Recyklace zdravotních dat pomůže celé Evropě. Česko má dobře našlápnuto

Evropský prostor pro zdravotní data má za úkol využít zdravotní údaje na maximum, a prospět tak pacientům, výrobcům léčiv nebo pojišťovnám. Pokud se však pravidla nastaví příliš přísně, velká přidaná hodnota se nemusí dostavit. Zdravotní data v sobě skrývají obrovský potenciál. Když už se je podaří v digitální formě sesbírat, tak nejenže poslouží samotnému pacientovi a jeho lékařům, ale mohou pomáhat opakovaně. Díky tzv. sekundárnímu využití údajů, tedy méně či více detailních zdravotních statistik, se dají jednodušeji vyvíjet nové léky, nastavovat cíle veřejné politiky, zvládat epidemie nebo zlepšovat kvalita zdravotní péče. Tato „datová recyklace“ už funguje i v Česku. Jako příklad může posloužit projekt Vitakarta Oborové zdravotní pojišťovny (OZP), který pomocí aplikace a chytrých hodinek pomáhá pojištěncům shromažďovat jejich zdravotní údaje, a také je pak využít k různým účelům. „Aplikace hlídá prevenci, umožnuje kontrolovat vykázanou péči a také odměňovat její kvalitu. Automaticky hlídá nevhodné lékové interakce, umí identifikovat chronické stavy,“ vyjmenovala některé funkce Vitakarty vedoucí oboru strategie OZP Eva Švecová během nedávného kulatého stolu Zdravotnického deníku, který se tématu recyklace dat věnoval. Sekundární využívání zdravotních údajů ale už probíhá i na celostátní úrovni. Podle ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) Ladislava Duška je „v plném proudu“, o dostupná statistická data může žádat kdokoliv, kdo splní podmínky, tedy výzkumná centra, firmy i další subjekty. Nejdál je prý Česko ve sdílení laboratorních dat o covidu. Mnoho věcí však podle Duška zbývá doladit, především dobudovat Národní zdravotnický informační systém (NZIS). Zásadní výzvou zůstává nedostatek použitelných dat. „Bavíme se o sdílení dat a sedíme ve státě, který může sdílet tak 30 % dat, protože víc jich centrálně parametricky nasbíraných nemá,“ upozornil Dušek. V českých ordinacích zatím bohužel převládá papírová dokumentace. České zdravotnictví se tedy musí naučit data standardizovat a efektivně sbírat, k čemuž potřebuje také vybudovat IT infrastrukturu. To není rychlé, snadné ani levné.

Zdravotní údaje dostupné na jeden klik: EU se připravuje na ambiciózní propojení dat

Bruselské ambice

„Popostrčit“ Česko v tomto ohledu dopředu by mohla Evropská unie, přesněji její legislativa okolo Evropského prostoru pro zdravotní data (European Health Data Space, EHDS). Myslí si to alespoň Ladislav Švec, ředitel Kanceláře zdravotního pojištění sdružující veřejné zdravotní pojišťovny aktivní v ČR, který během debaty připomněl, že připravované nařízení bude řešit právě i otázku celoevropské standardizace zdravotních dat. To samé platí o budování potřebné infrastruktury, na kterou by měly přispět i evropské prostředky. Velká výhoda celoevropského sdílení dat je zřejmá – více dat z více zemí znamená lepší obrázek o celkových trendech a know-how. Lepší dostupnost dat může v konečném důsledku významně nastartovat evropský výzkum, vývoj a inovace. Je to potřeba, v posledních letech totiž kontinent přestává být atraktivní pro průmysl a investory. Návrh nařízení o EHDS předložila Evropská komise vloni v květnu, od té doby o něm vyjednávají europoslanci i vlády členských zemí. Svoji stopu zanechalo i české předsednictví Rady, kterému se na podzim podařilo najít v několika kapitolách nařízení kompromis mezi státy. Podle diplomata Petra Čermáka ze Stálého zastoupení ČR při EU, který u vyjednávání od začátku je, existuje několik bodů, na které se státy zatím dívají rozdílně. Jasná není šíře poskytovaných kategorií dat, ani míra jejich harmonizace. Vyjasnit se musí také to, jestli dá EU data k dispozici i zájemcům ze třetích zemí, nebo jaký charakter a jak velké pravomoci dostane orgán, tzv. Health Data Access Body, který bude přístup k datům udělovat a kontrolovat. Přestože by se data pro sekundární užití sdílela vždy jen v agregované, anonymizované a tzv. pseudonymizované podobě, diskutuje se i o tom, do jaké míry by měl mít pacient možnost ovlivnit, kam jeho údaje doputují. Europoslanec Ondřej Knotek (ANO, Renew Europe) poukázal na to, že uvnitř Evropského parlamentu se objevují i hlasy, které „ve jménu boje za svobodu oportunisticky volají“ po variantě, kdy by pacient před sdílením dat musel udělit souhlas. Řečníci debaty se shodli na tom, že v takovém případě by se zřejmě nepodařilo posbírat dostatek dat a myšlenka jejich sekundárního využití by přišla vniveč. Pokud jde o samotnou myšlenku Evropského prostoru pro zdravotní data, klíčoví hráči v České republice ji vnímají vesměs pozitivně. Například prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR Ladislav Friedrich považuje EHDS za „velmi zajímavý a poměrně ambiciózní projekt“, který částečně překračuje původní dohodu EU, tedy že sociální a zdravotní systémy budou vyčleněny z evropské integrace. Členské státy v posledních letech, z velké části kvůli pandemii, skutečně prohlubují spolupráci v oblasti zdravotnictví. Zjistily totiž, že společně se daleko lépe reaguje na krize, stejně jako se jim předchází.

Kdo se k datům dostane?

Zatím není úplně jasné, kdo všechno má mít k datům přístup. Logika naznačuje, že čím bude dostupnost širší, například pro výzkumníky, tím větší je šance, že dojde k nějakému pozitivnímu průlomu. Výrobci nových léků, v Česku reprezentovaní Asociací inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP), argumentují tím, že jejich vlastní data z klinických studií už jim nestačí, a bez přístupu k dalším statistickým údajům budou v globální konkurenci ztrácet. Průmysl však není zdaleka jediný zájemce o data. Náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček má za to, že ať už jde o akademiky, pacienty, nemocnice, pojišťovny nebo průmysl, nikomu nemá být zakázáno se k datům dostat. Velmi však podle něj záleží na účelu využití těchto dat. Ani zabezpečené sdílení dat však není bez rizika, a to pokud jde o chybnou interpretaci takových dat. Dvořáček upozornil na to, že surová data bez prověřeného výkladu mohou zneužít dezinformátoři, na což je podle něj při formování EHDS také potřeba dávat pozor. Ladislav Dušek připomněl negativní zkušenosti s covidovou pandemií a argumentoval, že podobným dezinterpretacím a zneužití uniklých statistických dat se bohužel zabránit nedá. Vždy se najde někdo, „kdo z toho udělá divadlo v médiích“. To však podle něj neznamená, že kvůli tomu musí vzniknout nějaký „nadúřad“, který by přístup a využívání dat na každém kroku kontroloval. Je jasné, že nastavit spolehlivá a funkční pravidla EHDS rozhodně nebude nic jednoduchého. Europoslanci a vlády mají co dělat, pokud to chtějí stihnout do příštích eurovoleb v roce 2024. Výsledek by ale mohl stát za to.

Raffaelli z Komise: Věříme, že chystaná pravidla ochrany zdravotních údajů získají důvěru veřejnosti