Jižní Morava se potýká s devastujícím suchem. Jak jeho dopadům čelit? Právě o tom v Brně diskutovali odborníci na vodohospodářství, krajinu i zemědělství. Česko podobně jako zbytek světa zasáhla změna klimatu. Projevuje se zejména jiným rozložením srážek, než na jaké byli dosud lidé zvyklí. Extrémní počasí s sebou přináší vysoké teploty i suché měsíce následované krátkými přívaly deště.
Výsledkem jsou vysychající nádrže, rybníky i vodní toky, které jsou v Česku závislé na pravidelných dešťových srážkách. Společně s nimi trpí nedostatkem vody také zemědělská pole a louky.
Zemědělské sucho je postrachem zejména pro jižní Moravu. Krajina se pod jeho vlivem mění, půdě chybí voda a zkracuje se vegetační doba. Úroda se tak sklízí mnohem dříve než je běžné, některé zemědělské plodiny včetně kukuřice dokonce usychají. Žloutnou i jindy zelené louky, tráva neroste a zemědělci nemají dostatek krmiva pro svá zvířata.
Výnosy se tak snižují a náklady zvyšují. Přestože české ministerstvo zemědělství i Evropská unie poskytují hospodářům dotace, finanční pomoc devastující sucho nezastaví.
Všechny tyto negativní projevy sucha se v rámci ČR nejvíce projevují právě na jižní Moravě. Oblast má podle odborníků přehřátou půdu a dešťové kapky na ni dopadají zřídkakdy.
Konkrétně řeka Morava je na tom z hlediska průměrného ročního úhrnu srážek, kdy na území spadne 640 mm, nejhůře. Podobné je to i s odtokem vody. Celé její povodí má tak nejméně příznivé přírodní podmínky pro vodní zdroje z celé republiky. Upozornil na to ředitel pro správu Povodí Moravy
Antonín Tůma.
„Kdybychom stokrát zlepšili stav půdy, tak nejsme schopni zlepšit zasakování či vláhovou bilanci půdy, protože není odtok,“ upřesnil Tůma, podle kterého je jedním z možných řešení lepší shromažďování vody.
Kdo je viníkem?
Veřejnost v souvislosti se suchem často ukazuje na zemědělce jako na viníky. Kritika je ale lichá. „Na vině jsme všichni,“ upozornila
Jitka Novotná z České geologické služby.
Její názor doplňuje
Václav Hlaváček z Agrární komory Jihomoravského kraje. Hlavní problém podle něj spočívá v tom, že lidé neumí hospodařit s vodou, protože žijí v blahobytu.
„Ztratili jsme pud sebezáchovy, ztratili jsme úctu k vodě. Vodu nechápeme jako národní bohatství,“ prohlásil agrárník.
Podle Tůmy z ředitelství Povodí Moravy ale lidé s vodou hospodařit umí, musí jí však být dostatek. „Pokud žádná voda z nebe nespadne, je to problém, protože nemáme jiný zdroj vody,“ uvedl.
Podobně se k problému staví i
Vladimír Andrlík z brněnské pobočky Asociace soukromého zemědělství. „Bez vody a beze srážek, ať už dešťových nebo sněhových, není v Česku náprava tohoto stavu možná,“ prohlásil zemědělec.
Déšť ale také není spásou. Voda padající na vyprahlou půdu se totiž nevsákne a odteče. Velký kus území je navíc zabetonovaný, vláha tak nemá šanci do země proniknout.
Zemědělci ale přeci jen svůj podíl na neschopnosti půdy zadržovat vodu mají. Používají totiž těžkou agrotechniku. Traktory či mlátičky udusávají půdu a voda pak z území odtéká ještě rychleji. Schopnosti půdy absorbovat vodu neprospívá ani rozrůstání měst s velkými parkovišti a nákupními středisky.
Na stav krajiny negativně dopadá také solení půdy nebo hnojení syntetickým dusíkem, který problém ještě více zhoršuje. Rok od roku navíc ubývá organická složka v půdě, vlastnosti moravské krajiny se tak mění a voda se obtížně udržuje v lesích i na polích.
Zřejmě největším problémem je ale klesající podzemní voda, která za normálních okolností dotuje půdu i rostliny potřebnou vláhou.
„Pokud máme řešit sucho, tak si musíme všímat i té ukryté vody,“ vyzvala Novotná.
Dotace krizi neřeší
Moravští zemědělci tvrdí, že se suchem se bojovat nedá, lze se na něj ale připravit a adaptovat. O konkrétních opatřeních diskutovali odborníci při setkání v Brně, které koncem září uspořádal zpravodajský portál EURACTIV.cz ve spolupráci s vydavatelstvím Economia.
Výzkumný ústav vodohospodářský (VÚV), který na debatě zastupovala
Milena Forejtníková, například vytvořil katalog přírodě blízkých opatření pro boj s dopady sucha. Ten je podpořen vzorovými lokalitami, které zobrazují, jak by se tato opatření měla uplatňovat v praxi.
Při zavádění vhodných opatření by podle Forejtníkové mohly sehrát důležitou roli dotace, ať už národní nebo evropské. K tomu se ale zemědělci staví převážně kriticky. Dotace podle nich přinášejí více škod než užitku a podle Andrlíka z Asociace soukromého zemědělství je řada pravidel společné zemědělské politiky EU nesmyslná.
Pro dotované zemědělce je navíc jednodušší nechat půdu zatravnit nebo pěstovat plodiny jako je řepka či kukuřice. Česká krajina je tak plná jednolitých polí a o chov dobytka zemědělci přestávají mít zájem. Chybí tak i potřebný hnůj, který by při správném hospodaření mohl do půdy vrátit vlhkost.
Dotace by tak podle mnohých účastníků debaty bylo vhodné úplně zrušit. Sami si však uvědomují, že bez dotací by se čeští zemědělci nemohli vyrovnat konkurentům z ostatních evropských zemí. Potraviny by navíc razantně podražily, zrušení dotací je proto v dohledné době nereálné. Neprosazuje to ani české ministerstvo zemědělství, které se naopak snaží českým zemědělcům zajistit co největší porci evropských dotací.
Odborníci se tak shodují na tom, že systém rozdělování dotací je potřeba změnit, aby peníze šly skutečně tam, kde jsou potřeba. Příležitostí může být i vyjednávání o budoucí společné zemědělské politice EU po roce 2020, které se nyní odehrává na celoevropské úrovni. Čeští zemědělci se však nejprve musejí shodnout na tom, co vlastně po Evropské unii chtějí a jak si oni sami představují spravedlivé rozdělování evropských peněz.
Morava se snaží
Už nyní je však jasné, že evropské dotace by měly lépe reagovat na měnící se klima a hrozbu sucha. Na konkrétních opatřeních se však regionální odborníci zatím neshodují. Tůma z Povodí Moravy doporučil udržovat dobrou kondici zemědělské půdy a vytvářet podmínky pro zvýšení podpovrchového odtoku. Nezbytné je podle něj zejména zasakování, udržení a zodpovědné hospodaření se srážkovou vodou a vodou ve vodních nádržích. Jen tu je totiž podle Tůmy možné v suchých měsících využívat.
Povodí Moravy už před čtyřmi lety také zavedlo pravidelnou každotýdenní komunikaci s odběrateli vody. Na základě toho, kolik budou zemědělci a zemědělská družstva potřebovat vody, se stanoví dispečerský graf na každý týden, aby se nastavila manipulace na vodních dílech. Tím se pustí jen tolik vody, kolik je potřeba. I přes tato opatření však dostali zemědělci polovinu dostupné vody.
Podle Forejtníkové z VÚV bude také nutné udržet rovnováhu mezi vodními zdroji a potřebou vody napříč sektory, a obnovit přirozený vodní režim v krajině.
Novotná z České geologické služby dále doporučila udržovat vodu v průlezích či malých rybníčcích.
„Musíme vybudovat masivní propojenou vodárenskou a závlahovou soustavu, která stabilizuje vodní hospodářství,“ dodal Hlaváček.
Nezbytné je také omezení dusíkatých látek z hnojiv a návrat života do půdy pomocí organické hmoty, aby mohly rostliny prorůstat do hloubky a ochlazovat tak půdu.
Potřebné budou rovněž investice zemědělců do nových technologií nebo do tvorby pásů v rámci komplexních pozemkových úprav s cílem eliminovat erozi. To však dělají jen skuteční zemědělci, ne podnikatelé, upozornil agrárník Hlaváček.
Půda by také podle něj měla zůstat ve vlastnictví občanů, hospodářů a venkovanů, nikoliv finančních skupin a nadnárodních společností. K tomu může dopomoci zákon o prodeji zemědělské půdy, který v Česku jako jediné zemi v Evropě i ve světě chybí.
Pomoci také může snížení nároků na vodu, podobně jako v případě severských zemí, které jsou podle Tůmy skromné k sobě a zachovávají si přírodní podmínky.
Hlaváček ještě doporučil, aby byla voda a půda uzákoněna jako národní bohatství. Kromě toho je potřeba jednat rychle a nejen se o tom stále bavit, jako v posledních několika letech na úrovni vlády.
Naopak betonová opatření nejsou dostatečně účinným řešením nynějšího sucha. Přehrady jsou totiž budované jako zásobárny vody pro lidi, nikoli pro krajinu a zemědělce.
Na druhou stranu, podle Tůmy přehrady zlepšují průtoky ve vodních tocích a pozitivně přispívají k zajištění odběrů nebo udržení ekosystémů ve vodních tocích. Shoda mezi odborníky nepanuje ani v otázce budování mokřadů či meliorace půdy. Všichni potvrzují pouze fakt, že jižní Morava potřebuje pravidelný déšť, který však nikdo zajistit nemůže.
Článek původně vyšel v Brněnském deníku v rámci projektu Proměny českého zemědělství, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise. 
