Česko by mělo o své potravinové politice uvažovat více strategicky – výsledek bude zdravější populace, udržitelnější zemědělství i odolnější ekonomika, zaznělo na debatě v Poslanecké sněmovně. Klíčem ke všemu se mohou stát rostlinné bílkoviny.
Pokud jde o potraviny, které se objeví na českých talířích, velkou moc má ve svých rukách stát. Ten totiž svými kroky ovlivňuje, co a jak se v tuzemsku pěstuje, zpracovává, dotuje nebo nakupuje do škol či nemocnic. Tato rozhodnutí pak mají logicky vliv i na to, jaký je zdravotní stav obyvatel, jak dostupné jsou potraviny, jak prosperuje zemědělský sektor nebo jaký je stav české krajiny.
Organizace ProVeg Česko a Česká komora alternativních proteinů (ČKAP) argumentují, že současné politiky českého státu v těchto oblastech jsou roztříštěné a někdy si dokonce protiřečí.
„Výsledkem je potravinový systém, který je neefektivní: vytváří podmínky pro spotřebu potravin, jež mohou zhoršovat zdravotní stav obyvatelstva, zvyšuje ekonomickou a klimatickou zranitelnost, zatěžuje veřejné rozpočty i domácnosti a opomíjí potenciál Česka v oblasti domácí produkce, zpracování a potravinářských inovací,“ píší organizace ve své Otevřené výzvě vládě ČR k vytvoření moderní potravinové politiky, kde navrhují desítku opatření, jak situaci zlepšit. Své návrhy opírají o data, průzkumy a konzultace s experty.
Podle autorů je především potřeba systematicky podporovat rostlinnou stravu a alternativní bílkoviny. Cílem prý není omezovat svobodu volby spotřebitelů ani útočit na živočišnou výrobu, ale naopak rozšířit nabídku o potraviny, které přinášejí benefity pro zdraví, potravinovou bezpečnost i ekonomiku.
„Stát by neměl říkat lidem, co mají jíst, ale má určitou odpovědnost vytvářet takové prostředí, abychom ty svobodné volby mohli vůbec dělat,“ řekla na březnové debatě v Poslanecké sněmovně, kde byla Otevřená výzva představena, specialistka ProVeg Česko pro veřejné stravování Linda Maruščáková.
Desítka návrhů, jak Česko posunout
Jaké návrhy tedy leží na stole? Ty první se týkají produkce potravin a zdraví krajiny. Klíčem k potravinové bezpečnosti je podle autorů diverzifikace zemědělské produkce.
„Luštěniny fixují dusík v půdě a snižují potřebu průmyslových hnojiv. Pestré osevní postupy a omezení orby chrání půdu před erozí a suchy. Tím se uchovává úrodnost pro další generace. Diverzifikované a odolné zemědělství lépe odolá klimatickým výkyvům a přispěje ke snížení emisí,“ argumentuje Otevřená výzva.
První návrh proto apeluje na to, aby Česko do roku 2030 navýšilo podíl plodin určených k přímé lidské spotřebě, jako jsou hrách či bob, nejméně o 15 %. Takový posun prý sníží dovozní závislost, posílí národní potravinovou bezpečnost a lépe využije potenciál české půdy.
S tímto poselstvím souhlasí poslankyně Gabriela Svárovská (Piráti/Zelení). „Zdravé potraviny může dávat jenom zdravá a odolná krajina. Její ohrožení je jedna z největších výzev současné doby. Je to samozřejmě otázka průmyslového znečištění, ale také otázka klimatické změny,“ nechala se slyšet spolupředsedkyně Zelených.
Farmáři jsou na to sami
Jak upozornil Tomáš Uhnák z České zemědělské univerzity v Praze (ČZU) a Asociace místních potravinových iniciativ (AMPI), přestože v české společnosti existuje poptávka po změně zemědělské produkce tímto směrem, zátěž leží nespravedlivě pouze na samotných farmářích. Přechod do šetrnějších forem zemědělství znamená vysoké investice a nejisté výdělky.
„Pravidla, investice a trhy dlouhodobě zvýhodňují stávající model a znevýhodňují změnu. Zemědělci sami si často nemohou dovolit vstoupit do těchto velkých rizik,“ řekl Uhnák s tím, že nepomůže na farmáře tlačit, ale je nutné jim vytvořit bezpečnější podmínky pro přechod.
Druhý návrh míří přesně na tuto oblast. Podle autorů je potřeba doplnit dotační programy o cílenou podporu pěstování plodin pro přímou lidskou spotřebu a jejich uplatnění na domácím trhu. Cílem má být právě snížení bariér nebo zvýšení dostupnosti českých rostlinných potravin v obchodech i veřejném stravování.
Ředitelka pro obchod ze Svazu obchodu a cestovního ruchu (SOCR ČR) Romana Nýdrle poukázala na paradox, kdy zákazníci vyžadují české potraviny, ale obchodníci jsou nuceni rostlinné alternativy i základní plodiny kvůli chybějícím domácím kapacitám dovážet.
„Nízká dostupnost rostlinných potravin a alternativních bílkovin nás trápí. A chceme to změnit, protože český spotřebitel opravdu vyžaduje lokálnost. Mluvím třeba konkrétně o bobulovinách, na českou malinu nebo borůvku dnes narazíte velice omezeně,“ popsala Nýdrle.
Tímto směrem jde také třetí bod Otevřené výzvy – podpora místních a krajských potravinových partnerství, která propojí obce, školy a nemocnice s místními farmami.
Nemocné Česko
Další důvod pro změnu je zdravotní stav Čechů. Více než pětinu úmrtí v ČR způsobují rizikové stravovací návyky, nadváhu nebo obezitu má 60 % obyvatel, milion lidí trpí diabetem. Jen hospitalizace spojené s cukrovkou stojí stát 10 miliard korun ročně.
Onkoložka a členka představenstva Asociace lékařů pro výživu (PAN-CZE) Radana Dymáčková připomněla, že až 80 % kardiovaskulárních chorob a 40 % nádorových onemocnění se dá předejít díky zdravějšímu životnímu stylu, kde strava hraje primární roli.
Aktuální výživová doporučení podložená daty podle ní říkají, že rostlinná složka má tvořit naprostou většinu talíře. „Živočišná strava by měla být 10 až 15 % denního příjmu, což je mnohem méně, než se stravujeme obecně v České republice,“ upozornila Dymáčková.
Další návrhy se tak dotýkají veřejného zdraví a stravování. Čtvrtý bod mluví o integraci rostlinného stravování do zdravotních strategií tak, aby výživa zahrnující rostlinné produkty byla prioritou a progres se dal měřit. Sledovat se může například klesající počet obézních nebo naopak rostoucí konzumace luštěnin a zeleniny.
Ruku v ruce s tím jde i pátý bod – zavedení národního programu výživové gramotnosti a prevence, který vytvoří rámec pro vzdělávání široké veřejnosti.
Význam školních jídelen
Stravovací návyky milionů Čechů ovlivňuje také veřejné stravování, tedy podoba obědů ve školách, nemocnicích nebo sociálních zařízeních.
„Cílem opatření je postupně rozšířit rozmanitost nabídky ve veřejných jídelnách. Jde o doplnění a rozšíření nabídky – vedle živočišných pokrmů budou dostupné i nutričně hodnotné rostlinné varianty, připravené z lokálních surovin,“ plánuje Otevřená výzva.
Podle Miroslava Krotkého, vedoucího odboru stravování Fakultní nemocnice Motol a Homolka, nereflektuje dnešní nabídka veřejných jídelen poptávku strávníků, kteří mají čím dál častěji zájem o rostlinné verze pokrmů. „Pokud se v menu objeví bezmasé jídlo, tak většinou bude sladké nebo smažené, což já teda nepovažuji za ideální alternativu,“ dodal Krotký.
Zkušenosti z praxe podle něj ukazují, že o změnu je skutečně zájem. Zahrnutí rostlinných variant do nabídky nemocnice Motol prý přilákalo nové strávníky a zvýšilo odbyt o 400 porcí denně.
Šestý návrh tak volá po úpravě pravidel veřejných zakázek. Nová kritéria by prý měla zvýhodnit dodavatele lokálních rostlinných surovin a kvalitních rostlinných potravin. Zjednodušit by se měla i administrativa tak, aby se do zásobování mohli zapojit i malí lokální producenti.
Jak na debatě vysvětlila Monika Dobrovodská z Ministerstva pro místní rozvoj (MMR), už stávající pravidla veřejných zakázek umožňují institucím nakupovat udržitelné potraviny, včetně akcentu na rostlinnou stravu nebo biopotraviny, zatím však chybí jejich širší využívání.
S veřejným stravováním souvisí také sedmý návrh – posílení profesního vzdělávání kuchařů ve veřejném sektoru a studentů gastronomických škol. Rámcové vzdělávací programy odborných škol by se podle autorů měly aktualizovat o nejnovější vědecké poznatky o stravě, zřídit by se měly také certifikované kurzy, které kuchařům pomohou vařit chutně i z rostlinných ingrediencí.
Osmý bod volá po snížení DPH na základní potraviny, které podporují zdraví. „Navrhujeme zařadit ovoce, zeleninu, luštěniny a celozrnné obiloviny do nejnižší sazby DPH. Opatření sníží cenovou bariéru pro domácnosti, podpoří dostupnost výživově hodnotných potravin a přispěje ke stabilnější poptávce po produktech domácích výrobců,“ argumentují ProVeg Česko a ČKAP.
Jděme na to strategicky
Poslední dvě opatření se dotýkají dlouhodobější strategie. Otevřená výzva navrhuje vytvořit Národní akční plán pro rostlinnou stravu a alternativní bílkoviny, který sladí cíle a postupy jednotlivých ministerstev.
Jak popsal výkonný ředitel ČKAP David Hůlka, tento postup už se osvědčil několika evropským zemím, které z nich těží i ekonomicky, například ve formě nových pracovních míst.
„Vyzdvihl bych určitě Dánsko, které má akční plán pro rostlinné potraviny už dlouho, a který funguje skvěle. Francie, Belgie, Velká Británie, Německo, všechny tyhle země mají strategie v potravinové politice,“ dodal Hůlka.
Poslední, desáté doporučení to předchozí doplňuje. K vytvoření akčního plánu bude podle autorů potřeba zřídit mezirezortní pracovní skupinu, která pomůže odstraňovat bariéry mezi ministerstvy a navrhne změny v dotacích, veřejných zakázkách, regulaci nebo investiční podpoře. Opírat se u toho může o panel relevantních odborníků a stakeholderů.
Sněmovna jako laboratoř
Řečníci z řad politiků, expertů i zástupců praxe se shodli především na tom, že potravinovou politiku není možné řešit izolovaně na jednotlivých ministerstvech. Nezbytný je koordinovaný přístup napříč resorty zemědělství, zdravotnictví, školství a místního rozvoje, stejně jako podpora z nejvyšších politických míst.
Symbolem změn by se mohl stát dubnový pilotní projekt, kdy sněmovní jídelna zařadí do nabídky více rostlinných jídel.
„Snažím se změnit přístup Poslanecké sněmovny ke zdravému životnímu stylu, protože pokud ho chceme šířit směrem k veřejnosti, tak si myslím, že je to o tom, abychom my sami šli příkladem,“ řekl na debatě místopředseda Sněmovny Patrik Nacher (ANO).
