Vítězství Tiszy a Pétera Magyara otevírá novou kapitolu maďarské politiky, která může přinést i změnu vztahů s Evropskou unií. Ředitelka pro výzkum v think-tanku Asociace pro mezinárodní otázky Pavlína Janebová popisuje, jak může vývoj v Maďarsku vypadat a jaké největší výzvy nyní před Magyarem stojí.
Do jaké míry znamená vítězství Tiszy ideologický obrat Maďarska?
Určitě to bude znamenat změnu ve stylu i v tom, jak země bude vypadat. Ideologická východiska, která má Péter Magyar, se nemusí úplně zásadně odlišovat od Viktora Orbána. Velmi se ale liší jejich politické cíle, ať už na domácí scéně, nebo na zahraniční, evropské úrovni.
Jak bude podle vás v Maďarsku probíhat předání moci? Mohou nastat nějaké komplikace?
Komplikace neočekávám, bylo by to velmi překvapivé. Ale překvapivý byl už i relativní klid, se kterým Viktor Orbán přiznal porážku – poměrně brzy, v neděli večer, na základě předběžných výsledků. Oznámil, že opozice vyhrála, zavolal Magyarovi a pogratuloval mu. Teď už neočekávám, že by mělo docházet k nějakým zásadním překážkám.
Samozřejmě se čeká na to, jak budou reagovat lidé, které Péter Magyar vyzval k rezignaci – tedy prezident, šéf auditního úřadu, šéf úřadu pro hospodářskou soutěž a další. Jak zareagují na tu výzvu.
Hned v pondělí se objevily informace, že na některých ministerstvech nebo úřadech probíhá skartace dokumentů. Může tohle znamenat pro budoucí vládu problém?
Mohou přijít o relevantní informace. Péter Magyar mimo jiné řekl, že zřídí speciální úřad na prošetřování různých finančních toků v okolí premiéra Orbána, na ověření jejich legality. Ta skartace samozřejmě není nic legitimního či legálního, ale ani to není úplně překvapivé.
Tisza získala ústavní většinu, je nyní na místě optimismus ohledně zlepšení právního státu v Maďarsku?
Myslím, že optimismus na místě je, ale měl by být realistický. Důležité je, že z mocenského, strukturálního hlediska je Péter Magyar ve velmi podobné situaci jako Viktor Orbán. Jeho strana má dvoutřetinovou většinu v parlamentu, což jí dává možnost prosadit v podstatě cokoliv. Zároveň je Magyar v Tisze naprosto centrální osobností. Bez něj se v ní nic zásadního nestane, podobně jako ve Fideszu bez Orbána. Bude tedy záležet na tom, do jaké míry Magyar odolá tomuto nastavení a naplní své sliby – obnovu nezávislosti médií, justice a podobně. Jinými slovy, zda nebude koncentrovanou moc, kterou bude mít, zneužívat.
Tisza má ústavní většinu díky systému, který dlouhodobě zvýhodňuje vítěze. Je realistické očekávat, že ho bude chtít měnit – přestože nyní z něj těžila?
Slibují to. Ten systém je označován za nespravedlivý a mimo jiné výrazně zvýhodňuje největší stranu. Dávalo by tedy smysl volební systém nějak upravit – otázkou samozřejmě zůstává jak.
Mezi deklarované priority patří obnova plného přístupu k fondům EU. Jak složitý bude tento proces?
Maďarsko bude muset splnit několik desítek opatření a takzvaných super-milníků, jde tedy o velké množství kroků. Pokud by Evropská komise vycházela ze zkušenosti s Polskem, kde uvolnila prostředky i přesto, že změny ještě nebyly plně dokončeny, pak by tentokrát spíše potřebovala počkat, až se opatření nejen přijmou, ale i nějakou dobu fungují a prokážou reálný dopad. Na to ale není moc času.
Už v srpnu končí možnost čerpat prostředky z Recovery and Resilience Facility a do konce roku je třeba vyčerpat i některé strukturální fondy. Nová vláda tak bude mít jen několik měsíců, přičemž půjde o kabinet složený převážně z nováčků, který zároveň musí plnit řadu dalších slibů. Evropská komise tedy zřejmě bude muset do určité míry přimhouřit oči. Očekávám, že bude velmi pečlivě sledovat, co se v Maďarsku děje, ale že bude potřeba i politická vůle na její straně. Tu ovšem vidím i na straně budoucí maďarské vlády – už proto, že tyto prostředky bude potřebovat.
Většina evropských představitelů a úředníků vyjadřovala v podstatě radost, že Orbán končí. V čem se může maďarská politika v EU nyní změnit, a kde naopak čekáte kontinuitu?
Myslím si, že v řadě ideových pozic naváže. Hodně se mluví třeba o migraci, že by Péter Magyar mohl být v tomto ohledu podobně naladěný jako Viktor Orbán. Je ale potřeba si uvědomit, že podobně je naladěna celá řada lídrů v Evropě, takže to samo o sobě nebude nic výjimečného.
Stejně tak se říká, že Péter Magyar je nacionalista. Já to zatím ze strany Magyara vnímám spíš jako snahu ukazovat se jako patriot, což je pro velkou část Maďarů důležité, a taky snahu o určité sjednocení Maďarska, což je potřeba, protože ta země je skutečně velmi polarizovaná. V evropské dimenzi by se to ale mohlo projevit třeba zdrženlivostí vůči dalšímu prohlubování integrace – což ovšem opět není nijak výjimečné.
Kde naopak čekám rozdíl, je styl a snaha jednat s ostatními partnery v dobré víře, což jsme u Viktora Orbána neviděli. Samozřejmě tam hraje roli i snaha získat peníze ze zmrazených fondů, ale zároveň si myslím, že je to autentická pozice budoucí vlády. Že jejich východiskem je, aby Maďarsko bylo důvěryhodným a spolehlivým partnerem v rámci Evropské unie a NATO. A to je oproti Orbánovi a Fideszu zásadní rozdíl.
Nemůže se stát, že Péter Magyar bude využívat toho prostoru a té pozice, které Maďarsku v EU vybudoval Orbán, a třeba bude dál blokovat nebo kritizovat některé návrhy?
To si nemyslím. Spíš bych – a to spekuluji – tipovala, že zejména v úvodní fázi vlády se bude snažit působit co nejkonstruktivněji. Později se samozřejmě může k některým věcem stavět odmítavě, ale to je koneckonců právo každého členského státu.
Celkově bych očekávala spíš standardní pozici konzervativně naladěné evropské vlády. Už to samo o sobě bude pro ostatní výrazná úleva ve srovnání s Orbánem. Péter Magyar má na evropské úrovni velký prostor k tomu, aby zlepšil postavení Maďarska v očích partnerů.
Jaké největší výzvy nyní před Magyarem stojí? Uvědomuje si tu svou situaci a jaký má úkol, aby se za čtyři roky nevrátil k moci Orbán?
Věřím, že si to uvědomuje. Jeho pozice je skutečně velmi obtížná, protože má na ty čtyři roky obrovské množství práce. Zároveň bude potřeba dělat kroky, které nebudou populární.
Ekonomická situace Maďarska je špatná. Magyar slibuje vstup do eurozóny do roku 2030, což mi připadá spíš nepravděpodobné, hlavně kvůli politickému kontextu. Nezbytné reformy by totiž znamenaly nepopulární opatření, která by ho mohla stát část voličů. Myslím, že bude potřebovat spíš dvě volební období, aby mohl prosadit důkladné změny.
Další výzvou je samotné složení jeho voličů. Nejde o úplně koherentní skupinu – jsou tam lidé s konzervativními sklony, liberálové i voliči levicově naladění, často bývalí podporovatelé té staré opozice. To znamená, že některé z nich nutně zklame, ať už v ekonomických otázkách, nebo v hodnotových tématech, kde se často zmiňuje například LGBT.
A v neposlední řadě bude pod silným tlakem z více stran – od vlastních voličů i z evropské úrovně. Z Bruselu bude klíčový tlak spojený s financemi, protože bez evropských prostředků se maďarská ekonomika neobejde.
Orbán zůstane lídrem evropských populistů
Jak porážka Orbána ovlivní blok populistických a krajně pravicových hnutí v Evropě?
To je otázka, kterou si teď klade hodně lidí. Já bych se přikláněla k názoru, že navzdory porážce zůstávají Orbánovy předchozí úspěchy v rámci národně-konzervativní politiky nepopiratelné. Pravděpodobně zůstane jedním z hlavních ideových lídrů širšího populistického pravicového konzervativního proudu v Evropě – možná tím nejvýraznějším. A nelze vyloučit ani to, že se za několik let pokusí o návrat, takže jeho politický vliv tímto rozhodně nekončí.
To hnutí jako takové bude existovat dál. Příští rok se konají volby ve Francii, v Polsku nebo na Slovensku, kde lze některé politické síly do tohoto proudu zařadit. Takže dynamika se může znovu proměnit.
Pokud jde konkrétně o skupinu Patriotů pro Evropu, tam se Orbánova role přirozeně oslabí, protože už nebude premiérem. Jediným premiérem v této skupině zůstal Andrej Babiš, což bude zajímavé sledovat. U něj jsem nikdy neměla úplně silný pocit, že je autentickým zastáncem ideologie Patriotů – a podobně to podle mě platí i pro některé europoslance v této frakci.
Zároveň se ale situace může rychle změnit – například pokud by ve Francii uspělo Národní sdružení a mělo tak prezidenta. V takovém případě by se dynamika tohoto bloku znovu výrazně proměnila.
Jak budou vypadat vztahy Maďarska s Českem? Andrej Babiš a další politici vládní koalice tvrdí, že budou chtít s Magyarem spolupracovat a posilovat V4.
Myslím, že to tak je – Andrej Babiš nebude mít nic proti Péteru Magyarovi a Péter Magyar rozhodně nebude mít nic proti korektním kontaktům s Andrejem Babišem. V řadě oblastí si podle mě mohou velmi dobře rozumět a v řadě témat budou mít podobná východiska. Opět je to třeba migrace nebo víceletý finanční rámec.
Zároveň si ale myslím, že Andrej Babiš si v průběhu těch několika měsíců trochu reputačně ublížil tím, že se – zejména na prosincové Evropské radě – dobrovolně zařadil do jednoho „klubu“ s Viktorem Orbánem a Robertem Ficem. Takže Péter Magyar podle mě nebude mít velký zájem na tom, aby s Babišem budoval nějaké těsné spojenectví. Myslím si, že člověk, na kterého se bude soustředit, je spíš Donald Tusk, a že spolu budou usilovat o užší spolupráci.
Na straně Andreje Babiše bylo navíc vidět, že trochu vyčkává, jak volby dopadnou. I to podle mě potvrzuje, že navzdory jeho blízkému vztahu s Viktorem Orbánem byl připraven na variantu, že bude muset spolupracovat s Magyarem, aby se česko-maďarské vztahy udržely v nějakém funkčním stavu. Ministr zahraničí Petr Macinka to podle mě naopak moc neodhadl, protože jeho podpora Orbána byla intenzivnější než u Babiše.
Je možné, že dojde k posílení V4? Doteď byly hodně napjaté vztahy Maďarska a Polska, ale to chce nová vláda změnit. Může to tedy vést k posílení celého uskupení?
Myslím si, že o Visegrádské skupině bychom měli mluvit mnohem důkladněji, než se děje. Spousta politiků ji vzývá jako určitý symbol, ale málokdo má jasnou představu, co by vlastně měla znamenat.
Často se odkazuje na roky 2015 a 2016, kdy V4 působila jako viditelná alternativa k unijnímu mainstreamu v otázce migrace. Dnes ale není úplně jasné, co by měla představovat třeba v hlavě Andreje Babiše nebo Roberta Fica. To, co by dávalo smysl, je zaměřit se na praktičtější spolupráci – třeba budování infrastruktury mezi těmi čtyřmi státy, dopravní propojení nebo energetiku. Pokud ale každý z aktuálních lídrů chápe V4 jinak, bude obtížné dospět k nějakému konkrétnímu výsledku.
