Evropské firmy ztrácejí dech. Dusí je nekonečné papírování, drahé energie a kritický nedostatek kapitálu. Řešením má být revoluční „28. režim“ pro podnikání a odvaha nebát se chránit vlastní trh. Česko v tom může hrát klíčovou roli.
Konkurenceschopnost je aktuálně jedním z nejskloňovanějších slov evropské politiky. Mluví se o ní zejména v kontextu zpráv dvou předních evropských ekonomů – Maria Draghiho a Enrica Letty – jejichž verdikt je jasný. Evropa zaostává. Jak z toho ven? Právě o tom diskutovali politici, odborníci i zástupci byznysu na konferenci České priority v evropské politice.
Evropa si problémy uvědomuje. Vlajkovou lodí legislativních návrhů Evropské komise za minulý rok byla proto simplifikace. V rámci snahy o posílení konkurenceschopnosti Komise předkládala návrhy tzv. omnibusů, které evropským firmám mají ulehčit působení na unijním trhu zjednodušováním pravidel a odlehčováním administrativní zátěže.
Pozitivní reakce se dočkal především první omnibus, který firmám ulevil v oblasti nefinančního reportingu.
„Dostáváme se na téměř 80% snížení administrativní zátěže, což je pro firmy mimořádným úspěchem. První omnibus tím nastavil pro budoucí omnibusy laťku velice vysoko,“ řekl na konferenci viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar. Další omnibusy se týkají například umělé inteligence (AI) a chemického průmyslu, kde je situace obzvláště vážná, protože regulatorní zátěž v těchto odvětvích firmy vytlačuje z evropského trhu. Chemický průmysl je přitom pro kontinent klíčový, v rozvoji AI navíc EU zaostává za USA a Čínou.
Špicar za důležité považuje i uzavírání dohod o volném obchodu. „Je potřeba, aby Evropa zůstala šampionem volného obchodu i v současném protekcionářském světě,“ řekl. Připomněl nedávno uzavřenou dohodu o volném obchodu s Indií a dohodu s Mercosurem, jejíž ratifikace je však z důvodu čekání na vyjádření Soudního dvora EU pozastavena.
Firmy potřebují levnější energie
Pro zvýšení konkurenceschopnosti evropských firem je klíčové i snížení cen energie. Podle europoslance Ondřeje Krutílka (ODS, ECR) by k němu mohl pomoci European Grids Package (v češtině Evropský síťový balíček), jehož návrh Komise předložila v prosinci. Jeho hlavním účelem má být propojování a posilování elektrizačních soustav. „V předchozím volebním období jsme se v Evropském parlamentu věnovali především tomu, jestli máme čisté, nebo špinavé zdroje, nikoliv dopravě samotné energie mezi jednotlivými body. Zlevnění elektřiny nepřijde hned ani snadno, ale do sítí investovat musíme,“ řekl Krutílek.
Náměstek ministra průmyslu a obchodu Jan Sechter (za Motoristy) poukázal na dopis, který premiér Andrej Babiš (ANO) zaslal evropským lídrům před nadcházejícím summitem Evropské rady 12. února. Mnohé apely v něm se týkají právě energetiky.
Kromě odložení účinnosti emisních povolenek pro budovy a silniční dopravu v něm volá i po revizi ETS 1 – tedy systému obchodu s emisními povolenkami, který funguje v EU již od roku 2005 a dotýká se zejména těžkého průmyslu a energetiky. „Víme, co fenomén obchodování s emisními povolenkami vyvolává na kapitálových trzích, a víme, že Komise má vzhledem ke svým emisním cílům limitující možnost toto měnit,“ uvedl Sechter. Unie by také podle něj měla využít revizních klauzulí v již schválených pravidlech, které mají Evropu přivést k cíli 55% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 – tzv. balíček Fit for 55.
K problematice emisních povolenek se vyjádřila i Heda Čepelová, expertka z Centra pro dopravu a energetiku. Ta upozornila na bezplatné alokace povolenek, které považuje za administrativní absurditu.
V souvislosti s dekarbonizací průmyslu Čepelová zmínila loni zahájenou iniciativu Clean Industrial Deal (Dohoda o čistém průmyslu), která však podle ní zatím nepřinesla žádné zásadní výdobytky. „Zatím přinesla jenom změnu rámce veřejné podpory, která je relevantní pouze pro státy, které si mohou dovolit podporovat svůj těžký průmysl,“ řekla Čepelová. Podle ní Česko mezi takové státy nepatří.
Zároveň varovala před tím, aby se zlevňování energií označovalo jako všelék pro konkurenceschopnost českého průmyslu. Členské státy by to mohlo vést k rozvolňování klimatických opatření, zatímco by jim ujížděla klíčová debata o tom, jak evropský průmysl podporovat i jinými způsoby.
„Ve střední Evropě je historicky problémů nakumulováno více. Mluví se o tom, že model, který tu máme od 90. let, není úplně funkční. Souvisí to i s demografickou proměnou a změnou socioekonomických podmínek,“ uvedla Čepelová.
Vznikající „28. režim“ může být příležitostí i pro Česko
Podle Jana Indráčka z byznysového uskupení Druhá ekonomická transformace je pro evropské firmy problematický přístup ke kapitálu, což se týká především rizikových a startupových projektů. Je podle něj proto důležité další prohlubování evropské kapitálové unie.
Pro firmy je zajímavá i idea vzniku tzv. 28. režimu. Ten by měl umožnit zjednodušené zakládání i samotné fungování firem, paralelně s ostatními režimy 27 členských států EU. Podle Indráčka by firmám mohl ulehčit i přístup ke kapitálu.
„Pokud jste středně velký fond sídlící v jedné zemi, tak obvykle firmám řeknete, že nebudete investovat do právníků, abyste se naučili fungovat v systémech dalších zemí. Vyberete si maximálně jeden, nebo dva systémy,“ vysvětlil Indráček problémy současného systému. Firmy proto často odcházejí hledat kapitál do USA, kde je pro ně přístup nejsnadnější.
Vznik 28. režimu by měl být prioritou i podle Krutílka, protože by mohl přispět k rozvoji vnitřního trhu. Připomněl, že EU (tehdy ještě Evropské společenství) nejvíce hospodářsky rostla během období 1985-1995, kdy se v důsledku přijetí jednotného evropského aktu rychle odbourávaly tržní bariéry mezi státy.
Podle něj by Česko mělo být aktivní při vyjednávání parametrů 28. režimu i při implementaci jeho výsledné podoby. Ideu Česka jako „hubu“ pro firmy usazující se v rámci 28. režimu, kterou do debaty vnesl dotaz z obecenstva, vidí jako příležitost.
Made in Europe, nebo Made in France?
Panelisté řešili i další nástroje, které by mohly podpořit konkurenceschopnost evropských firem.
Řeč byla například o Industrial Accelerator Act (aktu o průmyslové akceleraci), který by měla Evropská komise představit na konci února. Zatím o něm není známo mnoho konkrétních detailů, každopádně se v souvislosti s ním spekuluje o zvýhodňování „Made in the EU“ produktů.
Radek Špicar si myslí, že lehce protekcionistický přístup je v dnešní době žádoucí. „Státní a privátní sektor je v Číně velmi prorostlý, USA jdou podobným směrem. Tomu evropské firmy bez jakékoliv státní podpory nemají šanci čelit,“ uvedl.
Podle Jana Sechtera by však veřejná podpora neměla příliš zasahovat do svobodného tržního hospodářství, mohlo by to totiž být dvousečné. „Řada dodavatelských řetězců našich globálně úspěšných firem zahrnuje i produkty mimoevropských firem,“ řekl. Přílišná preference evropských dodavatelů by tyto dodavatelské řetězce mohla petrifikovat a Evropu odsoudit do bezvýznamnosti, varoval.
Europoslanec Krutílek dodal, že při debatách o značce „Made in Europe“ často slýchá spíše „Made in France“. Vnímá totiž, že se o její zavedení zasazují především francouzští politici.
Podle Hedy Čepelové by akt o průmyslové akceleraci měl sloužit především k podpoře nedostatečně konkurenceschopných částí evropských dodavatelských řetězců. „Mělo by to být maximálně transparentní,“ apelovala expertka.
