Pokud jde o renovace budov, Česko a celou Evropu čeká malá revoluce. Její úspěch stojí a leží na dostatku kvalitních dat. Posbírat je není jednoduché, Češi ale mají plán, jak na to.
Renovace budov pomáhají naplnit hned dva velké evropské cíle – snižování emisí skleníkových plynů a energetické úspory. Oba cíle kontinentu pomůžou, aby se do roku 2050 stal klimaticky neutrálním. Druhý cíl by měl navíc ulehčit peněženkám běžných lidí.
Kromě renovací, zateplování a budování obnovitelných zdrojů energie může jít i o technologie jako efektivní vzduchotechnika, které získávají na popularitě a mají potenciál úspory výrazně uspíšit.
„Pokud je budova 15 let stará, postavená na starých technologiích, tak může svoji energetickou náročnost díky vzduchotechnice snížit přibližně o 30 až 50 procent, což ve finále snižuje provozní náklady budovy o 8 až 10 procent. To jsou obrovská čísla,“ popsal na konferenci Dekarbonizace české ekonomiky Dalimil Petrilák, obchodní ředitel společnost Alkion service, která se zabývá těsněním a čištěním vzduchotechniky.
Tempo renovací se ale nezvyšuje jen díky změnám na trhu a různým tlakům zvenčí, například drahým energiím, ale také kvůli přísnějším celoevropským pravidlům. Téměř revoluci přináší tzv. směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD IV), kterou teď členské státy Evropské unie přenášejí do svých právních řádů.
Směrnice státům například ukládá, aby zajistily, že od roku 2028 budou všechny nové budovy ve veřejném vlastnictví uhlíkově neutrální, tedy že nebudou produkovat žádné emise. U nových soukromých domů platí to samé pro rok 2030. A celá řada nových pravidel platí také pro budovy, které už stojí.
Jak se daří Česku?
Na implementaci směrnice pracuje i Česká republika. Podle Nathalie Markové, ředitelky Odboru energetické účinnosti a úspor na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR (MPO), se její resort snaží o to, aby byly všechny nové technické předpisy okolo renovací založené na pravidlech, která už v Česku existují.
„Usilovně na tom pracujeme, všechny ideje konzultujeme s pracovními skupinami, a to nejen kvůli tomu, abychom české stavebnictví nezastavili, ale abychom ho i posunuli dál,“ řekla ředitelka.
Dosavadní pokrok v přípravě technických předpisů ocenil ředitel sdružení Centrum pasivního domu Vítězslav Malý, nedostatky ale vidí na úrovni legislativy, která se podle něj nestihne do voleb příští rok na podzim dokončit. Postrádá také více koncepční přístup.
„Touto verzí směrnice to neskončí. Vše je potřeba vnímat v dlouhodobém horizontu, a už teď se snažit o to, aby jakákoliv opatření, která na budovách jsou, tak byla realizována správně. A je jedno, jestli je to nerezidenční budova nebo bytovka. K tomu je potřeba jasná strategie, jasný plán, a ten by měl vzejít od státu,“ apeloval Malý.
V takovém plánu je prý potřeba myslet také na roli nižších úrovní samosprávy, a to nejen krajů. Jak upozornil předseda Sdružení energetických manažerů měst a obcí Jaroslav Klusák, dokumenty jako Státní energetická koncepce roli měst a obcí nedefinují. „Nefunguje to tak jako v Holandsku, kde se ví, jakým dílem může každá úroveň přispět k dekarbonizaci. U nás si to kraje řeší po vlastní linii,“ řekl.
Nathalie Marková přislíbila, že na plánu, který zohlední i nižší úrovně, se začíná pracovat. „Já mám to štěstí, že nemám na starosti jen směrnici o energetické náročnosti budov, ale i směrnici o energetické účinnosti, která má pod sebou závazky renovace budov veřejného sektoru. Máme ambici to spojit dohromady a udělat jeden velký robustní plán. Renovace na národní úrovni s propadem různých závazků na úroveň krajskou,“ nastínila ředitelka.
Chybí data
Největší výzvu představují renovace energeticky nejnáročnějších budov, u nich je tlak z evropské úrovně nejsilnější. „Pokud jde o cíl renovace obytných budov, členské státy zajistí, aby fond obytných budov do roku 2030 snížil průměrnou spotřebu energie o 16 procent a do roku 2035 v rozsahu 20 až 22 procent. 55procentní snížení energie bude muset být dosaženo renovací energeticky nejnáročnějších budov,“ stojí v pravidlech.
Problém leží v tom, že stát nemá úplný přehled o tom, které domy jsou na tom nejhůře. A nemají ho často ani sami majitelé. V Česku totiž neplatí povinnost, aby všechny domy měly tzv. Průkaz energetické náročnosti budovy (PENB). Navíc v případech, kdy tato povinnost existuje, ji značná část majitelů nerespektuje. Podle dat ČSOB pouze třetina žadatelů o úvěr na renovaci má pro svou nemovitost tento průkaz.
PENB zároveň nedokáže poskytnout komplexní přehled o tom, jak na tom budova je v reálném provozu, k tomu jsou zapotřebí data například od distributorů energií.
Vyřešit problém s nedostatkem dat a zlepšit přehled o budovách v Česku má nová Databáze energetické náročnosti, ve zkratce DEN, kterou resort průmyslu a obchodu připravuje na základě zmíněné směrnice. Fungovat by měla v roce 2026.
Ambicí je propojit data z různých nástrojů a existujících databází, a to včetně tzv. renovačního pasu, katastru, Registru územní identifikace adres a nemovitostí (RÚIAN), e-governmentu, stavebního řízení nebo evidence ENEX, která obsahuje informace z dokumentů zpracovaných energetickými specialisty. Potenciálních zdrojů dat má být ještě mnohem více.
„Chtěli bychom tam (v databázi DEN) mít také část, která bude sloužit městům a obcím, a tam bychom právě chtěli sbírat data z jejich energetického managementu,“ popsala plány ministerstva Marková.
Podle Klusáka nicméně zatím platí, že dobře fungující systémy energetického managementu, které by dávaly městům a obcím přehled o stavu jejich budov, má zatím jen minimum z nich. „Slavné“ to zatím není ani u většiny krajů.
Dostatek dat bude zásadní také pro další povinnost, která kvůli směrnici vzniká, a to je hodnocení uhlíkové stopy budov.
„Nejsme na to v ČR úplně připravení. Snažíme se, vzniká databáze environmentálních dat pro stavební materiály, bez které těžko můžeme spočítat uhlíkovou stopu budovy. Je to běh na dlouhou trať a komplexní záležitost, kterou bychom potřebovali zjednodušit,“ vysvětlila Julie Železná z Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT. Významnou roli v úspoře času podle ní může sehrát umělá inteligence.
Obavy z dopadů přísných pravidel
Přísné evropské cíle s sebou přinesly také obavy, jak zrychlené tempo renovací dopadne na domácnosti. I když se kolem tohoto tématu šíří řada mýtů a renovace samotná může lidem do budoucna ušetřit nemalé prostředky, je jasné, že prvotní investice můžou být obrovské.
Evropská i česká úroveň proto nabízí různé podoby finanční i poradenské pomoci, do které míří peníze z klasických strukturálních fondů, ze Sociálního klimatického fondu, z Modernizačního fondu nebo i z Národního plánu obnovy. Například Národní rozvojová banka pak nabízí krajům, městům i obcím program Nová Elena, který jim pomůže s přípravou energeticky úsporných opatření v budovách.
Realita nicméně ukazuje, že pomoc zatím neproudí všude tam, kde by byla potřeba. Problém zůstávají nízkopříjmové rodiny a hlavně nájemníci. Právě na ně přitom většinou dopadají zbytečně vysoké náklady na energie.
„Všechny podpůrné programy byly designovány na majitele, což dává smysl – ten, kdo je v nájmu dneska, tam nemusí být za rok. Běžnou praxí jsou krátkodobé nájemní smlouvy. Vymyšlené to nikdo nemá, aby nájemníci benefitovali z podpůrných programů,“ upozornil energetický expert Hnutí Duha Karel Polanecký.
„Ale pokusíme se o to, jsme v kontaktu se sdružením nájemníků, s platformou pro sociální bydlení, a chceme zformulovat návrhy, jak to udělat, aby z podpůrných programů renovací mohli benefitovat jak majitelé, tak nájemníci,“ doplnil.
Podle ředitelky Markové se tímto problémem zabývá jak její resort, tak Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP) právě skrze zmíněný Sociální klimatický fond.
