Evropská komise bude i nadále prosazovat revizi směrnice o vysílání pracovníků v EU. Žlutou kartu, kterou proti návrhu vzneslo několik národních parlamentů, včetně českého, odmítla s tím, že revize není v rozporu s principem subsidiarity.
Zapracovat na elektronizaci státní správy, více investovat do dopravy a energetické účinnosti nebo usnadnit vzdělávání znevýhodněným dětem. I letos předložila Evropská komise České republice doporučení pro reformy, které mohou posílit její ekonomiku. Co všechno Komise po Česku chce?
Od září mají být základní školy otevřené dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Pomoci to má různým skupinám znevýhodněných žáků. Změna nemusí být radikální, protože řada takových dětí se už na základkách vzdělává. Školy by spíše měly získat prostředky, které pro práci s nimi potřebují. Jenže finanční a personální zajištění reformy budí pochybnosti.
„Navýšení učitelských platů by mohlo být klidně stoprocentní. Může to znít bláznivě, ale pokud chceme, aby do škol směřovali kvalitní lidé, je potřeba zpřísnit kritéria a zároveň výrazně navýšit platy,“ říká Bohumil Kartous z nevládní organizace EDUin, která se zaměřuje na otázky vzdělávání. Jak udělat z učitelství atraktivní povolání? A je český vzdělávací systém připraven na inkluzi?
Dohoda mezi EU a Tureckem o řešení migrační krize z března 2016 znovu rozdmýchala debaty o členství země v evropské osmadvacítce. Přístupové rozhovory mezi oběma stranami byly zahájeny v říjnu roku 2005. Jejich průběh však brzdí řada překážek. Patří mezi ně stav demokracie v Turecku, zacházení s kurdskou menšinou nebo otázka Kypru.
Deseti národním parlamentům se nelíbí nová pravidla na vysílání pracovníků, se kterými nedávno přišla Evropská komise. Vystavily jí proto tzv. žlutou kartu, kterou zavedla Lisabonská smlouva. Poslanci ji mohou využít, pokud se obávají, že návrh porušuje pravidla subsidiarity.
Současná pravidla pro vysílání pracovníků jsou zastaralá a je potřeba je modernizovat. Evropa si nemůže dovolit, aby občané přestali projektu věřit. „Podporu občanů potřebujeme,“ říká v rozhovoru pro EurActiv komisařka pro zaměstnanost, sociální věci, dovednosti a pohyb pracovních sil Marianne Thyssenová, která koncem minulého týdne navštívila Českou republiku.
Firmy by měly svým pracovníkům, které dočasně vysílají do zahraničí, platit stejnou odměnu, jakou dostávají pracovníci v dané hostitelské zemi. Navrhuje to Evropská komise. Za novou směrnici se staví západoevropské státy, Maďarsko a Polsko jsou naopak proti. Kritika zní i z českých podniků.
Článek se zabývá španělským postojem ke konceptu evropského občanství v kontextu imigrace.
Prostě se usadit kdekoli na kontinentu a sehnat si tam práci – to je jedna ze základních výsad Evropanů sdružených v Unii. Unijním nováčkům je však zatím zapovězena ve dvanácti zemích staré Patnáctky. A spor o to, zda mají mít noví členové EU stejná pracovní práva jako ti původní, má mnohem větší význam, než by se mohlo na první pohled zdát – hýbe celou Unií, naposled způsobil krach ústavní smlouvy ve Francii.
Služby jsou motorem ekonomického růstu a tvoří 70% HDP a zaměstnanosti ve většině členských států. Fragmentace vnitřního trhu v této oblasti má negativní vliv na celé evropské hospodářství, zvláště pak na konkurenceschopnost malých a středních podniků, a zároveň omezuje přístup spotřebitelů k rozmanitější nabídce služeb za konkurenceschopné ceny. Cílem připravované směrnice o službách je tudíž dosažení skutečně fungujícího trhu služeb,
který by byl ku prospěchu ekonomiky celé Unie.
Česká občanská společnost je po 15 letech rozvoje aktivní, ambiciózní a různorodá, ale stále čelí problémům. Může se pochlubit mnoha silnými stránkami – silnou základnou občanů, úspěšným působením neziskových organizací v oblasti ochrany přírody, celkově pozitivním vztahem s veřejnou správou a každodenní praxí mnoha neziskových organizací. Jako klíčové problémy analýza identifikovala témata veřejné vykazatelnosti a interního řízení organizací. Přináší mnoho nových poznatků, které mohou zpochybnit tradiční názory na občanskou společnost v ČR.
Před březnovým summitem Evropské rady panovalo poměrně silné napětí a očekávání především mezi sociálně zaměřenými nevládními organizacemi, protože se nevědělo jak přesně hlavy členských států Evropské unie naloží s návrhy Evropské komise týkající se Lisabonské strategie, která zde měla být podle záměrů značně zrevidována. Lisabonská strategie byla totiž doposud postavena na třech pilířích (hospodářském, ekologickém a sociálním), ale jako taková příliš nefungovala.
Německé statistiky hlásí nárůst lednového počtu nezaměstnaných oproti prosinci 2004 o 573.000 více lidí bez práce. V Německu je toto číslo nejvyšší od konce druhé světové války.
Začátkem listopadu 2004 byla uveřejněna dlouho očekávaná zpráva skupiny předních odborníků. Tu Evropská komise požádala, aby pro zasedání Evropské rady na jaře 2005 připravila rozbor dosaženého stavu Lisabonské strategie s návrhy na další postup. Tento úkol skupina vedená bývalým nizozemským předsedou vlády Wim Kokem splnila.
Autor se v článku zabývá jednou ze složek integrovaného záchranného systému, který tvoří Hasičský záchranný sbor České republiky, zdravotnická záchranná služba a Policie České republiky v souvislosti se vstupem ČR do EU.
Žena… manažerka, politička, odbornice, sportovkyně, ale také matka.
Kolik společenských rolí každá současná žena plní? Jaké je její postavení v dnešní
společnosti? Takové otázky si jistě už položil každý z nás.
Budeme-li hledat odpovědi, zjistíme, že pro rovnost žen a mužů bylo již vykonáno hodně.
a v řadě oblastí života společnosti se běžně uplatňuje. Existuje však ještě mnoho takových
oblastí, kde je rovnost pohlaví jen vzdáleným cílem.
Přiblížit tomuto cíli se snaží i česká vláda. Navazuje tak na českou prvorepublikovou ústavu,
která jako první v Evropě vyjádřila formulaci o rovnosti pohlaví.
Německo hledá řešení špatné ekonomické situace. Musí proto provést zásadní změny. Spolková vláda se zatím pokusila o návrh reformy veřejných financí, důchodového systému a zdravotního pojištění. Na trhu práce ale tvrdě naráží na odpor odborových svazů, které jakékoli změny odmítají a razí ve svých požadavcích naprosto opačný směr než vláda. V konečném důsledku odbory svou fundamentální pozicí Německo oslabují a odrazují tak i investory. Vliv německých odborových svazů není srovnatelný s žádným jiným evropským státem.
