Výsledky eurovoleb zamíchaly kartami ve hře o evropskou klimatickou politiku. Značku Green Dealu upozaďuje i šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen. Z cílů pro snižování emisí sice neupustila, v centru pozornosti je ovšem stále více průmysl a konkurenceschopnost.
Green Deal byl před letošními eurovolbami terčem kritiky politických kampaní, nejpopulárnějším slovem se naopak stala „konkurenceschopnost“. A to nejen v předvolebních debatách, ale i bruselských kuloárech.
Zatímco cíl klimatické neutrality do roku 2050 zůstává neměnný, intenzivní debaty se vedou o tom, jak při dekarbonizaci posílit nebo alespoň zachovat evropskou konkurenceschopnost. Dekarbonizace a konkurenceschopnost totiž nejsou v rozporu. Shodli se na tom hosté nedávné debaty na téma „Evropská a česká dekarbonizace: Jak si vedeme“, kterou pořádal server Euractiv.cz v rámci čtvrtého ročníku konference Dekarbonizace české ekonomiky.„Dekarbonizace a konkurenceschopnost jdou ruku v ruce. Modelové scénáře nám ukazují, že dekarbonizovat a směřovat k uhlíkové neutralitě je výhodné hned z několika důvodů (…) Například investice do dekarbonizace jsou návratné a přispějí k růstu HDP,“ uvedl Petr Holub, vrchní ředitel sekce ochrany klimatu na ministerstvu životního prostředí.
Podle Jana Dusíka z Generálního ředitelství Evropské komise pro klima klade politický program nové unijní exekutivy důraz právě na tuto provázanost. „Na jedné straně je zde pokračování minulého programu dekarbonizace a cíle uhlíkové neutrality v roce 2050, na druhé straně je to propojeno s tím, aby byla Evropa konkurenceschopná a abychom dokázali najít podmínky pro co nejlepší uplatnění byznysu na globálním trhu,“ popsal.
Podcast | Nová Komise musí zlepšit evropskou ekonomiku, jinak hrozí příchod extremistů
Viníkem není Brusel
Podle Petra Jonáka z představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR má však Evropa za sebou ztracenou dekádu, kdy na konkurenceschopnost „nemyslela“. Naopak teď je konkurenceschopnost skloňovaná všude, na samotném slovu sice panuje mezi evropskými zeměmi shoda, na činech už ale tak moc ne, poznamenal Jonák.
K tomu, aby se Evropa zvládla dekarbonizovat a zároveň si udržela konkurencechopnost je podle něj nutné změnit některé technické parametry Green Dealu, deregulovat a zejména intenzivně investovat do vědy, výzkumu a inovací.
„Jiné regiony ve světě dotují vědu, výzkum a inovace mnohem více a neregulují stávající průmysl. Například Čína masivně investuje do obnovitelných zdrojů energie a zároveň neuzávírá uhelné elektrárny, aby se vyhnula drahé energii,“ řekl.
Jak připomněla Kristina Zindulková z Asociace pro mezinárodní otázky, unijní cesta je jiná, ale také má dvě strany mince a náklady dekarbonizace kompenzuje – třeba skrze Modernizační fond. V budoucnu k němu přibude také Sociální klimatický fond, který by měl podpořit přímo občany například právě kvůli dražším účtům za energie.
„V evropské dekarbonizaci je na jedné straně silná regulační část, ale zároveň silná dotační a investiční část,“ dodala.
Cesta ke konkurenceschopnosti podle ní vede kromě investic do inovací také skrze vzdělávání a zapojení českých firem do dodavatelského řetězce čistého průmyslu. Například ve španělské Valencii se má stavět továrna na baterie do elektroaut, Česku ale zatím podobný projekt chybí.
„Zajímavé rozdíly jsou dva. Zaprvé, ve Valencii je daleko větší podíl lidí s vysokoškolským vzděláním – 41 % oproti 26 % v Česku – a velké investice do inovací. A zadruhé, větší podíl místních dodavatelských řetězců na ekosystému té velké továrny na baterie, která má zahraničního vlastníka. Asi tři čtvrtiny dodavatelského řetězce pokryje Valencie, v ČR by to myslím nebyla ani polovina,“ popsala Zindulková.
Podcast | Mastantuono: EU řeší byrokracii nesystematicky, inspirovat ji může český model
Drobné změny
Ve jménu konkurenceschopnosti na jisté změny v evropském plánu dekarbonizace dojde, předjímali panelisté.
„Cíle, jako je dosažení klimatické neutrality v roce 2050, se měnit nebudou. Co se ale změnit může je preskriptivnost předpisů, a to vnímám pozitivně,“ míní Holub.
Vůli k zjednodušení vidí v nové unijní politické sestavě také Dusík z Komise. „Skutečně se objevuje vůle k simplifikaci (unijních předpisů). Vychází to z Draghiho zprávy (recept italského ekonoma Draghiho, jak by měla EU zachránit svou konkurenceschopnost – pozn. red.),“ doplnil.
Prostor pro zjednodušení je ale podle Dusíka na všech úrovních, neleží jen na bedrech Bruselu. „Nelze ze všeho obviňovat Brusel, prostor je zejména i na národní úrovni,“ zdůraznil.
Brusel by neměl být pomyslným obětním beránkem ani podle Jonáka. „Pokud bychom to měli zredukovat na největšího viníka současné situace, tak to jsou členské státy. Můžu mít k Evropské komisi spoustu výhrad, ale nakonec v ní sedí nominanti národních vlád, které odrážejí politickou situaci v jednotlivých zemích, Evropský parlament je přímo volen občany a Evropská rada je tvořená zástupci členských zemí,“ připomenul.
„Problémem je především neochota spolupracovat mezi členskými státy a neochota dokončit skutečný vnitřní trh, který jsme si kdysi namalovali. Říkáme mu čtyři svobody a dnes jen přihlížíme tomu, jak jsou omezovány, včetně pohybu osob,“ dodal.
S tím souhlasí i Jakub Vít z EY ČR: „Není to tak, že je jeden viník, buď Brusel nebo národní vláda. Souhlasím však s tím, co tady padlo. Brusel má aspoň vizi a kontinuitu, ale národní vlády odhlasují na evropské úrovni v podstatě cokoliv, protože jejich trvání je krátké (omezené volebním cyklem – pozn. red.) a nedívají se za horizont 10, 15 let. Čest výjimkám.“
Podcast | Ekonom Navrátil: Doufám, že Draghiho zpráva vzbudí u politiků obavy a začnou jednat
Dekarbonizace a lidé
V rovnici dekarbonizace a konkurenceschopnosti by se však podle debatujících nemělo zapomenout na klíčovou proměnnou – samotné lidi, kterých se přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku také přímo dotkne.
„My všichni to budeme muset vysvětlit lidem,“ apeloval na stakeholdery a politiky také Vít. „Jinak se nám to vrátí.“
Podle Zindulkové je stěžejní společnosti vysvětlovat nejen to, co je v plánu, ale také cestu, která k jeho dosažení vede, a jak do ní zapadají jednotlivci. „Je těžké komunikovat, že musíme přestat pálit plyn a vyměnit benzínová auta k lidem, kteří nevidí žádnou možnost, jak to u sebe aplikovat. Žijí třeba od výplaty k výplatě a neví, jak by to mohli udělat.“
„To by měla být jedna ze základních priorit české dekarbonizace – vysvětlovat lidem jejich možnosti a to, jak jim s tím stát pomůže,“ uzavřela.
Klimatická politika kulhá na sociální nohu, zanedbali jsme podporu lidí, říká Kárníková z Hnutí DUHA
