V čem je český problém?
Občané se zdravotním postižením nejsou v české společnosti zpravidla považováni za minoritu se specifickými právy a potřebami. Vůči občanům se zdravotním postižením jako k jedné z posledních skupin ve společnosti přetrvává vědomí „historické nezodpovědnosti“ za systémové diskriminační a segregační přístupy, kterými česká společnost a dřívější totalitní stát vydělovaly zdravotně postižené ze svého středu.
Tato historická příkoří, mající mnohdy podobu systémové diskriminace či individuálních trestných činů, nebyla v počátcích rozvoje demokratického státu pojmenována a ani řešena. Právě vůči občanům se zdravotním postižením jako obětem diskriminace nebývalého rozsahu bylo na místě učinit vstřícné gesto, kterým by většina společnosti uznala újmu, které byli tito občané vystaveni. Uvedené hodnocení se netýká výlučně orgánů státu, ale stejně tak je platné i při posuzování vztahu společenských elit, představitelů občanské společnosti, médií a dalších ve vztahu k handicapovaným.
V České republice se na počátku 21. století diskriminační tlaky pochopitelně projevují v jiných oblastech a nesouměřitelnými způsoby. V současnosti jde zejména o dlouhodobé nerespektování či neznalost základních a zásadních odlišností, které tuto minoritu občanů definují. Jedná se o složitou síť, ve které se proplétají silné a zakořeněné diskriminační tradice v oblasti společenských zvyků a vztahů, architektonické, vzdělanostní a pracovní bariéry, ale i individuální postoje a soudy o zdravotním postižení a jeho nositelích.
Charakteristickým, v současnosti však méně uznávaným rysem problematiky zdravotního postižení je skutečnost, že se nejedná – jak je v povědomí společnosti obvykle vnímáno – o problém, který spadá výhradně do oblasti sociálních věcí či zdravotnictví. Zdravotní postižení však svým charakterem, příčinami i nároky na specifická řešení představuje záležitost spadající jednoznačně do více oblastí. Při ochraně práv, zajišťování potřeb a rozvoje životních podmínek občanů se zdravotním postižením je v rámci rozvoje České republiky potřebná koordinace mezioborových opatření.
Občané se zdravotním postižením a jejich rodiny představují skupinu občanů, která je ovlivněna zásadní událostí: existencí zdravotního postižení a jeho důsledky. Zejména u těžších forem zdravotního postižení dochází k výrazným změnám v možnostech plnohodnotné účasti na veřejném životě i v soukromých aktivitách. Zdravotní postižení tak představuje jednu z nejtěžších životních zkoušek. Na rozdíl od řady dalších skutečností, které může jejich nositel ovlivnit, se přitom jedná o událost, která je většinou nezávislá na vůli jedince. Zdravotní postižení a jeho nositelé představují oprávněný objekt cílené společenské solidarity. Vedle toho, zejména z pohledu orgánů veřejné správy, představují zdravotně postižení i skupinu, která přímo i nepřímo ovlivňuje značnou část hrubého domácího produktu. Efektivními opatřeními zaměřenými na rozvoj lidských zdrojů lze i v této oblasti do budoucna dosáhnout zvýšení účasti občanů s postižením na tvorbě (a užití) společenského bohatství.
Charakteristickým rysem uplynulého období je postupné odhalování problematiky zdravotně postižených na veřejnosti, a to včetně dílčí proměny vztahů veřejnosti k této skupině občanů. Častější prezentace zdravotně postižených v médiích a na veřejnosti nemá bezprostřední dopady na řešení jednotlivých otázek jejich života. Dlouhodobě však přispívá k budování správných postojů, soudů a chování, což nalézá odezvu i ve vystoupeních představitelů státních orgánů a organizací, v jejichž působnosti jsou oblasti života občanů se zdravotním postižením. Ze strany občanů se zdravotním postižením a jejich organizací je například velmi pozitivně vnímána kampaň přibližující úspěchy zdravotně postižených sportovců.
Změní se situace po vstupu do EU?
Česká republika se 1. května 2004 stane členem Evropské unie. Musí být připravena vytvářet politické koncepce slučitelné s těmi, které vytváří a prosazuje EU. V průběhu minulých let byly Unií přijaty desítky norem, rezolucí, směrnic a nařízení, jež se bezprostředně týkaly zdravotně postižených nebo upravovaly oblasti a problémy týkající se postavení této skupiny osob.
Evropské fórum zdravotně postižených
Obdobou Národní rady zdravotně postižených je v EU Evropské fórum zdravotně postižených (European Disability Forum, EDF), které slučuje národní organizace zdravotně postižených členských zemí EU a dále specifické organizace zdravotně postižených s mezinárodním přesahem. NRZP má až do vstupu statut pozorovatele. EDF představuje politickou a lobistickou skupinu, která se snaží ovlivňovat jednotlivé normotvorné akty orgánů EU a případně koordinovat ovlivňování jednotlivých představitelů EU prostřednictvím národních organizací zdravotně postižených.
Evropský rok občanů se zdravotním postižením
Velkým impulzem pro zviditelnění problematiky zdravotního postižení byl nepochybně rok 2003 – Evropský rok občanů se zdravotním postižením (EROZP). Impulsem k jeho vyhlášení byla aktivita EDF, která se také podílela na jeho organizačním zajištění.
Evropský akční plán rovných příležitostí
Asi nejvýraznějším dokumentem, který byl Unií přijat, je Evropský akční plán rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením do roku 2010. Tento zatím poslední unijní dokument explicitně upravuje postup orgánů EU při provádění politiky zaměřené na intenzivnější začlenění osob se zdravotním postižením do ekonomiky a do společnosti obecně v rámci rozšířené Evropy. Navrhovaný postup má tři operativní cíle:
- plně aplikovat Směrnici rovného zacházení v zaměstnání a na pracovišti;
- podporovat zařazení problematiky zdravotního postižení do jednotlivých oblastí politiky Společenství;
- zlepšovat přístupnost výhod pro všechny.
Zpráva představuje mnohaletý akční plán s časovým horizontem do roku 2010. Účelem tohoto akčního plánu je zařazení problematiky zdravotního postižení do náležitých oblastí politiky Společenství a zřízení opatření v klíčových oblastech k podpoře integrace osob se zdravotním postižením. Každé dva roky má být vydaná zpráva o celkové situaci zdravotně postižených v rozšířené Evropě. Komise zároveň navrhuje, aby zainteresované strany a klíčoví účastnící, a to včetně představitelů a organizací zdravotně postižených, byli více zapojeni do politických jednání za účelem zavedení trvalých změn s širokým dopadem v hospodářství a ve společnosti obecně.
První fáze daného plánu byla zahájena po skončení EROZP a proběhne v letech 2004 a 2005. Zaměří se na vytvoření nezbytných podmínek k prosazování zaměstnávání osob se zdravotním postižením a zajistí jim příslušná práva v tomto směru. Prioritní aktivity se zaměří na části „pracovního uplatnění“, aby právo na práci platilo i pro zdravotně postižené. Pro první fázi akčního plánu Komise určila nejdůležitější oblasti a spojila je do čtyř následujících, vzájemně se doplňujících bodů:
- dostupnost zaměstnání a stabilita v něm;
- celoživotní vzdělávání podporující zaměstnanost, přizpůsobivost, osobní rozvoj a aktivní občanství osob se zdravotním postižením;
- využití nových technologií, které hrají důležitou roli v zajišťování rovných příležitostí a k posílení pozice osob se zdravotním postižením;
- bezbariérový přístup do veřejného prostředí, což je předpoklad pro získání zaměstnání a pro mobilitu v ekonomické aktivitě a ve společnosti.
V současné době probíhá v EU proces, který je zaměřen především na odstraňování diskriminace u všech skupin, které jsou ohroženy sociálním vyloučením, a v jeho důsledku i nemožností uplatnit všechna svá práva. Osoby se zdravotním postižením k těmto skupinám nepochybně patří. Hrozí jim sociální vyloučení, a tudíž i z toho pramenící nemožnost uplatňování práv zaručených mezinárodními úmluvami a dalšími normativními akty EU a OSN. V současné době je ve stadiu připomínkového řízení směrnice zavádějící zásadu rovného zacházení se zdravotně postiženými. Návrh směrnice zdůrazňuje část ustanovení Charty základních práv Evropské unie, jež v článku 21 potvrzuje, že jakákoli diskriminace z důvodů zdravotního postižení je zapovězena. Konstatuje, že zásada rovných příležitostí pro všechny včetně zdravotně postižených představuje vysoce niternou hodnotu sdílenou všemi členskými státy.
Na jaře 2004 se Komise chystá zahájit veřejnou diskusi o budoucí strategii boje proti diskriminaci. Tento dokument uvede pokroky, kterých bylo dosaženo v rámci evropské politiky proti diskriminaci, a stanoví témata týkající se jejího budoucího vývoje. Bude se také zabývat novými překážkami spojenými s rozšířením EU.
Politika Evropského fóra zdravotně postižených je zaměřena především na problematiku, která se dotýká celé komunity občanů se zdravotním postižením a je v zájmu všech členských i přistupujících zemí. Proto se soustředí především na obecné politiky odstraňování diskriminace z důvodů zdravotního postižení, to znamená na Chartu lidských práv, Sociální chartu, rovné příležitosti a další. Další oblastí činnosti EDF je problematika odstraňování bariér, a to jak architektonických, tak i komunikačních. K této problematice EU přistupuje z pohledu uživatele, ale i z hlediska ekonomických vazeb. Proto i EDF musí tento pohled respektovat a přizpůsobit svoje působení a lobování v orgánech EU. Základní myšlenka v oblasti odstraňování bariér spočívá v tom, že nestačí odstraňovat překážky. Je nutné, aby veškeré prostředí, komunikace a výrobky byly přizpůsobeny co nejširšímu spektru uživatelů, a tudíž i občanům se zdravotním postižením. Zájmy specifických druhů postižení obhajují obvykle na evropské úrovni příslušné nadnárodní organizace zdravotně postižených. Obdobným způsobem pracuje i Národní rada zdravotně postižených, která obhajuje především obecné zájmy občanů se zdravotním postižením v naší zemi.