„Pohodlné“ Česko nevyužívá finanční nástroje. O hodně přichází

Země jako Itálie, Řecko nebo Polsko umí vedle dotací chytře využívat i moderní způsoby financování z EU, jako jsou tzv. finanční nástroje. Česko je v tomto ohledu pozadu a může na to do budoucna doplatit.Česká republika se musí připravit na to, že v budoucnu už do ní nepoteče tolik evropských dotací z kohezních (strukturálních) fondů jako dosud. Problém leží v tom, že je na nich teď poměrně dost závislá, a naopak málo využívá jiné formy podpory, které Brusel nabízí. Příklad za všechny představují tzv. finanční nástroje. To jsou například výhodné půjčky, které příjemce musí, na rozdíl od dotací, nakonec vrátit. Z dlouhodobého hlediska ale mají řadu výhod. Platí například to, že se peníze díky nim „točí“, a na podporu tak nakonec dosáhne vyšší počet projektů. Jejich adresáti také mají větší zájem na tom, aby projekt ekonomicky uspěl, protože musí půjčku splácet. Výhodné mohou být třeba i díky méně náročné administrativě. Češi ale finanční nástroje využívají jen minimálně. Zatímco průměrně k nim země EU v rámci strukturálních fondů sahají v 9 % případů, v Česku jde pouze o 3 %. Hůře na tom je jen několik málo států. „Důvodem se zdá být hlavně to, že (v ČR) ta cesta není prošlapaná,“ řekl redakci zdroj z Evropské komise. Právě Komise v novém „coutry reportu“, který se dívá na ekonomické slabiny zemí, Česku doporučila podíl finančních nástrojů navýšit. „(…) existuje značný prostor pro zlepšení a rozšíření využívání těchto nástrojů, což by mobilizovalo soukromé investice v české ekonomice a podpořilo odklon od dotační podpory,“ argumentuje EK. Využívání inovativních finančních nástrojů by podle Komise mohlo v Česku urychlit pomalé tempo renovace veřejných budov a pomoct tak dosáhnout cílů ve snižování spotřeby energie. Celkově by pak tyto nástroje měly posílit českou konkurenceschopnost a uspíšit dekarbonizaci hospodářství.

Problémy české ekonomiky? Drahé bydlení nebo málo obnovitelných zdrojů

Katalyzátor investic

České využívání finančních nástrojů je „zcela nedostatečné“ také podle Petra Zahradníka, ekonomického poradce České spořitelny a jednoho z nejuznávanějších tuzemských odborníků na fungování rozpočtu Evropské unie. Hlavním smyslem finančních nástrojů podle jeho analýzy není pouze efektivnějším způsobem spravovat a rozdávat veřejné prostředky (z EU i národní úrovně), ale „především pomocí stimulačních a záručních schémat mobilizovat soukromé finanční prostředky a alokovat je do oblastí (veřejného zájmu), kam by bez těchto schémat soukromý kapitál nešel.“ Finanční nástroje se mohou zkrátka stát jakýmsi „katalyzátorem investic“ do nějaké konkrétní oblasti. Zahradník následně zmiňuje právě ty nejvhodnější oblasti, ve kterých podle něj dává smysl finanční nástroje podpořené z veřejných zdrojů využívat – bydlení, čistý průmysl, energetická účinnost nebo inovace. Česká realita je ale zatím jiná. Podle odborníka se vyznačuje „těžko definovanou iracionální averzí vůči finančním nástrojům a nedostatkem politické i exekutivní odvahy je ve větší míře zavádět“. To prý může souviset s tím, že volební cykly jsou příliš krátké na to, aby se pozitivní dopady projevily, a politici tak nemají motivaci zkusit zavést něco nového. V Česku jednoduše řečeno panuje neochota měnit 20 let zažité stereotypy spojené s „pohodlnými“ dotacemi. Zahradník v analýze vyjmenovává také řadu dalších příčin. Například to, že i když v Česku fungují instituce, které finanční nástroje nabízejí nebo nabízet můžou (Národní rozvojová banka, státní fondy, ministerstva), nejsou personálně, odborně nebo finančně vybavené k tomu, aby to dělaly efektivně a v dostatečné míře.

Perpetuum mobile jménem finanční nástroje

Co je potřeba udělat?

Na toto téma nezapomíná ve svých doporučeních ani Evropská komise. Národní rozvojová banka (NRB) podle ní stále nedosahuje svého plného potenciálu, má omezené schopnosti ve srovnání s obdobnými bankami v EU a nedostatečnou administrativní kapacitu. „Posílení Národní rozvojové banky by pomohlo uvolnit její potenciál k řešení selhání trhu a nedostatku rizikového kapitálu, čímž by se podpořily inovace, aniž by došlo k vytlačení soukromých finančních institucí,“ píše Komise. Se svým seznamem doporučení, co by mělo Česko ohledně finančních nástrojů udělat, přišel také ekonom Zahradník. Některá doporučení jsou poměrně technická, jiná ale přímočará. Češi podle něj musí „překonat stereotypy a krátkodobé politické vidění“, nebo „se důsledně a objektivně poučit z příkladů dobré praxe v zahraničí i tuzemsku“. Základem všeho ale má být strategie využívání finančních nástrojů v České republice, kterou země zatím nemá. Jedna instituce by na celý systém dohlížela a následovala by tematické priority, které by schválili politici. Od toho by se pak odvíjelo všechno ostatní. Něco takového ale zřejmě půjde jen postupně. „Jde o prošlapání cestiček, nastavení procesů, rámců a podobně. Jen tak může být podpora (z finančních nástrojů) opravdu efektivní,“ uzavřel zdroj z Komise.