Slovensko se svými politickými rozhodnutími odsouvá do „zapadákova“, ale Peter Pellegrini má svojí politickou image ještě ve svých rukách, komentuje výsledek prezidentských voleb na Slovensku Tomáš Strážay.
Tomáš Strážay je od září 2019 ředitelem Výzkumného centra Slovenské společnosti pro zahraniční politiku (RC SFPA). Dříve se specializoval na výzkum zahraničních politik střední a jihovýchodní Evropy. Byl také editorem čtvrtletníku International Issues and Czech Foreign Policy Affairs. Český prezident Petr Pavel loni krátce po zvolení cestoval do Evropského parlamentu a pak vystoupil i v Severoatlantické alianci (NATO). Očekáváte stejnou situaci v případě Petra Pellegriniho? Co se týče zahraničních cest, Peter Pellegrini se zatím vyjádřil k České republice, kam bude směřovat jeho první zahraniční cesta. Pokud jde o NATO, blíží se washingtonský summit aliance, kde bude poprvé zastupovat Slovensko on, a ne prezidentka Čaputová, takže na návštěvu v mezidobí není moc prostoru. A pokud jde o Evropskou unii, nevím, jestli existuje nějaká cesta, nějaká příležitost.
Končící prezidentka Zuzana Čaputová se na mezinárodní scéně setkala s obrovskou popularitou a jak v Bruselu, tak ve Washingtonu bylo bráno jako „zjevení“, že se takový politik objevil v zemi, jako je Slovensko. Jak bude na mezinárodní scéně vnímán Pellegrini? Bude to asi jiné, ale je třeba také říci, že Čaputová měla popularitu i na domácí úrovni. Poměrně dlouhé období byla nejpopulárnější političkou na Slovensku a je předpoklad, že kdyby
(znovu) kandidovala na prezidentku Slovenské republiky, tak by mohla být zvolena.
Co se týče zahraničněpolitických aktivit a pověsti, tak bude hodně záležet na tom, jak se bude chovat prezident Peter Pellegrini, jaké budou jeho kroky, jaká bude jeho rétorika. Jestli bude nějakým způsobem pokračovat v tématech, která používal v předvolebním boji, tedy zaměření jenom na domácího voliče nebo kopírování politiky vlády Roberta Fica. Má to ale ve svých rukách. Mezinárodní prostředí si ho pamatuje jako premiéra Slovenské republiky, v politice je delší dobu, není úplný nováček, má nějaké kontakty. Ale říkám, že to, jak se bude vyvíjet jeho image, záleží v tuto chvíli hlavně na něm.
A co v tomto ohledu očekáváte? Protože po loňských parlamentních volbách se Robert Fico projevoval velkým „antiglobalistickým“ projevem na domácí půdě, ale po příchodu do Bruselu se v tichosti dohodne na všem a vše odsouhlasí. Bude to stejné i u Pellegriniho? Neočekávám, že by se nějakým způsobem vymezoval proti vládě doma. Protože ihned po svém zvolení v té první odpovědi řekl, že rozhodně nebude tím, kdo by byl kamenem úrazu pro rozhodnutí vlády nebo pro naprostou většinu jejích rozhodnutí.
Vnější podoba může být více konsenzuální. Rétorika, kterou bude používat na bilaterálních jednáních nebo s partnery na multilaterálních jednáních mezinárodních organizací a integračních uskupení, může z mého pohledu vypadat jinak a na první pohled konsensuálněji. Takže ano, dovedu si představit, že bude používat jinou rétoriku doma než v zahraničí, a proto bude vlastně také do značné míry kopírovat postoj nebo styl, který prosazuje i premiér nebo další vládní představitelé.
Podcast | Volební dění na Slovensku
Zuzana Čaputová svým způsobem reprezentovala liberální část Slovenska, řekněme tu progresivnější polovinu, což asi nemůžeme čekat od Petera Pellegriniho. Jaké Slovensko bude reprezentovat on?On řekl, že nemá problém se během svého mandátu setkat i se svými nepřáteli. Koneckonců měl by být prezidentem všech občanů, nejenom té poloviny, která podporuje současnou vládní koalici, ale do jaké míry to bude naplňovat, bude záležet zase na něm. Je třeba také říci, že Peter Pellegrini již několikrát změnil své politické postoje a rétoriku, takže v této souvislosti nelze vyloučit, že to udělá znovu a možná budeme příjemně překvapeni, ale možná také ne.
Slovensko je ovlivněné dezinformacemi
Když se podíváme na některá čísla, tak 73 % lidí chce zůstat v NATO, většina by taky ráda zůstala v EU. Z tohoto pohledu by asi Slovensko nemělo nijak měnit svou zahraničněpolitickou orientaci, a pokud to bereme tak, že Pellegrini naslouchá tomu, co Slovensko chce, abych použil jeho rétoriku z kampaně, tak by to ani neměl prosazovat. Očekáváte, že se v tomto ohledu něco změní, nebo zůstane vše při starém? To, že současná vláda představuje kontinuitu v oblasti zahraniční politiky, říká i premiér, a právě Peter Pellegrini a členství strany Hlas ve vládě mělo být potvrzením toho, že zahraničněpolitická orientace zůstane nezměněna. Samozřejmě některé kroky vládních činitelů tuto pověst nebo vnímání podkopávají. Nemyslím si, že by se Peter Pellegrini proti tomu vymezoval i proto, že je to v podstatě v souladu s veřejným míněním. Jak premiér, představitelé vlády, tak i Peter Pellegrini jako šéf parlamentu zatím prokázali, že nemají absolutně žádný zájem jít proti veřejnému mínění, nebo jej nějak formovat. Vezou se na vlně veřejného mínění a někdy bohužel i na spodních proudech, což se pak projevuje v přejímání některých narativů, které jsou vysloveně urážlivé, resp. zaměřené proti určitým skupinám, populacím nebo zemím.
Komentátoři upozorňovali, že kdyby Západ zasahoval do slovenských voleb tím způsobem, jak zasahovaly Rusko nebo Maďarsko, tak právě Robert Fico a Peter Pellegrini by se extrémním způsobem ohrazovali proti zásahům ze zahraničí. Viděli jsme rozhovor Pellegriniho v maďarské státní televizi navzdory moratoriu v druhém kole, nebo třeba stejnou rétoriku, jakou mají proruští dezinformátoři. Byly to vůbec ještě volby „slovenské“, nebo byly významným způsobem ovlivněny ze zahraničí? Samozřejmě, že byly, protože slovenský volič je otevřený různým narativům a dezinformacím. Máme
opravdu nejvyšší procento společnosti, které podlehlo dezinformacím, ze všech členských zemí Evropské unie. Zejména Maďarsko mělo zájem na tom, aby volby dopadly tak, jak dopadly, aby na Slovensku byla vláda, se kterou by Viktor Orbán mohl hladce spolupracovat, a aby prezidentské volby v podstatě potvrdily tento směr. Vlivy, dezinformace nebo narativy přicházejí i z Kremlu a existuje předpoklad, že tento vliv je dlouhodobějšího charakteru a netýká se jen Slovenska. Projeví se i v eurovolbách a pravděpodobně i v prezidentských volbách ve Spojených státech.
V tomto kontextu tedy vidím rozdíl v tom, že slovenská populace je k přijímání takových vlivů otevřenější než jiné země. A zdá se, že to vedlo k nárůstu volební účasti, k mobilizaci voličů, které lze zařadit nejen mezi příznivce současné vládní opozice, ale i mezi příznivce antisystémových stran. Bude zajímavé sledovat, jak se vláda a sám prezident vypořádají s touto částí voličstva, která je v podstatě orientována proti členství v Evropské unii, v NATO a proti spolupráci s našimi nejbližšími spojenci.
Hrozí třeba, že budou chtít získat ještě více hlasů od antisystému a budou slibovat, že bychom z některých organizací vystoupili, a to i přesto, že je to pro Slovensko setrvání v těchto organizacích velmi výhodné?Ne, nemyslím si, že to bude na pořadu dne. Robert Fico si skutečně uvědomuje důležitost Evropské unie, evropské integrace. I podporovat Ukrajinu je samozřejmě výhodné pro Slovensko, jen se to neříká. Dovedu si tedy představit, že se vytvoří nějaký alternativní narativ, který zmobilizuje voliče, a že tato otázka zůstane jakoby nezodpovězena nebo odsunuta na vedlejší kolej. Jak se to stálo i Pellegrinimu, který v kampani ani jednou nezpochybnil členství v EU a v NATO.
Třetí potížista z Visegrádu: Slovensko sklízí kritiku kvůli vládě práva. Co se v zemi děje a co na to říká EU?
Návštěvu u Zelenského bych nevylučoval
Co znamená vítězství Petera Pellegriniho pro Prahu? Co to znamená pro slovenskou a českou zahraniční politiku, pro vzájemné vztahy, pro Petra Pavla, možná i pro Petra Fialu, případně i ministra zahraničí Jana Lipavského? Co se dá očekávat v příštích dvou letech, kdy budou ještě pravděpodobně ve vládě?Tak prezident má přece jenom jiné postavení než vláda, nemůže být považován za součást vlády. Takže si dovedu představit, že pokud zvolí nějakým způsobem konsensuální postup, tak vztahy s Českou republikou budou udržovány na prezidentské úrovni poměrně intenzivně. Jak jsem už řekl, jeho první návštěva bude v Praze a je téměř jistota, že bude i přijat a ta návštěva se uskuteční a pak uvidíme, jaké kroky budou následovat. Jestli bude doslova kopírovat prohlášení ostatních šéfů z vlády, nebo jestli se bude snažit formulovat i nějaké své vlastní, konsensuálnější názory. Vše bude záležet na tom, jak se bude chovat.
Na začátku letošního roku jsme viděli, že česká vláda přerušila mezivládní jednání se Slovenskem. Naopak na prezidentské úrovni jsme viděli velké sympatie, Zuzana Čaputová například loni přišla po vyhlášení výsledků českých prezidentských voleb do volebního štábu Petra Pavla. Je možné nějakým způsobem předpokládat, jaký vztah budou mít Pavel a Pellegrini? Možná bych to rozdělil na dvě části. Postoj české vlády ke zrušení mezivládních konzultací neznamená žádné přerušení československé spolupráce, spíše je to takový důležitý signál, že nadstandardní vztahy v současné podobě mají vážné trhliny právě proto, že Česká republika a Slovensko mají rozdílné postoje k velmi důležitým otázkám, kterými jsou podpora Ukrajiny, spolupráce s Ruskem apod. To však neznamená, že by Česko, respektive Češi byli na Slovensku vnímáni negativně. Fico a do jisté míry i Pellegrini se vymezili proti současné vládě v ČR, která podle nich tyto vztahy záměrně oslabuje. To bylo jejich prohlášení.
A pokud jde o nějakou osobní chemii mezi prezidenty, zdá se mi, že vztah mezi Čaputovou a Pavlem je neopakovatelný. Vyplývá to i z toho, že prezident Pellegrini nebyl občanským kandidátem, ale přišel z prostředí současné vládní koalice a bylo vidět i při návštěvě premiéra Roberta Fica, že i prezident Pavel má určité výhrady k postojům této vlády a jejím představitelům. Takže s ohledem na to si nemyslím, že by byla nějaká velká otevřenost pokračovat ve spolupráci v takovém rozsahu a na takové neformální úrovni, jako tomu bylo u prezidentky Čaputové.
Když se pak podíváme na východ od Slovenska, na Ukrajinu, co znamená zvolení Pellegriniho pro Ukrajinu nebo pro postavení Ukrajiny v mezinárodních společenstvích? Můžeme mluvit o členství Ukrajiny v EU i NATO, i když to je zatím v nedohlednu.Nemyslím si, že by došlo k nějaké zásadní diskontinuitě, ani pokud jde o podporu členství Ukrajiny v Evropské unii, navzdory výrokům, které mohou znít vůči Ukrajině urážlivě a které zaznívají především z úst premiéra Roberta Fica. Slovensko toto členství podporuje. Z poválečné obnovy Ukrajiny hodlá doslova profitovat. Ve čtvrtek (11. dubna) se v Michalovcích na východním Slovensku uskuteční společné zasedání vlád Slovenska a Ukrajiny. Další otázkou je vstup Ukrajiny do NATO, jak jste správně řekl, a já s vámi naprosto souhlasím, toto členství není na pořadu dne, ale pokud by bylo, nedovedu si představit, že by současná vláda byla pro, takže asi tak jsou karty rozdány a rozloženy.
A co návštěva Pellegriniho u Zelenského? Víte, já bych to nevylučoval. Možná kdyby takové pozvání přišlo, tak by se tím nový prezident stejně musel zabývat. Otázkou je, jestli přijde takové pozvání, nebo jestli bude realizován zase nějaký jiný scénář, že se budou setkávat třeba na hranicích nebo se potkají jejich šéfové úřadů nebo něco podobného. Možností je mnoho, ale
a priori bych nehovořil o neochotě komunikovat s ukrajinskou stranou nebo ukrajinským prezidentem. Hodně bude záležet na tom, jak bude prezidentská kancelář zařízena, koho si nový prezident vezme za své poradce pro zahraniční politiku, kdo se tam z ministerstva zahraničních věcí a evropských záležitostí skutečně objeví atd.
Jourová: Fico svými výroky pomáhá Kremlu
Politicky se Slovensko odsouvá do zapadákova
Příští volby budou ty do Evropského parlamentu za 2 měsíce. Jednu z věcí, kterou budou muset jak členské státy, tak i nový europarlament v příštích letech řešit, je rozšíření Evropské unie. Mluví se o vstupu dalších zemí, zejména ze západního Balkánu. Co od toho očekávat? Bude Pellegrini podporovat vstup například Bosny a Hercegoviny nebo Černé Hory do EU? Tady je opět důležitější pozice vlády a nemyslím si, že by s tím měl Peter Pellegrini problém. Je i v zájmu vlády, aby tyto země vstoupily do EU, dokonce i ministr zahraničí Juraj Blanár (Smer) hovoří o tom, že je potřeba postupovat vyváženě, tzn. potenciální členství Ukrajiny, Moldavska a Gruzie by mělo být kompenzováno přistoupením zemí západního Balkánu, aby nedocházelo ke dvojímu metru a aby tyto země, z nichž některé usilují o členství již více než 20 let, také nějakým způsobem pokročily.
Po evropských volbách bude vznikat i nová Evropská komise. Mluví se o tom, že by měl pokračovat současný eurokomisař Maroš Šefčovič jako kandidát Smeru. Mohl by třeba Pellegrini přesvědčit někoho jiného? Nevím. Zatím se na Slovensku nemluví o jiných kandidátech. Politicky je Šefčovič velmi průchodný, má poměrně dobrou pověst i v Bruselu, takže pokud bude mít zájem, nevidím důvod, proč by vláda měla uvažovat o méně zkušeném nebo jiném kandidátovi. Další otázkou je, jak dopadnou evropské volby z pohledu slovenských zástupců, protože Slovensko bude mít nyní až 15 europoslanců. Zároveň, účast voličů nebude na 80 %, což můžeme říct s jistotou, ale je možné, že účast bude o něco vyšší než v předchozím období. Otázkou je, kdo z nich bude těžit, zda strany současné opozice, nebo vládní koalice, a zda se opět nevyužijí ta témata, která byla součástí diskurzu v parlamentních volbách a prezidentských volbách, tedy otázka Ukrajiny, míru a podobně.
Nakonec možná trochu nadsazená otázka, ale jak bude vypadat Slovensko v roce 2027, tedy na konci vlády Roberta Fica? Z hlediska zahraniční politiky bude izolováno, společně se Spojenými státy, které si zvolí Trumpa, a s Maďarskem, které má Orbána? Nebo se bude snažit být spíše tím nenápadným v mezinárodní politice, aby na sebe úplně neupozorňovalo? Nemyslím si, že by byl nějaký velký zájem se úplně izolovat od vývoje v těchto dvou integračních uskupeních (
NATO a EU, pozn red.) nebo od okolních zemí. Německo zůstává pro Slovensko velmi důležitou zemí, Francie také. Spíš si myslím, že ve věci těch zásadnějších rozhodnutí vláda vědomě odsouvá Slovensko na druhé místo.
My jsme už přitom byli v případě jednání a různých rozhodnutí na evropské úrovni součástí první ligy, například nyní jsme také významně přispěli k zahájení přístupových jednání s Ukrajinou, aby jí mohl být udělen status kandidátské země. I to byla zásluha Slovenska a slovenské diplomacie. Ale my se teď odsouváme do nějakého zapadákova, což vidím jako nepochopení role, kterou může hrát menší země v těchto integračních uskupeních. Já vidím suverenitu země v suverénních rozhodnutích, ale země je může dělat i ve spolupráci s ostatními státy. Nemusí vetovat jejich rozhodnutí nebo se bít v prsa a mluvit o nějaké své suverénní politice, která jde všem proti srsti. Tato suverenita spočívá v tom, že můžeme a smíme sedět u jednacího stolu s mnohem většími a významnějšími zeměmi a přijímat společná rozhodnutí.
