Dánské království se evropské spolupráce neúčastní v plném rozsahu. Po negativním výsledku referenda o Maastrichtské smlouvě v červnu 1992 si vyjednalo čtyři výjimky (opt-outs): ze společné měny euro, spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí, obranných aspektů Společné zahraniční a bezpečnostní politiky a evropského občanství.
Evropská integrace reguluje obranné a vojenské struktury členských států nepoměrně méně intenzivně než jiné administrativní a politické struktury států Evropské unie.
V tomto roce je tomu deset let, kdy začal na úrovni Evropské unie pracovat Evropský ombudsman (Evropský ochránce práv). Za tu dobu z něj vyrostla instituce, která je obecně respektována a váží si jí a důvěřují jí občané EU. Evropský ombudsman tak patří mezi nejznámější ombudsmanské instituce na světě a řadí se mezi nejlepší.
Evropská unie trvale podporuje výzkum a vývoj. Důležitým nástrojem je jí přitom tzv. Rámcový program pro výzkum a technologický vývoj, který navrhuje Evropská komise a schvaluje Rada a Evropský parlament. Právě probíhající 6. rámcový program je zaměřen na posílení vědecké kvality, konkurenceschopnosti a inovací v Evropě a má přispět k vytvoření Evropského výzkumného prostoru.
Autor se pokouší najít odpověď na otázku, zda vůbec existuje evropská identita.
Evropské občanství jako soubor několika společných práv občanů členských států pochopitelně nemá přímý vliv na obranyschopnost Evropské unie. Z pohledu konstruktivistické teorie se ale občanství může stát cenným příspěvkem na cestě k jednotné evropské obraně.
Institut evropského občanství je zcela mimořádným jevem. Tento, i v rámci evropského práva zvláštní, „institut sui generis“ evokuje myšlenku jednoty a rovnosti evropských občanů a představu existence (rovněž mimořádných) výhod pro toho, komu členství v komunitě evropských občanů náleží.
Vstup ČR do EU byl vnímán jako šance na integraci a uplatnění Romů v národní i evropské společnosti a výzva k řešení problémů v oblasti sociální, bytové, vzdělanostní i lidských práv.
Podle nového průzkumu Ernst a Young je Česká republika pro investory sedmou nejatraktivnější zemí na světě. Průzkum dále uvádí, že do Evropy směřují především investice do automobilového průmyslu a špičkových technologií. Tomu odpovídá i struktura nejnovějších investic, které přicházejí do ČR.
Když byla z popudu Evropské rady, která se sešla v roce 1974 v Paříži, vytvořena pracovní skupina pro otázky evropského občanství, šlo tehdy shodou okolností o reakci na výhrady uplatňované Velkou Británií a Dánskem po jejich vstupu do Společenství. Tyto spíše právně-technické než čistě politické výhrady směřovaly především k otázkám státní příslušnosti než k občanství, nicméně vyvolaly vedlejší efekt, který přišel některým dalším členským státům docela vhod. Byla tak dokořán otevřena Pandořina skříňka a začal se odvíjet proces, v němž zazněly hlasy o potřebě dotknout se zcela fundamentálních a v tomto smyslu i věčných problémů evropské politické integrace.
Evropská bezpečnostní a obranná politika je přes svou krátkou historii úspěšným projektem. Zároveň je ve své dnešní podobě akceptovatelná pro drtivou většinu států a politických aktérů na obou březích Atlantiku a je v zásadě i v souladu s transformující se transatlantickou vazbou. Akceptovatelnost EBOP a její soulad s transatlantickou vazbou jsou dány dlouhodobě a na obou březích Atlantiku vyjadřovanou potřebou, aby Evropa byla schopna vyjít ze své bezpečnostní závislosti na USA, převzala odpovědnost za dění „ve svých sférách vlivu“, použijeme-li toto imperiální označení, a přispěla i svými prostředky k obraně Západu.
Všechna předchozí rozšíření s sebou přinesla otřesy a emoce. Shodou okolností jsem třikrát stála poblíž, když se přijímali noví členové do Evropské unie. V roce 1975 jsem byla u přijetí Anglie a Irska, v roce 1986 Španělska a konečně v loňském roce České republiky. Pro obyvatele Česka z této zkušenosti vyplývá zajímavá zpráva: ani v minulosti to nováčci v EU neměli nijak snadné.
Kaliningrad založil roku 1255 český král Přemysl Otakar II. Toto město, které je ruskou exklávou, obklopenou členskými zeměmi EU, slaví letos v červnu 750 let od svého založení.
Z české perspektivy může působit krize kolem referenda ve Francii jako úlet překrmené společnosti, která už neví, co vlastně chce. Pokud se nás francouzské a holandské ne vůbec nějak týká, pak jenom negativně. Řekněme to rovnou: je především projevem strachu z nových členských zemí a projevem odporu k dalšímu rozšiřování Unie.
Služby jsou motorem ekonomického růstu a tvoří 70% HDP a zaměstnanosti ve většině členských států. Fragmentace vnitřního trhu v této oblasti má negativní vliv na celé evropské hospodářství, zvláště pak na konkurenceschopnost malých a středních podniků, a zároveň omezuje přístup spotřebitelů k rozmanitější nabídce služeb za konkurenceschopné ceny. Cílem připravované směrnice o službách je tudíž dosažení skutečně fungujícího trhu služeb,
který by byl ku prospěchu ekonomiky celé Unie.
V neděli 29. května proběhlo ve Francii dlouho očekávané referendum o ústavní smlouvě Evropské unie. Poslední průzkumy veřejného mínění naznačovaly, že francouzští voliči smlouvu odmítnou. Avšak pětina nerozhodnutých dávala tušit, že si výsledkem nemohl být nikdo jistý. Výsledek francouzského referenda byl s napětím očekáván zejména v institucích EU, odkud zaznívají hlasy, že případné francouzské „Ne“ prakticky znamená konec tohoto projektu.
Dosavadní zkušenost našeho ročního členství v EU je mírně pozitivní a střízlivě nadějná. Začneme-li skutečně skromně, musíme konstatovat, že za celý rok nenastal v ekonomice žádný podstatný negativní šok, který by mohl být přímo či odvozeně vztažen ke vstupu do EU. To je relativně dobrá zpráva, zejména pak ve světle řady katastrofických scénářů, črtaných v období krátce před vstupem.
Jednotný konsensus, kde leží geografický střed Evropy i EU, neexistuje. Výpočty a měření nejsou jednotná a záleží vždy také na úhlu pohledu na celou problematiku a na použitých metodách.
