Francouzi brnkají architektům evropské ústavní smlouvy na nervy. Mají-li pravdu průzkumy veřejného mínění, hrozí, že brzy udělají z historicky první evropské ústavy balík starého papíru. Hnací silou francouzské eurofobní koalice jsou sedláci. Do akce proti „nadvládě Bruselu“ se ženou ti samí, kteří v nedávných dnech, jako každý rok touto dobou, sepisovali žádosti o dotace ze společné evropské kasy.
Za dvě poslední desetiletí se plocha ekologicky obdělávané zemědělské půdy v Evropě rozšířila ze 100.000 ha na 5,4 mil. ha. V roce 2002 tvořila 3,4% z celkové výměry zemědělské půdy v Evropské unii. Nejdynamičtější rozvoj ekologického zemědělství probíhal v 90. letech. I když se v posledních době tempo růstu poněkud zpomalilo, prognóza na tuto dekádu předpokládá další rozšíření podílu ekologicky obdělávané půdy proti současnému stavu o 3–5%. Mezi členskými státy EU je však situace v ekologickém zemědělství velmi rozdílná.
Jedna z nejcitlivějších oblastí evropského zemědělství, se v současné době potýká s celou řadou zásadních problémů, které odhalují, že zemědělství není v dobrém stavu a že provést určité kroky k nápravě je nezbytné. Evropské společenství si je nutnosti modifikace systému založeného na regulaci cen a trhu komodit, jehož kořeny sahají až do poválečného období poznamenaného zoufalým nedostatkem potravin, vědomé už od konce šedesátých let. V průběhu dalších desetiletí, kdy se evropská produkce potravin ukázala nejen jako dostatečná, ale dokonce nadbytečná, byly nastartovány mechanismy strukturálních změn, které měly vést k modernizaci a urychlit přizpůsobení zemědělského systému tržním podmínkám.
