Konference Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku, uzavřená v sobotu, příliš velký pokrok nepřinesla. Kompromis se nepodařilo najít v tom, jak do budoucna regulovat e-cigarety a další novinky, ani jestli zakázat cigaretové filtry. Hledá se viník, který za status quo může.
Ve švýcarské Ženevě se teď nevyjednávalo jen o osudu války na Ukrajině, ale také o celosvětové regulaci tabáku. Šestidenní akce pod taktovkou Světové zdravotnické organizace (WHO), na kterou se sjelo 160 států a dalších „signatářů“ tzv. Úmluvy o kontrole tabáku, měla za cíl vytvořit nové „globální tabákové mantinely“. Tyto pokusy ale vyšly většinou na prázdno, propasti v názorech byly totiž příliš hluboké.
Z výsledků konference COP11 zaujmou hlavně tři body. Mluvilo se třeba o tom, že by WHO mohla státům doporučit úplný zákaz filtrů v tabákových a nikotinových produktech, a to ve jménu ochrany životního prostředí. Do závěrů se nakonec dostala jen výzva, aby vlády zvážily, jaké mají v tomto ohledu „regulační možnosti“.
Druhý bod, co stojí za zmínku, se dotýká regulace tabákového průmyslu a prodeje – konkrétně omezování počtu maloobchodníků, kteří takové výrobky prodávají, nebo postupného rušení veřejné podpory pěstování a produkce tabáku. Závěry konference vyzývají státy, aby se nebály svá národní pravidla zpřísnit a zároveň hnát tabákový průmysl k právní zodpovědnosti za negativní externality.
Konkrétně Evropská unie se právě v této oblasti zdržela hlasování – její členské státy se zkrátka nedokázaly domluvit na společném postoji. Závěry se tak odsouhlasily bez EU.
Vůbec nejspornějším tématem ale byla regulace tzv. nových tabákových (často spíše nikotinových) výrobků – e-cigaret (či vapů), zahřívaného tabáku a dalších. Zatímco jeden tábor si přeje jejich přísné omezení, hlavně kvůli ochraně mladých, druhý apeluje na jejich důležitou roli při snižování počtu klasických kuřáků.
Na stole například ležel úplný zákaz nikotinových sáčků, nakonec se ale účastníci v Ženevě dohodli pouze na tom, že se nedohodnou. Diskuse tak mají pokračovat na další konferenci COP, tentokrát v Arménii, a to až v roce 2027.
Kdo může za minimální pokrok?
Nepřesvědčivé výsledky konference mají dvě hlavní interpretace. První strana, kam se dají započítat i různé protitabákové neziskové organizace, viní z pomalého pokroku průmyslovou lobby, které prý status quo vyhovuje.
Jak píše například web Health Policy Watch, pro některé experty na kontrolu tabáku „zůstávají zásahy ze strany průmyslu hlavním problémem, který brání konkrétním krokům směrem k účinnější regulaci nových tabákových výrobků.“
Přestože zástupci výrobců neměli na konferenci přístup, podle reportáže bruselského webu Euractiv.com i tak jejich názory zaznívaly, protože si dali záležet na tom, aby o nich předem přesvědčili širokou plejádu států – od Číny po malé karibské ostrůvky.
Druhý tábor to vidí jinak. Například podle Michaela Landla, ředitele World Vapers‘ Alliance (Světové aliance vapingu), WHO a „její síť spřízněných nevládních organizací“ v průběhu konference agresivně prosazovaly opatření, jako je zákaz příchutí pro elektronické cigarety, přísné limity nikotinu a rozsáhlá omezení novějších produktů, jako jsou nikotinové sáčky.
„Navzdory rostoucímu množství důkazů, které ukazují, že tyto alternativy pomáhají kuřákům přestat kouřit a podstatně snižují zdravotní rizika, byl přístup WHO široce vnímaný jako ideologický, upřednostňující přísné zákazy před nově se objevujícím vědeckým konsensem,“ argumentoval Landl.
Odpor proti tomuto tvrdému přístupu se prý v průběhu týdne zesiloval. „Řada zemí, které byly stále více frustrovány příkazy shora, odmítla podpořit závazná omezení. Místo toho několik delegací prosazovalo flexibilnější, vědecky podložený rámec, který respektuje národní podmínky a volbu spotřebitelů,“ dodal ředitel.
Absence nových globálních pravidel ale neznamená, že se nebudou měnit v Evropské unii. V Bruselu se teď vyjednává o daňové regulaci, příští rok by se na stole mohla objevit reforma směrnice o tabákových produktech (TPD).