Běžný vládní počítač v Praze, Budapešti, Bratislavě i Varšavě běží na Windows, přihlašuje se do Microsoft 365 a data ukládá do cloudu některého z amerických gigantů. Není to náhoda, ale výsledek desetiletí rozhodování o veřejných zakázkách, institucionální setrvačnosti a dominantního postavení firem ze Silicon Valley.
Ve chvíli, kdy se geopolitické vztahy mezi Spojenými státy a Evropou dostávají do období nezvyklé nejistoty, čelí země Visegrádské skupiny – Česko, Maďarsko, Slovensko a Polsko – nepříjemnému zjištění. Jejich digitální infrastruktura je ve značné míře řízena ze zahraničí.
Odborníci napříč regionem varují, že veřejná správa v zemích V4 spoléhá na americké technologie z drtivé většiny. Nejde přitom jen o kancelářský software. Závislost sahá od cloudové architektury přes síťový hardware a služby umělé inteligence až po dodavatelské řetězce polovodičů. Stále častěji tak zaznívá otázka – opatrně a s různými odpověďmi – zda a jak tuto situaci změnit.
Sdílená infrastruktura, sdílené riziko
Hloubka závislosti je ve všech čtyřech zemích překvapivě podobná. V Maďarsku odhaduje Csaba Krasznay z Univerzity veřejné služby, že zhruba 80 až 90 procent veřejné správy je napojeno na americké technologie – od procesorů firem jako Intel či AMD přes operační systémy a cloudové služby Microsoftu až po vládní cloudová řešení založená na technologiích Oracle.
Na Slovensku označuje expert na e-government Ladislav Kovár závislost v oblasti digitální správy za „téměř absolutní“. Podobně se vyjádřila i slovenská Národní agentura pro síťové a elektronické služby (NASES), podle níž je provoz klíčového státního portálu digitálních služeb závislý na amerických dodavatelích ve všech zásadních komponentách.
Nejviditelnějším symbolem této závislosti je Microsoft. V Maďarsku nakupuje státní agentura pro digitální správu licence prostřednictvím centralizovaných smluv platných až do roku 2029. V Polsku je veřejný sektor natolik provázán s ekosystémem Microsoftu, že podle analýzy nadace Instrat většina zadávacích dokumentací přímo zmiňuje „Microsoft“ nebo „Office“, čímž fakticky vylučuje konkurenci ještě před začátkem soutěže. V Česku byla v roce 2024 uzavřena rámcová smlouva v hodnotě přibližně 575 milionů eur, na Slovensku dosáhly kumulované výdaje na centralizované licence zhruba 59 milionů eur.
Rizika přitom nejsou jen finanční. Bezpečnostní experti upozorňují na americký zákon Cloud Act z roku 2018, který umožňuje americkým úřadům přístup k datům uloženým u amerických společností, i když se fyzicky nacházejí v Evropě. V praxi to znamená, že například maďarská vládní data uložená v datovém centru Microsoftu v Amsterdamu nebo slovenské administrativní záznamy zpracovávané na infrastruktuře Oracle mohou být teoreticky dostupné zahraniční vládě.
Čínská zkušenost
Země V4 si podobnou debatou už jednou prošly – v souvislosti s Čínou. Český Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost vydal v roce 2018 zásadní varování před technologiemi společností Huawei a ZTE s odkazem na čínskou legislativu, která ukládá firmám spolupracovat s tajnými službami. Od té doby byli čínští dodavatelé z velké části vytlačeni z českého telekomunikačního a IT trhu.
Tento precedent ale zároveň ukazuje limity podobného přístupu. Jak upozorňuje slovenský expert Pavol Lupták, řešením čínské dominance nebyla diverzifikace, ale faktické nahrazení jedné zahraniční závislosti jinou – americkou.
„Riziko spočívá v centralizaci,“ říká. Nebezpečí tak vzniká ve chvíli, kdy má jeden subjekt přístup k datům napříč celou infrastrukturou. Tato kritika se podle něj vztahuje stejně na Microsoft jako na Huawei. Maďarsko je v tomto směru výmluvným příkladem. Zatímco čínští dodavatelé mají v IT sektoru jen omezenou roli, technologie rozpoznávání obličejů používané policií jsou z velké části právě čínského původu.
Spojenectví je víc než závislost
To, co americkou otázku odlišuje od té čínské, je ve všech čtyřech zemích váha politického spojenectví. Spojené státy jsou partnerem v NATO a dlouhodobým garantem bezpečnosti – a na rozdíl od Číny dosud nevyužily technologickou převahu jako nástroj přímého nátlaku vůči evropským vládám.
Český NÚKIB označuje USA za důvěryhodného spojence „nejen v oblasti bezpečnosti a obrany, ale i kybernetické bezpečnosti“ a zdůrazňuje, že případné přehodnocení využívání amerických technologií by muselo být výsledkem komplexního procesu, nikoli reakcí na jedinou politickou událost.
Z české politické reprezentace zní podobná slova. „Určitě bych naskakoval na vlnu radikálního antiamerikanismu jen proto, že je v Bílém domě Donald Trump,“ uvedl český europoslanec Ondřej Krutílek (ODS). Polští i slovenští představitelé zdůrazňují spíše partnerství než konfrontaci. Oproti Francii, která plánuje do roku 2027 ukončit využívání amerických videokonferenčních platforem ve státní správě, zůstává přístup V4 zdrženlivější – i kvůli obavám z nákladů technologického protekcionismu.
Dlouhá cesta k alternativám
Podle Krasznaye by smysluplné omezení závislosti na amerických technologiích trvalo minimálně dvacet let a vyžadovalo by obrovské investice.
Zkušenosti zemí, které byly k technologické soběstačnosti dotlačeny sankcemi, jako Rusko či Írán, ukazují, že takový přechod může znamenat technologický návrat o desítky let zpět. To není cesta, kterou by vlády V4 chtěly následovat.
Přesto se objevují první kroky. Polsko vyvíjí vlastní velký jazykový model PLLuM (nově AI HUB) postavený na open-source technologiích, který má umožnit využívání AI bez přesunu citlivých dat mimo národní infrastrukturu. V Poznani a Krakově vznikají výpočetní centra pro umělou inteligenci. Slovensko zvažuje nasazení francouzského jazykového modelu a využívá superpočítač dodaný evropskou firmou Eviden. Česko poukazuje na aktivity společnosti Seznam, která investuje do vlastních serverů, datových center a vývoje AI.
Všechny čtyři země se zároveň formálně účastní evropské iniciativy Gaia-X, jejímž cílem je vybudovat suverénní cloudovou infrastrukturu – kritici však upozorňují, že i zde významnou část technologií dodávají americké firmy.
Překážky nejsou jen finanční, ale i strukturální a kulturní. Ekosystém Microsoftu je hluboce zakořeněn ve vzdělávacích systémech – například maďarský program Tisztaszoftver formuje práci studentů i učitelů už od roku 2003. Alternativy typu Linux existují, ale zůstávají okrajové. „I kdyby existovala silná politická vůle je zavést, uživatelé by protestovali, protože jsou zvyklí na jiný standard služeb,“ upozorňuje Krasznay.
Region navíc čelí nedostatku specialistů na kyberbezpečnost a státní IT kontrakty často nepočítají s realistickými scénáři odchodu od dodavatele.
Kontrola nad daty, ne nad původem technologie
Experti říkají, že cílem by nemělo být plošně nahradit americké technologie – to by nebylo ani realistické, ani nutně žádoucí – ale zajistit kontrolu nad daty, diverzifikovat dodavatele, posílit vyjednávací pozici ve smlouvách a důsledně dodržovat evropská pravidla.
Země Visegrádu tak zatím volí řízenou závislost místo rychlého odpojení. To, zda se tato strategie osvědčí, bude záviset na faktorech, které samy plně neovlivní – na politice americké administrativy, tempu technologického rozvoje v Evropě i ochotě EU přejít od strategií k reálným investicím.
