Členské země měly do pátku (30. srpna) odevzdat Ursule von der Leyen jména svých kandidátů a kandidátek do nové Evropské komise. Jaká jména země do Bruselu vysílají a o jaká portfolia mají zájem?
Rakousko: Magnus Brunner (EPP)
Rakousko nominovalo svého aktuálního ministra financí Magnuse Brunnera (EPP). Ten dlouho působil také jako poslanec za středopravou ÖVP v rakouské Spolkové radě. Brunner má zkušenosti i ze soukromého sektoru, zejména jako politický ředitel Rakouského hospodářského svazu v letech 2002 až 2005.
Ačkoli Vídeň doufá, že by Brunner mohl získat rozpočtové portfolio, které měl dosud na starosti jeho krajan Johannes Hahn, mnoho zemí má podobné ambice. Brunner má nicméně šanci získat ekonomicky zaměřenou agendu, a to zejména díky jeho zkušenostem. Sám nedávno prohlásil, že by se rád zaměřil na posilování unijní konkurenceschopnosti. Ve Vídni má pověst „šetřílka“, který nerad zvyšuje veřejné výdaje.
Chorvatsko: Dubravka Šuica (EPP)
Dubravka Šuica působí jako místopředsedkyně Evropské komise a komisařka pro demokracii a demografii od roku 2019, Chorvatsko chce tak její mandát prodloužit. Komisařka pochází ze středopravé Chorvatské demokratické unie, je to bývalá europoslankyně, národní poslankyně a starostka rodného Dubrovníku. Kolegové ji údajně museli v roce 2019 přemlouvat, aby post komisařky vzala a do Bruselu odjela. Nyní se zdá, že si na život v Berlaymontu, sídle Evropské komise, upřímně zvykla.
Silná obhájkyně politiky soudržnosti, Šuica je také známá svým tvrzením, že demografické výzvy Evropy by měly být řešeny legální migrací. Řešila také směrnici na obranu demokracie, kterou některé subjekty občanské společnosti nepříznivě srovnávaly s maďarským zákonem proti zahraničnímu vlivu. Chorvatský premiér Andrej Plenković spekulace o jejím novém portfoliu odmítá. Země je však nejmladším členem bloku, ambice proto nejsou příliš vysoké.
Kypr: Costas Kadis (nezávislý)
Kyperský kandidát Kadis je biolog s ministerskými zkušenostmi v oblasti zemědělství, vzdělávání a kultury. Nikósie by se ráda ujala nového portfolia zaměřeného na středomořský region a geografická lokalita by mu nahrávala, na druhou stranu může mít Kypr v oblasti své vlastní silné zájmy, což by mohlo kyperského kandidáta svádět k příliš silnému prosazování kyperského pohledu na věc. Místní média uvádějí, že vláda nechce, aby Kypr opět získal portfolio zdraví, které dosud řídila kyperská komisařka Stella Kyriakides.
Česko: Jozef Síkela (EPP)
Síkela je českým ministrem průmyslu a obchodu. Ve druhé polovině roku 2022 předsedal zasedáním Rady EU během českého předsednictví EU. V tomto období se členské státy EU dohodly na koordinovaných úsporách v oblasti spotřeby zemního plynu nebo na stanovení jeho cenového stropu. Během jednání se Síkela střetl s von der Leyen, když Evropská komise vypracovala návrh na cenový strop, který se většině členských států zdál příliš vysoký. Tehdy Síkela a jeho tým otevřeně kritizovali přístup Komise k cenám plynu.
Během českého předsednictví EU se Síkela stal populárním mezi diplomaty EU a dalšími ministry, protože byl odhodlán přimět země k dohodě. Síkela je aktivní v energetické agendě a podporuje rozvoj obnovitelných zdrojů energie a jaderné energetiky v Česku. Zajímá se také o hospodářskou soutěž a vnitřní trh. Než vstoupil do české politiky v roce 2021, působil jako manažer v bankovním sektoru.
Dánsko: Dan Jørgensen (S&D)
Dan Jørgensen, dánský ministr pro rozvojovou spolupráci a globální klimatickou politiku, opouští vládu Mette Frederiksen a míří do Bruselu, kde chce usilovat o portfolio týkající se klimatu nebo energetiky. Při oznámení svého výběru Frederiksen uvedla, že se radila s předsedkyní Komise Ursulou von der Leyen a očekává, že Jørgensen získá agendu, která bude sedět jeho expertíze. Bývalý ministr pro klima a energetiku není v Bruselu nováčkem, jako celoživotní sociální demokrat byl dvakrát zvolen do Evropského parlamentu.
Estonsko: Kaja Kallas (Renew)
Kaja Kallas odstoupila z funkce estonské premiérky v červnu poté, co byla nominována lídry EU na post vysoké představitelky EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Původem je právnička specializující se na evropské soutěžní právo, sloužila dvě období v estonském parlamentu a následně i v Evropském parlamentu (2014–2018), kde byla místopředsedkyní výboru pro parlamentní spolupráci EU-Ukrajina.
Jako předsedkyně liberální estonské Reformní strany byla v roce 2021 zvolena první ženskou premiérkou Estonska, v této roli se postavila proti vládní pomoci zasahující do volného trhu. Již dříve byla populárnější v zahraničí než doma, její obliba klesla poté, co se objevily zprávy o obchodních vazbách jejího manžela na Rusko. Od ruské invaze na Ukrajinu se stala klíčovým hlasem při mobilizaci podpory pro Kyjev a větší investice do evropské obrany.
Finsko: Henna Virkkunen (EPP)
Virkkunen je zkušená politička, která má za sebou troje úspěšné volby do Evropského parlamentu. Stála také v čele několika rezortů finské vlády, včetně vzdělávání, veřejné správy a dopravy.
Od zvolení do Evropského parlamentu v roce 2014 sloužila Virkkunen ve výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE), ve výboru pro dopravu a cestovní ruch (TRAN) a ve zvláštním vyšetřovacím výboru pro používání nechvalně známého spyware softwaru Pegasus.
Silná zastánkyně „snižování byrokracie“ a podpory hospodářského růstu je horlivou podporovatelkou Ukrajiny. Virkkunen údajně cílí na portfolio související s konkurenceschopností, bezpečností, rozšiřováním nebo obranou. Sama sebe popisuje jako „spolupracující, transparentní a orientovanou na budoucnost“.
Francie: Thierry Breton (Renew)
Thierry Breton, současný komisař pro vnitřní trh, byl opětovně jmenován na další pětileté období. Tentokrát Paříž doufá v ještě širší portfolio, které by mohlo zahrnovat IT bezpečnost a obranu. Uznávaný obchodní lídr a zkušený politik Thierry Breton není v evropských záležitostech nováčkem, ale někdy může své kolegy z řad komisařů znepokojovat.
Dne 12. srpna letošního roku na sociální síti X vyzval Elona Muska poměrně ostrým způsobem k dodržování legislativy EU, aniž by o své iniciativě informoval předsedkyni Komise Ursulu von der Leyen. Tu také mnohokrát kritizoval.
Řecko: Apostolos Tzitzikostas (EPP)
Guvernér řeckého regionu Střední Makedonie a bývalý předseda Evropského výboru regionů by mohl aspirovat na portfolio regionální politiky. Athény nicméně požadují dopravu. Podle zjištění Euractivu řecká vláda na této agendě trvá, nemá ho však vůbec jisté. Tzitzikostas má sice silný politický profil, technicky ale nemá zkušenosti s dopravní agendou.
Překážkou může být také Tzitzikostasova kritika vůči dohodě mezi Řeckem a Severní Makedonií, na jejímž základě si druhá jmenovaná země změnila oficiální název, aby mohla vstoupit do EU. Portfolio rozšiřování a související agendy tak zřejmě tohoto řeckého kandidáta minou.
Maďarsko: Olivér Várhelyi (Patrioti)
Olivér Várhelyi, vystudovaný právník, má za sebou dlouhou kariéru v Bruselu na různých pozicích. Působil jako maďarský velvyslanec při EU a poté v roce 2019 se stal maďarským komisařem pro rozšiřování. Byl zodpovědný za rozhovory mezi EU a kandidátskými zeměmi a sledoval, jak tyto země slaďují své hodnoty a politiky s EU.
Várhelyi je politicky loajální k maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi, což mnohdy vyvolávalo otázky týkající se možného prosazování národních zájmů, na místo těch evropských. Právě spojení s Orbánem by mu mohlo zkomplikovat nejen rozdělování portfolií v nové Evropské komisi, ale také slyšení ve výborech Evropského parlamentu, které jako kandidát bude muset podstoupit. Europoslance nedávno pobouřil tím, když si zapomněl vypnout mikrofon a na půdě Evropského parlamentu je označil za idioty při diskuse o Gaze a Izraeli.
Irsko: Michael McGrath (Renew)
McGrath působil jako ministr financí v irské vládě od roku 2022 až do své nominace. Zkušený zákonodárce byl zvolen do irského parlamentu už v roce 2007.
S ohledem na McGrathovy kvalifikace irská vláda doufá, že zdědí portfolio podobné tomu, které dosud zastávala současná irská komisařka Mairead McGuiness. Ta má na starosti finanční služby, finanční stabilitu a unii kapitálových trhů.
Irsko výběr nekonzultovalo s předsedkyní Komise Ursulou von der Leyen a vzhledem k tomu, že nová Komise bude mít velmi vysoké zastoupení mužů, irská média začala spekulovat o tom, zda by volba McGratha mohla poškodit irské šance na významné portfolio.
Lotyšsko: Valdis Dombrovskis (EPP)
Evropský komisař pro obchod Valdis Dombrovskis se připravuje na třetí funkční období. Zkušený středopravý politik působil jako ministr financí, člen Evropského parlamentu a premiér Lotyšska v letech 2009–2014. Dombrovskis je silný kandidát orientovaný na ekonomiku, v Komisi měl kromě obchodu na starosti také finance. Původně vystudoval fyziku.
Litva: Andrius Kubilius (EPP)
Andrius Kubilius dvakrát sloužil jako litevský premiér (1999–2000 a 2008–2012), v rámci svého mandátu tak musel řešit mimo jiné finanční krizi z roku 2008.
V červnových evropských volbách byl Kubilius znovu zvolen do Evropského parlamentu, kde působil mezi lety 2019 a 2024. Kandidát byl aktivní ve výboru pro zahraniční věci a věnoval se vztahům EU s Ruskem. Premiérka Ingrida Šimonytė uvedla, že doufá, že Kubilius by mohl získat portfolio související s rozšiřováním nebo globální konkurenceschopností.
Lucembursko: Christophe Hansen (EPP)
Hansen má s evropskou politikou rozsáhlé zkušenosti, působil totiž jako poslanec Evropského parlamentu. Věnoval se evropským politikám v oblastech, jako je obchod, životní prostředí, ale i potraviny. Lucembursko je aspirantem na zemědělské portfolio, Hansen byl totiž zpravodajem europarlamentního výboru ENVI pro klíčovou regulaci týkající se společné zemědělské politiky.
Nadějný kandidát tento týden potvrdil svůj zájem o pozici místním médiím, přičemž zdůraznil potřebu flexibilního politického přístupu, který by mohl vyhovět různorodým potřebám jak Lucemburska, tak jižních evropských členských států.
Malta: Glenn Micallef
Glenn Micallef dosud působil pouze jako státní úředník a nemá politické zkušenosti. Pracoval jako poradce pro EU záležitosti a šerpa maltského premiéra Roberta Abely. Micallef, který má titul z ekonomie a evropské politiky, byl také odpovědný za vnější vztahy a přípravu na maltské předsednictví Rady EU.
Krátce také pracoval pro skupinu Socialistů a demokratů v Evropském parlamentu v Bruselu.
Nizozemsko: Wopke Hoekstra (EPP)
Nizozemská vláda chce do Bruselu opět vyslat Wopke Hoekstru, současného komisaře EU pro klimatickou politiku. Je pravděpodobné, že Hoekstra už v této agendě nebude chtít pokračovat a raději by jako bývalý ministr financí řešil právě tuto oblast.
Hoekstrova nominace na klimatického komisaře dříve vyvolala debatu kvůli jeho vazbám na byznys. Ostrá diskuse by se tak mohla znovu opakovat na podzim při grilování ve výborech Evropského parlamentu.
Polsko: Piotr Serafin (EPP)
Piotr Serafin, vystudovaný právník a ekonom, je jedním z nejbližších a nejdůvěryhodnějších lidí polského premiéra Donalda Tuska.
V roce 2014 se stal šéfem Tuskova kabinetu, v době, kdy byl současný polský premiér předsedou Evropské rady. V letech 2020–2023 zastával pozici ředitele generálního sekretariátu Rady EU pro dopravu, telekomunikace a energetiku a nyní vede polské stálé zastoupení při EU.
Tusk usiluje o atraktivní portfolio a jako jeden z nejsilnějších podporovatelů znovuzvolení von der Leyen může určitě počítat s odměnou. Varšava se také uchází o pozici místopředsedy Komise.
Tusk údajně požádal von der Leyen o rozpočtové portfolio, což by vyhovovalo ekonomickému profilu kandidáta. Jako jeden z nejzarytějších podporovatelů Ukrajiny v EU Varšava také projevila zájem o portfolio rozšiřování.
Portugalsko: Maria Luís Albuquerque (EPP)
Albuquerque byla ministryní financí a je také členkou dozorčí rady evropské pobočky americké mezinárodní investiční banky Morgan Stanley. Zasvěcenci považují její technokratickou odbornost za klíčovou pro Portugalsko, které usiluje o portfolio související s ekonomikou. Její vazby na Morgan Stanley však mohou být politicky problematické.
Rumunsko: Roxana Mînzatu (S&D)
Rumunsko chtělo nejprve nominovat místopředsedu Evropského parlamentu Victora Negrescu, který působil jako europoslanec od roku 2014 a je hlavním vyjednavačem europarlamentu pro rozpočet EU na rok 2025. Následně ale své rozhodnutí změnilo a chce vyslat do Komise ženu, europoslankyni Roxanu Mînzatu. Ta dříve působila jako rumunská ministryně pro evropské fondy.
Slovensko: Maroš Šefčovič (dříve S&D, nyní bez evropské politické příslušnosti)
Maroš Šefčovič je slovenskou stálicí v Bruselu. Do Evropské komise vstoupil v roce 2009 jako komisař pro vzdělávání a za poslední roky postoupil na místopředsedu Komise odpovědného za interinstitucionální vztahy. Šefčovič je známý svou flexibilitou a spolehlivostí, pracoval pod třemi předsedy Komise a spravoval klíčová portfolia během náročných časů, jako byl brexit, finanční krize a pandemie COVID-19. Nedávno mu bylo svěřeno vedení Zelené dohody, jedné z vlajkových iniciativ EU. Vzhledem k tomu, že Slovensko se rozhodlo ho znovu jmenovat, má našlápnuto stát se nejdéle sloužícím komisařem EU.
Slovinsko: Marta Kos (Renew)
Slovinsko nejprve nominovalo Tomáše Vesela, bývalého předsedu Slovinského účetního dvora. Nakonec ale svoji volbu přehodnotilo, rozhodlo se vyhovět Ursule von der Leyen a do Evropské komise vyšle diplomatku Martu Kos. Ta dříve působila jako velvyslankyně ve Švýcarsku či Německu, pracovala jako novinářka a byla aktivní ve vedení slovinské liberální strany Svoboda.
Španělsko: Teresa Ribera (S&D)
Teresa Ribera je považována za zkušenou političku v otázkách životního prostředí a politickou strážkyni Zelené dohody. V současnosti působí jako ministryně pro ekologickou transformaci Španělska. Usilovat bude o podobně laděné portfolio, a pokud se jí podaří stát se „novým Timmermansem“, bude muset hledat rovnováhu mezi praktickou implementací Zelené dohody a zvyšováním konkurenceschopnosti.
Švédsko: Jessika Roswall (EPP)
Právnička a poslankyně Jessika Roswall se zaměřovala na otázky daní, občanské záležitosti a práva spotřebitelů. V roce 2022 se však stala ministryní pro záležitosti EU a nordické vztahy ve vládě Ulfa Kristerssona. Od té doby se věnuje především otázkám bezpečnosti, Ukrajiny, klimatu, konkurenceschopnosti a evropského práva. Podle švédského premiéra by mohla v těchto oblastech pokračovat i v rámci nové Evropské komise.
Itálie: Raffaele Fitto (ECR)
Italský ministr pro evropské záležitosti, politiku soudržnosti a jižní oblasti Raffaele Fitto získal důvěry premiérky Giorgi Meloni a je kandidátem italské vlády na post eurokomisaře.
Fitto byl dříve členem křesťanských demokratů a strany Forza Italia Silvia Berlusconiho, nakonec se ale připojil k Bratrům Itálie, v jejichž čele stojí právě Meloni.
Za Berlusconiho vlády působil jako předseda regionu Apulie a ministr pro regionální záležitosti a politiku soudržnosti. Fitto má více než desetiletou zkušenost jako poslanec Evropského parlamentu, takže zná instituce EU také zevnitř.
Fitto je všeobecně uznáván pro své odborné znalosti v oblasti politiky soudržnosti a provádění italského plánu obnovy po pandemii covidu-19, což z něj činí kandidáta na funkci v oblasti hospodářských nebo regionálních záležitostí.
Bulharsko: Ekaterina Zaharieva (EPP) a Julian Popov (Renew)
Bulharsko je jedinou členskou zemí, která vyhověla požadavku Ursuly von der Leyen a nominovala do komise muže i ženu – tak aby si von der Leyen mohla sama vybrat. Bulharsko usiluje o získání portfolia regionální politiky v příští Evropské komisi a má na to šanci, uvedlo několik zdrojů ze Sofie.
Strana GERB nominovala Ekaterinu Zaharievu, poslankyni bulharského parlamentu, která dříve působila jako ministryně zahraničí. Během posledních 11 let zastávala Zaharieva několik klíčových politických funkcí, z nichž některé se týkaly regionální politiky. V dřívějších dobách působila jako náměstkyně ministra pro regionální rozvoj, krátce jako ministryně pro regionální politiku a později jako ministryně spravedlnosti v letech 2015 a 2017.
Druhým kandidátem je Julian Popov, klimatický aktivista, který dříve působil i jako ministr životního prostředí a vodního hospodářství pod vedením premiéra Nikolaje Denkova. Popov je rovněž členem správní rady Euractiv Bulgaria.
Belgie: Hadja Lahbib (Renew)
Belgickou kandidátkou na eurokomisařku je Hadja Lahbib, dosavadní ministryně zahraničí a evropských záležitostí. Lahbib dříve působila jako novinářka. Původně se očekávalo, že Belgie ponechá v Komisi Didiera Reynderse, dosavadního komisaře pro spravedlnost, nakonec ale vyslala ženu, na což apelovala i von der Leyen.