Evropa se za každou cenu snaží zbavit závislosti na ruských fosilních palivech. Po schválení zákazu ruské ropy se unijní lídři pomalu začínají bavit také o stopce ruskému zemnímu plynu. Při hledání alternativních dodavatelů se oči Evropy proto stále více upínají do zemí Perského zálivu. Plyn z tohoto regionu má totiž hrát v budoucí unijní energetice důležitou roli. Evropská komise nedávno odhalila plán
REPowerEU, který řeší, jak se co nejrychleji zbavit závislosti na fosilních palivech z Ruska a zároveň pokračovat v klimatických cílech EU. Plán počítá především s energetickými úsporami a rozvojem obnovitelných zdrojů.
LNG sice není „silver bullet“, je ale důležitý
Podle expertky na energetiku
Kateřiny Davidové z think-tanku EUROPEUM představuje nová unijní strategie posun „správným směrem“. Pouze 4 procenta z plánovaných nových investic by mělo jít na fosilní projekty, zbylých 96 procent má jít na projekty, které budou usilovat o snižování emisí, uvedla.
Unie nicméně ve své strategii počítá i se zemním plynem. „LNG zde stále hraje poměrně velkou roli, ale již méně než v prvotní březnové komunikaci, která byla ekologickými organizacemi silně kritizována. Komise již naštěstí v LNG nevidí tzv. silver bullet, kterou by se vyřešily všechny současné problémy,“ popsala roli zemního plynu v unijních plánech Davidová.
Podle europoslance
Alexandra Vondry (ODS, ECR) je však plán REPowerEU příliš optimistický a například Česko bude mít s jeho plněním problémy. Pozitivně bere Vondra zejména tu část plánu, která se týká právě alternativních dodávek LNG.
„Považuji to za správné. Německo v minulosti naivně vsadilo na ruský plyn jako na klíčový přechodový zdroj v zelené transformaci, a tím i nás uvrhlo do složité situace. Jsme vydíratelní a řešení musí být založeno na solidaritě v EU,“ uvedl pro redakci.
EU se konečně dohodla na ropném embargu vůči Rusku. Nyní je na řadě plyn, tlačí Estonsko
Evropa potřebuje plyn ze Zálivu
Právě hledání náhradního dodavatele za Rusko nasměrovalo Unii ke státům Perského zálivu. Ty totiž kromě ropy disponují i obřími nalezišti zemního plynu, který může ve formě LNG proudit do Unie. Zde dominuje zejména Katar, který je druhým největším producentem LNG na světě. Ostatní státy Zálivu, jako například Saudská Arábie, začínají po jeho vzoru vnímat vysokou světovou poptávku po surovině a postupně investují do vlastní LNG infrastruktury.
Že EU v novém geopolitickém kontextu na státech Zálivu začíná záležet, dokládá například nedávno odhalená unijní
strategie pro spolupráci s arabskými státy v Zálivu. Ta zmiňuje plány na rozsáhlou spolupráci v mnoha oblastech, od klimatické změny, investicí, zdravotnictví až po spolupráci právě na poli energetiky.
Zároveň se Brusel nijak netají tím, že na fosilní paliva ze Zálivu spoléhá a že LNG z tohoto regionu hraje důležitou roli v jeho energetických plánech. „Silnější partnerství s regionem Zálivu je klíčovým předpokladem pro implementaci strategie REPowerEU. Obsahuje důležitá témata, jako je navýšení dodávek LNG, nástroje na stabilizaci ropných trhů a spolupráci týkající se vodíku,“ uvádí strategie.
Komise navrhla, jak se zbavit závislosti na ruských energiích. Od ekologů zní kritika
Společné nákupy. Jen pro toho, kdo bude chtít
Co se týče nákupu LNG od dodavatelů, plán REPowerEU zmiňuje návrh na „společný nákupní mechanismus“. Díky němu by Unie mohla vyjednávat o dodávkách zemního plynu jako jeden aktér, čímž by mohla zajistit výhodnější podmínky u dodavatelů, než kdyby se o to pokoušely státy samostatně.
Podobný mechanismus už EU využila například při nákupu vakcín proti COVID-19. Jak však upozornila Davidová, k jeho fungování je zapotřebí jednohlasného souhlasu všech členských států i Evropského parlamentu. I proto tak Komise hovoří zatím o „dobrovolném“ společném nákupu.
„Výhodou společného nákupu plynu je mnohem větší vyjednávací síla, než pokud státy domlouvají kontrakty jednotlivě. To se může hodit zejména v případě, že EU bude o dodávky nového plynu soupeřit s dalšími zeměmi, jako například s velkými ekonomikami v Asii,“ popsala přednosti společného nákupu Davidová.
Unie však má oproti ostatním zákazníkům značnou nevýhodu. Ta spočívá v tom, že Brusel v plynu nevidí dlouhodobé řešení a zatím neví, jak dlouho bude chtít plyn odebírat. Při vyjednávání s dodavateli LNG tak bude muset soupeřit s Indií nebo Čínou, tedy se energeticky hladovými státy, které nemají problém se „upisovat“ na delší dobu než Unie.
„Pokud EU nenabídne obchodním partnerům jistotu dlouhodobějších kontraktů, což nechce, protože fosilní plyn je pro ni jen dočasný zdroj, bude tahat za kratší konec provazu i přesto, že díky velikosti má proti jednotlivým státům určitou výhodu,“ popsal rizika Vondra.
Podle europoslance už některé členské státy, jako Německo, Itálie či Polsko, nečekají na unijní kroky a dávno LNG sami za sebe nakupují, kde to jde. Třeba právě v Kataru, Alžírsku či Norsku.
Také Česko se v tomto ohledu začíná poohlížet po náhradě. Dokládají to například nedávná jednání náměstků z ministerstva průmyslu a obchodu s vedením plynárenského podniku v Ománu. Česko podle jejich vyjádření zvažuje investice do tamních nalezišť a potrubí. Kromě Ománu pak je ve hře pro tuzemskou spotřebu také Katar a Spojené arabské emiráty. Právě tam byla na začátku května jednat šéfka Poslanecké sněmovny
Markéta Pekarová Adamová.
Krize uspíší odchod od fosilních zdrojů energie, říká předsedkyně vlivného výboru Schwengová
Od závislosti k závislosti?
Nutnost nakupovat fosilní paliva od arabských energetických velmocích naráží také na problematiku dodržování lidských práv a kritiku, že EU mění jednu fosilní závislost za závislost jinou.
„Bylo by velmi krátkozraké myslet si, že krizi vyřešíme pouze přesunem od jednoho nedemokratického dodavatele plynu k jinému. V brzké době by se mohl opakovat podobný problém,“ uvedla Davidová. Podle ní je jediná cesta nahrazovat plyn jinými, ideálně obnovitelnými zdroji tam, kde je to nejsnáze možné. Tedy například ve výrobě elektrické energie nebo ve vytápění.
Podle Vondry jsou však tyto řešení během na delší trať a s dodavateli, kteří mají v očích Unie problematický postoj k lidským právům či demokracii, je nutné alespoň dočasně spolupracovat. „Teď musíme zvládnout válku na Ukrajině a doma přežít příští dvě až tři zimy, než budeme schopni přijít s dlouhodobějšími řešeními,“ dodal.
Jednomyslná shoda. Lídři EU chtějí společné nákupy energií a více obnovitelných zdrojů, a to rychle
Tento článek vznikl s podporou frakce Evropských konzervativců a reformistů. Všechny výstupy realizované v rámci této spolupráce jsou dostupné pod tímto odkazem. Podmínky spolupráce jsou uvedeny zde. 
