Teplárny se zbavují závislosti na uhlí a plynu, potenciál má odpadní teplo

Představa, že každý může mít doma tepelné čerpadlo a s ním vytápět svůj dům, je mylná. Upozornil na to ředitel Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek na debatě, kterou na konci listopadu uspořádal server EURACTIV.cz. České teplárny jsou dlouhodobě závislé na dvou fosilních zdrojích – uhlí a zemním plynu. Tlak na snižování emisí a nutnost odstřihnout se od závislosti na ruských palivech se však nevyhýbá ani sektoru vytápění. Tepelná čerpadla jsou skvělým řešením pro rodinné domy. Většina z nich však funguje na systému vzduch-voda, pokud tedy teplota vzduchu klesne pod nulu, přepnou podle Hájka na tzv. bivalentní provoz, kdy se z nich v podstatě stanou přímotopy. V případě jejich vysokého počtu pak mohou čerpadla začít vytvářet velký tlak na energetickou síť. „Musíme mít na paměti, že sítě ve městech jsou omezené a v horizontu dvaceti let s nimi příliš nehneme,“ vysvětlil Hájek. Síť podle něj může zvládnout rodinné domy a oblasti s nízkou hustotou odběru tepla, zalidněná místa však bude potřeba ponechat na systému centrálního vytápění. Teplárny dnes zásobují teplem třetinu českých domácností. I centrální systémy však procházejí zelenou revolucí a odklání se od zemního plynu a uhlí směrem k ekologičtějším zdrojům. „Teplárenství umí využít bezemisní zdroje, které nelze využít na úrovni jednotlivých budov, jako je třeba lesní štěpka, odpadní biomasa, geotermální energie či jaderná energie,“ vysvětlil Hájek. Velký potenciál má podle něj odpadní teplo z měst, kterým se dnes plýtvá. Týká se to i čističek odpadních vod, které produkují vodu s teplotou 14 až 16 °C. Na místo chytrého využití tepla se však voda vypouští do řeky. „Velké tepelné čerpadlo přitom může teplo z vody, kterou pouštíme do Vltavy, recyklovat a posílat do budov,“ uvedl Hájek. Jak ale upozornil konzultant a expert na energetickou účinnost Petr Holub, ředitel společnosti Budovy21, české teplárny teď musí provést doslova „žabí skok“, aby se závislosti na uhlí a plynu zbavily. „Strategický přístup na úrovni města je klíčový,“ uvedl Holub, který připravil pro český teplárenský sektor doporučení, jak přistoupit k dekarbonizaci. Kromě strategického přístupu je podle něj zapotřebí zaměřit se na energetické úspory, využití odpadního tepla a lokálních zdrojů. Až na vrcholu pomyslné pyramidy pak stojí další alternativy, jako je zelený vodík a diverzifikace dodávek plynu. „Ke každé soustavě je potřeba přistupovat lokálně. Každé město totiž vypadá jinak a je tam jiná dostupnost zdrojů, jakým je například odpadní teplo,“ vysvětlil.

Vysílali jsme živě: Dekarbonizace českého teplárenství: Má Česko strategii?

Peněz je k dispozici dost

Transformace tepláren směrem k vyšší udržitelnosti bude finančně náročná. Evropská unie proto vytvořila nové zdroje financí, které mají členským státům pomoci v modernizaci. Jedním z hlavních zdrojů je Modernizační fond. Ten se otevřel žadatelům teprve loni a v následujících letech bude dotovat dekarbonizaci české ekonomiky, včetně teplárenského sektoru. „Do oblasti tepláren jsme vypsali několik výzev, celkově máme na stole v různých fázích administrace třicet projektů s požadavkem dotace kolem 35 miliard korun,“ uvedl při debatě Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí, který platbu peněz z Modernizačního fondu administruje. Modernizační fond je financován ze systému prodeje emisních povolenek. Do Česka by mělo skrze něj připutovat zhruba 300 miliard korun. Projekty v oblasti teplárenství podle Valdmana pracují s různými druhy paliv, od plynu přes biomasu až po další alternativy. Česko by mělo mít peníze k dispozici až do roku 2030, Modernizační fond totiž stojí mimo klasické strukturální fondy EU, které se vážou na aktuální dotační období 2021 až 2027.

Teplárenství v roce 2050 počítá s biomasou i biometanem

Hájek představil během debaty scénář dlouhodobé transformace teplárenství. Ten počítá s tím, že po roce 2030 Česko sníží využívání uhelných zdrojů na minimum. Naopak se zemním plynem se počítá až do roku 2050, jeho využívání se však bude rok od roku omezovat. Nárůst by měla pro změnu zaznamenat pevná biomasa a biometan. Počítá se také s rostoucím významem geotermální energie, k tomu by však mělo dojít až po roce 2030. Hájek přitom počítá například s využitím starých uhelných dolů. Ty budou totiž zatopeny vodou, která se v hlubinách ohřeje a následně bude využitelná právě v teplárenství. Scénář také počítá s tím, že mezi lety 2019 a 2030 klesnou emise z výroby tepla v centrálních zdrojích o 63 %.