Nad dalším postupem EU vůči západnímu Balkánu visí otazník

Jednou ze základních neznámých ohledně budoucnosti Evropské unie je i její další rozšiřování na západní Balkán a přístup k tomuto regionu. Výsledek evropských voleb zatím ovšem odpovědi nepřináší, spíše naopak. Volby do Evropského parlamentu v květnu 2019 částečně přepsaly unijní politickou mapu. Ačkoliv o podobě europarlamentních frakcí ještě rozhodnuto není, už teď je jasné, že liberální, „zelené“ a euroskeptické strany posílily na úkor „velké koalice“ složené z lidovců a socialistů. Přestože Parlament hraje v přístupovém procesu nových států do EU spíše marginální roli a hlavní slovo mají členské státy v Radě, nové rozložení sil bude mít vliv na obsazení pozic v nejvyšším vedení unijních institucí včetně Evropské komise. Ta přístupové procesy řídí. Jak upozorňuje analytička z think tanku Open Europe Anna Nadibaidzeová, předvolební kampaně evropských politických stran se tématu rozšiřování o země západního Balkánu v podstatě nevěnovaly, priority ležely zcela jinde. I proto není příliš pravděpodobné, že by se přístup EU k této otázce v dohledné době nějak dramaticky proměnil. Otázkou zůstává, zda nedojde v návaznosti na volební zisky jednotlivých politických rodin alespoň k postupnému „otočení kormidla“, ať na jednu (zrychlení) či na druhou (zpomalení) stranu. Předpovědi se různí. Zatímco politolog Jasmin Mujanović z torontské York University vidí v úspěchu Zelených šanci na proměnu unijní rétoriky od apatie směrem k přívětivější politice vůči balkánskému regionu, profesor mezinárodních vztahů Vesko Garčević z Boston University naopak po úspěchu krajní pravice očekává ještě větší zdrženlivost velkých zemí postupovat v rozšiřování Unie dále. Budoucí vývoj je tedy těžké odhadnout.

Když Evropa váhá, Rusko sílí: Kdo těží z chyb EU na západním Balkáně

Technický nebo politický proces?

Přístupový proces je především technickou záležitostí, kdy si jednotlivé země postupně plní „domácí úkoly“. V této rovině zastává Evropská komise podle vedoucího Oddělení západního Balkánu na Ministerstvu zahraničních věcí ČR Igora Procházky svoji roli dobře. Problém ovšem nastává, když se vedoucí představitelé EK uchylují k více politickým vyjádřením. „Samozřejmě se objevily i nešťastné signály, například když Jean-Claude Juncker mluvil o rozšíření nejdříve za deset let. Je to sice pravda, ale proč vysílat takové signály? Není potřeba balkánské země demotivovat,“ říká Procházka pro EURACTIV.cz a dodává, že potenciální členské státy tak mohou nabýt dojmu, že přístupový proces je otázkou politického rozhodnutí.

Kdy EU po dietě jménem brexit „ztloustne“ o další členy? Realistický je rok 2030

Tuto „nelibost“ lze demonstrovat na čerstvém vyjádření srbské premiérky. Ana Brnabićová se nechala slyšet, že letošní report Evropské komise o Srbsku je v zásadě lichotivý, ale v některých částech obsahuje „politické“ poznámky. „V některých kapitolách je zpráva zajímavější než obvykle, v řadě důležitých oblastí se objevují politické poznámky. Celkově je zpráva pozitivní, obsahuje ale také věci, které jsou nejasné a nelogické,“ řekla Brnabićová.

Je to o lidech

Na evropské úrovni se rozehrává boj o obsazení vrcholných funkcí včetně předsedy Evropské komise, šéfa diplomacie a potažmo komisaře pro politiku rozšíření. Budoucnost Balkánu v EU bude záviset také na tom, jací lidé v těchto křeslech usednou. Jistou vzpruhou pro Srbsko, Albánii a další může být skutečnost, že jedním z vyjednavačů Evropské lidové strany je i chorvatský premiér Andrej Plenković. Povzbudivá může být i avizovaná snaha zemí Visegrádské čtyřky, které integraci západního Balkánu aktivně podporují, prosadit do jedné z vrcholných pozic současného slovenského eurokomisaře Maroše Šefčoviče.

Visegrád navrhne do čela Evropské komise Slováka Maroše Šefčoviče

I podle Igora Procházky bude hodně záviset na personálním obsazení vedení institucí. „Klíčová je vždy osobnost, v minulosti jsme měli komisaře (Štefana) Füleho, který byl v tomto ohledu velmi aktivní. Johannes Hahn je trochu rezervovanější, a i když neříkám, že neodvádí dobrou práci, tak rozšíření už nepatří mezi priority Komise,“ říká Procházka. Nejbližší ukázkou ochoty EU jako celku pokračovat v procesu rozšíření bude summit Evropské rady v červnu, kde by se mělo jednohlasně rozhodnout o zahájení přístupových rozhovorů s Albánií a Severní Makedonií. V tomto kontextu bude podle Jamese Kera-Lindsayho z London School of Economics and Political Science nejdůležitější sledovat pozici Francie, která se ze členských zemí nejvíce staví proti dalšímu rozšíření, a mohla by začátek rozhovorů dokonce zablokovat. Jako klíčového hráče označil Francii i Procházka.Článek vznikl v rámci spolupráce pražské kanceláře Heinrich Böll Stiftung, European Security Journal a EURACTIV.cz při příležitosti květnové debaty „The Conflict of Interests in the Western Balkans“. Heinrich-Böll-Stiftung nenese odpovědnost za názory autora.