Evropská pravidla zatím nedokázala donutit extrémně zadlužené státy, aby se začaly chovat zodpovědně. Komise tak navrhuje nový, individuální přístup. V novém balíčku ale zároveň chybí návod, jak se od bezhlavého utrácení během krizí vrátit do rozumných mantinelů.Evropská unie dlouhodobě dohlíží na hospodaření států a má na to řadu nástrojů. Fiskální pravidla známá jako Pakt stability a růstu zavedla podmínky, že veřejný dluh zemí nesmí překročit 60 % HDP a rozpočtové schodky nesmí být vyšší než 3 % HDP.
V současné době se ale tato pravidla nedodržují a nevymáhají. Evropská komise totiž už v roce 2020 kvůli ekonomickým dopadům pandemie platnost paktu pozastavila, protože státy zkrátka musely sáhnout k mimořádným výdajům. Když už to vypadalo, že se situace vrací do starých kolejí, udeřila válka a energetická krize. Pravidla se tak nebudou vymáhat až do konce roku 2023.
Ani před krizemi ale evropské nástroje nefungovaly příliš dobře, respektive nedokázaly přimět
velmi zadlužené státy jako Řecko, Itálii nebo Portugalsko k zodpovědnějšímu hospodaření. Nejde ale jenom o ně. „Téměř všechny členské státy v nějaký moment porušily pravidla, která se zároveň stala velmi komplexními,“
přiznal za Evropskou komisi její výkonný místopředseda
Valdis Dombrovskis.
Nastal tak nejvyšší čas na to pravidla přepracovat a zjednodušit. Komise
dala minulý týden na stůl nové nápady, jak veřejné finance států usměrňovat, a přímo navázala na svá dřívější fiskální doporučení pro rok 2023.
„Zaprvé, chceme podpořit růst a posílit udržitelnost dluhu. Zadruhé, chceme posílit odpovědnost členských států za ekonomická rozhodnutí – fiskální politiky, reformy a investice – a zároveň je začlenit do nového společného rámce. A zatřetí, chceme zjednodušit naše pravidla a zároveň zachovat jejich inteligentní charakter,“ shrnul pohled Komise
Paolo Gentiloni, komisař pro hospodářství. Základem všeho mají být víceleté národní plány dluhové udržitelnosti a pozvolnější vynucování pravidel.
Největší změnu pak představuje fakt, že Komise chce zvolit individuální přístup – jiný postoj k vysoce zadluženým zemím, a jiný k těm, které mají veřejné dluhy nízké nebo středně vysoké. Tento diferencovaný přístup ocenil například ekonomický poradce České spořitelny
Petr Zahradník.
Najít kompromis v otázce flexibility, po které volají většinou státy jižní Evropy, ale patrně nebude jednoduché. Ekonomický
think-tank Bruegel poukázal na dva oficiální dokumenty z uplynulých měsíců – od německé vlády a společný od dua Nizozemsko-Španělsko. Oba dokumenty volají po stejných cílech a rovném zacházeních pro všechny členské státy.
Jak
píše server euronews, podle Gentiloniho se má „protiváhou“ k této větší flexibilitě stát posílení dohledu a prosazování fiskálních pravidel, které byly dosud slabé a nedůsledné.
Pakt stability a růstu EU má nahradit nový systém, Komise chce více zohlednit specifika jednotlivých států
Fiskální plány na míru
Evropská komise by ráda nově zavedla až sedmileté plány fiskální udržitelnosti, které by státy připravily a průběžně konzultovaly. Plány by se ušily skutečně na míru a zohledňovaly konkrétní situaci, každý stát by měl vlastní fiskální cíle, které by obsahovaly reformy a investice.
Přestože existující dluhové limity Paktu stability a růstu mají v pravidlech zůstat i nadále, jejich vynucování má být dlouhodobější a reflektovat plnění cílů národních plánů. Komise chce odměnit ty země, které budou plánovat nízké schodky a postupně snižovat své dluhy.
Požadavek Komise na posílení zodpovědnosti jednotlivých členských států a lepšího vymáhání a prosazování pravidel je podle Petra Zahradníka velmi zásadní a následováníhodný.
„Není nejmenších pochyb o tom, že je to potřeba. Je zde příliš mnoho černých pasažérů, kterým se zatím beztrestně toleruje zcela neudržitelná fiskální výkonnost. Nepochybné je i to, že je tomu třeba učinit přítrž,“ zhodnotil ekonom.
„Je jen otázka, zda navržené vnitrostátní střednědobé fiskálně-strukturální plány tuto zodpovědnost posílí a přinesou nápravu. Zvláště pak, mají-li tyto plány pouze jeden jediný operační ukazatel,“ upozornil Zahradník s odkazem na fakt, že Komise chce ve jménu jednoduchosti sledovat jen čisté primární výdaje států.
Zahradník naopak ocenil zpřísnění donucovacího mechanismu, pokud by státy své plány neplnily. Sankce by měly několik podob, ty finanční by se sice snížily, ale tím v očích Komise i zefektivnily. Evropská exekutiva by také například mohla stopnout vyplácení evropských fondů, dokud stát nadměrný schodek nenapraví.
Komise má za úkol nejen dohlížet na (ne)dodržování pravidel, ale skrze koordinaci také pomáhat státům napravovat makroekonomické nerovnováhy. K tomu jí už 11 let slouží
tzv. Evropský semestr, který má teď zřejmě nahradit nový, důslednější postup.
„Z textu není na první pohled patrné, v čem má spočívat ona zvýšená důslednost. Navíc, Evropský semestr funguje poměrně velmi uspokojivě a měl by se stát centrálním místem pro jakékoliv změny v rámci fiskální a ekonomické governance,“ je přesvědčený Petr Zahradník.
Podcast: Doporučení evropského semestru pro ČR? Návrat k opatrné fiskální politice, jakmile to bude možné
Chybí návod, jak zabrzdit
V nepříliš velké nadsázce se dá říct, že fiskální disciplína v zemích EU je v současné době takřka v troskách. Státy se předhánějí v mimořádných finančních injekcích do různých sektorů svých ekonomik, což jim kromě zmíněného pozastavení pravidel dovoluje hlavně dočasný krizový rámec pro veřejnou podporu. Je jasné, že takový stav nemůže trvat věčně.
Petr Zahradník se podle svých slov domníval, že nová pravidla naznačí, jak mají státy co možná nejlépe projít touto fází „fiskálního rauše“ a urychleně se vydat na cestu fiskální konsolidace, tedy zpět do normálu. Evropská komise ale žádný návod nenabízí.
„A zde se domnívám, že se bohužel může snaha o posílení odpovědnosti členských států i lepší vymahatelnosti fiskálních pravidel zastavit, koneckonců jako zatím kdykoliv předtím,“ uzavřel Zahradník, který se jako člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) podílel na
doporučeních pro konsolidaci českého státního rozpočtu.
Nová pravidla ale nakonec mohou vypadat jinak. Evropská komise chce o svých návrzích nejprve diskutovat s vládami, a teprve na jaře pak případně předložit konkrétní legislativu. V ideálním případě by bylo hotovo do konce příštího roku, tedy právě ve chvíli, kdy by se stávající pravidla znovu spustila. Najít průsečík ve velmi rozdílných názorech členských zemí ale dá ještě hodně práce.
Eurozóna je na rozcestí. Bez zkrocení obřích dluhů na jihu Evropy se neobejde
