tedy do jaké doby se bude v daném místě těžit. Český model založený na množství uhlí, které je možno vytěžit, je lepší pro ochranu životního prostředí i pro těžební firmy, kterým dává větší flexibilitu,“ vysvětlil Kotecký.
Jak probudit uhelné regiony k novému životu: případ Ústeckého kraje
V Německu se na druhé straně věnuje větší pozornost tomu, co se bude dít s uhelnými regiony poté, co těžba skončí. Za příklad dává Kotecký práci s krajinou.
„U nás se zdá, že jsme stále ještě nepřistoupili na to, že stará krajina, která v Podkrušnohoří stovky let vznikala, už se nevrátí. Máme tendenci uvažovat o tom místě jako o krajině, kterou na dílčích místech prošla těžba, a proto na těch dílčích místech potřebujeme udělat ‚záplaty‘. Nikoliv jako o novém krajinném celku, který je potřeba znovu vytvořit,“ řekl Kotecký.
V hrubých obrysech je podle něj německý model podobný tomu českému – na místech bývalé těžby se tvoří vodní díla, lesy nebo zemědělské plochy.
Německý systém se ale zakládá na dlouhodobém a pravidelně aktualizovaném plánování, které bere v úvahu možnosti pro využití krajiny lidmi i její ekologické funkce. Do detailů se prý proto promýšlí například konkrétní podoba nového lesa včetně cest, biokoridorů nebo mokřadů. Prostor také dostávají rekultivace blízké přírodě, které prospívají biodiverzitě.
Zároveň jsou do tohoto procesu vtaženy rozmanité místní organizace a občané. „Pokud mají například vzniknout propojená vodní díla, u kterých se počítá s vodní turistikou, jsou přizváni vodáci, kteří pomohou rozhodnout o tom, na kterých místech mají vzniknout propusti a zdymadla. Vše se tedy promýšlí do detailů,“ přiblížil analytik.
